Musel čekat celých šest týdnů, než jí mohl malého Majkiho sebrat a vyrazit s ním sám na výlet. Šest týdnů, než může konečně po troškách ven, ale to by nebyl on, aby ho nevytáhl na dvouhodinovou cestu kočárem rovnou do města. Co se smí a nesmí nikdy neřešil a jestli má být jeho syn po něm, tohle hravě zvládne. S sebou má má cestovní vajíčko, ve kterém dítě spí a taky obrovskou tašku plnou věcí, které mu Gigi nabalila včetně odstříkaného mléka. Už si myslel, že nevyrazí, protože byla skoro hysterická, že jí dítě bere. Prostě mu ho musí ukázat. Už to dýl nevydrží. Těžko říct, co ho vedlo k tomu, že si na hlavě sám vyrobil pudrově růžový přeliv, možná ty životní změny, radost a euforie nebo mu taky lítají hormony, prostě ho má a moc se mu líbí. Bude to střídat pravidelně. To už ale stojí za dveřmi rockerského doupěte a klepe na něj klouby prstů. Vajíčko drží v levé ruce a přes rameno má zavěšenou tašku. Cítí se docela nervózně, už jenom proto, co všechno se odehrálo v jeho milostném trojúhelníku. Podle všech pravidel by tady Gigi měla stát s ním a on by ji vážně klidně vzal s sebou, ale ona stála na tom, že to není nutné a že jim dvěma věří. Byla jako jeho sestra, nejlepší kamarádka a anděl v jedné osobě. Někdy mu bylo hrozně líto, že ji nedovede milovat. Jenže tohle byla realita a ona… +Najde si někoho a budete čtyři. Ne jako, že byste spolu všichni spali, víš jak…+ Mluví v duchu sám se sebou.Lucas
Posledních pár dnů se mu daří být střízlivý a to je vážně k podivu. Nejspíš to bude mít, co do činění s tím, že se s Ellim viděli celkem pravidelně a zdá se, že veškeré špatně věci jsou pryč. On sám se pokusil svést stopu někam jinam a nechal zmizet částečně i sám sebe, tak trochu doufá, že to bude stačit a zbavil se konečně plně své minulosti. Právě vyjde ze sprchy, aby se mohl obléknout a vyrazit do města nakoupit pár věcí, jednak na jídlo a jednak si zapomněl své nové úlovky v obchodě, tak je chce nenápadně uzmout. Přece jen jeho paličky dostávají poslední dobrou pěkně zabrat. Nestihne si ani obléct bundu, je jen ve svém bílém tílku a ozve se za klepání na dveře. Něco si pro sebe zamumlá, vloží si cigáro a do pravého koutku. První jde ke dveřím, zapálit si ho chce až po cestě. Otevře prudce dveře, a to co uvidí, mu málem vypálí oči. Ta růžová ho doslova vyfackuje. "K saku Elli, kdo tě přepadl, růžový poník?" Neodpustí si poznámku s pobaveným výrazem ve tváři a pak mu pohled sklouzne na toho prcka, kterého táhne sebou. Něco v jeho obličeji se naprosto změní a výraz v modrých očích se úplně rozpustí. Jediné, na co se momentálně zmůže, je šťouchnutí do Elliho ramene.
"Měls mi to říct, vyvětrat bych ten hnus z cigaret." Houkne po něm naštvaně, než mu rukou naznačí, aby zůstali chvíli tady a sám se vrátí do bytu, aby krátce vyvěral dým a cigaretu odloží na stole, než zase zamíří zpátky k nim.
"Tak už můžete." Prohodí, ale oči nemůže spustit z toho malého tvorečka, který vypadá úplně neskutečně, nikdy by si nedokázal představit, že ho jeden pohled tak moc dostane.
Elli
Dveře se rozletí takovým způsobem, že mu z toho odfoukne ofina stranou. Několikrát zamrká vzhůru k jeho obličeji, ale úsměv z tváře mu to nesmaže, právě naopak. Dřív by se lekl, ale to bylo… no prostě dřív. "Ahoj, Lucasi." Pronese vesele, ale momentálně nemá ani jednu ruku volnou, aby si jí mohl do vlasů zajet.
