Chan-yeong
"Protože ty mu jeho výběr rozmlouváš a nechceš, aby si někoho vybíral a při tom se sám chováš úplně stejně." Očividně mu to bude muset říct víc než na rovinu, aby to Jae konečně pochopil. "To jsem rád, že nejsem zas taková ostuda…" Ušklíbne se na něj, protože celá vesnice musí vědět, co si Jae o vojácích myslí a až se bude muset veřejně vytasit s tím, s kým chodí, reakce asi budou dost různé. Jako by nestačilo, že jsou oba muži. Jae to ale bude jenom těžko skrývat, když je hlavou svojí vesnice. Když ho praští složkou po hlavě, Jae se ani nebrání a místo toho má poznámky o krocení. Jednoho dne na to nejspíš dojde, protože to Jae zkusí a on mu ukáže, jak moc dobrý výcvik má. Nic mu nedá zadarmo a lidé okolo se budou asi hodně divit, protože tohle bude slyšet až do hlavního města. Chan-yeong nikdy neměl podobné ambice, ale s Jae bylo všechno vzhůru nohama. +Myslel jsem si, že jsem romantický a něžný typ.+ Pomyslí si na oko nešťastně. Jakmile začnou rozebírat svůj plán a on zmíní Yusukeho, je vidět, že ten Jaemu vůbec nepadl do oka. Chvilku si ho prohlíží a dojde mu, jak to tehdy ve vesnici asi vypadalo. Jae nebyl zase tak daleko od pravdy, protože kdyby se neobjevil, Chan-yeong by si na Yusukeho myslel. Jeho náklonnost k němu by sílila sice pomaleji, ale jistě až by se do něj nakonec zamiloval, takže Jaeho obavy jsou vlastně dost oprávněné. Teď už Chan podobné myšlenky nemá, ale to Jae nikdy nemohl vědět bezpečně. Tak jako se nikdy bezpečně on sám nebude moct spolehnout na to, že někoho nepotká jinde. To už byl život, stát se mohlo prostě cokoliv. Kromě toho se s Yusukem líbal a ještě to s ním neměl dořešené.
"Není. On jediný má tajné věcičky a neustále porušuje pravidla." Řekne mu místo všech svých myšlenek. Vážně přikývne, když ho Jae požádá, aby na sebe dával pozor. Nikdy nebyl lehkovážný a nechce s tím začínat ani teď. Podle něj to byla slabost a blbina a za pitomce sám sebe nikdy nepovažoval. Pak už jsou společně na chodbě a Jae se samozřejmě začne bránit, že venku nezůstane a Chan nepůjde dovnitř sám. Podívá se na něj a rozhodí rukama.
"Nepřizpůsobíš, na něco se zeptají a nebudeš vědět, co odpovědět." Argumentuje a vypadají spíš jako manželé po třiceti letech, než jako někdo, kdo se nemá moc znát. Projdou kolem hlídky ve skladu, prokážou se a zamíří pro poslední věci, než se budou muset vrátit k džípu a ostatním. Mezi bednami a regály se jeden zašil docela snadno. Sem tam ještě míjejí další kluky, ale čím víc se ztrácejí v labyrintu věcí, tím spíš se dá ohlídat, kde kdo je a Jae ho samozřejmě zatáhne co nejvíc do soukromí. Nebrání se mu, jenom si ostražitě hlídá okolí. Tady byly kamery, aby tu nikdo nic nekradl a podobně. Nemířily na všechna místa, jen ke dveřím a ke kritickým obsahům a to ten jejich nebyl. Za chvíli už má za zády zase něco tvrdého.
"Naposled to bylo auto, pak stůl a teď tohle…" Jae s ním pořád o něco smýkal.
"Myslel jsem, že jsme to dořešili." Zamračí se na něj, protože Jae už byl potom zticha, ale očividně to nic neznamenalo. Chan-yeong se bude muset naučit, že to, že Jae mlčí, jenom znamená, že přemýšlí a ne, že je po všem. V duchu si povzdechne. Vlastně by se divil, kdyby to bylo tak jednoduché.
"Tak tam půjdu s Yusukem." Ani neví, proč to řekl, chce ho provokovat, i když tady nemají soukromí. Kdyby měli… ucítí lechtání v podbřišku.
