(farma)
Yusuke
"Některé věci nevyřešíš hned. Dej jim čas. Ty sám víš nejlíp, co se bude dít." Prohodí jen, aniž by čekal odpověď a nechá ho, aby si lehl a pokusil se usnout. Dochází mu pomalu, že by možná mohl mentorovat víc kluků a rozjet projekt, který by neměl obdoby. Partu, která by mohla být mnohem úspěšnější.
"Můžu ti pomoct, potenciál máš." Prohodí ještě, než opustí svůj pokoj a zamíří na chvíli ke svému náklaďáku, kde se zavře a vytáhne ze skrytého místa malou krabici, kde má spoustu svých vzpomínek. Události na farmě už půjdou mimo něj. Je potřeba, aby se ostatní srovnali se svými rozhodnutími. Věří, že se to celé nakonec vyřeší. On sám přemýšlí, co by měl teď vlastně udělat. Hlavně, jestli opravdu má na to, aby svůj nápad ohledně mentorování měl rozšířit. Není si jistý, že dokáže všechny udržet v co největším bezpečí a ano, svým způsobem se mu všichni tady dostali po kůži. Měl tu Ricka, který měl vyloženě šťastnou mušku. Měl tu Hyeho, který podle něj dokázal rozluštit úplně všechno a sehnat informace, které by jim pomohl. Měl tu Felixe, který šel ve stopách Ji-hoona a on ví, jak moc by se jim hodil. Pak je tu JK, o kterém vlastně do teď ani neuvažoval a který uměl velmi dobře snášet rány a podle toho, co slyšet, tak byl dost obratný a uměl je i rozdávat. Dohromady to dávalo dokonalý smysl, ale…Mohl je do toho zatáhnout? Sám moc dobře ví, jak je jeho práce důležitá a čemu všemu dokáže zabránit. Krátce si povzdechne, schová zdobený zapalovač do krabičky a zase ji zavře. Nic naplat, musí se odprostit pro tento okamžik od svých pocitů a udělat to, co je potřeba. Ostatně kluci se ještě můžou rozhodnout a pak mu nezbude nic jiného, než hledat jinde. Sám si jde na chvíli lehnout a brzo ráno se vzkazem pro Ricka zmizí z farmy. Potřebuje si pár věcí zařídit a vrátí se až na večer. Potřeboval zjistit, jestli by jeho nápad vůbec měl nějaký reálný základ. Vrátí se za tmy a tuší, že rodinná rada už proběhla. Teď je všude kolem klid, ale někde se pořád svítí. Otevře náklaďák, vytáhne si pivo a usadí se na kraj s jednou nohou dolů a druhou pokrčenou v koleni. Pozoruje klidné okolí, než mu do oka padne postava, která mu vyžene koutky nahoru. Má to něco do sebe, když prochází v tlumeném světle.
"Cítím se vážně provinile. Slíbil jsem ti rande a zatím na to nedošlo." Prohodí, když je o něco blíže a nakloní hlavu trochu na stranu. Až tady mu dochází, jak moc by si užil jeden obyčejně neobyčejný život s někým, koho časem pozná. Možná by se mu to mohlo povést, když bude někdo, kdo bude pomáhat světu místo něj.
"Myslel by sis, že jsem se úplně zbláznil, kdybys mi viděl do hlavy." Prozradí mu, že mu jeho hlava míří na místa, kde by vlastně vůbec někdo jako on neměl být. Shodí u druhou nohu dolů a počká, jestli k němu přijde blíž. Natáhne k němu ruku s pivem a nejradši by si ho přitáhl k sobě za svršek a už ho nepustil.
"Pivo a procházku…možná?" Nabídne mu trávení večera, pokud by měl zájem.
"Řekl bych, že je čas na to, abych ti všechno vysvětlil. Jestli mě nepošleš do háje rovnou." Krátce se uchechtne.
"Tuším, že by mi to patřilo." Trhne rameny krátce nahoru. Možná ho pošle do háje i za to, co má nejspíš v plánu s těmi kluky. Nebyla to práce, kde by se nosila morálka a čest, jako v armádě. To sem prostě a jednoduše nepatřilo. Tedy ne v tom správném smyslu slova. Vždycky pomáhal lidem, ale…Hodně lidí by ho za některé kroky odsoudilo jako zločince.