"Neříkej, že se ti to nelíbí, to by mě ranilo!" Houkne k jeho mizejícím zádům, ale usměje se ještě víc, když vidí, jak vzal jeho doprovod a běžel hned zodpovědně větrat. Zůstane tedy ještě chvíli stát na chodbě a shlíží při tom na svého spícího syna. Jen co se Lucas vrátí, vrazí mu rukojeť vajíčka do dlaně a projde kolem něj. Cestou si přes hlavu přetahuje popruh tašky.
"Jmenuje se Majki. Nemohl jsem se dočkat toho, až ti ho ukážu. Myslím, že bude celý po mě. Co myslíš ty?" Otočí k němu zářící oči, i přes fakt, že to dítě vypadá jako všechny narozené děti a jakoukoliv podobu by v něm kdekdo hledal jen těžko. Stojí uprostřed pokoje a hledí na Lucase s dítětem v ruce. Teď roztaje pro změnu jeho pohled.
"Do prdele vám to sekne." Oznámí. Měl by se odnaučit před Majkim mluvit sprostě, ale ještě na to chvilku má. Maximálně ho nějaká ženská na ulici přetáhne kabelkou, až ho uslyší. Na chodbě naštěstí nikdo nebyl, jinak mají všichni tendence na dítě zírat a chodit moc blízko.
Lucas
Pár dlouhých minut přemýšlí, jestli mu má na otázku vůbec odpovídat. Asi si bude muset zvyknout na to, že je teď bude vidět i na kilometry. Jak se zdá, růžová odráží jeho nynější nadšení nad tím malým stvořením a vlastně se mu ani nediví. Když se mu už odhodlá odpovědět, vrazí mu Elli do ruky vajíčko a pak on zůstane na pár sekund stát jako opařený. Najednou má v ruce něco tak neskutečně křehkého, ještě k tomu spícího a přináší mu to nečekaně klid. Nakonec ale vykročí dovnitř a co nejtišeji za sebou zavře dveře. Zamíří pomalu směrem k posteli a nese jej tak, jako by se bál, že ho snad rozbije. "Majki." Vypadne z něj jenom, když položí opatrně vajíčko doprostřed postele a sám si sedne na zem vedle, aby si mohl položit bradu na ruce složené na posteli a zaujatě malého pozoruje, jak klidně oddechuje.
"Ne, že bych tě někdy podceňoval, ale tohle se ti opravdu povedlo." Vypadne z něj fascinovaně, když si vzpomene, že pro oba dva něco má. Zvedne se tedy hbitě na nohy a odběhne ke skříní, kterou otevře a vytáhne krabici. První vytáhne dárek pro Elliho a podá mu jej.
"Čekal jsem až se narodí. Ale nemysli si, že jsem úplně vyměkl." Dodá rychle se svým typickým úšklebkem a počká si, až vytáhne z malé krabičky řetízek s přívěskem ve tvaru trsátka, kde je napsáno nejlepší táta a pak mu podá i dárek pro Majkiho. Jsou to dvě plyšové hrkací hračky, jedna ve tvaru kytary a druhá jako bubínek.
Elli
Sleduje jeho počínání. Je tak intuitivní, procítěné a jemné, jako by snad on sám byl otec toho dítěte. On se s vlastním synem zase tolik nebabrá, ale Lucas jako by přesně věděl, co má dělat a na co si má dávat pozor, to tiché zavření dveří... Nadechne se, jak je spolu sleduje a něco v hlavě mu říká, že by teď nemohl být šťastnější. Vlastně se sám najednou cítí mnohem jistější, protože je tu on - on ví, co dělat a jak se o ně postarat. O malého i jeho - středního... A pak mu zas a znovu vyrazí dech, když si sedne na zem vedle postele a sleduje ho jako obrovskou vzácnost. Přejde pomalu za jeho záda, klekne si a obejme ho zezadu kolem ramen. Položí mu bradu na rameno. "Díky..." Vydechne mu u ucha a následně ho na něj políbí. Pak se ale odtáhne, protože Lucas vstane a on ho překvapeně sleduje pohledem. Uvelebí se do tureckého sedu a dlaněmi si obejme kotníky, uvězněné ve vysokých šněrovacích botách. Lucasova velká dlaň se k němu natáhne a v ní je krabička. Oči se mu okamžitě rozsvítí.
"Dárek? Dárek pro mě?" Vypískne nadšeně spící dítě nebo ne a víčko letí stranou. Nadšeně vytáhne řetízek a když vezme přívěsek do dlaně, aby se nekýval, málem se mu oči zalijí slzami. Zvedne je k němu.