"Záleží ti přece na úspěchu mise. Mnohem víc, než na tom, jestli někdo z nás nedojde k újmě, ne? Mělo by…" Připomene mu odpovědnost za vesnici a jeho odpovědnost jakožto vojáka. Ale upřímně… kdyby Jae něco hrozilo… moc dobře chápe, proč se mu to nelíbí. +Stejně nakonec vyhraješ.+ Řekne mu v duchu. Nechce mu působit špatné myšlenky, podvolí se mu a ví to už teď.
Jae
Jae se znovu ušklíbne, když mu Chan připomene, že si vlastně vybral stejně rychle, jako jeho bratr. V tom mu však něco dojde. "Myslíš, že jsem zamilovaný, stejně jako on?" Zeptá se ho s jistou zvědavostí, aby zjistil, jak se na to zrovna on dívá.
"Všichni kolem mi vždycky říkali, že ničeho takového nejsem schopný." Odtuší a je zvědavý, jestli ho tím vyděsí nebo vůbec ne. Podle něj je Chan v jistém ohledu stejně paličatý, jako on sám. Prohlédne si ho dlouze, jak kdyby přemýšlel, jestli je ostuda nebo vůbec ne. Nakonec nad tím jen zavrtí hlavou. Na jeden den bylo nejspíš komplimentů až dost. Na jeho osobu určitě. Kdyby jen tušil, co všechno se jeho dnešní společnosti prohání hlavou, asi by se upřímně rozesmál jako už dlouho ne. Přece jen netušil, jak moc dokáže nějakou osobu ovlivnit, v této rovině rozhodně. Kdyby jen trochu tušil, jak moc mění Chanův pohled na jistou stránku spolužití...Co víc by si mohl přát? Určitě mu to zase někdy připomene, ale zatím si všechny poznámky nechá pro sebe. Další věc byla ten voják, který se až podezřele motal kolem jeho nového objevu. S tím bude muset rychle něco udělat, protože když viděl, jak se k sobě chovali, je mu jasné, že ten pitomec by si dal říct a rozhodně by využil situace. A ano, byl ten typ, který by zabil všechny ostatní, ale Chanovi by asi nedokázal nic udělat. Jistým způsobem měl hodně převrácené vnímání světa, ale tady v pustině se to většinou hodilo. Ve městě by ho asi brzo zavřeli. Zatím však nepřemýšlel nad tím, že by žil někde jinde. Dokázal se přizpůsobit životu tady, ale vůbec si není jistý, jestli by dokázal žít někde, kde neplatí nezákladnější zákon přírody. Povzdechne si, když mu Chan řekne, že ten druhý voják má věcičky, které by se jim mohli hodit. Nemůže protestovat, protože on sám nemá k ničemu podobnému přístup. A ano, s technikou, co je kolem se jim to rozhodně bude hodit. +Tak já ho ještě chvíli přežiju a zabiju ho později.+ Je se svou myšlenkou p
ro tuto chvíli docela spokojený. Podívá se na něj se staženým obočím, když mu společnou akci zakáže. "Tak mě to naučíš." Je vidět, že ho samotného rozhodně pouštět nechce. Tohle téma jim podle něj vydrží ještě chvilku. On sám se nebude chtít jen tak vzdát své myšlenky na to, že by šel s ním. Dá s tím na pár okamžiků pokoj, když se dostanou do skladu a tam má malinko odlišné starosti. Nějak není schopný se ovládat, když je mu blízko a zrovna kolem nikdo není.
"No vidíš, pokaždé něco jiného. Se mnou se nudit rozhodně nebudeš." V očích se mu zablýskne a na tváři se mu objeví všehoschopný výraz, který značí, že by to klidně udělal teď a tady i s tím rizikem, že je někdo objeví. No a co, dělají to stejně všichni.
"Některé věci nedořešíme nikdy." Dá mu jasně najevo, že jeho blízkost si bude užívat ještě dlouho a nedá se jen tak odradit. Pak se ale vrátí oklikou k tématu, kdo s Chanen půjde a je v první chvíli jasné, že se mu to nelíbí.
"A jakou jistotu máš, že tě v tom nenechá, když se něco zvrtne?" Prostě Yusukemu nevěří a asi hned tak nebude. Něco mu na něm nesedí a ten pocit je čím dál vtíravější. Vždycky byl ten, který věřil své intuici.
"Jak dlouho ho znáš, že se s ním pouštíš do takové věci?" Ignoruje fakt, že oni dva se znají ještě kratší dobu. jenže to je jiné, už jen proto, cos e stalo v kanceláři.