Moo-yeol
Ani Moo-yeol s Ji-hoonem nebyli poblíž, když se na farmě řešilo všechno, co se stalo. Sice v tom oba dva hráli velkou roli… tedy… hlavně Moo-yeol, ale zároveň to nebyla jejich rodina a tak se toho hlavního jednání neúčastnili. Ani jeden tak nevědí, jak to celé vlastně dopadlo a co si o tom všem mysleli Toshiya a Sugizo. Děcka nebyla vidět nikde kolem a on uvažoval o tom, že nejlíp na tom byl asi Ji, protože si vybral někoho, kdo do rodiny nepatří. Tae se do ní ale počítal a za jeho ohrožení mohl nepřímo Ricko. Jediný, kdo nezlobil, byl Kagami a jeho nový kluk Doo-hyun, jinak v tom nějakým způsobem lítali všichni. Strůjce toho všeho byl ale nejvíc Yusuke, který sem to nebezpečí přivedl. A to i přes fakt, že za černou ovci farmy byl teď JK. Moo hodně přemýšlel o tom, jestli by neměli všichni tři odjet, tedy on, Ji-hoon a Yusuke, ale podle něj bylo na tohle všechno dávno pozdě. Lítaly v tom city a bez ohledu na to, co vymyslí Toshiya, něco mu říká, že Hye se od JK nehne. Nepojede s Yusukem trénovat, protože bude nosit buchty do vězení. Moo-yeol ani neví, jestli mu to připadá vtipné nebo je to celé spíš k pláči. Dovedl ale dlouho sedět opodál a všechno pozorovat, když neleželo rozhodnutí přímo na něm. Yusuke se okolo svého auta motal stále, ale stejně si ho nejdřív nevšimne, dokud na něj nepromluví. Zastaví se a podívá se na něj. "Myslel jsem, že se cítíš provinile kvůli úplně jiným věcem. Třeba že se jim snažíš odvést syna nebo můžeš za to, že se ti někdo pokouší zastřelit synovce." Vždycky měl tenhle sarkastický suchý humor.
"Nemyslel. Zbláznil ses už dávno. Podle mě není reálné, aby to šlo ještě nějak víc." Pokračuje a vypadá u toho nenuceně, jako by se bavili o tom, že večeře nebyla moc dobrá. Když k němu Yusuke natáhne ruku s pivem, vykročí směrem k němu a plechovku si převezme. Popravdě docela rád i kouřil a tak sáhne do kapsy, aby odtud vytáhl cigarety a zapalovač. Nabídne pro změnu on jemu.
"Jasně, proč ne?" Najednou toho spolu měli společného mnohem víc, než jednu aférku v autě. Když jel na jeho motorce pro kluky, šlo o úplně jiné věci. Jeli v tom všichni společně a i když do toho nechtěl zatahovat Toshiyu a Sugiza, už se stalo. Jejich příběh jako kdyby ležel někde jinde, v trochu jiném a mnohem nevinnějším světě. Pokud věděl, měli velkou rodinu, hodně se vídali a oni jim z ní chtěli velký kus zase odvést. Totiž oni… v duchu si musí odkašlat, jako kdyby ho někdo mohl býval slyšet. Vlastně nějak ztratil chuť posílat ho do háje.
"Nejsem v kondici, vadilo by mi, že jsem to neudělal pořádně." Řekne mu, když společně vyrazí okolo farmy někam do tmy lesa. Na cestu jim svítí jenom ty zapálené cigarety. Chvilku jdou jenom tak mlčky.
