Moo-yeol x Yusuke - Promiň, nemá mašličku. - část 1.

(dovolená)

Moo-yeol

"Ale pane, to opravdu není nutné. Já jsem v pořádku a….!" Dveře se mu zabouchnou před nosem přesně milimetr od jeho špičky a chyběl jenom malý kousek, aby si pořídil nové zranění v podobě zlomeniny nosu. Je to sotva den, co seržanta Kima propustili z ošetřovny a s pomocí dvou francouzských holí se mohl začít pohybovat po areálu, ale rozhodně někdo nestál o to, aby se vracel do služby. Jeho jednotku převzal prozatím Seo-Jin a poručík Tchak už byl zase neznámo kde. Nepovažovalo se za nutné, aby mu bylo sděleno, kam ho poslali a na jak dlouho. Zřejmě to bude jenom na chvíli, ale jemu to teď v tuto ukřivděnou chvilku připadá, jako kdyby ho poslali pryč přesně na tak dlouho, aby nemohl zabránit seržantovu odjezdu ze základny. Pořád stojí na místě a zatíná sanici jako někdo, kdo se někoho chystá zavraždit. Hodně to všechno kouše, aby neztropil nějakou nevhodnou scénu, čímž by svůj nucený odjezd ještě prodloužil. Drží se holí, až má bílé prsty, samozřejmě ho bolí celý člověk a nejvíc pravý kotník, ale podle sebe by klidně mohl vykonávat práci v jednotce bez výjezdů. Křiví pusu na všechny strany, v duchu strašně nadává a provrtává dveře ještě pořád hodně krvavým pohledem po tom výbuchu, ale už alespoň slyší. Sice špatně a sem tam se lekne někoho, kdo vstoupí nebo promluví moc potichu, ale není hluchý. Dost dlouho neslyšel nic a vážně se bál, že ho to vyřadí ze služby, ale to se naštěstí nestalo. Nabádá sám sebe, aby všechno pokorně přijal, prostě se otočil k odchodu a zmizel odtud, ale po chvíli se dveře otevřou a on hledí zpět do očí nadřízeného, který ho posílá pryč. 

"Desátník Isseya vás doprovodí. Někdo by na vás měl dohlédnout a jeho jako nováčka můžeme postrádat nejvíc." V prstech ruky mu mimo hole přistanou ještě příslušné papíry a dveře se zase zavřou. V ten okamžik dostane Moo-yeol silný a možná docela paranoidní, přesto neovladatelný pocit, že tohle všechno se nestalo náhodou. Někdo ví, že čmuchají kolem. Někdo si všiml, co přesně se dělo ve vesnici… někdo poslal zrovna dnes poručíka Tchaka pryč ze základny, aby nemohl zabránit jeho odjezdu, i kdyby byl jenom krátkodobý. Někdo moc dobře ví, že Yusuke jsou problémy a tak ho posílá s ním. A on tady má kluky nechat? A navíc teď, když navázali spolupráci s vesnicí a když ty příšery řádí víc, než kdy dřív? Teď, když se chtěli dostat do laboratoře a…. má pocit, že zakřičí a ty dveře rozmlátí, ale nemůže udělat vůbec nic. Může se jenom vrátit na ubikaci, co nejopatrněji instruovat kluky a hlavně Seo-Jina, Seok-chana a Chan-yeonga na co si dávat pozor a pak si zabalit věci a počkat na Yusukeho v džípu, protože s těma nohama a ušima nemůže ani řídit. Hole má hozené někde za sebou, ruce vzpurně založené, kšiltovku až v očích a v koutku cigáro. Nařídil klukům, aby nedělali vůbec nic, aby byli co nejvíc neviditelní, protože teď je neměl kdo chránit a on nechce, aby někdo z nich zařval dřív, než se vrátí. Je to jenom na pět dní, ale to je jako celá věčnost. Moře bylo půl dne cesty. Docela blízko, ale dost daleko na to, aby tam nemohli nic podnikat. Armáda tam měla pěkné domky pro důstojníky, co potřebovali diskrétní dovolenou. Teď tam pojedou chlápci z mužstva, co potřebují diskrétně uklidit. Alespoň tam na ně nebude nikdo koukat, pochybuje, že by tam nasadili někoho, kdo je bude celou dobu odposlouchávat nebo jinak sledovat. Nemohli tam stejně dělat nic ani nikam ujet a signál tam taky nebude. +Až se Tchak vrátí, okamžitě zařídí náš návrat. Nikomu se nic nestane, je to v pohodě.+ Ujišťuje sám sebe v duchu a málem umře, když se Yusuke objeví v jeho periferním zorném poli, protože ho prostě neslyšel přicházet. Zbraně s sebou mít nemůžou, budou v podstatě civilisti.

