Moo-yeol x Yusuke - Přijde to, jen přesně nevíš kdy. - část 4.

(jezírko)

Moo-yeol

"Jasně…" Řekne jenom, když si Yusuke dál trvá na tom, že je pro něj ta nejlepší výhra, ale není to ten tón, který použijete, když někomu nevěříte a zpochybňujete to. Je to spíš řečnický obrat, protože se… no doopravdy stydí. Roztomilý se nikdy necítil být, ale v tuhle chvíli by na tom asi něco bylo, což by samozřejmě nikdy nepřiznal. Když se Yusukemu svěří se svým snem, vidí ten jeho pohled. Nečekal to a on jen tak trošku rozhodí rukama. Yu ale nepátrá po tom, proč se mu to zdá, prostě se ho jenom snaží uklidnit, že se podobná situace už nikdy nezopakuje. Je to trochu sobecké to po něm chtít, když on sám pořád pracuje v armádě a kdykoliv ho mohli vyslat na podobně nebezpečnou misi, jenže tohle je něco, co nedělá vědomě. Prostě to nejde potlačit a vrací se mu to samo od sebe. Možná by si měl zaběhnout na terapii… A proč ho u všech čertů napadl třeba Felix? +Ani náhodou!!+ Když ho Yusuke nazve strážným andělem, málem upadne. Nikdy se nikdo nepokoušel říkat mu jakkoliv, většinou si nikdo netroufl. A ze všech jmen, co mohl dostat, je to zrovna tohle? Všichni andělé se asi bouří a Yusukeho za chvíli zasáhne blesk shůry. Přesto se mu to docela líbí. Pousměje se jedním koutkem a zajede si dlaní rozpačitě do vlasů. Oči zase zvedne, když mu Yusuke řekne, že zvládnou všechno. Zní to tak osudově, jako kdyby spolu dávno chodili… Vypadá to, že to bere hodně vážně. Přikývne na jeho nabídku a pak už se mohou věnovat jenom jeden druhému. Nakloní hlavu na stranu jako ostražitá srna, když mu Yusuke říká, že on ho přece chce dostat, takže je všechno v pořádku. Je pořád tak sebevědomý… On by mu ale opravdu neublížil. Byl schopný udělat hodně věcí, ale tohle ne, nepodrazil by nikoho z těch, koho považuje za své, nedělal by práci, kde by ho někdo takhle pokoutně posílal na někoho jiného. Naštěstí o podobných věcech už nemusí přemýšlet, protože Yusuke mu zařídí dokonalé vymývání mozku. Musí se ho nakonec držet za ramena, protože by jeden nečekal, jak dlouho to může trvat a kdyby tady byla postel nebo gauč, použil by ji. Stojí ho hodně úsilí myslet si na to, že musí zůstat na nohou, zaklání při tom hlavu a nechává vzdechy tiše opouštět vlastní ústa. Ví moc dobře, že se ho Yusuke snaží cíleně trápit a provokovat a vždycky, když má vrchol na dosah, zase o něj přijde, ale nakonec se na něj přece jenom podívá a hlava se mu zatočí tak silně, že se jeho tělo citelně zapotácí. Příliš si při tom neuvědomuje vlastní chování, které neovládal. Někdy v průběhu toho všeho přesunul Yusukeho jednu jeho dlaň do jeho vlasů a nechal ho, aby je sevřel. Netuší, jak moc ho za ně tahal, asi docela dost, ale taky si nijak zvlášť nepamatuje, jak moc se ho snažil přinutit, aby všechno dokončil mnohem dřív. Nikdy nebyl typ, co by si někoho agresivně strkal do klína, ale určitě tam byly okamžiky, kdy se o to pokoušel. Začervená se, jakmile mu to dojde a snaží se všechno trochu rozdýchat a vrátit se zase na zem. Kdyby okolo něj stál štáb s kamerou, všiml by si jich až teď. Yusuke se postaví a obejme ho v pase a on se doopravdy cítí o hodně jistější. Podívá se na něj a pousměje se. Netuší, jak teď vypadá, asi rozhicovaně. Přikývne, protože to ochlazení by vážně potřeboval, ale moc dobře ví, co ten dovětek znamená. Nějak vedle něj sám krotne a není si jistý, jak moc je to dobře. Vždycky musel vystupovat hrozně drsně a nepřístupně. Neváhá se vstupem do vody a jeho tělo za chvíli obejme chladná náruč. Je to příjemné jenom tak si po tmě zaplavat. Ohlédne se, kde je jeho doprovod a chvíli jen tak setrvá na místě, aby se dohnali.