"Rád vidím, že jsi na živu. Čekal jsem, že jakmile Toshiyovi dojde, kdo je hlavní strůjce, o JK už ani nezavadí a půjde po tobě." Bylo legrační mluvit o pánovi domu jako o největší hrozbě. Co bylo mnohem míň legrační, byly jeho vlastní vzpomínky na to, jak tam Yusuke klečel v tom skladu a jak měl pistoli na čele. Nejspíš by vážně umřel, kdyby nepřišel on sám a toho chlapa nezastřelil. Nejspíš stačila jedna nerozhodná vteřina a bylo by po všem, ale nakonec bylo všechno jinak. Věří mu, že se to nikdo nikdy nedozví, že ho kvůli tomu nevyhodí z práce, nepůjde sedět a tak, ale jen těžko na to někdy zapomene. Moo byl z tuhého těsta, jenom tak se kvůli tomu nezhroutí, ale stejně… Yusukeho skoro neznal, neměl s ním společného víc, než to rande v autě, ke kterému se nechal doslova přemluvit, jenže stejně… Když se jeden podíval na ten jeho profil, nejdřív by mu dal facku a pak ho asi políbil. A fakt mu to neřekne nahlas.
"Tak povídej." Vlastně… ví vůbec někdo, jak je na tom JK a ostatní? Co k tomu rodiče řekli? Jak tohle celé vůbec dopadne?
Yusuke
Yusuke pořád čekal na to, kdy dojde na rozhovor s Toshiyou. Podle něj to nebylo daleko a sám si není jistý, jestli to vůbec přežije. Přesto pořád zůstává na farmě, a tak trochu čeká, jak to všechno dopadne. někdy je prostě lepší nechat věci plynout a řešit až se to celé dá do pohybu. nečekal však, že mu to celé posvětí a už vůbec ne, když se dozví, co má v plánu s jeho synem. Totiž ono těch kluků asi bude víc, ale tohle bude asi to nejhorší. Nikdy by se nezkoušel vymlouvat na to, že jim jen ukázal možnosti. Mohl Hyeho nechat ve sladké nevědomosti a dál mlžit, kým vlastně je. Jen má dojem, že Hye by se to nakonec stejně dozvěděl nebo by si hodně věcí domyslel. Yusuke pozoruje seržanta, jak se blíží a je mu jasné, že si neodpustí ho v tím pořádně vymáchat. Vlastně by se asi nudil, kdyby to bylo jinak. koutky mu cuknout nahoru a stejně tak ramena. "Jo, to je na mém seznamu taky hodně vysoko." Nakonec není důvod, proč by s ním nesouhlasil. Mohl by namítat, že jeho práce je vlastně taky důležitá, ale to mu taky nepřijde jako dobrý argument, že se snaží ohrozit partu puberťáků. Nic proti nim samozřejmě, jen to tak je.
"Jen ten pocit provinění už není takový jako býval kdysi." Přizná se mu k tomu, že některé věci zatlačil hluboko do svého podvědomí. Bez toho by svou práci nemohl dělat. Zvedne k němu oči a krátce se uchechtne.
"Nejde víc? A seš si tím jistej?" Tentokrát vtipkuje on na svou vlastní adresu. Podle něj je to pořád možné a kdyby se to stalo, všichni by se hodně divili. Věří tomu, že si od něj Moo pivo vezme, a to se taky stane. Dokonce to vypadá, že by s ním na tu procházku mohl jít. Nakonec ten den nebude zas tak špatný. Pak se pobaveně ušklíbne.
"Ano, to by tě rozhodně štvalo." Začíná to vypadat, že si ho opravdu hodlá poslechnout.
"Myslím, že jsem hned v pořadí. Je to jak čekání na smrt u smrtelně nemocného. Přijde to, jen přesně nevíš kdy." Je to dost černý humor, ale to už taky asi jinak neumí. Vážně se nebude divit, až Toshiya půjde k němu a najde si k tomu pěknou brokovnici. Už dávno se rozhodl, že pokud Toshiya bude chtít JK dostat do vězení, nenechá ho tam hnít. Nechá Moo, aby si připálil a sám udělá to samé. Pak už kráčí mlčky jasnou nocí. Je to vlastně romantika, i když nikdy neměl pocit, že by na to byl. Asi to dokáže ocenit i tak. K dnešnímu tématu se to vlastně docela dobře hodí. Po očku ho pozoruje a vážně by rád věděl, co se mu prohání hlavou. Kdyby jen tušil, že myslí na to, co se stalo ve skaldu, dost by ho to potěšilo. V podobné situaci byl už několikrát. Vždycky z toho vyvázl, ale nikdy mu nedocházelo, že by o něj mohl mít někdo strach. Ricko...Jistě ho měl taky, jen ho v tu chvíli neměl na očích. Pak už kouká jen před sebe, než se ozve výzva, aby mu řekl všechno. Neměl by, tedy aspoň co se práce týká, ale...Vážně mu to chce říct.