"Jak víš, že není jeden z nich?" Upřesní to, aby bylo jasné o čem mluví. Jae bude těžko spolčený s laboratoří.
"Kolik z vás tady má podobné věcičky hm? A ještě je zvládne propašovat dovnitř." Prostě mu na tom celém něco nesedí a asi jen tak sedět nebude.
"Záleží mi na úspěchu, ale tady mi něco smrdí." Stojí si na svém a přesvědčit ho bude vážně problém. Pořád se mu dívá zblízka do očí a nakonec to nevydrží a znovu spojí rty s těmi jeho. Je to stejně intenzivní jako předtím a je znát, že se brzo přestane ovládat. Dlaní sjede na jeho bok, který silněji stiskne a víc se celým tělem natiskne na to jeho. Neví, kolik mají času a v podstatě je mu to jedno. O svou chvilku, kterou si může užít se nenechá jen tak připravit. Potřebuje nutně Chanovi veze slov vysvětlit, co je nejlepší, aby ho nikdo jiný nepřesvědčil o opaku a má na to hrozně málo času.
Chan-yeong
Tahle otázka Chan-yeonga upřímně vyvede z míry. Nečekal ji a cítí, jak pootevřel vlastní pusu, zatímco si ho prohlíží. Některé odpovědi nejsou tak jednoduché, jak se zdají a on… vlastně na něj nechce nijak tlačit. Bylo by hezké, kdyby spolu zůstali, ale zároveň není malý kluk a chápe, že se do něj někdo nezblázní na první pohled jako v pohádce. Navíc jsou každý z jiného prostředí a… Zamrká a začervená se. "Nevím… nevím, jak poblázněně tvůj bratr vypadá…" Hlesne a málem by něco maloval špičkou boty do prachu na podlaze. Pokrčí rameny.
"Jo, já vím, jsi přece ten sociopat…" Stejně si myslí, že láska hory přenese. Nejspíš mu to tak jako tak kouká z očí a Jae si to v nich přečte.
"Takže teď hrajeme Krásku a zvíře, fajn. Tohle kolo ale vyhraju já." Usměje se na něj a už zase se s ním kočkuje a pře. Jae se k němu sice napasuje do laboratoře, ale on mu zase ukáže, že bez něj být Jae nechce. Když dojde na Yusukeho, Jae si v první chvíli jenom povzdechne. Je na něm vidět, že mu nepadl do oka a že se mu to nelíbí, ale nahlas to nezavrhne a místo toho se s ním začne dohadovat o tom, že ho vojenské vystupování může naučit. Chan-yeong si tím není zase tak moc jistý, protože podobný nácvik se oni jako vojáci učili celé měsíce a taky si není jistý tím, jak moc se v určité roli dovede přetvařovat a jak moc je naopak impulsivní, ale copak s ním něco svede? Ještě ho zkouší odlákat, ale stejně uvnitř ví, že to neklapne. Když mu Jae začne tvrdit, že se s ním nudit nebude, je mu to sice jasné, ale zatím mluvil o tom, jak s ním ustavičně někde bouchá a to bylo to samé, takže vytáhne obočí nahoru a dá mu to beze slov najevo. Nejspíš si navzájem neprominou vůbec nic. Varovně se na něj podívá, když vidí ten jeho obličej a poslouchá jeho komentáře o to, že něco nedořeší vůbec nikdy. Tady to vážně nejde a navíc budou muset za chvíli zpět k autu. Když znovu dojde na Yusukeho, Jae napadne jeho věrohodnost a Chan-yeong chvíli vypadá překvapeně a vykolejeně. V některých ohledech byl ještě čistá duše a nenapadlo ho, že by v jednotce poručíka Tchaka byla podobná krysa. Prostě mu automaticky věřil.
"Seržant Kim mu věří." Vypadne z něj asi trochu pitomě, ale Kim se mu nezdál jako někdo, kdo věří každému, spíš naopak. Na všechny se pořád díval, jako kdyby s nim měl společný jenom prostor a jinak nic. Trochu našpulí rty, když se ho Jae dál vyptává, jak dlouho ho zná. No… moc dlouho ne, to byla pravda, ale to neznal ani Jae a… Když padne otázka, jak ví, že Yusuke není jeden z nich, už na něj jdou pomyslné mdloby. No to snad ne? Proč by ho měl podezřívat? Okolnosti jeho zjevení byly sice trochu divné a pod tlakem, ale proč by poručík Tchak souhlasil?
