Moo-yeol x Yusuke - Promiň, nemá mašličku. - část 3.

(dovolená)

Yusuke

Yusuke se jen pousměje a pokrčí rameny. 

"Svým způsobem ano." Zatím ještě nevysvětluje, jak přesně ho vidí a co se mu na něm líbí. To si nechá na později a vezme to jako další komplimenty, které mu může skládat. Teď to asi tak nezní, ale dostat se seržantovi pod slupku je vážně výzva a podle něj bude i složitější se tam udržet. Ne, nemyslí to tak, že by si to seržant rozmyslel sám, ale spíš v tom směru, že by Yu udělal něco, co by to mohlo způsobit. Udělá však všechno proto, aby na to nedošlo. Periferně vnímá, jak se po jeho komplimentech usmívá a je rád, že to tak je. Kdyby mu jeho slova byly jedno, asi by nemělo takový smysl se snažit. Co ale zase tolik nestíhá vnímat je fakt, jak si ho Moo-yeol prohlíží. Tohle by bylo něco pro jeho ego. Ví, že na jeho kůži je hodně známek toho, co všechno má za sebou a na nohách toho taky není málo. Na stehnu má i vypálených cejch, který mu zůstal z jedné mise, kdy se dostal do ilegální skupiny otrokářů, kde strávil několik dlouhých týdnů. Mise dopadla dobře, ale cejch mu zůstává jako připomínka toho, jaké hrůzy se na světě dnes a denně dějí. Někdy bylo dobré si připomenout, proč tuhle práci dělá, protože i na něj to někdy bylo moc a chtěl skončit. Seržantův vzpurný pohled, když se k němu přiblíží ho vlastně taky baví. Dává mu tím najevo, že ještě nemá vyhráno a on to s klidem přijímá. Pořád se znají jen chvíli a kdyby nebyl opatrný, asi by ho měl za blázna. Nakloní hlavu trochu na stranu po jeho odpovědi a v černočerném pohledu se zablýskne. 

"Není to jedno. Pak totiž vyvstává otázka, co všechno bych ti mohl ukázat." Opáčí mu bez přemýšlení a dá mu najevo, že mu jeho slova vůbec nevadí a nenechá se tím odradit. Moo-yeol ani netuší, jak mu tímhle chováním hraje na ty správné struny a baví ho to čím dál víc. Asi by si měl konečně přiznat, že opravdu šílený je. Jenže je taky spokojený. Seržant se mu nebrání, kdy si dovolí onen dotek svými rty a je jasné, že to dnes není naposledy a něco podobného ještě zkusí. 

"Je pravdou, že doteď jsem nikde moc doma nebyl. Taky jsem ale neměl důvod s tím něco dělat." Podívá se mu do tváře a je znát, že by mohl být doma všude, kde by se ocitl Moo-yeol. Pořád je ještě dost mladý a jeho práce v armádě jistě nebude pořád na stejném místě. Jednou třeba budou přemýšlet o tom, jak to všechno dát dohromady a Yusuke si uvědomí, že kdyby měl skončit, byl by Moo-yeol ten nejlepší důvod a nevadilo by mu to. A to svůj dosavadní život měl rád. Trochu nakrčí obočí, když mu řekne, že by mu kvůli němu mohli ublížit. Ano, tohle je snad jediná věc, které se kdy bude dát. 

"Udělám všechno proto, aby se to nestalo, ale...Pochopil bych, kdyby sis to kvůli tomu rozmyslel." Ukáže, že není tak sebestředný, aby si myslel, že dokáže zabránit všemu. Bohužel. 

"Vidíš, já si myslel, že taky nejsem, ale když tě vidím...Jsi sladký. Docela rychle jsme změnil preference." Je v tom trochu dobírání a zároveň další kompliment, který si nemohl odpustit. Víc už toho nestihne a jen přikývne na to, že půjde pro pití. Klidně by mu ho donesl a zároveň ho nechá, aby pro něj odešel sám. jsou věci, které dokáže pochopit. Jakmile se usadí ke stolu, pořád je bez trika. Je mu horko a nemá smysl ho dávat zpátky, když to seržantovi nevadí. Zvedne k němu překvapený pohled a pak přikývne.

"Je to hodně lákavá představa to přiznávám. Nebylo by to poprvé, kdy jsem měl pocit, že by bylo jednodušší to vzdát. Jenže teď je ten pocit mnohem silnější. Už jen proto, že bych tím zařídil, abys byl v pořádku a v bezpečí." Prozradí mu znovu, jak mu záleží na tom, aby byl v pořádku. 