"Asi do začátku co?" Ušklíbne se a pořádně se napije.
"Asi tušíš, že jsem nikdy zrovna nebyl ukázkový dítě." Začne spíš pobaveně.
"Nesplňoval jsem standarty, které si nalajnovala moje rodina. Brácha na tom byl jinak a mě to ze začátku štvalo." Rozhodne se mu říct úplně všechno.
"Jenže místo toho, a by byl nejlepší, jsem podvědomě všechno sabotoval." Znovu se napije a potáhne si z cigarety. Vlastně se u zrovna této části nemístně usmívá.
"Nebylo mi ještě ani sedmnáct, kdy mi došlo, že takto prostě žít nechci a odešel jsem. První jsem zkoušel pracovat, pak jsem i kradl a žil, jak se dalo. Chvíli jsem byl v kontaktu s bratrem a zjistil jsem, že rodičům je to vlastně jedno, spíš se jim ulevilo a mě ve výsledku taky." Pokrčí nenuceně rameny. Jsou části života, se kterými už se prostě smířil.
"Pak jsem dostal nabídku a skočil po ní. Okradl jsem člověka, který mi to pěkně spočítal a zjistil, že i když mě bude mlátit, stejně mě nezlomí. Dostal jsem předtím už tolikrát, že tohle byla jen setina toho všeho. Ošetřil mě a začal učit. Znamenalo to umět spoustu věcí a mít jistou moc nad tím, co se bude dít." Dá si chvíli na to, aby Moo mohl cokoliv říct. Říká mu to taky proto, že Moo není ten typ, co by ho litoval. Tohle nikdy nechtěl. Spíš chce, aby věděl opravdu všechno.
Moo-yeol
"Veškerá morálka ti chybět nemůže, něco málo ti přece jen zůstane." Dodá k tomu. Nemá při tom ani tušení, že Yusukemu věří víc, než věří Yusuke sám sobě. On by o sobě ale taky pochyboval. A nejspíš by právě proto potřeboval lidi, kteří to nedělají. Podle něj by Yusukeho podpořil i Ji-hoon. Taky byl pěkný blázen, ale pořád se srdcem a hlavou na pravém místě a jako takový by mu vždycky ukázal správnou cestu. Zasměje se jeho přirovnání k čekání.
"Fakt? Mě to přijde spíš jako čekání na kata. Je někde na cestě a nevíš, jak moc se zdrží. Bude to hodina nebo půl dne? Bude vůbec střízlivý, až ti bude sekat hlavu? To je mnohem horší, než čekání na něčí smrt, tak se tě totiž vůbec netýká. Jenže tohle jo." Asi by si mohl některé věci nechat od cesty, ale tohle si přece Yusuke vybral sám. Nemusel se do toho pouštět, takže teď je nutné probrat se všemi následky. Vůbec by se nedivil, kdyby mu Yusuke řekl, že je pitomec a že si vlastně nemají dál co říct, ale to se nestane. Pak už spolu vyrazí na procházku a on ho požádá, aby mu konečně všechno pořádně vysvětlil. Přikývne, když se ho Yu zeptá, jestli od začátku. Jestli to má pořádně pochopit, tak musejí začít právě tam. Není tak složité představit si Yusukeho jako malé dítě. Dozví se při tom, jaký přesně je jeho bratr a jak místo práce na sobě samém raději rebeloval. Zase tolik se tomu nediví, tenhle přístup mělo docela dost kluků. Necítili podporu v rodině a i když se z toho nehroutili, odmítali někomu něco dokazovat, dokonce i když šlo o nejbližší. Místo toho se vymezili proti všem a našli si svůj život, ale tenhle… to byla vážně divočina. Nepřerušuje ho, ale vytáhne obočí nahoru, když mu Yusuke řekne, že dokonce kradl. S prominentního dítěte z dobré rodiny byl rázem grázl na ulici, ale… i to se občas stávalo. Jak dovedou rodiče podělat svoje dítě, aniž by je to kdy napadlo. Nejspíš takový úmysl nikdy neměli… A když se dozví, že to rodičům vlastně bylo fuk, vytáhne obočí podruhé a ještě výš.