"To si děláš srandu? Ty brďo..." Vydechne a nadšeně si jej začne zapínat kolem krku. Hned jakmile se mu to podaří otevře i krabičku pro malého. Ty hračky jsou k sežrání. Prostě nic lepšího už sehnat nemohl.
"Děkujeme..." Vydechne dojatě, když si s nimi sám začne hrát. Vypadá u toho docela zaujatě... pravděpodobně do pár sekund zapomněl, pro koho jsou a co se děje kolem.
Lucas
Sleduje ho, jak si s nadšením užívá i svůj dárek i dárek pro prcka. Utvrdí se v tom, že se se mu podařilo vybrat dobře. Tak nějak se pořád snaží odčinit své pochybení vůči němu, přece jen i on má svědomí, které ho nutí dělat věci jinak a líp. Možná si říkal, že tohle už je mu jedno, jenže teď to tak není. "Nemáte za co, zasloužíte si mnohem víc." Prohodí naprosto vážně, když se jeho oči opět stočí směrem k malému. Evidentně je zvyklý na hlasitěji zvuky, jelikož spinká a ani se nezachvěje. Ono s tátou jako je Elli mu asi nic jiného nezbývá. Sám nechá Elliho si hrát s hračkami a usadí se opět vedle postele, tak jako předtím. Najednou ho přepadne zvláštní pocit nejistoty, jestli se ho třeba nelekne, když se vzbudí.+Heh, neměl bych se raději aspoň oholit?+ Proběhne mu hlavou, nakonec tu myšlenku zaplaší s nadávkou, že se chová, jako pitomec. Předtím by ho nenapadlo, že dokáže být tolik na pochybách a může za to člověk, který ještě ani neumí mluvit. Vždycky se těšil na dobu až se stane otcem a s Kate to bylo na spadnutí, ale je vlastně i rád, že se to tenkrát nepovedlo, nechce si raději ani představovat, jak by to tehdy dopadlo, už tak mu to občas nedá spát. V duchu se zařekne, že udělá všechno proto, aby ti dva zůstali v naprostém bezpečí, i kdyby měl podepsat smlouvu s ďáblem, to je mu jedno.
"Elli je fakt dokonalej, ale jestli bude mít stejné šílené nápady jako ty, mám se na co těšit." Broukne do ticha a krátce se na něj ohlédne. Na tváři má úsměv, vypadá skoro očarovaný dnešní návštěvou.
Elli
Tu poznámku o tom, co si zaslouží, tak nějak vnímá a nevnímá. Ještě si pořád hraje s chrastítky a nakonec si plyš zálibně otře o tvář. Lucas už je zase zpátky na zemi, jen malý kousek od něj, ale už zase zírá na Majkiho a nic s ním není. Odloží tedy chrastítka stranou a po čtyřech ho obleze z boku. Tak nějak se mu vecpe na klín a do náruče a omotá mu paže kolem krku. Tiše se rozesměje, když Lucas znovu promluví. "To je roztomilý..." Broukne k němu a přitiskne se mu na rty. Nejdřív jemně a opatrně, pak víc a vášnivěji, přesně do chvíle, než se pokojem rozezní Majkiho řev. Ztuhne v půli pohybu, vážně by to byl schopný udělat, no co přece spal, ne? +No do prdele, to jsi mohl zůstat spát o třicet minut dýl ale...+ Zanadává si v duchu, ale pravda je, že Majki spal celou cestu v kočáře. Asi jak to houpalo. A teď se nic neděje. Odlepí se od Lucase a vyskočí na nohy.
"Co asi chce?" Nakloní hlavu k rameni.
"Asi jíst, to tak odpovídá, prý po třech hodinách říkala…" Vykládá si spíš pro sebe a začne v tašce lovit to mléko. Vítězoslavně ho vytáhne.
"Proč tady nejsou mikrovlnky nebo tak něco..." Oznámí, když se s tím vydá ke sporáku. Všechno tak trvá… sám byl ještě dítě, nebylo to snadné, ale bavilo ho to.