Yusuke

Yusukemu je jasné, že seržantovi bude ještě chvíli trvat, než jeho komplimenty bude brát víc v potaz. Nejde o to, že by jim nevěřil spíš to vypadá...Mohl by se někdo jako Moo-yeol stydět? Asi ano, všechno tomu nasvědčuje. Přistihne se, že se mu takové chování vlastně líbí. Je to docela kontrast k tomu, jak vystupuje a co má za práci. Je to poklad ukrytý uvnitř něj. Kdyby jen tušil, že myslí na slovo roztomilý, dal by mu za pravdu, protože v tuto chvíli tak vypadá. Ví, že s těmi sny jen tak něco neudělá a je to vlastně znamení, že to Moo-yeolovi není jedno a měl o něj opravdu strach. Jistě není to příjemné, ale je to dobrý ukazatel, že to mezi nimi má smysl. Yusukeho vždycky lákalo nebezpečí a zdánlivě bezvýchodné situace, ale teď se do nich zase tak moc hrnout nechce a taky i proto, že je tu někdo, kdo by na něj mohl čekat. Jistě, byl tu i Ricko, ale i když to zní zvláštně, pořád měl svou rodinu. Tohle bylo prostě něco jiného. Sám si nemyslí, že Moo potřebuje terapii. Je to jen pocit, který asi ani jeden z nich pořádně nezná. Sám by o Felixovi nepřemýšlel vůbec, tohle by ho asi nakonec pobavilo a ujistilo ho to v tom, že Felixe by vážně potřebovali. Až vystuduje. Koutky mu cuknou nahoru, když pozoruje reakci na strážného anděla. 

"Líbí se ti to." Prohodí spokojeně a je rozhodnutý to ještě několikrát použít. Moo je teď ještě roztomilejší. Nakonec mu stačí, když seržant na jeho nabídku přikývne a díky tomu může pokračovat dál v jeho dobývání. nepotřebuje, aby mu dal nějaká velká vyznání, stačí mu jen souhlas s tím, že může dál pokračovat v jeho přesvědčování. Věří mu, jako už skoro nikomu a je přesvědčený o tom, že by ho Moo nikdy nezradil. Zas by mu dal jistě sníst všechno, co by mu připadlo mimo jeho hranice, za které by šel. někoho takového Yusuke ve svém životě opravdu potřebuje. No další vážná témata si nechají na později. Yusuke už má plná ústa práce a dává si hodně záležet, aby to bylo to nejlepší, co Moo zažil. Vážně chce překonat úplně všechno a je to znát. Klidně ho nechává, když se začne projevovat tím, jak svírá jeho černé prameny a klidně ho nechá, aby si určil tempo, jakým se mu to líbí nejvíc. Sám zbytek docela dost kontroluje, aby nebyl příliš rychle. Podaří se mu jeho vrchol několikrát oddálit a pak ho konečně pustí do nebes. Sluší mu to, když to tak hezky prožívá. Všimne si i jeho červenání a musí se tomu krátce uchechtnout. 

"Nedělals nic, co bych si neužil." Uklidní ho v tomto ohledu, aby náhodou neměl pocit, že udělal něco špatně. To je to poslední, co by chtěl. Prohlíží si ho zblízka, když si ho přitáhne k sobě, a ještě chvíli zkoumá očima jeho tvář. Pustí ho vzápětí, aby oba mohli do té vody. Je potřeba, aby se zbavil ještě pár kousků oblečení, ale je vidět, že se rozhodně nestydí. Sám si užije příjemnou náruč vodních vlnek a trochu to potlačí jeho vzrušení. Ne však nějak extrémně moc. Jen mu to dává pár minut, než se na něj vrhne. Je totiž hrozně těžké Moo-yeolovi odolat. Je mu jasné, že potřebuje chvíli, než se troch vzpamatuje, zároveň ho ale nechce nechat příliš vychladnout. Připlave blíž k němu a spokojeně vydechne. 