"Nemohl ti lhát? Neřekl ti to třeba proto, aby se tě definitivně zbavil, protože věděl, že se jich nezeptáš osobně a tím spíš už se nikdy nevrátíš?" Tohle byl typický projev jeho povahy. Snažil se chytit nějaké naděje. Proto dělal pro armádu. Nebyl naivní ani snílek, byl velmi tvrdý realista a uměl udělat rozhodnutí, které bolí, ale zároveň si uměl rozmyslet, nad kým a kdy zlomí hůl. Když dojde na to, jak se poznal se svým učitelem, Moo-yeol se zastaví a někam do hlíny zahrabe zbytek cigarety. Neměl by to dělat, ale fakt to nechce nosit celou cestu s sebou. Sugizo tady není, tak co…? Místo toho si připálí další a podívá se na něj. Mlácení ho nezlomí… jistě, taky toho při výcviku zažil hodně, ale ne vysloveně tohle. Chvíli oba dva mlčí a jemu dojde, že teď je asi řada na něm.
"Hmm… a co chceš dělat s Hyem? Jestli se to učí takhle drsným stylem, budeš je mlátit, abys zjistil, že je nezlomíš? Nebo jak je to chceš jako naučit? Jde to vůbec nějak jinak? Fakt na ně chceš bejt takhle ostrej?" Nemyslí jenom tohle, ale ten trénink prostě nebude nic příjemného. Kdyby tušil, že Yu už trochu otáčí a vymýšlí vlastní cestu a vlastní možnou jednotku, která nebude pracovat pro ty lidi, co Yusuke a za těch podmínek, jedině by ho podpořil. Mohlo by to být něco nového a tohle, co mu Yu vypráví… to schvalovat nemůže. Pro nikoho. Chápe, proč se k tomu dostal, ale ti kluci nebyli ve stejné situaci.
Yusuke
Yusuke se na Moo podívá a znovu pokrčí rameny. "Asi ne úplně, ale dost jsem za ty roky otupěl. Musel jsem." Není to obhajoba, jen prostě fakt. Někdy bylo prostě nutné udělat různá rozhodnutí, nemohl si všechno příliš brát, s tím by se nikam nedostal. Chvíli kouká před sebe, když kráčí a pak nakonec přikývne.
"Ano, zůstalo mi něco. Jinak bych už dávno přešel na druhou stranu." Jen trochu pokřivený morální kompas ho udržel tam, kde je. Když si uvědomí, co mu kolikrát nabízeli...Možná byl jen moc pitomý? Ne, ať už udělal cokoliv, vždycky to mělo ten správný podtext, i když způsoby byly někdy dost na hraně, možná spíš pod hranou. Dál se nad tím trochu zamýšlí a Moo k tomu přidá ještě povídání o katovi. Má pravdu tohle bylo trefnější, i když předtím měl na mysli samozřejmě svou vlastní smrt. Toshiya je jeho kat a brzo rozhodne o tom, jak bude jeho život vypadat. A ano nechá ho, i když by se z toho mohl lehce vyvléknout. Jenže nebyl ten typ, který by nedokázal čelit následkům svých rozhodnutí.
"Bude to ještě zajímavé, ale má na to plné právo." Ujistí Moo, že si uvědomuje, co všechno jim tady způsobil. Nepočítal s tím, ale tušil, že se něco podobného může stát. Vždycky, když někam přišel mohl všechny kolem ohrozit. Někdy to bylo prostě složitější. Byl vlastně docela dost sobecký, když si nechtěl odpustit společnost lidí. Většinou to byla náhodná setkání, ale Ricko...Nedokázal se od něj držet dál a teď na sebe hodlá nabalit další lidi, které by měl hlídat a chránit. Tedy...Pokud se rozhodnou a budou chtít jeho trénink. Pak už dojde na vlastní příběh a uvědomuje si, že některé části má spíš jako v mlze. Jeho mozek funguje stejně jako mozek ostatních a příliš negativní zážitky z dětství dokáže vytěsnit. Zavrtí hlavou, když Moo napadne, jestli mu bratr nelhal.