Yusuke

Yusuke se snažil základnu opravdu řádně prozkoumat. Ukládal si do hlavy rozvrh úplně všeho. S tím, co nového se dozvěděl si byl čím dál jistější, že tady jde prostě o víc, než se na první pohled zdá. Možná za to mohli i jeho zkušenosti a taky určitý instinkt, který si postupně piloval tím, co už zažil. Rád by to probral s ostatními, ale teď to prostě nešlo. Zatím tu byli jen dva lidé, kterým by se opravdu svěřil. Tím jedním byl seržant a druhý samozřejmě Chan-yeong. Začínal být přesvědčený o tom, že i Seok-chan by mohl být na jejich straně a zbytek vran by se nejspíš přidal, ale s podobnými prohlášeními byl velmi opatrný. Své dny trávil i u seržanta, který se ze svých zranění úspěšně zotavoval a jemu se opravdu ulevilo. Za těch pár dní si pro něj vypěstoval vlastně docela citelnou slabost a nebyl by rád, kdyby ho už neměl mít na očích. S Chan-yeongem na tom byl podobně, jen...Spíš podvědomě vnímal drobné rozdíly mezi tím, jak k oběma přistupuje. Vždycky si dával dobrý pozor, aby se do něčeho víc nezaplet a dařilo se mu. Z jedné strany kolem sebe měl vždycky hodně lidí a z druhé...Vlastně vedl docela osamělý život. Donedávna mu to však víc než vyhovovalo. Nakonec to asi bylo jen tím, že nepotkal ty správné osoby. Sám dostal před pár minutami rozkaz, že se má sbalit a odjet ze základny. To mu na čele vyhnalo patrnou vrásku a je mu jasné, že jde o víc, než jen o doprovod seržanta. První, co ho napadne je najít Chan-yeonga. Ani netuší, že za ním jde jen o pár minut později než seržant.

"Dávej na sebe pozor." Řekne mu s patrnou starostí v očích a pak mu stiskne do ruky malé tlačítko, které vypadá jako zapalovač a má jen jediný přijímač. 

"Kdyby se něco hrozně podělalo. Jen bude trvat, než se vrátíme." Nebude to stačit, je to žalostně málo, ale víc teď udělat nemůže. Ne tak, aby na ně nepřišli. Pak už vážně musí, a tak si přehodí vojenský vak přes rameno a vydá se k džípu. Hodí si vak dozadu a pak nasedne na místo řidiče. Podívá se na seržanta vedle sebe a ignoruje trhnutí. 

"Je to pěkně na hovno." Odtuší s úšklebkem, protože je mu úplně jasné, co se seržantovi honí hlavou. 

"Přemýšlel jsem celou dobu, co udělat, ale moc toho nesvedu. Nicméně si po cestě uděláme malou zastávku." Ohlédne se na něj a mrkne. Není to tak daleko od základny, kde má místo a na něm schované zbraně. Ne nic extra, ale jako únikový plán to většinou stačilo. Nechce být úplně bez prostředků, i když měl skvělý výcvik a dokázal by se ubránit i bez nich. Pořád vnímá i možnost, že by se jich někdo mohl chtít zbavit. Pak stočí pohled před sebe a nastartuje. Přemýšlí, jestli se ho Moo-yeol bude vyptávat a taky co mu na to vlastně řekne. Má sto chutí mu říct pravdu o sobě a o tom, co dělá. Projdou bránou základny, předloží potřebné papíry a za chvíli už jsou na prašné cestě. Yusuke si volnou ruku opírá o rám okna a druhou má na volantu. 

"Někdo potřebuje mít volné pole." Přemýšlí nahlas a je jasné, že mu to nedá, aby to nechal jen tak plavat. 