"Žít někde, kde budeme mimo dohled a budeme mít všechno, na co si vzpomeneme. Víš, co je na tom nejšílenější?" Zeptá se ho s cuknutím koutku v trochu ironickém pousmání. 

"Že mám na to, abych klidně někde koupil ostrov a nemuseli bychom na nic do konce života sáhnout." Není to o tom, že by se chlubil, ale spíš o tom, že už s tím dávno mohl skončit. Jenže to neudělal. 

"A to jsem si říkal, že moje morálka stojí za houby." Málem by nad sebou protočil očima. Nakonec dojí svou porci a uzná, že se mu to vlastně celkem povedlo. Vstane a zatím nejde sklízet ze stolu, i když to později udělá. Pomalu přejde za seržantova záda a odloží si dlaně na jeho ramena. Začne pomalu s jemnou masáží a pozoruje, která místa se mu líbí víc, na ty se pak pomalu vrací. 

"Je vlastně docela dost věcí, které bych teď rád dělal. Začíná to masáží a pokračovalo by to s průzkumem ložnice. Dokonce bych se krotil, abys mohl zítra vůbec vstát." Krátce se uchechtne. 

"A ano, jsou tam i ty, kdy bych tě nejradši nechal odvézt někam do bezpečí až po tom, kdy bych se vrátil na základnu a pokusil se zařídit, aby to celé skončilo." Prozrazuje mu všechno, co se mu prohání hlavou. Pak pomalu posune dlaň na jeho tvář a jemným tlakem ji otáčí k sobě, když se k němu sklání.

"Myslím, že ani netušíš, co se mnou od první chvíle provádíš. Kdyby mě chtěl zničit, měl bys to hrozně jednoduché." Přizná mu bez mrknutí i tohle a pak konečně dokončí ten pohyb a políbí ho. Je v tom znát vášeň, kterou v něm probouzí a zároveň na něj netlačí.

Moo-yeol

Prý svým způsobem ano… Moo-yeol netuší, jak o něm Yusuke přemýšlí nebo že by dokonce mohl mít obavy, aby si to s ním nerozmyslel, ale stejně je zajímavé sledovat ty střípky toho, co o sobě navzájem zjišťují. Toho cejchu na jeho noze si zatím nevšiml, ale stihl pozorovat spoustu jiných věcí. O žádné z nich zatím nic neví, ale nemusela to být lehká témata, podle něj na ně ještě bude dost času jindy. Bylo zajímavé sledovat, jak byl Yusuke přesvědčený o tom, že je to on, kdo má co ukazovat seržantovi a ne třeba naopak nebo jak si nejspíš myslel, že seržant sám nemá, co by předával jemu. Netvrdil, že to tak skutečně není, ale podle něj to nepramenilo z toho, že by to na něm bylo tolik vidět, ale spíš z toho, že měl Yusuke svoje preference a zkušenosti a tak se Moo domníval, že brzy narazí na něco velmi konkrétního, co o něm zatím neví. V tuto chvíli na to nic neřekne a malinko zvedne obočí, když Yusuke naznačí, že by se svými odjezdy mohl něco udělat, kdyby bývalo pro koho. To bylo dobře, protože by se taky mohlo stát, že to v jeho moci není ani trochu a potom by byly jejich šance výrazně menší. A kdyby tušil, že by mohl být hlavním důvodem, pro který by Yusuke svou práci dokonce obětoval, nejspíš by to hodně zahýbalo jeho momentálními city. Nic se ale nemá přehánět hned a kromě toho to netuší. 