"Asi by to pro mě bylo schůdnější, kdyby lhal. Bohužel jsem si brzo osobně potvrdil, že to tak není." Prozradí mu i tuto číst.
"Navštívil jsem je, když už se mi opravdu dařilo. To bylo asi naposledy, kdy jsem v hloubi duše doufal, že by na mě mohli být aspoň trochu pyšní. Přijel jsem v tom nejlepším obleku šitém na míru, jako nějaký hodně vysoko postavený podnikatel. Táta mě vyhodil, s tím, že jsem to ukradl a mám řekla, že má jen jednoho syna. A já si uvědomil, že nepotřebuju nikomu nic dokazovat. Je to můj život a já se musím rozhodnout podle své nejlepšího vědomí. Oni ho žít za mě nebudou." Od té chvíle už o rodiče nestál. Zůstali jen jako jména v jeho pravém rodném listě.
"Pak přišel na svět Ricko a já po první návštěvě věděl, že tohle si sobecky nenechám jet tak vzít. Bratr mě vzal na milost, ale podle mě toho hodně brzo začal litovat. Ricko byl od začátku spíš jako já. Svéhlavý a nebojácný a já…Si to užíval. Možná to nebylo fér, ale…Neudělal bych to jinak." Ano, i tohle je něco, kvůli čemu se cítí provinile. Podívá se na Moo s pozvednutým obočím a rychle zavrtí hlavou.
"Ne, to jsem nikdy neměl v plánu ani u Ricka. Jsem si jistý, že to jde jinak. Jistě, formy mučení jsou na světě různé, ale podle mě se člověk dá vytrénovat i jinak. Důležitá je síla mysli. Byl jsem mučený, byly mi lámány kosti, stálo to za to, ale není to jediná cesta. Tohle bych jim nikdy nedokázal udělat. Vlastně..." Odmlčí se na chvíli a přemýšlí, jestli mu to říct.
"Něco mě napadlo, když jsem je tu viděl pohromadě." Podívá se na Moo-yeola ale chce mu to říct a ví, že mu dá upřímnou reakci, kterou potřebuje.
"Napadl mě mnohem větší projekt. Tajný, který by řešil ty nejsložitější úkoly. Nebyli by na to sami, kryli by si navzájem záda a podle mě by byli mnohem úspěšnější, než jsem kdy byl já. Mám dost peněz a potřebné kontakty, abych jim základní dovednosti a vybavení dokázal dát." Pozoruje ho a snaží se odhadnout, co si o tom myslí.
"Vylepšit celý ten koncept a zařídit tak, aby byl svět ve větším bezpečí. Vím, že armáda a podobné složky dokáží hodně, ale někdy je potřeba trochu jiné síly, u kterých jsou hranice toho, co se smí posunuté." Vidí to docela jasně, dokonce má v hledáčku i místo, které by dokázal vybavit vším a dokázal by tam nacpat i velkou garáž a helikoptéru. Byla to stará odlehlá základna v horách. Má cesty k tomu, aby ji získal. Pak se na chvíli zastaví a zastoupí mu cestu.
"Víš, hodně jsem nad tím přemýšlel a chci skončit, ale ne úplně. Pomáhal bych jim, dokud bych na to měl energii a zároveň...Už nepotřebuju být v centru dění. Napadlo mě..." Odhaduje, jestli to může říct nebo si to má nechat pro sebe, ale rozhodl se přece, že mu řekne úplně všechno. "Hodila by se mi pomoc. Nejsem člověk, který by jim dal potřebné morální zásady navíc výcvik, který máš ty.“ Ví, že je toho najednou až příliš.
"Vlastně jsem myslel i na Ji-hoona s Felixem." Tak trochu počítá, že ho s tím Moo pošle do háje, ale stejně to zkusil.
"A ano, je v tom i jistá záminka, abych tě zkusil sbalit a snad si s tebou užít i jeden trochu akčnější život." Koutek mu cukne nahoru. Ne, nemohl si to odpustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat