Moo-yeol x Yusuke - Přijde to, jen přesně nevíš kdy. - část 2.

(farma)

Moo-yeol

Yusuke se jeho úvahám moc nebrání a s většinou toho, co mu řekl, souhlasí. Moo-yeol taky víceméně mlčí a jenom tak pokyvuje hlavou na jeho odpovědi, dokud znovu nedojde na jeho rodinu. Podívá se na jeho profil, když mu svěří, že si později mohl osobně ověřit, že jeho bratr skutečně nelhal. Nakrčí trochu čelo. Nechce ho litovat, o to dospělí chlapi nestojí, ale stejně to bylo pěkně na nic. V armádě se o podobných věcech bavil s různými lidmi docela často. Yusuke nebyl sám, ale bylo na nic, že se to vůbec dělo. Vždycky si říkal, že kdyby měl dítě, neodvrhl by ho ani kdyby se dělo něco strašného a pak tady byli lidé, co se těch svých vzdávali jenom proto, že neplnily jejich očekávání nebo prostě moc obtěžovaly. Nikdy nepochopil, proč si někdo takový zřizuje rodinu, ale o tom teď přemýšlet nechtěl. Podle toho, co Yusuke říkal, si nemyslel, že by si jeho otec vážně myslel, že něco ukradl. Podle něj to byla jenom záminka, aby se s ním nemusel vůbec bavit a matka to měla buď stejně nebo musela dělat to, co manžel řekl. Přikývne na jeho další slova, že jeho život je především skutečně jeho. Hodně lidí bojovalo se stínem svých rodičů, ať už byli přehnaně pečovatelští nebo se chovali podobně jako tihle. Proč nemohli být lidé prostě nějak normální? Pousměje se, když dojde na Ricka a připadá mu zvláštní, že bratr pustil Yusukeho vůbec do dveří. 

"Kdybych byl na jejich místě, hodně bych se bál, aby moje dítě neovlivňoval někdo nechtěný." Možná měl jeho bratr nakonec nejvíc černé svědomí. Měli by ho mít spíš rodiče, ale i tak… Chápe Yusukeho touhu patřit alespoň k nějaké čísti rodiny a Ricko by si taky nevybral jinak a stejně… on otec nebyl. Pořád se tak pro sebe usmívá, když to převrací v hlavě. Tohle byl osud, takhle se to stalo, tak co… hlavně, že byli oba dva spolu spokojení. 

"Stálo to za to?" Vytáhne obočí nahoru a podívá se na něj, když mu řekne, že ho mučili a lámali mu kosti. 

"Víš to jistě?" Není ten správný typ na psychiatra, ale pro boha, tohle si nemůže myslet ani Yusuke. A pak málem zakopne, když Yusuke začne s tím svým velkým plánem. Slova Viděl pohromadě mu stačí, aby tušil, co přijde a ono se to vážně děje. Ostražitě típne cigáro a odloží plechovku, jen tak pro případ, aby mu to šokem nevypadlo z ruky nebo kdyby mu chtěl jednu vrazit. 

"Nejsložitější případy… parta mladých kluků… nechceš se trochu uklidnit a začít s něčím míň megalomanským? Potřebuješ být nejlepší na světě? To je megalomanie, s tím se lidi chodí léčit." Myslí to vážně. Proč musí zacházet do krajností? Našpulí rty a dá si ruce v bok, když Yusuke zpochybní armádu a ještě otevřeně mluví o špinění si rukou. 

"Felix a JK jsou tady proto, aby se podobné věci odnaučili. A já to chci nějak odnaučit tebe." Vážně mu ji vlepí, zaslouží si to. To, že chce Yusuke osobně skončit, je taková první vlaštovka k tomu, že mu to celé ještě nějak rozmluví a když ne on, tak si ho podá Ji-hoon. Předsune krk dopředu, jak na něj zírá, když mu řekne, že by se mu hodila pomoc. To jako že má dát výpověď a vědomě ty kluky učit takové věci?? 

"Ty máš přece ten nejlepší výcvik, no ne? Kdo jsme vedle tebe my…" Začne kousavě. 