"Nerozmyslel bych si to kvůli tomu. Považuju se za odvážného člověka, který se nenechá zastrašit podobnými myšlenkami, jakkoliv mohou být reálné. Proto dělám svou práci." Řekne klidně, ale bez zaváhání. Měl by jiné důvody proč couvnout, ale ne vlastní strach. Kromě toho si myslel, že tuší, na co si dávat pozor a jak se o sebe postarat. Měl výcvik a zbrojní pas a kdyby se bál, nesměl by na mise. Yusuke bude jeho největší mise, jak to tak vypadá a možná bude muset použit i něco ze své odbornosti. Nevěřícně se na něj zamračí, když mu Yusuke řekne, že taky nebyl na sladké, ale díky jeho přítomnosti se to změnilo, protože on sám je sladký. Je rád nebo vůbec ne? Je zvláštní připustit si, že ti před ním tak Yusukemu nepřipadali. Nakonec jim oběma donese nové pití a za chvíli už oba dva sedí u stolu. Nutno dodat, že Yusuke zrovna moc neřešil, že by oblékat se k jídlu byla slušnost. Samozřejmě, že mu to nevadilo, ale stejně bylo trochu zvláštní ho tak vidět. Řeč se stočí k možnosti, že by se na základnu nevrátili a Yusuke souhlasí, ale ne proto, aby se mohli věnovat jeden druhému, ale proto, aby byl on sám v bezpečí? Je to překvapivé zas a znova. Podobné věci se svým zaměstnáním neslýchával a zase si není jistý, co to v něm probouzí. Na jednu stranu se o sebe přece uměl postarat a na druhou by mu tohle řekla asi jenom vlastní matka, té jediné na něm záleželo až tak moc jako teď Yusukemu. Napomenul by ho, že se vytahuje, když začne mluvit o tom, že má prostředky na koupi celého ostrova, ale Yusuke to říká tak zvláštně upřímně, že to nakonec neudělá a prostě jenom jí. Už zase je až moc potichu, jenže Yusuke ho neustále něčím vyvádí z míry. Přikývne, když z toho nakonec vyplyne, že ani jeden neutečou. On by to taky neudělal, i když by to bylo tak lákavé a jednoduché. 

"Vážně se ti to povedlo." Pochválí nakonec celé jídlo a sleduje ho, jak vstává. Yusuke mu brzy zmizí ze zorného pole, protože mu začne masírovat ramena a on odloží všechno, co měl v rukou. Některá místa ho pořád bolí, ale je to příjemné. Jeho tělo něco podobného nejspíš potřebuje. Yusukeho slova jsou provokativní, ale nezůstane jen u nich, dostane se mu dalšího ujištění, že by ho nejraději viděl v bezpečí. 

"Nic dalšího už se mi nestane." Nikdy by neseděl v koutě a nikdy nemůže vědět, co se přihodí, ale… oba věděli, jak to chodí. Pomalu k němu otočí tvář a podívá se mu do očí. 

"Netuším. Ještě pořád mi to nedochází a stejně tak mi asi bude pořád připadat nemožné, že bych mohl mít podobnou moc." Řekne mu konečně něco upřímného a taky trochu delšího. Ví, že se to stane a znovu se políbí, ale nechá jenom víčka klesnout a pokusí se si to jednoduše užít a nic víc. Žádná nervozita a utíkání a cítění se nesvůj, i když by si nejradši došel vyčistit zuby.

Yusuke

Yusuke ví, že Moo-yeol bude chvíli přemýšlet nad jeho slovy. Kdyby tušil, o čem přemýšlí, nakonec by mu dal za pravdu. Opravdu měl jisté preference, které mu s radostí ukáže, ale zároveň mu nebude vadit, když jisté věci mezi nimi nebudou. Pro něj byl celý život o jeho vlastní kontrole v tomto ohledu byl velmi striktní, i když to tak nevypadalo. Je pravdou, že ještě musí zjistit, jak se Moo-yeol bude k jistým věcem stavět, ale co si stihl všimnout, tak mu jistá starost nebude zase tolik vadit a Yusukemu to bude vyhovovat. Je kvůli němu ochotný obětovat vážně hodně a vlastně ho to ani neděsí. Svá slova o konci kariéry myslí vážně. Je spousta věci, které může dělat, i když skončí. Nepotřebuje Moo-yeolovi říkat něco, co později neudělá. Ví, že tím by ho zradil nejvíc, a to nikdy nedopustí. I kdyby ho jeho vedení nutilo udělat něco, čím by mu ublížit, prostě to nedělá a najde způsob, jak to obejít. Usměje se a přikývne, jakmile se mu dostane ujištění, že by si to nerozmyslel. 

"To rád slyším, připomenu ti to, až ti polezu na nervy." Vtipkuje trochu, ale je za jeho ujištění opravdu rád. Vnímá, jak se seržant trochu brání k přirovnání ke sladkému, ale stejně se neohradil, takže mu to zase tolik nevadí. Ane jeho neoblečenost není problém a oba si zdá se užívají klid, který momentálně kolem sebe mají. Yusukemu je jasné, že to dlouho nevydrží, a proto si chce užít každou vteřinu. Pozoruje ho, když mu sdělí, že má o něj strach a vypadá to, že to seržant bere v dobrém slova smyslu a ne tak, že by se o sebe neměl postarat. Nerad by, aby to jedno sklouzlo k tomu, že by to bral podobným způsobem. Stejně to platí i o slovech o koupi ostrova. Kdyby se zeptal, vysvětlil by mu, jak to myslí, ale zdá se, že to taky pochopil. Obecně Moo-yeol bere věcí mnohem lépe, než by kdy mohl Yusuke čekat. 

"Díky, jsem rád, že to nechutná jen mě. Neměl jsem tolik možností vařit pro někoho jiného." Prozradí mu, že je jeden z mála, kdo jeho jídlo jedl. Masáž ho napadla už dřív, ale na základně to samozřejmě nešlo. Teď je to jiné, nikdo je tu nevidí. Pokračuje dál ve svých pohybech prsty a pousměje se, když ho seržant ujistí, že se mu nic nestane. 

"Nestane, to nedovolím." Projeví se jeho sebevědomí, kterého má vlastně docela dost. Jen se pousměje and jeho ujištěním, kdy je znát, jak moc tomu Moo-yeol ještě nemůže uvěřit. Brzy se to snad změní a Yusuke pro to udělá maximum. Polibek ještě prodlouží, když se mu nebrání a užívá si každé prolnutí. Jednou dlaní z ramena sklouzne dolů na pohladí ho po hrudníku. dost přímočaře, ale vlastně docela opatrně. Moc by chtěl udělat víc a zároveň má pořád trochu obavy, aby to nepřehnal. Nechce na něj spěchat, jenže zase tolik času nemají. Mírně se odtáhne, aby dostal do plic trochu vzduchu a promne si rty o sebe, když ho zblízka pozoruje. 

"Máme za sebou celkem prašnou cestu." Začne pomalu a je jasné, že dostal nápad. 

"Co pokračovat v menší péči o tebe a zjistit, jaká je tu sprcha nebo snad vana?" Navrhne mu s pousmáním a trochu hladovějším pohledem. 

"Můžu ti slíbit, že se nestane nic, co nedovolíš." Ujistí ho, že bez mrknutí zůstane jen u masáže a jistého rozmazlování Moo-yeolovy kůže.

"Pojď." Pobídne ho měkce a pomalu ho vezme za ruku. 

"Rád se starám, tak mi to dovol prosím." Požádá ho vlastně docela pokorně a pokud mu to dovolí, pomůže mu vstát. Zatím ještě neví, kde je koupelna, ale tuší to. Nebude to žádná vířivka, ale vana by tu snad být mohla. Užili by si i sprchu, ale nebylo by to tak pohodlné. 

"To je totiž to, co bych udělal, kdybychom byli mimo to všechno, co se kolem děje. Snažil bych se tě přesvědčit, že v mé blízkosti ti bude nejlíp." Prohodí, když se na něj ohlédne a vlastně čeká na souhlas. Nechce ho do ničeho tlačit, to by si nikdy nedovolil. Z druhé strany Moo-yeol je seržant, každý den má na starosti několik lidí a to, co se s nimi stane. Třeba si vážně užije, když se pro jednou postará někdo o něj.

Moo-yeol

Moo-yeol se napůl ušklíbne a napůl usměje, když mu Yusuke řekne, že mu to připomene, až mu poleze na nervy. To určitě poleze a hodně brzo a Yusuke určitě moc dobře ví, že se mu přesně tohle prohání hlavou. Už to ani nemusí říkat nahlas, takže se může jenom tvářit potměšile a pokračovat ve své večeři, dokud všechno nezmizí. Klidně by si přidal, ale asi by potom spal dvě stě let v kuse. Zvedne oči až ve chvíli, kdy mu Yusuke řekne, že nikdy moc nevařil pro někoho dalšího. Jeden by mu vmetl, že rozhodně lže, s tím jak vypadá a jak si podobné věci jistě užívá, ale na druhou stranu… asi na to neměl čas a možná s tím dost šetřil, pokud mu na někom vyloženě nezáleželo. Nebyl ten typ, co by se rochnil blahem ve faktu, že on je ten jediný vyvolený, ale celkově to dokreslovalo obrázek o tom, že si Yusuke skutečně vybral právě jeho. 