"Nikdo…" Hlesne a uvažuje o tom, jak to sem Yusuke dostal.
"Ale seržant o nich ví, bavili se o tom a… přece by celou tu dobu nepomáhal, kdyby se nás od laboratoře snažil držet daleko. V té bitvě o vesnici přece…" Nezvládá doříct větu, jak moc ho Jae zaskočil. Podle něj to takhle nebylo, ale kde bral Yusuke ty věci, to divné bylo. Něco kolem něj bylo skutečně jinak, ale co?
"To je proto, že nikomu nevěříš." Mračí se trochu. Ne, že by on zase nevěřil úplně všem. Protiklady se asi vážně přitahují. Než se na naděje, Jae už ho zase líbá. Nebavili se před chvíli o něčem důležitém? Teď ale nezvládá přemýšlet ani trochu. S jeho blízkostí se mu připomíná všechno, co dělali v kanceláři a je to k zešílení. Kdyby jenom tušil, jak moc se Jae ve skutečnosti vlastně obává, aby věřil právě jemu a nenechal se ovlivnit nikým dalším, když tady s ním nebude. Nejspíš by mu tu zamilovanost potvrdil. Chtěl by v dlaních stisknout jeho zadek, ale ví, že by odstartoval bouři a to si už nemohou dovolit. Má vážně strach, že to někdo uvidí.
"Jak se sejdeme příště?" Vydechne, když k tomu konečně dostane příležitost.
Jae
Jae vidí ten pohled, který mu Chan věnuje a je mu jsné, jak s ním jeho slova zacvičila. Jenže je to jen jistá obrana před tím, aby se mu narovinu přiznal, že do toho nejspíš spadl velmi rychle. Asi to bude jedna z mála věcí, které mají s bratrem společnou. Jenže Jae není ten, který by podobné pocity přiznával rád. Prostě to s ním bylo a je docela složité. Jen málokdo by to ustál a on...Asi začíná doufat, že Chan takový bude. Říct to však nahlas...To se jen tak nestane. V tuto chvíli to nějak nekomentuje a raději se věnuje bezpečnějšímu tématu. "No, kdyby mu někdo řekl, že je to možné, tak ho rovnou požádá o ruku ještě na té střeše, kde se poprvé potkali." Nastíní mu, jak moc vážně to Woo bere a ne, vůbec nepřehání. Pozoruje ho, jak se rýpe špičkou boty v zemi a má chuť říct něco, co ho uklidní. Jen to prostě nejde zase tak snadno, i když by pro tentokrát vážně chtěl.
"Hm, jsem a zvíře z pohádek se proti mně může jít klouzat." Pokračuje dál v jejich vzájemném dobírání.
"Ale ty vůbec nejsi princezna k zahození." Doplní to ještě, aby toho náhodou nebylo málo. Přece jen mu to chce aspoň trochu vrátit. Vlastně se mu myšlenka sebe samého jako zvířete líbí. Ví, že vypadá dobře, ale to, co je uvnitř...Na to jen tak někdo nemá a je si toho vědomý.
"Ale samozřejmě přijímám výzvu." Dá mu jasně najevo, že tuhle přetahovanou s ním klidně dál hrát bude a nezůstane jen u dnešního dne, tím si je jistý. Vidí na něm, že si není jistý, jestli ho brát s sebou. Jae si uvědomuje, že je to risk a zároveň tu má pořád velký vykřičník, co se Yusukeho týká. přijde mu to celé podivné. Vždycky byl dost podezřívavý a věřil jen málokomu, ale teď...Prostě je to moc náhod najednou. Zrovna teď se tu objeví někdo, kdo má ne moc standardní vybavení a chce jim pomoct. Prostě zvláštní. Je přesvědčený, že to má spojitost s tím, co se tu děje, i když neví, v jaké rovině to je. Byl by raději, kdyby s sebou Chan měl někoho, kdo je tu déle a komu může opravdu věřit.
"A seržant Kim ho zná asi o pět minut déle hm?" Vrátí se znovu k době, jak dlouho tu ten voják je.
"Nevěřím na náhody. Možná není proti tomu, o co se tu snažíme, ale jen tak tu taky není. Objeví se volné místo a přijde sem někdo, kdo je až moc vybavený na nechtěného vojáka." Pokračuje dál ve svých podezřeních. Jeho logika dává smysl, to mu Jae neupírá.
"Pořád je tu ale otázka proč." Stojí si dál na svém a pak už se k němu zase tiskne a vůbec se mu nechce ho pouštět. Tohle mu Yusuke nezkazí, to se prostě nestane.
"Dobře, běž s ním." Nakonec v jedné pauze mezi polibky souhlasí s jeho plánem.
"Ale první zkus zjistit, proč tu je. Prosím." To slovo zní z jeho rtů vážně divně.
"Máš pravdu, nevěřím vůbec nikomu, skoro. Od jisté doby mám dvě výjimky." Dívá se mu u toho upřeně do očí a je jasné, že po jeho bratru je druhou osobou právě on sám.
"Udělám všechno, co budeš potřebovat." Slíbí u bez sebemenšího zaváhání. Znovu se přitiskne na jeho rty a ví, že ještě chvíli a už nedokáže přestat. Znovu si dopřeje menší pauzu a pozoruje u toho výraz v Chanově tváři.
"Napiš mi na papíry od dodávat tvoje služby. Najdu si tě v noci." Blýskne se mu v očích a je vidět, že udělá cokoliv, aby ho mohl vidět.
"A pokud se to nepovede můžeme se vidět za týden. Přijedu pro další zásoby, jak jsme se domluvili." Tak a teď se vlastně prozradil, kdyby mu to bylo jedno, vůbec se neobtěžuje s vymýšlením způsobů, jak se s ním vidět.
"Možná byste mohli trénovat naše lidi. Obrana je důležitá." Napadne ho ještě možnost, jak by vojáci mohli jezdit do vesnice častěji. Kdyby byli jejich lidi obratnější, vojáků by nebylo tolik za potřebí. Třeba na to někdo uslyší a vytvoří program speciálně pro ně. Kdyby se do něj Chan dostal, viděli by se mnohem častěji. Zatím do něj neustupuje, ale ví, že už brzo bude muset. Trochu se nakloní a krátce si opře čelo o to jeho. Jsou to jen jemné náznaky toho, jak moc mu chce mít blízko.
"Uvidíme se brzo, slibuju." Naposledy se k němu kloní pro pár prolnutích a pak už je čas ho pustit a vrátit se k autu. Tam už na něj bude nejspíš čekat muž z vesnice, se kterým přijel. Naposledy Chana plácne po zadku, dokud je jisté, že to nikdo neuvidí a pak jen k ostatním vojákům kývne hlavou a usadí se do auta.
Chan-yeong
Jaeho řečem o žádání o ruku ještě na střeše se upřímně zasměje, ale ruku na srdce… nikdy neslyšel o nikom, kdo by někomu takto okamžitě propadl a bylo to tak vážné, že by to snad i udělal. A připadá mu, že je díky tomu svět mnohem hezčí místo. Že díky takovým lidem jeden nemusí být pesimista a může si myslet, že je toho na světě ještě hodně hezkého. Woo mohl mnoha lidem připadat naivní a možná dokonce nerozvážný, ale podle Chana si dávno mohl najít kohokoliv jiného. Třeba na Seok-chana skutečně čekal a tohle všechno byl nějakým způsobem osud? Tedy… kromě toho umírání všude kolem. Pak se zasměje znovu, když Jae bez odmlouvání přijme svou roli zvířete a dokonce vypadá, že mu to lichotí. Zvíře ale bylo změněno láskou, tak by Chana zajímalo, jestli si to Jae uvědomuje? Nechce použít slovo zkroceno, nechce nikoho lámat, ale změněno jistě a k lepšímu. "Bella nebyla princezna, byla to obyčejná dívka z vesnice, ale byla v ní nejkrásnější." Řekne mu, aby upřesnil, kdo přesně je. Největší krasavec na celé základně. Podle reakcí holek to tak někdy vážně působilo. Měl je v patách neustále a nechápal, kde se tam berou, když bylo všude plno pohledných mužů v uniformě.