"Myslím, že na tohle místo budu mít ty nejlepší vzpomínky." Neodpustí si poznámku a možná ho tím chce ještě trochu přivést do rozpaků. Sáhne po seržantových bocích a přitáhne si ho k sobě. 

"Je dost těžké se od tebe držet dál, víš." S radostí pokračuje v komplimentech na jeho adresu. Stiskne víc jeho boky a dost si užívá blízkost jeho těla. Nakloní se blíž, aby měl na dosah jeho rty. 

"Budeš mít něco proti, když v tom budu pokračovat?" Dívá se mu zblízka do očí. Minule se ho neptal, ale teď to je úplně jiná situace. Rád by se dneska dostal mnohem dál a od jisté doby nemyslí moc na nic jiného, ale zároveň to nechává na něm. Ještě pár okamžiků mu odolává, než překoná vzdálenost mezi nimi a znovu si začne vychutnávat jeho rty. Vážně si chtěl trochu zaplavat, ale nějak se mu zrovna nedaří tuhle myšlenku splnit. Musel by ho totiž pustit a nějak mu to nejde.

Moo-yeol

Moo-yeol se ušklíbne, když si do něj Yusuke rýpne, že se mu to oslovení líbí. Taky si to mohl nechat prostě od cesty, ale on ne… hned mu musí připomenout, jak je na něm všechno vidět. Ani jeden si nedají nic zadarmo. Už jsou oba dva ve vodě a on dělá první tempa, když se v hlavě probírá Yusukeho větou o tom, že nedělal nic, co by bylo špatně. Totiž… jak tam před chvílí stáli a on ho tak bral za vlasy… Jeden by červenal dokonce i teď, ale je tma, on je zády a kouká se při plavání někam na hvězdičky. Když za sebou uslyší šplouchání, ohlédne se po něm a počká, až připlave až k němu. Na bocích ucítí jeho dlaně a je to trochu zvláštní, když jsou teď oba nazí. Nejde o to, že by potřeboval vodu, aby všechno skryla, ale člověk se cítí tak nějak zranitelněji. Yusuke mu říká, jak moc se mu tady líbí a taky, že se od něj prostě nedovede držet dál a on se tomu popravdě nediví. Dneska se rozhodl, že to chtějí oba dva, nemíní před tím couvnout a je mu jasné, v jakém rozdělení rolí bude chtít Yu pokračovat, ale asi by se nezlobil, kdyby si to občas prohodili. Není zase tak submisivní typ, jak by mohl vypadat a hrozilo by mu, že by mu to chybělo. Nechá ho, aby si ukradl jeho rty a oplatí mu polibek. Cítí jeho pevný klín proti sobě. Ještě není připravený úplně, ale nebude to dlouho trvat. V tomhle místě necítí pod nohama pevnou oporu, takže tady ani jeden nevydrží dlouho a budou muset někam víc ke břehu. 

"Nebudu." Řekne mu úplně jednoduše, protože už se mu vlastně moc mluvit nechce a chvíli si jenom užívá jeho blízkost a polibky. Po nějakém čase už ho ale nebaví šlapat vodu a tak ho mírně zatahá, aby Yusuke pochopil, že se mají vydat ke břehu. Nechce se mu ještě úplně z vody, takže se zastaví v místech, kde ji má asi do pasu a pohladí ji dlaněmi. Když se na svůj protějšek dívá, už je mu v očích vidět jasná touha a za chvilku už zase stojí proti sobě. Teď už se ale odváží pevně ho obejmout okolo pasu a přitisknout víc k sobě. Jeho vzrušení se začíná vracet v plné síle a dlaně kloužou po Yusukeho těle sem a tam. Nemyslí moc na to, kam přesně mu sahá, ale v jeden okamžik skončí jedna jeho ruka na Yusukeho pozadí a ta druhá přímo v jeho klíně. Najednou se mu chce trochu víc prozkoumat ještě neznámý terén a víc si hraje, než aby mu způsoboval cílenou rozkoš. Nedovede se soustředit na dvě věci najednou, takže je myšlenkami spíš u Yusukeho klína, než u způsobu jakým ho líbá a kde. Trvá to docela dlouho, ale nakonec se rozhodne odvést ho ještě kus z vody. Ne však úplně na břeh. Posadí se společně s ním do míst, kde je hodně mělko a vlnky narážejí o břeh a chvilku si ho prohlíží. Ještě se úplně nesmířil s myšlenkou, že se mu vydá a přemýšlí, jak moc by se poprali o to, kdo bude nahoře, ale na druhou stranu je na to podvědomě připravený. Znovu mu sáhne do klína a přisune se víc k němu. Yusuke už víc dráždění asi nepotřebuje, ale pořád se tváří sebejistě a jako kdyby se nic nedělo. V tom náklaďáku vypadal, že nevydrží ani vteřinu navíc a teď? Hodně se toho mezi nimi od té doby změnilo. Stejně si myslí, že se v jeden okamžik utrhne ze řetězu a nedovede se ovládat až do konce. Možná by ho měl nějak slovně popíchnout, ale jeho napadne něco zajímavějšího. Posune ruku z Yusukeho klína mnohem víc dozadu, jako kdyby to byl on, kdo se na něco chystá a je hodně zvědavý, jestli mu to dovolí nebo se pokusí převzít iniciativu, aby Moo na podobné pitomosti nemyslel. Dokonce se mu u toho zvedne jeden koutek nahoru.

Yusuke

Usměje se krátce, když si všimne jeho úšklebku. Tak trochu to i čekal, protože ta poznámka byla na pokraji provokace a Moo si to očividně uvědomil taky. Jenže si prostě nemohl odpustit komentář na jeho červenání, tak moc se mu to líbilo. Tak trochu doufal, že ho uvidí znovu. To platí i o ujištění, že nic v jistou chvíli neudělal špatně. Jde hlavně o to, aby Moo věděl, že s ním může dělat úplně cokoliv. Yusuke ví, jak moc se člověk nedokáže v jistých chvílích ovládat a chtěl ho u toho vidět. Je v tom i jistá vypočítavost, aby zjistil, co se mu líbí nejvíc. Je rád, když ho Moo od sebe neodhání a nechá ho, aby se ho mohl dotýkat. Stupňuje v něm vzrušení, které dnes zatím drží pečlivě na uzdě. Umí se dost dobře kontrolovat a zároveň má opravdu rád chvíle, kdy nemusí. Někdy je opravdu těžké to vyvážit a dnes s tím opravdu bojuje. Chce tuhle chvíli udělat speciální a ne, aby si oba dva užili svoje a tím to celé skočilo. Rychlovky si užijí později až to nebude jejich společné poprvé. Užívá si oplácení polibků a snaží se i teď poznat, co by Moo nejradši. Pro něj to dost často bylo spíš o protějšku, i když to tak na první pohled občas vypadat nemuselo. Pousměje se a přikývne, když ho Moo-yeol ujistí, že dneska už se bránit nebude. Je rád, že to řekl nahlas, dokonce má pocit, že to v něm samotném ještě víc nakoplo touhu. Je příjemné slyšet, že už nemá ani kousek potřeby se mu bránit. Nechá to teď čistě na něm a poslechne jeho němou prosbu, aby se vydali ví ke břehu. Bude tam rozhodně víc možností, než tady, kde ani jeden nedosáhne. Vydechne, jakmile pořádně ucítí jeho dlaně a nechá na chvíli oči přivřené. Krotí sám sebe, aby Moo mohl udělat, co jen chce. Brzo se mu dostane i vytoužených doteků v klíně a trochu sobecky si to chvíli užije, aniž by se ho sám víc dotýkal. U toho mu oplácí polibky a vyčkává na správný okamžik, kdy se pustí do iniciativy on sám. Je to pro něj rozhodně těžké, ale ne nemožné, aby to celé vydržel co nejdéle. Nechá se beze slova odvést ještě kousek blíž ke břehu a usadí se. Pozoruje ho celou dobu a snaží se odhadnout, co se bude dít dál. Kdyby jen Moo věděl, jak blízko je tomu, aby mu ukázal část svého já, které se nedá jen tak udržet, asi by se...Ne, nejspíš by se nedivil. První se trochu nechá unést ruku ve svém klíně a v první vteřině mu nedojde, kam až se Moo svými nenechavými prsty dostal. Pak však otevře oči a v nich se něco zatáhne. Tohle si nedovolil jen tak někdo a bylo to už dlouho, kdy se to vůbec stalo celé. Ne, že by se mu to nelíbilo, ale nebyl na dlouhé známosti, které by podobným způsobem mohli končit a pro něj to byl vrchol, jakési důvěry, kterou jeden nevybuduje jen tak. Pro něj byla kontrola nad celým požitkem dost důležitá. Samozřejmě, že mu to později řekne a vysvětlí a Moo je ten, kterému to později dovolí. Když se mu podívá do tváře a vidí ten koutek...

"Vůbec netušíš, co jsi tím rozpoutal." Zašeptá hlubokým hlasem podbarveným touhou. 

"Všechny tvoje provokace, bodu po zásluze potrestány." Dodá ještě se zvláštní hravostí v hlase. Přitáhne ho za bok blíž k sobě a sáhne po zápěstí dlaně, která je na místech, kam skoro nikoho nepouští. Uvolní se dostatečně a nechá ho, aby se dostal prsty do jeho nitra. Chce si to trochu užít a zároveň Moo trochu připravit obezřetnost. Počká si na moment jeho překvapení, který podle něj opravdu přijde a pak není takový problém ho dostat na předloktí a záda do vody a ocitnou se nad ním. Ruce už m podvlečené pod jeho nohami a tím je zvedá trochu výš. Skloní se víc na něj, aby měl blízko k jeho rtům a zvláštně se pousměje. 

"Neboj, tak se dočkáš." Řekne trochu neurčitě, krátce si dopřeje jeho rty, kterým věnuje vášnivý polibek. Jakmile se odtáhne dlouze se nadechne. Sice jsou skoro na břehu, ale vody je to pořád docela dost, ale to neznamená, že to neudělá. Mrkne na něj, než zapluje hlavou pod hladinu a bez obtíží se dostane mezi jeho polovičky. Nemůže to moc protahovat, i když má tréninky a vydrží pod vodou dlouho. Dopřeje mu pár sekund, kdy jen přejíždí jazykem přes bánu do jeho nitra a pak se jím začne dobývat dovnitř. Pokračuje v dráždění, co mu jen stačí dech, než se znovu vynoří a podívá se, co s ním provedl. Zopakuje to ještě jednou a když se vynoří po druhé pohodí hlavou, aby dostal vlasy dozadu a voda mu tolik nestékala po tváři. 

"Dost hraní, chci tě." Prohodí a v jeho pohledu je jasné patrné, že se dostal za hranici, kdy se dokáže krotit. Poslední otálení přijde ve chvíli, kdy se opře špičkou o jeho vchod a začne se pomalu dostávat dovnitř. Tohle prostě nesmí uspěchat a pak už ho nic nezastaví, to je jasné.

Moo-yeol

Nějakou dobu to vypadá, že si Yusuke ani nevšimne, že by Moo-yeol mohl dělat něco nepatřičného. Několik vteřin si začíná myslet, že by mu to nakonec vůbec nemuselo vadit a že se jednoduše nejspíš prostě spletl. Až do okamžiku, kdy Yusuke konečně otevře oči a podívá se na něj tak, že je jasné, že to bylo jenom momentální zatmění mysli. Ani tak si Moo neodpustí, aby se mu nezvedl tem koutek a zvažuje možnosti, že by se s ním o to místo nahoře vážně popral. Yusuke mu zvláštním tónem hlasu řekne, že ani netuší, co tím rozpoutal, ale jestli se má začít bát, tak to nefunguje. Místo toho oči přivře a provokativně mu v nich zajiskří. Pousměje se, jako kdyby se ho ptal, co tím chce říct, když mu tu říká, že všechny jeho provokace potrestá, protože zatím nemá ponětí, jaké jsou ve skutečnosti Yusukeho nejniternější touhy a později se bude docela divit. Podobné věci u nikoho nepotkal ani o tom neslyšel a vážně je nečekal. Když Yusuke sáhne po jeho ruce, myslí si, že ji odstrčí pryč, ale místo toho se stane něco jiného. Uvolní se a pustí ho mnohem dál, což Moo-yeola vyvede z míry. Oči se mu rozšíří a sleduje drobné odchylky jeho tváře, jako kdyby měl před sebou někoho úplně jiného. Skoro by mu vynadal, co to dělá. Jenže než se naděje, Yusuke toho zneužije a převrátí ho na záda do vody. Prudce ho zastudí, ale to si ani neuvědomuje. Je jí tam sotva tak, aby mu smáčela vlasy vzadu na hlavě a nedostane se ani k uším. To samé se nedá říct o dolní polovině jeho těla, která je o hodně níž. Nohy má samozřejmě mnohem výš, než by si představoval, protože ho Yusuke takto drží a když se nad něj skloní, šeptá mu slova, která dávají tušit, že ho dneska vyhrát nechce nechat. Stáhne obočí k sobě, ale než stačí odpovědět nebo reagovat, Yusuke ho vášnivě políbí a on se nechá strhnout. Co by nečekal vůbec je fakt, že se Yusuke vzápětí na to klidně potopí, aby se mohl pokoušet o jisté věci. Díky jeho tréninku vydrží pod vodou asi docela dlouho, ale stejně. Zalapá po dechu, jako kdyby býval nemohl dýchat on, když na něj Yusuke zaútočí svým jazykem a musí zatnout nehty do hlíny okolo sebe. Propne se proti němu, takže si to akorát zhorší a brzy ho ucítí mnohem dál. Yusuke se za chvilku musí vynořit a v ten okamžik se střenou pohledem, ale za chvíli je zase zpátky pod vodou a jemu unikne první hlasitý sten. Nedá se říct, že by to mohlo trvat nějak dlouho, ale i tak je to velmi intenzivní už jenom pro tu neočekávanost. Pak se Yusuke znovu vynoří a řekne mu, že je konec hraní. 

"Ještě jsme si ani hrát nezačali…" Dostojí svojí povaze, protože by těch provokací vymyslel klidně víc, ale Yusuke už ho nenechá. Ucítí ho proti svému tělu a nějak zapomene na to, že byl nervózní z tohohle rozdělení rolí. Přesune ruce na jeho předloktí, která stiskne a pohledem ho varuje, aby se nepokoušel udělat něco, co se mu nebude líbit, ale pak už nějak nestačí nad ničím přemýšlet. Ten začátek je nepříjemný, ale voda mu v tom hodně pomáhá a nakonec je jejich spojení úplné. Musí se jenom přimět se mu nebránit, ale je to těžké, když jste od přírody bojovník. Pak už slast převezme vládu nad vším, co dělají a on se nechce zaobírat ničím, než rozkoší, kterou si mohou způsobit. Ve své pozici toho nemůže dělat zase tak moc, ale to teď asi ani jeden nečekají. Bylo dost čekání, až se to stane a testování jeden druhého. Tohle je něco úplně jiného, než v té dodávce a on ví, že si budou vyhovovat i po téhle stránce. Nechává svou přirozenost, aby dělala všechno za něj, neuvažuje nad tím, jak u toho vypadá nebo co při tom dělá a dovede ukázat svou stránku, která si umí sobecky užívat.

Yusuke

Yusukemu je jasné, že svým přístupem seržanta trochu ukolébá, aby nebyl tolik obezřetný. Je to svým způsobem i jistý plán. Je pravdou, že se většinou nedokázal vzdát své dominance, i když ne vždycky to tak bylo. Pamatuje si moc dobře na doby, kdy byl opravdu mladý a teprve v některých věcech začínal. Všechno tehdy bylo trochu jinak, ale brzo zjistil, jak to má a co k životu potřebuje. Zároveň si j jistý, že je schopný v sobě některé věci občas potlačit a vlastně si to i užít. Jenže v tom musí být i hodně důvěry a opravdové oddanosti. Už Moo-yeolovi řekl, že podobný vztah vlastně ještě neměl. Nikdo ho nedostal tolik, aby nad něčím podobným vůbec přemýšlel. Jenže teď a sním mu to tak nemyslitelné nepřipadá. Když oči otevře asi tuší, na čím Moo-yeol vůbec přemýšlí a je vidět, že si tohle slovní přetahování oba užívají. A to je taky něco, co mu u většiny známostí chybělo. Vidí to provokativní jiskření a jen to zas a znova nakopává jeho touhu. Je mu jasné, že pokud spolu budu jsou věci, které mu chce ukázat. To si zatím nechává pro sebe a ví, že mu to musí dávkovat postupně. Moo sice nebyl žádný strašpytel, ale stejně si myslí, že kdyby to na něj vybalil hned, rozhodně uteče. Klidně mu oplácí pohled a zatím nic neřekne, aby si zachoval nějaké to tajemství. Pak už je čas, aby si vyměnili role. Je rád, že se mu to povedlo takovým způsobem, kdy je pro seržanta tak trochu překvapení. Podařilo se mu vymyslet způsob, jak ho překvapit a zároveň snad i příjemně. Podle výrazu to tak rozhodně vypadá. Podobná esa v rukávu ještě má a nechce je ukázat hned. Tohle si ale nemohl odpustit a snad mu díky tomu, co teď provádí pod vodou Moo odpustí fakt, že ho dneska nenechá vyhrát. Už je moc rozjetý, aby tomu dokázal takovým způsobem poručit, navíc je to poprvé, a to si prostě trochu sobecky nechce nechat ujít. Když se vynoří podruhé a podívá se, co mu zatím způsobil, musí se nutně usmát. Zdá se, že to mělo ten správný efekt a seržant si to docela užil. Dopřál by mu toho víc, ale za prvé by museli mít alespoň jedno kolo za sebou a za druhé…ani někdo jako on nemá obří plíce a už napodruhé nebyla jeho výdrž v zadrženém dechu taková. No, později mu to v posteli jistě vynahradí. Uchechtne se trochu udýchaně, když mu Moo řekne, že si ještě hrát nezačali. 

"S tím souhlasím. Později ti ukážu mnohem delší hry, které se ti budou líbit." Slíbí mu zase trochu tajemně a je znát, že se jeho slovy nenechá vyvést z rovnováhy. Pak už ale přijde o veškerou trpělivost a musí už prostě být tak blízko, jak to jen jde. Nespěchá a užívá si každý milimetr, kdy se dostává do jeho těla. Mírně přivírá oči, jak moc příjemné to je, dokonce i velmi intenzivně vnímá jeho ruce na svých předloktích. Jakmile se uvnitř něj ocitne celý, musí dlouze vydechnout a znovu ovládnout sám sebe, aby nebyl hotový příliš rychle. Moo má v tomto ohledu výhodu, po tom, co se dělo na břehu. S prvními pohyby nějak nespěchá, ale nakonec se nechá ovládnout svým vlastním vzrušením a postupně zrychlí tempo, které bylo doteď spíš pomalé a krouživé. Teď už se Yusukeho boky pohybují mnohem přímočařeji. Daří se mu občas pozorovat, jak se Moo tváří a užívat si jeho slastné výrazy, kdy svůj obličej prostě neovládá. Ani jemu samotnému to nejde tak, jak byl dřív zvyklý. Jeho dech se prohlubuje a dokonce si ozve i jeho hlas s tichým povzdechy a to se mu taky často nestávalo, vlastně vůbec. Když se blíží k vrcholu, prostě chce, aby skončili společně. Asi na to má nějakou podivnou obsesi. Buď půjde na vrchol jenom ten druhý, nebo oba zároveň. Bez větších obtíží přenese váhu na jednu ruku a druhou přesune do Moo-yeolova klína, kde se chvíli činí a pak v tu správnou chvíli pustí na vrchol i sám sebe. - Musí u toho klesnout na předloktí, když přirazí naposledy a opře si čelo o jeho hrudník. Všechny části těla, které nejsou ve vodě má vážně zpocené. 

"Můžeš mi vysvětlit proč chodím ráno běhat, když tohle je mnohem lepší sport?" Vypadne z něj úplně pitomě a zadýchaně se uchechtne. Ještě chvíli setrvá tak, jak je a pak zvedne hlavu, aby se mu mohl podívat do očí. 

"Vážně budeš moje prokletí." Povzdechne si vlastně dost spokojeně, než se nakloní pro polibek, který je na jeho obvyklé já vlastně dost procítěný. Pak se s omluvným pohledem odvalí stranou a skončí na zádech na předloktích. 

"Moo-chan." Broukne měkce, když se na něj znovu podívá. 

"Prokážeš mi tu čest a půjdeš se mnou znovu na rande?" Koutky mu zacukají. Je odhodlaný naplánovat to nejlepší rande a i když má tohle jezírko rád, dopřál by si i něco pohodlnějšího.