"Začínám mít trochu pocit, že se nás chtěli zbavit už v té vesnici." Možná se plete, ale bylo to celé dost divné. Jak kdyby někdo měl pocit, že vidí něco navíc, co by neměli a nejsou jen vojáci, kteří slepě poslouchají rozkazy. Proto musel i poručík odjet. Trochu se narovná, protož už nejsou daleko od zastávky, kterou má v plánu. Zastaví kousek do cesty a mrkne na seržanta. 

"Chvíli na mě počkej, mám pro tebe malé dárečky." Vtipkuje, i když k tomu není důvod. Kdyby to ale nedělal už by se za ty roky zbláznil. Vystoupí z auta a zamíří za uschlé keře a kameny navalené časem na sebe. Chvíli zmizí z dohledu a když se vrací, nese s sebou kufřík. Vlastně docela velký. 

"Promiň, nemá mašličku." Ušklíbne se pobaveně a na chvíli si vleze dozadu. I kdyby je někdo sledovat podle GPS signálu, můžou říct, že si potřebovali ulevit. Odloží kufřík na sedačku a pak ho otevře otiskem svého prstu a zadáním hesla. Je vidět, že tohle není obyčejná technologie, kterou sežene kdekoliv. Uvnitř se nachází několik zbraní, zásobníky a taky nějaká technika jako jsou lokátory, dalekohledy a podobné drobnosti, které se můžou kdykoliv hodit i pro přežití mimo civilizaci. Nože už ani nepočítá. V černých očích se mu zablýskne a podívá se, co on na to. 

"Někteří by takové dárky neocenili, ale mrzelo by mě, kdyby ani ty ne." Mrkne na něj, počká si, jestli si něco vybere a sám se přesune s jednou zbraní dopředu. Zbytek zatím schová za přední sedačku na zem. Znovu se vydá na cestu, aby tam dorazili včas a nemohl jim nikdo říct, že se zdrželi.

Moo-yeol

Ať už Yusuke ten jeho záškub z úleku viděl nebo ne, nedá to nijak najevo a jenom s ním souhlasí, že to doopravdy je celé pěkně na nic. Moo-yeol vypadá pořád stejně naštvaně a hledí zarytě před sebe, jako by tím mohl dát celé základně najevo, že mu šlápli na kuří oko a jako by to snad celou základnu nějak zajímalo. Má dojem, že ho odněkud pozorují jeho chlapi a tím spíš mu to celé vadilo. Odjížděl jako nějaký poražený pitomec a oni… Povzdechne si, ale nahlas pořád nic neříká. 

"Nepřijdou na to? Džíp bude rozhodně sledovaný." Nesmějí s ním uhnout z cesty, takže tam budou muset dojít pěšky s výmluvou, že jdou třeba na záchod. Nemělo by to být nijak z ruky, kilometry neokecají. Nepohne se až do chvíle, kdy vyjedou po kontrole z brány. Pak začne trochu zběsile prohledávat auto a všechna možná místa, kde by mohl být odposlech a všechno možné. Najde toho docela dost, něčeho se zbaví a něčeho nemůže, aby to hned nepoznali a nepochybuje o tom, že po důkladné technické kontrole by našel ještě něco, ale stejně… 

"Nemůžeme si ani normálně promluvit?" Vzteká se na ně na všechny. To, že sledují jejich polohu mu nevadí, ale poslouchat každé slovo nikdo nemusí, takže si pohraje i s rádiem a kde čím. Vysílačku odpojí, ale neničí. 

"Jeden, aby byl radista a inženýr Pentagonu, aby si se vším poradil." Vzteká se dál, nejraději by auto nakopl a šel pěšky, ale to by si dal po tom zranění. Teď už ale mohou mluvit. Přikývne. 

"Vrány jsou od začátku zástěrka, ale pochopili, že dvě z nich je potřeba zabít. Jsme to my dva." Jeho kolega byl nutná oběť, ale oni byli vysloveně kořist. 

"Teď si to nedovolí, bylo by to moc očividné…" Nebojí se, že by se jim něco stalo na jejich nucené dovolené. 