"Byla pro ostatní ale zároveň trochu divná, až moc chytrá. Chápeš?" Nevinně zamrká. No jistě, největší chytrák široko daleko. Tak za toho se neměl, ale hrát si mohl. Znovu našpulí rty, když mu Jae okamžitě vyvrátí důvod důvěřovat Yusukemu jenom proto, že mu věří seržant. Kdyby tušil, že se s ním Chan-yeong líbal, asi by ho nepřesvědčilo už nikdy nic. Podrbe se rozpačitě ve vlasech. V tom dalším měl Jae pravdu. Proč? Možná o tom poručík se seržantem věděli a jenom to nechtěli říct ostatním a nebo netušili taky nic. Nebo to zjistil jenom někdo a rozhodl se to krýt. Ani netuší, že ta poslední možnost je ta správná. Za tohle by mohl mít seržant opravdu velké problémy, ale on si vyrábí podobné, když je teď a tady s Jae a Seok-chan je na tom ještě hůř, protože nejspíš opustil základnu. Všichni tři pěkně riskovali. Jae si od něj krade poslední polibky a mezi nimi najednou svolí, aby šel dovnitř s Yusukem. Kdyby ho nedržel na nohou, Chan-yeong by asi stekl dolů k podlaze, jak byl zase překvapený. Nejen že tím dal najevo, jak moc mu důvěřuje, ale taky nakonec dobrovolně prohrál, i když si Chan myslel, že to nebude možné. A ještě mu řekl Prosím??? Podívá se mu do očí a zcela vážně přikývne.
"Zkusím to zjistit." Souhlasí. Nemyslí si, že by mu to řekl přímo Yusuke, takže se bude muset víc motat kolem seržanta Kima. Ten něco tušit prostě musí. A komu Kim věří nejvíc? Seok-chanovi. Kdo chodí se Seok-chanem? Woo!! Pro koho Woo všechno udělá? Pro Jae… takže s ním bude spolupracovat, v řetězu na sebe navzájem všichni zatlačí a přijdou na to, jak to je. +Chudák Yusuke...+ Takový plán. On ho ale nechce potopit, chce jen vědět, jak to je. Upřímně se usměje, když mu Jae řekne, že pro něj udělá úplně cokoliv. Vlastně mu to připadá jako silnější vyznání než slova Miluji tě. Když se znovu líbají, už cítí neodvratný spěch a smutek z konce těchto chvilek. Přikývne na jeho nápad, aby mu napsal svoje služby a v jeho obličeji začíná být vidět, jak moc smutný z toho je. Nedovede se moc přetvařovat. Podívá se někam do země a zvážní. Znovu přikývne, že to bude trvat maximálně týden a otře si hřbetem dlaně oči, jako kdyby býval brečel. Sice nebrečí, ale uvnitř něj se kroutí všechno. Jae dokonce napadne, že by mohli trénovat vesničany, ale i kdyby to dopadlo, byl pořád nejmladší a nechtěli ho nikam pouštět. Samozřejmě proto to udělá všechno. Musí vypadat vážně hrozně, protože Jae si opře čelo o jeho a slibuje mu, že se uvidí vážně brzy. Ještě jednou přikývne, oplatí mu poslední polibek a pak už vyrazí směrem k autu. Tváří se tam, jako kdyby moc nevnímal, co se děje kolem a hrabal se v papírech a u toho, na ně tajně píše směny, které si pamatuje z hlavy. Když sem to auto přijíždělo, šel na něj jako vlčák a teď…? To plácnutí cítil, ale když vidí Jae v autě… Najde v kapse ledvinky sluneční brýle a narazí si je na oči, aby mu na nich nebylo nic vidět.
"Máte povolení k odjezdu." Jeho hlas zní formálně, ale asi se udáví hořkostí.
Jae
Jae to nevidí tak pozitivně jako Chan. pro něj bylo takové propadnutí úplně neskutečné. jenže mu taky pomalu dochází, že právě to se mu děje. už jen ten pocit, že by ho snad měl pouštět a představa, že se mu něco stane...Není to nic, co by zvládl skousnout. Jenže bude muset, aby se víc neprozradil, než už se stalo. Musí si to v hlavě sám pořádně probrat, ale dokud je s Chanem, nejde to. Teď by jen dokázal přemýšlet nad tím, jak s ním být co nejvíc. ideálně ho unést a schovat někde u sebe ve vesnici. To však nejde a brzo z toho začne být nejspíš mrzutý. V tu chvíli by se mu neměl nikdo plést do cesty. Kdo ví, co je čeká. Obočí mu jde nahoru, když se Chan rozesměje nad tím, že mu přirovnání k pohádce neodmítá. Bral to dost povrchně, spíš ze stránky, že on to zvíře opravdu je a ví o tom. Většina těch, co ho zná by mu to potvrdila. "Hm." Broukne jen na to, že sice nebyla princezna, ale byla nejkrásnější.