Lucas
Už ani neví, jak dlouho na Majkiho zírá, než se k němu přikrade Elli a vměstná se mu do klína. Je to zvláštní pocit, když se k němu někdo snaží být tak blízko. Bez váhání jej uzavře ve svém náručí a konečně by mohl říct, že je dokonale šťastný. Oplatí mu polibky, než se s trhnutím odtáhne, když místnost náplní řev. Tohle nečekal a je to zvláštně nepříjemné. Hlavně pocit, že s tím hned nemůže nic dělat. Tedy asi nemůže. +Sousedi se asi budou hodně divit, co je to za změnu.+ Proběhne mu pobaveně hlavou, než se koukne za Ellim, jak začne částečně panikařit. On kupodivu neváhá ani chvíli a vysvobodí mrňouse z vajíčka, aby jej mohl schovat ve svém náručí. To je to jediné, co ho napadlo. Je velmi opatrný, pořád si není jistý, jestli z něj nebude mít infarkt. Podepírá mu hlavičku a opatrně se natáhne pro chrastítka a pokusí se jej trochu rozptýlit, než Elli připraví jídlo. "Koukej táta chvíli vypadal, jak hysterická ženská." Broukne k němu pobaveně a začne jej v náručí houpat, aby se u něj měl, co nejlíp. Je to pro něj něco nového a zároveň si nemůže pomoct, ale ten pocit se mu neskutečně zamlouvá. Co se mu ale vůbec nelíbí je ten chlívek kolem, jako by si najednou úplně uvědomil, v čem to vlastně žije. Mohl by na tom něco změnit? Opravdu mu to stojí za to? Ano, uvědomuje si, že na ničem jiném už prostě nezáleží.
Elli
Najde nějaký rendlík, ve kterém to ohřát a v mezičase se ohlédne, aby spatřil, jak Lucas zvedá malého z vajíčka, konejší ho ve svém náručí a dává mu hračku, kterou mu koupil. Má co dělat, aby se otočil k tomu, co má dělat na místo zírání na ty dva. Majki není v jeho velkých rukou skoro vidět, ale vypadá docela zaujatě a dokonce přestal řvát, i když to chvílemi zkouší. Pak se rozesměje. "Táta někdy je hysterická ženská." Oznámí od sporáku. Naštěstí se to neohřívá moc dlouho. Je toho málo a nesmí to být horké, to už ví. Zkušeně si vyzkouší teplotu na zápěstí a pak mléko nalije do lahve, kterou Lucasovi odnese.
"Na! Náhradní táto." Řekne mu, když mu flašku vecpe a sám si vezme druhé chrastítko, aby s ním začal na Majkiho mávat.
"Podívej, co jsme dostali! Nevím, jestli ti to někdy půjčím, je to boží." Řekne synovi a pak zvedne oči k Lucasovi.
"Koukej, nechal jsem mu ušít dupačky s medvídkem s kytarou." Ukazuje na tělíčko svého syna.
"Musíš to držet takhle, aby tam nešel vzduch..." Poučuje Lucase o správnosti krmení, o kterém neměl ještě před nedávnem ani ponětí. Všechno to bere na lehkou váhu, ale jsou jistá pravidla, která neporušuje. Je těžké přestat být dítětem a začít se chovat jako dospělý. Z dospělosti si bere jenom některá privilegia, většinou ta příjemná a teď… Ale on věděl, za kým jít, kdo se o ně postará.
"Vybral jsem si dobře."
Lucas
Malej je naprosto úžasný. Chvilku i vypadá, že by se mohl smát, ale hlad je evidentně silnější, a tak si z toho Lucas moc těžkou hlavu nedělá. No tak dělá, ale spíš se snaží utěšovat sám sebe, že má prostě prázdné bříško. Asi by mu vadilo myslet na to, že se mu u něj třeba nelíbí. To už se vrátí Elli a evidentně se snaží otestovat si ho, co nejvíc. Nemyslel si, že se někdy najde někdo, kdo by mu svěřil dítě, a ještě tak důležitý úkol, jako je ho nakrmit. "Nevím, jestli bych měl já…" Nestačí ani doříct a už má láhev v ruce a je poučen, jak mu má dát napít. Vypadá to, že protesty vůbec nedopadají na úrodnou půdu. Žádná věda to není, jen chytit ten gryf a bude to dobré.
"Teda kámo, radši ani nechci vědět, jak to chutná." Prohodí, když Majki spokojeně nasává a vypadá, že hlad měl teda pořádný. Chvíli dokonce pozvedne obočí, když si všimne, jak z flašky mizí mléko závratnou rychlostí. On sám by nezvládl tak rychle vypít pivo a že v tom má docela praxi.