"Ji-hoon tak trochu řídí nemocnici, nemá čas." Připomene mu. Nejraději by se rozesmál, když Yusuke dodá, že si u toho všeho hodně myslí na to, že by žili vlastně spolu, oni dva, jako partneři. Už se tady trochu poznali, ale nebyli spolu ani normálně nakupovat, jak si může být tak jistý, že se snesou? A vůbec!! Nesnesou. 

"Nejdřív ze všeho ti ty pitomosti vymlátím z hlavy. Pak do tebe natluču všechny morální zásady a až si skočíš pro papíry na hlavu a trochu to ještě celý přehodnotíš… no… nemyslíš si snad, že dám výpověď v práci???" Rozhodí rukama. Co s ním má dělat? Je to úplný blázen. Líbí se mu, rozumí mu, ví, kde se to všechno bere, ale pro pána, takhle to nepůjde.

Yusuke

Yusukeho už nějak netrápí, když mu o tom vypráví. Je v tom sice stopa hořkosti, kterou už ale dávno překonal. Tuší, co se seržantovi prohání hlavou, ale je vlastně rád, že nic neříká. Neprozradil mu všechno je proto, aby ho litoval, o to vůbec nešlo. Jen...Prostě chtěl být k někomu poprvé opravdu upřímný. Jsou věci, které prostě nemohl nikomu říkat a teď přišla příležitost, kdy to konečně mohl ze sebe dostat. Vlastně je to úleva a cítí se mnohem víc, že není na světě sám, komu se něco podobného stalo. Takových osudů jsou stovky a taky proto je vážně vděčný, že měl možnost žít svůj život takovým způsobem a vlastně dost životů zachránit. Od malička slýchával, že je k ničemu a díky tomu mohl sám sobě dokázal, že to tak není. Byl to nebezpečný prostředek, k jeho povaze však dokonale seděl. Krátce se zasměje, když mu připomene, že by ho k e svému dítěti nepustil. 

"Myslím, že za tohle může hodně bratrova žena. Ona nikdy nesouhlasila s tím, jak se ke mně chovají. Jednou prostě přišla příležitost a když viděla, jak si spolu rozumíme, nedokázala mu to odmítnout a vlastně ani mě ne. I přes nesouhlas Rickova otce. Jsem jí za to vážně vděčný a rád jít o vracím, když k tomu je příležitost. K nelibosti mého bratra." S radostí jí kupoval dárky a služby, třeba masáže, na které jeho bratr nemyslel nebo neměl. Tím si u něj asi přidával další hřebíčky do rakve. Pak už byl Ricko dost starý, aby mu to zakazovat nemohli. 

"Myslím, že jí nedošlo, jaký vliv bych na něj mohl mít. A ano, vím, že mě jednou bude nenávidět, pokud se pro to Ricko rozhodne." Ujistí ho, že si je toho vědom a stejně...Tu nabídku mu dá. Je vidět, že se nad jeho otázkou zamýšlí a pak pokrčí rameny. 

"Vlastně stálo. Za ty životy a všechno kolem by stálo hodně." Podívá se mu do očí, aby viděl, že to myslí opravdu vážně.

"Viděl jsi toho taky hodně, víš, že některé věci za to prostě stojí." Nejvíc mu vždycky v hlavě vyvstanou děti, které odváželi bomby atentátníků. nikdo je nepodezíral, dostali se vlastně všude. Už to nebyly anonymní životy, ale obličeje, které si dokázal přiřadit ke jménu. A pak přijde to, co tak nějak čekal. Musí se tomu dost nepatřičně pousmát. Nechce se tomu smát, ale je to vážně těžké. Ano, asi v tom něco takového bylo a zároveň ví, že to má velkou naději na úspěch. Byl by to unikátní projekt, ale za to podchycený ze všech stran. Nebyl by v tom ani jeden sám, tak jak on. Mohli by si klidně krýt záda a zvládnout daleko víc. Ten dosah mu přijde neskutečný, a to o tom jen přemýšlí. Čím déle na to myslí, tím víc o tu myšlenku nechce přijít. 

"Právě že nejsou. Mají se tu odnaučit to, co je špatné. V tom, co dělám, potřebuješ vždycky držet na té správné straně. Vím, co ti špatní dokážou nabízet. Dost snad by se k tomu dalo sklouznout." Vidí to trochu jinak, možná taky proto, že v tom prostředí žil tak dlouho. Moc je opojná, a to kolikrát stačí, aby někteří přešli na odvrácenou stranu. 