"Zase to zkusí přes moje chlapy, až půjdeme do akce. Nastraží past, pošlou je tam a vědí, že pro ně půjdu." A on půjde. Neexistuje moc, která by ho mohla zastavit, i když bude vědět, co se má stát. Překvapeně zvedne obočí, když Yusuke zastaví nečekaně blízko základny. Jasně, dávalo to smysl, protože v případě potřeby asi nepoběží kdo ví kam, ale stejně mu to připadalo až moc blízko. +Nebezpečně riskantní jako vždy.+ Pomyslí si v duchu a sleduje ho. Je z toho docela nervózní. S neklidným mlasknutím se rozhlédne kolem sebe a za sebe, ale nikdo nikde. Vytáhne obočí ještě víc, když uvidí to jeho zavazadlo na měsíční dovolenou, protože to není zrovna drobnost a raději se na nic neptá. Yusuke si nesedne vedle něj, ale někam za něj a tak se na sedačce otočí bokem tak, aby viděl, co to tam dělá. Uvnitř je toho opravdu hodně, celá výbava. Jeden by ani nečekal, že se to tam všechno vejde. 

"Jo…" Vypadne z něj úplně pitomě, protože on to samozřejmě ocení, obzvlášť v této situaci, ale kruci… 

"Nemyslíš si, že bychom si měli o něčem pokecat?" Řekne vlastně docela mírně a klidně. Od začátku bylo jasné, že Yusuke není obyčejný voják, co neposlouchá a vlastně…

"Ví poručík Tchak, kdo jsi?" Zapojili ho? Sáhne po pistoli, samozřejmě ji nabije a zajistí a vezme si i nůž. Byly situace, kdy jste nemuseli stačit střílet. Zbytek vybavení vyžadoval trochu víc prozkoumávání a seznamování s funkcemi a vlastně… to snad ani nebudou potřebovat teď hned. Čeká je chvilka v autě, kdy by očividně měli probrat jisté věci. Ta rušička z kufříku určitě funguje dost spolehlivě. 

"Stejně to bude jako věčnost, než se vrátíme. Ani bych se nedivil, kdyby na nás ze zatáčky vyběhlo nastrčené monstrum…" Okolí se zdá být klidné. Vesnice i laboratoř jsou odtud na druhou stranu a oni si zatím nemohli dovolit, aby jim to uteklo někam dál. Podle něj jsou opravdu v bezpečí. Na rozdíl od Vran.

Yusuke

Yusuke nechce komentovat seržantův stav. Vidí na něm, že ještě není úplně v pořádku, ale sám moc dobře ví, jak by mu bylo, kdyby na to někdo upozorňoval. Ani se mu nediví, že je naštvaný. Zná ten pocit, kdy byl zraněný a stejně šel do akce. Nesnesl by, kdyby ho někdo omezoval. Další důvod, proč nepracoval pro armádu. On sám si řídil své kroky a nesl plnou odpovědnost za své činy. Jen se pousměje, když ho Moo-yeol upozorní na to, že džíp bude sledovaný. S tím počítal, stejně jako s možností, že bude muset utéct. Za roky své práce se naučil mít několik záložních plánů, které mu nesčetněkrát zachránili život. 

"To nemůžeme, ale dočkej času." Mrkne na něj, aby ho ujistil, že se o velkou část dokáže postarat, ale bez vybavení to prostě nepůjde. Některé věcičky byly jen drobnosti, někdy to však stačilo a mohl se pak svobodně nadechnout. Ví, že když mu to ukáže, prozradí na sebe víc než dost, a přesto má pocit, že teď může. Vlastně spíš musí. jde i o životy vojáků na základně a někteří z nich mu vážně přirostli k srdci, i když si dával pozor, aby se to nedělo. 

"Vlastně to ani moc nepotřebuješ. Stačí mít jen dobré kamarády." Neprozradí mu nic navíc, dokud nebude kolem nich bezpečno. Stejně si některé věci nechá až do domku, kam míří. Tam už se budou případné odposlechy ničit snáze. Ušklíbne se, když mu Moo-yoel řekne, že oni dva jsou ti, kterých je potřeba se zbavit. 

"Není to poprvé, kdy jsem víc než na obtíž." Zatváří se vlastně docela pobaveně, ale není to tak, že by celou situaci zlehčoval. spíš tím chce naznačit, že na spoustu věcí je připravený. 

"Ne, najdou si příležitost, kdy to udělat. Stranou nezůstaneme, ale musíme se připravit a vybavit." Má v plánu něco dostat zpátky na základnu, ale musí to ještě pořádně promyslet. Nebude to jednoduché. Není to však nic, co už by neznal. Je mu jasné, že si Moo-yeol myslí, jak blízko tohle ukryl. Jenže on počítal i s možností, že sem poběží zraněný. Nemohl to ukrýt příliš daleko. Pak mu docela dost věcí ukáže a díky vybavení zajistí, že si můžou lépe promluvit.