"Musela být trochu divná, když se zamilovala do zvířete." Zhodnotí to z úplně jiné strany.
"Vlastně musela být hodně divná." Shazuje to, aby mu hned tak nepřiznal, že má pravdu.
"Jsi jako ona." Sdělí mu a vlastně mu tím říká, že je hodně divný, když tyhle věci dělá zrovna s ním a taky... Musí být dost divný, aby se do něj zamiloval, nic jiného slyšet nechce. S přivřenými víčky se snaží odhadnout, proč je tak v rozpacích, když mluví o tom vojákovi, ale na jisté věci, které se stát mohli prostě myslet nechce. Sám problémy, které by mohli mít vůbec nebere v potaz. ve vesnici bylo pořád něco, tolik si zvykl na jejich okamžité řešení, že nad nimi nepřemýšlí tolik dopředu. Prostě když něco přijde, vyřeší to rovnou a většinou dost po svém. Nakonec mu přece jen povolí jeho plán a vidí, jak překvapený z toho je. Jae uměl být dost šílený a taky dost rozkazovačný, když na to přišlo. Zároveň dokázal jít cestou, která byla svým způsobem bezpečnější. Ne, pro něj, ale pro ostatní. Nebyl ten typ, který by kvůli svému egu rád ohrožoval bytí ostatních.
"Dobře, snad to bude nám k užitku." Je vidět, že s tou možností vůbec nepočítá. Vždycky je zvláštní, když někdo něco skrývá a tady to bylo něco velmi podstatného. Na rozdíl od Chana on s Yusukem nesoucítí vůbec. Nemá jim lhát, to je přece jednoduché. Všechny problémy, které z toho přijdou si holt musí vyžrat. Sám si uvědomuje, jak moc se mu nechce domů a že by tu nejradši zůstal, ale to nejde. Proto si užije poslední chvíle s ním a když se opírá o jeho čelo...Snad poprvé v životě mu to přijde víc, než polibky nebo to, co dělali v kanceláři. Možná je Chan opravdu někdo, kdo by mu dokázal rozumět a přešel by všechny negativní věci, které podle ostatních má. Hodně z nich ještě neukázal, ale to přijde, až ho někdo opravdu pořádně naštve. Pak to odnese celá základna a bude mu jedno, kdo je uvnitř. Tedy...Až na jedinou výjimku. Vidí Chanovy oči a to, jak si je mne. Kdyby tu začal slzet, nebral by to jako něco negativního, ale naštval by se sám na sebe. Nic a nikdo by ho neměl trápit, tak to prostě je. Není to běžné myšlení, které by schválil jakýkoliv doktor na hlavu, ale to je mu docela dost jedno. Když jsou směrem k autu, Jae na něj po očku kouká, aby se ujistil, že slz neopustí oči. Nechá si napsat směny a pak už je čas, aby usedl do auta. hledí na něj, po celou dobu, i když si nasadí brýle a sám...Vážně je schopný nastartovat a vyjet. Muž vedle něj ho chvíli pozoruje a pak do něj drcne.
"Tak už jeď, chci odtud vypadnout." Vypadá dost otráveně. Jae se na něj zamračí, ale opravdu nastartuje. Položí ruku nahoru na volat a v nestřežený okamžik jen krátce zvedne prsty, aby mu ještě alespoň mávnul. Pak už vycouvá a otočí auto směrem k výjezdu. Je čas ještě vyzvednout bratra, který si snad užil své chvilky a bude mít dobrou náladu. I když Woo měl dobrou náladu vždycky. Když vyjíždí ještě zatroubí, aby ho Woo slyšel a mohl se vytratit. Jedou po cestě a za jednou zatáčkou zaslechnou ránu na korbě. Když se Aje ohlédne uvidí rozesmátého bratra, který se usadí hned za kabinu a bouchne pěstí do plechu. Vypadá vážně spokojeně a svou pozitivní energií by dokázal zaplavit polovinu planety. Jae na tom rozhodně tak dobře není. Pořád má pocit, že to auto musí otočit a vrátit se. Navíc už v hlavě plánuje přepadení zásobovacího auta a musí to s Woo velmi rychle probrat, moc času nemají. Budou to náročné dny, ale pokud všechno vyjde možná konečně osvobodí jejich vesnici a nebudou tady už potřeba. Pro Jaeho byla vesnice celý svět, ale teď…Vypadá to, že se smrsknul na jedinou osobu.
Žádné komentáře:
Okomentovat