"Já vím, že máte oba dost práce, jsem si toho vědom. Stejně jsem tě o to požádal a udělám to i u něj a u kluků." Je vidět, že už se rozhodl. Počká si, až to celé dokončí a pak ho jednoduše vezme kolem pasu a přitáhne si ho k sobě. 

"Ne, nemyslím si, že dáš výpověď hned. Nikdy není pozdě." Usměje se nevypočitatelně. 

"Nabídnu to klukům a bude na mě, abych všechno zařídil, než se rozhodnou. Pokud to nepřijmou, budu hledat dál. Podle mě je to dobrá možnost, jak pokračovat v tom, co jsem začal." Podle něj ho s tím doktor pošle taky k šípku a Felix s ním. Budou si myslet, že se zbláznil, stejně jako on. 

"Věř mi, má to budoucnost." Dívá se mu u toho do očí. 

"A myslím si, že i my dva by ji mohli mít." Prohodí tichým hlasem, než se trochu přiblíží. 

"A pokud ne, rád bych si užil aspoň tu chvíli, co můžeme mít. Ale nemysli si, jen tak se tě vzdát nehodlám. Je to snad poprvé, kdy mi na tom opravdu záleží." Asi tuší, že mu to úplně věřit nebude, ale to je jedno, chtěl mu to říct, a tak to udělal. Zatím ho nenechá odpovědět, jen se nakloní blíž, aby si mohl ukradnout jeho rty ve vášnivém polibku. Později si to všechno dořeknout, ale už se nedokázal držet dál.

Moo-yeol

Když dojde na rozhovor o manželce Yusukeho bratra, Moo-yeol si uvědomí, že o ní slyší poprvé. Dosud se o ní nebavili, nezmínil ji. Mluvil jenom o rodičích a o něm, ale ne o tom, že se tam objevil někdo, kdo k němu byl laskavý. Najednou dostane takové to podezření jako z telenovely, jestli si náhodou nebyli blíž, než by se slušelo. Protože Ricko, ruku na srdce, byl celý strýc. To oba zdědili po nějakém prapradědovi nebo by jeho bláznivé myšlenky mohly být pravdivé? Yusuke si sice mohl vykroutit krk za klukama, ale nebyl by jediný bisexuál na zeměkouli. +Možná o tom ani neví a ví to jenom ona a proto ho k Rickovi ochotně pustila? Protože moc dobře ví, kdo je skutečný otec a jinak by neměli šanci se znát? Zpovzdálí sleduje skutečného otce svého dítěte a nemůže nic říct, protože by ji rodina vyhodila na ulici?+ Teď by Yusuke mohl jednu vrazit jemu, ale co už… do hlavy mu naštěstí vidět nemůže. 

"Nedošlo?" Vypadne z něj proti jeho vůli, ale víc toho neřekne. Podle něj jí to možná došlo až moc dobře, ale… to byly jenom knižní hypotézy. +Oběma jim vezmu krev a řeknu Ji-hoonovi, ať ji vezme na genetiku.+ Baví se dál v duchu svým fantasy filmem. Asi by se měl chovat vážněji, ale děje se to tak nějak samo. Když mu Yusuke odpoví, že to za to skutečně stálo a všechno to podá tak, že šlo v první řadě o záchranu životů, musí uznat, že z tohoto úhlu pohledu se to dalo pochopit mnohem víc. 

"Pokud to tak je a jenom tě nevyužívají na špinavou práci?" Řekne opatrně a po očku se na něj podívá. Jakmile zmíní Yusukeho megalomanii a fakt, že to není dobrý nápad, vidí ten jeho výraz, ten jeho koutek nahoře a je mu jasné, o čem přemýšlí. Protočí nad ním očima. 