"Ano, počítám s tím, že si pořádně promluvíme. Ale jsi jeden z mála, kdo to bude vědět. má to své důvody." Podívá se mu upřeně do očí, když už sedí zase vedle a míří dál k jejich dovolenkovému sídlu. Zavrtí hlavou vzápětí, když se ho zeptá na poručíka a jeho informace.

"Nespadám po oficiální úřad vlády, nikdo o tom tady neví a nejspíš se to ani nedozví." Snaží se mu už teď naznačit, co vlastně dělá a kým je. Sám už je docela dobře ozbrojený a mají docela dost palebné síly, kdyby se něco objevilo. 

"Kdyby se objevilo, poradíme si s ním." Není to přehnané sebevědomí, je přesvědčený o tom, že by to zvládli. Dokonce mu v kufříků u několik granátu a podobných výbušnin. Je vidět, že je rozhodnutý poradit si se vším, co přijde. 

"Vymyslíme způsob, jak to celé přestát i se všemi ostatními." Ujistí ho a krátce mu položí ruku na předloktí. Ještě chvíli všechno probírají ze všech stran, než dorazí k odlehlému domku. Yusuke vystoupí jako první a postará se o možné odposlechy. Celý dům projde malým skenerem, který jim zaručí, že tu podobné zařízení není. Teprve pak přejde k lednici a vytáhne dvě piva. Jedno si nechá a druhé předá seržantovi, než se usadí na pohovku a podívá se na něj. 

"Já myslím, že už ti došlo, kdo jsem." Podívá se na něj s pozvednutým obočím. 

"Mám za sebou mise v zemích třetího světa a místa a úkoly, které armáda neřeší. Nebo nemůže kvůli jistým etickým pravidlům." Nastíní mu dál, co je zač a napůl taky důvod proč je tady. Natáhne k němu ruku, aby si s ním přiťuknul, kdyby chtěl. 

"Jsem Yusuke, v tom jsem nelhal. Ale nejsem problémový voják, který musel být převelen. Jsem ten, který se právě sem chtěl dostat. Při své poslední misi jsem fungoval jako dozor ve škole pro sebevražedné atentátníky. Naoko jsem cvičil děti, které měli odpalovat auta a letadla. Tam jsem se dostal k informacím ohledně sady čipů, které můžou navádět úplně všechno a stopa vedla právě sem. Pořád si nejsem jistý, proč zrovna monstra a moderní technika, ale možná jde i o to, jak je ovládat." Odmlčí se na chvíli a podívá se do jeho tváře, co on na to. 

"Většina mých misí se dost často točí ohledně zbraní hromadného ničení. Mám obavy, že tady to ve výsledku nebude jiné." Povzdechne si. 

"Přiznám se ale, že už pár dní nesleduju jen svůj prioritní cíl a nechci, aby někdo tady přišel k úrazu." Myslí tím samozřejmě i jeho. 

"Už roky sleduju práci jisté vysoce postavené skupiny, která se snaží ovládnout svět. Jsou dobře krytí, ale zatím se lidem kolem mě daří ničit jejich snahy stát v čele všeho." Je znát, že nemá problém mu říct pravdu a že mu opravdu věří. Neměl by to dělat, ale teď si je jistý, že nemůže jinak. Ne, nechce mu lhát.

Moo-yeol

Yusuke je samé tajemství, než pro kufřík dojde. Je to samé Dočkej času a Stačí mít dobré kamarády a jemu je jasné, že zase vytáhne nějakého králíka z klobouku, jako to dělal poslední dobou často, ale upřímně… pokaždé se jim to nesmírně hodilo. 

"Jo? Tak hlavně, že kamarádi jsme…" Kdo ví proč si zrovna teď vzpomene na tu jeho líbačku v autobuse s Chan-yeongem a pro sebe protočí očima. Ani neví, co se mezi nimi nebo kýmkoliv dalším mezitím dělo, jak pořád jenom ležel zavřený na ošetřovně. Hodně tam chodili za ním a hlavně Seok-chan a Yusuke, ale stejně… Všechno mu unikalo. Povzdechne si znovu a nakrčí obočí. Yusuke byl asi zvyklý, ale jeho se zas tak často zbavovat nechtěli. Byl drzý, jeho postup nahoru byl nejistý a někdy to bylo s podivem, že úspěšný, ale že by ho chtěl někdo zabít i jinak než obrazně? To se mu stalo asi poprvé. Ani se mu nelíbí potvrzení, že si najdou způsob, jak je oddělat někdy jindy, i když by se to teď na dovolené vyplatilo. Pro změnu se mračí, ale pořád nic neříká a dívá se na cestu před nimi. Jakmile mu Yusuke řekne, že je jedním z mála, kdo bude vědět, co je Yusuke zač, znovu vytáhne obočí nahoru a zatváří se udiveně. 

"To je pocta…" Může to znít kousavě, ale dělá to schválně, protože vlastně neví, co na to říct. Říct obyčejné Díky, vážím si toho, je někdy prostě složité. Jejich začátky byly docela divoké, i když mu od první chvíle dával prostor a věřil mu. Stejně pořád čekal, co přijde a byl vůči němu ve střehu. Ale po té akci… i to mohla být zástěrka, ale už by mu to připadalo překombinované. Ucítí na sobě jeho intenzivní pohled a to ho přinutí odlepit oči od cesty a podívat se na něj. +Koukej na cestu a ne na mě.+ Napadne ho, ale Yusuke začne se svou pravdou a ta ho nutí pomalu otevírat pusu. Hodně dokořán. Dává to smysl, vzhledem k tomu, co se tady děje, ale co tady najde, to nejspíš netušil ani Yusuke ani jeho zaměstnavatelé. Yusuke má pocit, že kdyby na ně něco zaútočilo, porazí to, ale o on o tom zase tolik přesvědčený není. Útočilo to na celou jednotku a měli co dělat. Všichni… i on. Teď byli jenom dva chlapi v džípu. Nic na to neřekne, ale když Yusuke pokračuje, že to všechno nějak přestojí a že je připravený být tady s nimi a pro ně, musí ho nutně napadnout, jestli je to rozkaz nebo jestli si teď trochu nedělá, co sám chce. A pokud dělá tak proč a pro koho? +Pro Chana?+ Zeptá se ho jenom v duchu a teď se zase dívá on na něho, jako kdyby to býval vyslovil nahlas. Když dorazí konečně na místo, Yusuke vyskočí z auta a běží prohledávat dům a on se přistihne, že jde najednou jenom hodně pomalu za ním, už nic zběsile nehledá a místo toho ho celou dobu upřeně pozoruje při práci. Tašku nechá na podlaze v obytné místnosti a dává si všechno pomalu dohromady. Stojí tam tak dlouho, dokud mu Yusuke nepodá pivo a nekecne si na pohovku. Taky by si měl sednout. Pořád docela kulhá. Yusuke pokračuje s vysvětlováním. 

"Jeden by začal žárlit." Odtuší. Myslí tím samozřejmě jeho výcvik a zkušenosti. Trochu váhavě natáhne ruku a ťukne si s ním. Pořád ho pozoruje, jako kdyby netušil, jestli je vůbec člověk. Při slovech o těch dětech mu přeběhne mrazení po zádech. K ničemu podobnému se nechcete ani přiblížit. Prostě nechcete vědět, že na světě něco takového existuje. Že nějakou svini napadne, že tohle dětem udělá. Cítí, jak se v něm zvedá obrovský vztek a chuť jít krájet podobné lidi na kousky. Dokázal by to s přehledem a celé hodiny. Nechápe, jak to Yusuke skousl. Rozumí tomu, že kdyby nebylo lidí jako on, nepřišlo by se na to a neexistovala by pomoct, ale ujistilo ho to, že je ve své práci dobře. Tohle by nedal. 

"Proč ti na nás záleží?" Řekne konečně něco a pečlivě si hlídá nenucený tón. Rozhlédne se kolem sebe a dosedne na židli u stolu. Ze všech lidí zrovna oni… prostě nějací kluci, co se o sebe mají postarat sami. Je zvláštní poslouchat, že spiknutí elit není jenom dezinformace, ale že by to mohlo být skutečné… 

"Nechceš radši zachránit ty děti?" Vezme pivo a prostě ho vypije úplně celé. Po tom úraze, lécích a po tom, jak málo jedl, mu to asi bude stačit, aby to měl hned v hlavě.