"Takový splávek asi nemáš po mámě co?" Dodá ještě pobaveně a nakonec se s ním usadí na postel, aby měli oba dva větší pohodlí. Tak něj od něj pořád nedokáže odlepit pohled. Tak nějak by to mohlo jednou vypadat, kdyby…Ne, některé věci z minulosti se už nevrátí, ale teď mu přijde, že nějakou budoucnost by i mít mohl.
Elli
Vypadá to, že Lucas si té jeho poslední poznámky vůbec nevšiml. Jeho zdráhání Elli vůbec nevidí. "Chutná to naprosto otřesně." Oznámí mu, protože to samozřejmě zkoušel hned, jak k tomu měl příležitost.
"Nechápu, že to vůbec vezme do pusy. Až zjistí, jak chutná hovězí, bude se divit, že na tom vůbec vyrostl." Řekne mu naprosto vážně. Pak se ale znovu zářivě usměje, když sleduje, jak Majki tahá mléko z flašky jako by mu šlo o život. Nakonec se rozesměje.
"Doufám, že takhle chlastat bude jen to mlíko." No, on sám to taky pěkně umí. Jeden čas zlobil neskutečně, ale o tom ještě Lucas zase tak moc neví. S ním nepije ani z poloviny tak. Možná kvůli tomu, že ví, jak to má s alkoholem Lucas.
"Ani nevíš, jak u toho s ním vypadáš. Ty už jsi někdy něco s dětmi prováděl?" Zeptá se nakonec, protože mu pořád nejde do hlavy, že to Lucas všechno tak samozřejmě umí. Lahev už je skoro prázdná.
"Radši ti najdu plínu, než ti vohodí rameno. Ale přísahám, že to po mě nemá!" Ke všem svým zlozvykům naštěstí nikdy moc nezvracel ani když mu bylo hodně špatně. A nijak mu to nechybí.
Lucas
Sleduje fascinovaně, jak mu chutná. Zvedne oči až ve chvíli, kdy Elli řekne, že je to odporné. V první chvíli zvedne obočí, ale nakonec jen zavrtí hlavou, vlastně ho vůbec nepřekvapuje, že to už zkoušel. "Proč zrovna hovězí, prosím tě?" Zeptá se se smíchem ale jen krátkým, aby se mu hruď moc nepohnula.
"No, nevím v určitým věku to aspoň zkusí, tomu věř." Zkonstatuje pobaveně, a když malý do pije celou flašku, tuší, že si bude muset ulevit. Nečeká na žádnou plínku. Není žádná citlivka, aby se pak nemohl převléknout, navíc by mu rád nechal ulevit, co nejdřív. Proto si jej opatrně předělá na rameno, když odloží flašku a opatrně, s jeho prackama se musí fakt krotit, ho poplácá po zádech.
"Ani ne, jen jsem toho párkrát byl svědkem, když jsme přemýšleli… No to je fuk." Nedořekne a raději to zahraje do autu, přece jen by si nerad kazil tento den vzpomínkami. Malému to trvá jen chvíli, než mu samozřejmě trochu ohodí záda, mu to ale rozhodně žíly netrhá, jen se tomu zasměje. Nějak zapomíná, že by se možná měl něčeho štítit nebo to nechat na Ellim.
"No, jenom aby." Dodá a podá malého Ellimu, aby se mohl jít převléknout. Trvá mu to jen pár minut, než si skočí ještě otřít rameno do koupelny a vrátí se k nim.
Elli
Pokrčí rameny. "Protože chlapi mají nejradši maso a s tím souvisí pořádnej hovězí stejk." Řekne mu, když se na něj zase zazubí, a pak začne hledat tu plínu na Lucasovo rameno. Než to ale stihne, Lucas si malého přendá na rameno a nechá ho napáchat první škody. Narovná se až příliš pozdě.
"Já jsem ti to říkal." Pronese, ale pak zvážní a zostražití, když Lucas nakousne téma, do kterého se mu očividně nechce. Tak trochu je mu jasné, o čem by měla být řeč a chápe, že nechce pokračovat. Mlčky natáhne ruce po Majkim a přivine ho k sobě, ale v očích se mu jasně odráží, že ví, co to nakousl. Sleduje jeho záda, jak se vzdalují, aby se převlékl, ale pak začne s malým chodit po pokoji a kolébat ho na rukou. Gigi mu kladla na srdce, aby to moc nedělal, aby si Majki nezvykl, že ho pořád někdo chová, ale nemůže si pomoct. Dojde s ním až k oknu a chvíli z něho vyhlíží ven, zatímco ho houpe. Malý nevypadá, že by chtěl zase spát, i když teď spí většinu dne i noci.