"Takových elitních skupinek je po světe víc, Yu, Nebudeš zase tak první…" Proč ho pořád musí vracet nohama na zem? Jako kdyby Yusuke stavěl vzdušné zámky a potřeboval někoho, kdo ho trochu usměrní, ale zase ne tak moc. A možná jenom on sám potřeboval odtrhnout od země? Teď se asi bude nepatřičně usmívat on sám. Yusuke si dál vede svou o tom, že ta práce je spíš poslání dobra, než cokoliv jiného a že stejně všechny požádá, včetně Ji-hoona. Má jistou kariéru u armády, ale přistihne se, že kdyby to Ji vzal a ti kluci, alespoň většina taky, vlastně by mu asi vadilo, že u toho není. Zamračí se a zamyšleně si mne bradu. Skoro se ho lekne, když ho Yusuke tak popadne v pase a přitáhne k sobě. Chvíli je mu to snad i vidět na očích. Yusuke mu říká, že po něm nechce, aby v práci skončil hned, ale třeba časem, jenže jemu dělá problém se na jeho slova soustředit. Najednou je moc blízko a jeho myslí se proženou vzpomínky na náklaďák. Jestli se tomu autu někdy něco stane, asi ho to bude docela mrzet. Udělá grimasu, která značí něco jako Uhm, když mu Yusuke říká, že to všechno má budoucnost a trochu vytáhne obočí nahoru, když dojde i na ně dva. 

"Máš v plánu dát výpověď u těch, pro které pracuješ?" Kdo to vůbec je? Chvilku by vážně čekal, že za tím jeho A pokud ne, bude následovat něco jako Nechám tě teď jít, ale to by nebyl Yusuke. Hodlá si urvat každý moment a jeho vlastně docela uklidní, že nemusí nikomu nic slibovat. Jeden nemohl vědět, co zrovna jim dvěma budoucnost přinese a on by rád nechal věci chvíli plynout. Nakloní hlavu trochu ke straně, když Yusuke dodá, že je to poprvé, co mu na tom doopravdy záleží. V ten okamžik se mu cosi ozve někde uprostřed hrudi. Neprožili toho spolu za těch pár dní zrovna málo… Už pro Yusukeho zabíjel. Kdo tohle může říct? To uvědomění by ho mělo děsit, ale to nebylo to, co se mu zdálo v noci. Byly to sny o tom, že ten chlap vystřelil první… Dokonce ho ani nenapadne uvažovat nad tím, že by Yusuke mohl kecat a říkat tohle každému druhému, pokaždé na jiném konci světa. Nebrání mu, když se ho Yusuke rozhodne políbit a prostě i tohle nechá jenom tak přirozeně plynout. Rukama ho pomalu obejme okolo pasu.

Yusuke

Kdyby jen tušil, co se Moo-yeolovi prohání hlavou, asi by nevěděl, jestli se smát nebo by mu to začalo hlavou vrtat taky. No, jsou věci, které by si měl asi navždycky nechat pro sebe. Už dávno podobné myšlenky vypustil z hlavy. Sice by to v jistém smyslu asi odpovídalo, ale Rickova máma ho ujistila, že testy udělala a on neměl důvod jí nevěřit. Samozřejmě ho to párkrát napadlo, ale....Proč by mu to neřekla, vždycky se spolu bavili narovinu. Sám si dostatečně užíval čas s Rickem a popravdě...I kdyby to celé bylo jinak...Ricko má úplnou rodinu a rodiče, kteří se o něj vždycky starali a měl tu nejlepší péči. Vždycky si byl jistý, že on by mu podobné zázemí dát nemohl. Ne se svou povahou. Pokrčí zlehka rameny, když dojde na jediné slovo a vlastně i otázku. 

"Spíš došlo, vždycky byla dost chytrá, vlastně jsem se na to nikdy neptal. Jen Rickova máma byla vždycky hodně rodině založená a nesouhlasila s tím, jak se ke mně kdysi chovali." I přes to, že se jí párkrát snažil vysvětlit, jak moc mu na tom nezáleží. Byla to minulost, kterou už se nikdy zaobírat nechtěl. 

"Ricko měl skvělé zázemí a vše, co kdy potřeboval. Já tu byl vždycky pro ty šílenosti a zábavu." Otočí to celé ve vtip, kterým se baví vlastně už docela dlouho. Přijde další otázka, nad kterou zavrtí hlavou. 