"Tak to mi nezbývá, než se těšit, jaká překvapení ještě dovedeš uvařit." Schválně použil tohle konkrétní sloveso, jinak by se toho Yusuke chytil a o překvapení by nebyla nouze celou noc. Ještě pořád se ho trochu bojí provokovat. Pak už je čas na tu masáž a Yusuke mu potvrdí, že se mu skutečně nikdy nic nestane. Nebyl naivní, aby tomu mohl věřit, některé věci prostě neovlivníte, ale rozhodně v něm získal cenného ochránce, takové samurajské brnění, které neměl jen tak někdo. Nesměl se na to ve své hlavě začít příliš spoléhat, aby sám nepolevil. Kdyby jenom tušil, jak moc bere Yusuke tyto věci vážně vzhledem k jeho osobnosti… Když dojde na polibek, cítí Yusukeho ruku, jak klouže dolů po jeho prsou, ale i když by pohodlně dosáhl kamkoliv, neudělá to a on mu za to v duchu poděkuje. Ne že by byl tak nezkušený a tak moc se tomu vyhýbal, ale to pomalejší tempo mu vyhovuje. Jakmile vidí to jeho promnutí rtů, když se trochu oddálí, je mu jasné, že na něco přišel a vzápětí se taky dozví, co by to mělo být. 

"V péči o mě?" Zopakuje s vytaženým obočím, protože on se umí dost dobře osprchovat sám nebo by to tedy měli dělat společně, ale copak to Yusuke nepotřebuje? A ne, ještě pořád mu to nedochází. Řekl to snad proto, že je zraněný a kvůli holím by mohl třeba uklouznout? Protočí očima nad tím ujištěním. Vůbec mu to nevěří. Do vany se ve dvou neleze proto, aby se v ní nic nedělo, pokud spolu nežijete patnáct let a nejste na smrt unavení. Yusuke se ho nakonec vlastně moc neptá a on si uvědomí, že poslušně vstává, i když by se jindy bouřil. Napadne ho, že s těma nohama by nakonec raději asi vanu, ale nahlas zatím nic neřekne. 

"Hmm…" Broukne měkce, když mu Yusuke vypráví, co by býval dělal, kdyby byli doma. Koupelna vypadá moc hezky, je docela velká a je v ní poměrně velká pohodlná vana. Dva se do ní vejdou určitě. Nechá ho, aby se postaral o vodu a všechno ostatní a na chvíli si sedne na odkládací židli. Sleduje ho a… asi by se měl svlékat a ne tady čekat a váhat. Má přece postavu, za kterou se nemusí stydět a taky chodí do vojenských sprch, kde vás vidí úplně každý a nikdo nic neřeší. Tohle bylo ale samozřejmě jiné… +Jak tam po tomhle půjdeme příště spolu a budeme dělat, že se na sebe ani nepodíváme?+ Zeptá se ho v duchu, zatímco pohledem skenuje jeho záda. Nakonec hole přece jenom odloží stranou a přetáhne si triko přes hlavu. Zbaví se i bot a ponožek a nakonec si začne v sedě rozepínat kalhoty. Proč mu jenom něco říká, že jakmile se Yusuke otočí a zjistí to, bude se vztekat? Chtěl se o něj přece starat…? Škodolibě se pousměje a pošle kalhoty na zem. Už má na sobě jenom prádlo. Podívá se na místa, která bylo nutné sešít. Koupel jim už nevadí, stehy jsou pryč, ale všechno je pořád ještě rudé, oteklé a citlivé. Alespoň že už slyší…

Yusuke

Yusukemu stačí jen Moo-yeolův úsměv a ví, že tohle si nejspíš jeho vybraná slabost taky dost užije. nepochybuje o tom, že když ho bude štvát, dost to pocítí. Je rozhodnutý, že později jim ještě něco nachystá, protože on sám by ještě něco snědl, ale pro tuto chvíli je ten největší hlad zažehnán. Malinko pozvedne obočí a usměje se, když vidí, že mu v první chvíli nevěří. Je zvědavý, jestli si to nakonec přebere tím správným způsobem v hlavě, ale vypadá to že ano, když se seržant zatváří překvapeně. Nakloní hlavu trochu na stranu po jeho slovech a pak spokojeně přikývne. 