"Když se mi podaří sehnat Gigi a malému bydlení... půjdeš se mnou do Domku na stromě?" Zeptá se ho a je k němu zatím zády. Jeho hlas je opatrný.
"Mám jen dvě možnosti, dokud nebude dost starý na to, aby si řekl s kým chce žít... nechat ji tam a běhat mezi tebou a jí, nebo jít s tebou tam a vodit ho k nám..." Přemítá nahlas. Je to pro něj docela komplikované téma. A jak jí říct, že by měla odejít? Nejradši by si dítě nechal... škoda, že dům na stromě nemá přístavbu pro hosty… Nechce jí ublížit nebo se já zbavovat, ale taky by rád, aby oba mohli žít po svém.
Lucas
Zarazí se uprostřed kroku ve dveřích, když vychází z koupelny. Musí si vychutnat ten pohled, vypadají oba tak spokojeně. Jsou to jen drobnosti, které teď vnímá a možná za to může i fakt, že už je delší dobu střízlivý. Jako by viděl svět v mnohem světlejších barvách, než dosud. Vzpomene si, co se stalo před pár dny a mírně se zamračí. Musí přestat blbnout, aby se o ně mohl postarat. Možná je to divné, o tom přemýšlet, když Majki má oba rodiče, ale stejně. Klidně budě strejda, co dá ránu každému, kdo se na něj jen křivě podívá. Na ně na oba. Nemůže si už dovolit být mimo třeba týden nebo dva. Zaposlouchá se do jeho nabídky a pak zároveň i do myšlenek, které jsou vyřčeny nahlas. Je to trochu šílená situace to ano, ale ne neřešitelná. "Elli." Vysloví jeho jméno, než se rozjede směrem k němu a opatrně jej zezadu objeme, aby ani jednomu z nich neublížil.
"Záleží jen na tobě, jak budeš chtít, aby to bylo. Možná by se dal i dům na stromě upravit, řekl bych, že možnosti tam jsou." Pokusí se nad hodit nápad, nikdy by si neodpustil, kdyby měl pocit, že si musí mezi nimi vybrat, tak to totiž vůbec není. On nemá problém se přizpůsobit, i když by byl nejraději s oběma. Ten malý pro něj znamená zvláštní naději, že ze sebou dokáže něco dělat. Pořád má ale na paměti, že má mámu, které na něm záleží a poslední, co by chtěl je mu kohokoliv brát jenom proto, aby byli spolu.
Elli
Slyší jeho hlas a svoje jméno, které vysloví, ale pořád hledí z okna, i když vlastně nikam. Pak kolem svého těla ucítí jeho ruce a malinko se zapře dozadu, aby se o něj opřel. Teď by měl být maximálně šťastný, ale jako vždycky se mu do hlavy cpe kde co. Záleží opravdu jenom na něm? Lucas tím vyjádřil, že by s ním šel. Ani jeden ale nechtějí ublížit Gigi nebo ji odehnat od Majkiho, v tom jsou za jedno. Gigi ho opakovaně ujišťovala, že se na něj nezlobí, že je mu vděčná za to, že ji k sobě vzal kdysi bydlet a že jsou prostě nejlepší přátelé, ale stejně… Pak se ale rozesměje. "Nevím pokoj pro Gigi, pokoj pro dítě a co když budeme chtít souložit v bazénu nebo na lince? Nemám ve zvyku být u toho potichu." Řekne s jiskřícíma očima, jak si ty situace představuje.
"Už jednou naznačila, že by si něco našla, ale teď nemá ani práci. Musel bych uplatit oboje. Kromě toho nikdy ani nenaznačila úvahu, že by Majki žil s někým jiným než s ní. Ženský mají tohle nějak automatický..." Uvažuje nahlas. Tuhle střídavou péči bude muset nějak domyslet. A už teď ví, že ji bude nenávidět. Tu péči, ne Gigi. Když není sám a má Lucase vedle sebe, najednou se na každodenní starání cítí. Do té doby si moc jistý nebyl. Moc ale nechápe, že omezení přijdou i bez Gigi, že si už nemůže dělat, co chce, když vychovává dítě.
Žádné komentáře:
Okomentovat