"Jak se to vezme. Občas to nebyly zrovna čisté prostředky, kterými jsem situaci vyřešil, ale nikdy to nebylo nic, co by bylo pro sobecký prospěch jediné osoby. Na to jsem si dával vždycky pozor. Kvůli tomu jsem do toho nešel. Přiznávám ale, že občas z toho bylo něco pro mě, aby dokázal financovat své životy. Získal jsem čip od teroristické skupiny, kterou jsme díky tomu rozbil a k tomu pár šperků. Když jsem začínal, bylo obtížné shánět prostředky. Tím se ale neomlouvám." Rozhodl se být upřímný, a tak v tom teď pokračuje. Ví, že to nebylo správné řešení, ale...Tak to prostě bylo. Vidí, jak nad ním Moo-yeol protáčí očima znovu ho to docela nemístně pobaví. 

"Nedělám to proto, abych byl první. Jen chci vytvořit něco, co bude fungovat a pokračovat v tom, co dělám já. Taky nejsem jediný na světě." Ví, že nepřišel s ničím novým, ale podle něj tomu dokážou dát velmi osobitý přístup. Většina takových skupin má původ v elitních jednotkách, kde pořád mají vštěpené jisté kroky. Nebo jsou to skupiny, které začaly v ilegální činnosti. Tím pádem měli dost blízkost sklouznout trochu jinam. Vždycky u nich našel něco, co mu na nich vadilo. 

"Prostě to zkusím a budu rád, když nad tím vy všichni budete aspoň přemýšlet." Sdělí mu pohled na celou věc a že s jeho kývnutím nepočítá. Je to jen vážný návrh, co by mohli v budoucnu dělat. 

"Můžu ti později ukázat plány, na kterých pracuju." Je jasné, že už mu to vrtá hlavou nějakou dobu. Vlastně od té chvíle, kdy potkal Hyeho a uvědomil si, že by nemusel mít jen jednoho svěřence. Pak už nad tím dál přemýšlet nechce ani on. Seržant je dost blízko a přitahuje ho příliš, aby mu dokázal odolávat nebo dál spřádat své šílené plány. Asi už vážně potřeboval někoho, kdo ho na chvíli z toho světa vytrhne a kdo mu bude trochu odporovat, aby musel hledat řešení a argumenty. 

"Vlastně bych díky tobě mohl být mnohem lepší." Prohodí tiše a teď tím nemyslí jen práci, ale taky svou vlastní osobnost, která byla vždycky docela dost sebevědomá a občas sklouzával k pocit neomylnosti. To bylo vždycky na škodu. Pousměje se, když mu připomene jeho práci. 

"Neblázni, mám už spíš nárok na důchod." Sice není zrovna dědek, ale v jeho profesi už většina končila. Bylo to náročné na osobní život, a taky na psychiku. Dost často to mělo následky. 

"Mám pocit." Prohodí tiše, když už je vážně blízko.

"Že je čas na aktivní odpočinek." Myslí tím samozřejmě i aktivity s ním. Nedávné události mu taky ukázaly, že je jeho obličej už příliš známý, a to nebylo dobře. Brzo by se to mohlo víc roznést a našli by se další lidé, kteří by se ho chtěli zbavit. Moo už dál nic neříká, ale je jasné, že ho svými slovy dostal. nebylo to ale nic, co by dělal schválně, jen říkal to, co si myslí a popsal mu, jak se cítí. Kupodivu to funguje a on nedostal pěstí. Líbá ho dál a když ho Moo obejme v pase, přitiskne ho blíž k sobě. užívá si jeho rty vážně dlouho a když se dotáhne, nejde od něj příliš daleko. Hledí mu zblízka do očí a povzdechne si. 

"Mám chuť tě dotáhnout do náklaďáku a zopakovat si naše první setkání." Neodpustí si ho popíchnout. 

"Nebo otestovat, jak jsi na tom s přírodou." Ne, tohle prostě nejde ovládat. 

"Něco mě napadlo." Uculí se, krátce ho líbne a vezme ho za ruku, než vykročí směrem, kde je jedno konkrétní a moc hezké jezírko. 

"Zasloužíš si překvápko." Má pocit, že mu to nakonec omlátí o hlavu, ale...třeba ne.