"Kdykoliv to půjde. Baví mě to, o to víc, když to někomu chutná." Ujistí ho, že mu nic neudělá větší radost, než se kvůli němu motat v kuchyni. Stejně se mu blýskne v temných očích, protože ho samozřejmě napadne, že překvapení by nemusely být jen v kuchyni. Ale o tom si budou snad povídat později. Vlastně se docela těší, jestli dojde na dobu, kdy ho Moo-yeol bude provokovat cíleně. To se pak rozhodně neudrží a nebude se držet dál, jako právě teď. Seržant ani netuší, jak moc se musí krotit. Ví, že jeho slova o ochraně jsou trochu přehnaná vzhledem k tomu, kde se nachází a co je čeká. Stejně rád, ž to může říct a Moo-yeol se tak dozví, jak moc mu na něm, za tak krátkou dobu začalo záležet. Vážně doufá, že mu společnou koupel neodmítne. Už jen proto, jak moc si oba dva vychutnávali polibek. Ten dotek, který mu věnoval v něm probouzí mnohé a možná taky proto, ho nakonec nenechá moc rozhodovat a vede ho s sebou. Docela ho překvapí, jak moc pěkný koupelna tu je a ta vana...Napadla ho skvělý nápad, a to to ani nevěděl. Musí se pro sebe usmát. 

"Ano, přece si to zasloužíš." Odpoví mu na jeho otázku, aby bylo jasné, že to není o tom, jak něco nezvládne, ale spíš o tom, aby si trochu odpočinul a tento pobyt si užil, když už to tak dopadlo. Neřekne nic a ani ho nepopíchne, když ho poslušně následuje. Ví, že kdyby mu to připomenul začne se trochu cukat. Je lepší, když na to nebude upozorňovat. V koupelně začne připravovat vanu a vodu v ní. chce teplejší, aby si svaly co nejvíce odpočinuly a zároveň ne moc, aby tu za chvíli mohli dýchat. Ještě vyzkouší vůni některých sprchových gelů a olejů a vybere pár, které se mu zdají nejlepší i podle složení. Uměl ležet v bahně klidně i týden, ale když měl možnost, rád si užíval dobré věci. Tady je sice výběr omezený, ale pořád se může rozhodnout, co si vybrat. Slyší za sebou pohyb, ale schválně se zatím neotočí, aby Moo-yeola náhodou nevyrušil. +Budeš mít dost odvahy, abys začal sám?+ Pobízí ho v duchu a vážně doufá, že ano. Sice by ho rád svlékl sám, ale má pocit, že díky tomu by se ještě víc cukal. +Těším se, až tě uvidím. A ty taky uvidíš, jak moc.+ Baví se v duchu nad sebou samým a svou neschopností se krotit v jistých partiích. Pak se konečně narovná a otočí se. Obočí mu jde nahoru, stejně jako koutku. oči mezitím pomalu klesají dolů a prohlíží si celou jeho postavu. Tiše si povzdechne. 

"Počkej, tohle ti jednou vrátím." Slíbí mu tichým hlasem, než se k němu pomalu vydá. Promne si rty o sebe a nakonec začne pomalu klesat a u toho mu stahuje bez dovolení prádlo. 

"V něm do vody nepůjdeš že ne?" Zeptá se ho s nádechem pobavení. Musí se hodně krotit, aby mu víc nevyčetl, že to udělal bez něj a zároveň...Uměl se dost kontrolovat, aby ho tím Moo-yeol úplně nevyvedl z míry. Když je dole, vzhlédne k němu a zvláštně se pousměje. Už nemá daleko k tomu, aby mu ukázal, že jeho rty nezvládají jen slova, ale znovu se překoná. Pomalu začne zase vstávat a pak seržanta vezme za ruce, které si položí na zapínání svých kalhot. 

"Když jsem nemohl já, můžeš ty." Vybídne ho, aby to udělal za něj. Pokud to neudělá, nebude to rozvádět, jen si ty kalhoty rozepne sám a svlékne si je. Moo-yeol by stejně klekat neměl. Vezme to automaticky i s prádlem a pak si vleze do vany jako první. "Nekoukej, potřebuju na tebe pořádně dosáhnout. Natáhne k němu ruku, aby mu pomohl do vany a náhodou se nepřerazil. Nechá ho uvelebit mezi svými stehny a automaticky sáhne po gelu, který si rozetře mezi dlaněmi a znovu se pustí do masáže. Seržant brzo ucítí jeho klín, ale on sám na to neupozorní. Týrá sám sebe a zároveň mu to přijde příjemné. Tlačit na něj ani v nejmenším nebude. 

"Kdyby sis měl představit, jak strávíš nejlepší den, co by to bylo?" Vyzve ho tiše a je vážně zvědavý, co mu odpoví.