Moo-yeol

Na další větu ohledně Rickovy matky jenom pokývá hlavou a víc se o ní nezmiňuje, ale ten nápad ho zatím neopustil a minimálně se svěří Ji-hoonovi. Buď mu na to nic neřekne nebo bude zlomyslný a bude to chtít zkusit jen tak z legrace. +Abychom se pak oba dva nedivili, co nám přijde v obálce s dokumentací.+ Co kdyby se Rickova matka rozhodla dát přednost Yusukemu? Po všech těch letech? Když chce teď zvolnit? Přijal by to, kdyby se ze synovce měl stát syn? Sám sobě v duchu podobné nesmysly zakáže a podívá se do očí svého protějšku. Poslouchá další část vyprávění, tentokrát o začátcích, jejich financování a o tom, co je čestné a co ne a když nad ním protočí očima a Yusuke se tomu zase směje, napadne ho, že se k sobě snad vážně hodí. On byl taky hodně svérázný a nesnesl to každý. Reagoval takhle a někdo mohl chtít spíš nosit na rukou a opečovávat. To on prostě moc neuměl. Byl praktický chlap a žádný velký romantik. Jeho humor byl docela suchý a vlastně ho ani moc nepoužíval. Nebyl velká voda, se kterou byla zábava. Naštěstí byl Yusuke dost aktivní za ně za oba, i když taky neházel vtipy do všech stran. To bylo dobře, jemu by to asi lezlo na nervy. Ricko byl fajn, ale zabili by se. Místo aby slovně reagoval na to, co mu Yusuke vypráví, myšlenky se mu honí podobnými směry a je docela rád, že je Yusuke nemůže číst. Yusuke ho ubezpečí, že si je všeho vědom a tuhle diskuzi zakončí slovy, že to zkusí tak jako tak. Pousměje se jedním koutkem. Kdyby svůj sen hned vzdal, asi by ho něčím praštil. Chce ho v duchu mlátit docela často, ale nemůže si pomoct. 

"Ty už máš nějaké plány?" Pokaždé, když si na něco zvykne, přijme nějaký fakt ohledně Yusukeho osoby, vytáhne na něj Yusuke další podpásovou novinku. +On si je snad připravuje předem...+ 

"Ale houby díky mně…" Odporuje mu, když už stojí naproti sobě v objetí a Yusuke mu vypráví o důchodu a aktivním odpočinku. 

"Kdyby to bylo tak, jak to podáváš, tak bys žádné nové skupiny nezakládal, prostě bys počkal, až přijdu z práce." Řekne mu jednoduše. Yusuke si určitě dávno zjistil, kolik mu je, takže taky dobře ví, že je mezi nimi rozdíl skoro deset let a tudíž si Moo-yeol žádný podobný důchod ještě rozhodně dovolit nemůže. Pak už dojde na jejich polibek a když se od sebe trochu oddálí, Yusuke mu upřímně řekne, na co přesně má chuť. Vlastně se mu ani nemůže divit. Už mu dal najevo, že mu jeho blízkost není nepříjemná, teď už Yusuke není na lovu a Moo se necítí jako někdo, koho nechtějí pustit ven z náklaďáku bez výkupného, teď je to o tom, že jsou oba dva rozhodnutí. 

"Je tam stejně tvrdá podlaha jako tady." Řekne mu a… něž tam dojdou, bude to docela trvat a podle něj Yusuke podobný komentář nečekal. Bylo teplo, letní dovolená… Nenuceně pokrčí rameny, jako by mu vůbec o nic nešlo. Yusuke mu odpoví, že ho něco napadlo, vezme ho za ruku a vydá se s ním po pěšině. Nechali tam ty plechovky a všechno, ale mohou je vzít po cestě zpět, jinak po nich nepůjde jen Toshiya, ale teď už i Sugizo za znečišťování lesa. Netrvá to zase tak dlouho a společně dojdou k jezírku, které toho zažilo už opravdu hodně, ale naštěstí o tom nemůže nahlas vyprávět. Moo se rozhlédne kolem a uvědomí si, že to je přesně to, na co myslel, pokud by to nebyl náklaďák. Bylo mu nakonec jedno, jestli na trávě nebo ve vodě, ale příležitost zaplavat si v podvečer a naladit se u toho na správnou strunu nemůže odmítnout. Podívá se krátce na Yusukeho a pak si docela přímočaře přetáhne tričko přes hlavu a ukáže pevná ramena. Prostě do té vody chce a hned.