Gackt x Hyde - Zpátky k nezletilosti. - část 1.

(Hydův club)

Gackt

Panuje hluboká noc, když stane před clubem, ze kterého duní hudba. Diví se, že kolem nebrousí naštvaní sousedé a policisté, ani lidé, kteří by se chtěli dostat dovnitř. Vstup je samozřejmě jenom pro zvané a celý club je opředený speciálním kouzlem, které smrtelníky odpuzuje. Dokonce díky tomu snadno přeslechnou i ten kravál. Není moc velký, ale to jejich komunita taky nebyla, takže nemusel pojmout moc hostů. I tak ale byly Hydovy akce legendární a sjížděli se na ně i upíři z jiných měst. Dokonce se tu jednou za rok objevovali i tváře ze zahraničí. Upírů obecně bylo tak málo, že to bylo vždycky hotové pozdvižení. Dětem samozřejmě neřekl, kam jde, protože by chtěly jít všechny s ním, dokonce i Aoi a pak by celou noc šťouraly do toho, co kde Gackt dělá a s kým se jak baví. Nene, občas bylo na čase, aby si vyšel sám bez dalších očí. Jakmile se to zítra dozvědí, budou hodně pištět, protože Hydovy večírky taky milovaly a nepochybuje o tom, že i Tora. Tipoval ho na takový utajovaný živel. Znali se s Hydem samozřejmě už celou věčnost. Oba byli věkovití upíři, co přijímali svěřence, ale z nějakého důvodu Hydovi tenhle nezůstal a teď to měl zkusit Gackt. Dneska se očividně dozví víc. Upraví si fešácké sluneční brýle na nose. Samozřejmě je nikdy nepotřeboval a potřebovat nebude a uprostřed noci v nich na ulici vypadá při nejmenším podivně, ale prostě ten módní doplněk miluje. K tomu kožená bunda, bílé tričko, řetízek a na kolenou a stehnech schválně rozedřené džíny a může vyrazit dovnitř. Není tu žádná formální ochranka nebo vyhazovač. Není to potřeba, když se všichni vzájemně znají. Projde úzkou chodbičkou do nitra clubu a zamíří rovnou na bar, odkud očima hledá Hyda. I když je hrozně malý, vždycky je dobře vidět. Jednak si na sebe klidně navlékl třeba něco rudého a jednak ho bývalo všude plno. Nebo spíš jiných lidí okolo něj. Měl krásnou tvářičku a někdy za ním chlapi pálili víc, než ženské, ale i když se zdravili celá desetiletí, Gackt nikdy neměl možnost dostat se k němu blíž než na kus řeči na místech jako je toto. Hyde navíc celé ty roky nežil ve stejném městě, až v poslední době. Pokukovali po sobě, dělali na sebe oči, ale jenom z dálky. Bylo to takové nevinné flirtování s někým v podstatě cizím a stejně měl pocit, že ho už důvěrně zná. Nakonec ho doopravdy uvidí. Do sklepení clubu totiž shora z patra vedlo železné točité schodiště. Nebylo veřejné, ale on jako hrdý majitel chodil zásadně tudy a objekty, které povýšil na hodné strávení chvilek s ním tudy zase odváděl. Všem na očích. Bylo to trochu chlípné, ale zatraceně rajcovní. Rozhodně se mu nedal upřít styl. Jakmile je Hyde dole, má kolem sebe pověstný hlouček a Gackt ze svého místa dokonce vidí, že dojde i na kytičky. Udělá něco jako pobavené nah a pootočí se bokem k barmanovi. 

"Vlkodlačí plazmu." Poprosí si známé upíří pivo rudé barvy s krvavou příchutí a zadoufá, že nebude spíš jako vlkodlačí chcanky. Posledně se tady rozbila pípa a nikdo ho nevaroval. Kývnutím poděkuje a když se otočí zpět i s půllitrem v ruce, zůstane zmateně hledět do nitra clubu. Hyde tam není a nikde se netísní ani hlouček jeho obdivovatelů. Kde kruci… kam zmizel?

Hyde

Jeho milovaný club. Hyde měl po celém světě podobné, ale tento měl nejradši. Bylo to jednoduché, byl jeho první a vždycky se sem vracel, aby si užil nostalgii, která ho dokonale pohltila. Teď je zase na nějaký čas ve městě a hodlá se tu malinko zdržet. Má to víc důvodů, ale hlavní je asi Tora. Doufá, že konečně najde místo, kde ho snesou a přestane dělat problémy. Má pro něj prostě slabost i přes to, jak protivný dokáže být, viděl ale taky jeho druhou stránku a věří, že zrovna v téhle rodince nakonec zůstane. Ten druhý důvod je Gackt, se kterým…bylo to zvláštní kouzlo, které mezi nimi vyvstalo v podstatě z ničeho. Většinou šlo jen o dopisy, viděli se občas a on byl z toho setkání vždycky nadšený, ale pořád to nepřekročilo jistou hranici. Pak se hrozně proklínal a zároveň byl rád, po těch letech to bylo skoro omamné. Dnešní večer je tu opět rušno. Slyší hluk z patra pod ním a sám sedí na svém pohodlném gauči přes polovinu obýváku. Jeho malý, velký kutloch, na který taky nedá dopustit. Místnost zdobí různé drobnosti, které posbíral po světě a taky jeho malinká sbírka kytar, které vždycky dostal. Dost z nich nese i podpis. Koutky se mu zvednou, když si je znovu prohlíží. Pamatuje si přesně kdy a od koho jakou dostal. Je to jako jeho osobité fotoalbum. To je vlastně všechno tady. Každá věc na sebe vážně nějakou kapitolu z jeho života a on…Neumí a ani se od toho nechce odprostit. Jen jedinou věc snad v životě vyhodil a to bylo o párty, kdy jim přišel dělat striptýz vlkodlak. Zaplatili mu dost, ale ten puch se nedal snést. Nejhorší na tom bylo, že si vyhlédl zrovna jeho a pak za ním běhal jako pejsek. Kde že to bylo? Ano to byla slavná příhoda v Budapešti. No už tam nebyl pro jistotu asi tak padesát let a další padesát se tam radši neukáže. Zvedne se ze svého gauče a míří ke schodišti. Zlehka sejde dolů na sobě rudou košili, která má snad zapnutý jen jediný knoflík a taky tak vypadá, že povolí pod jediným pohledem. Jeho částečně odhalený hrudník zdobí množství šperků, které k sobě ladí. Volné kalhoty sice neobepínají nohy, za to zadek dokonale. Doslova se rozzáří, když dojde na jeho slavný hlouček, který má hned kolem sebe, ale jeho pozornost si získá někdo úplně jiný. Jak kdyby jeho oči prostě přitahoval. Zrovna stojí zády, přesto mu to vyhoupne koutky nahoru do hříšného pousmání a ztratí se v davu, aby zamířil do zadní části clubu a domluvil si malé vystoupení. Občas to prostě udělal i když ne tak často jako dřív. Klub víc potemní, než ho zaplaví jemné rudé světlo a jeho hlas se rozezní do všech koutků se svůdnou písní. Užívá si ji a mikrofon na vysokém stojanu nejspíš ožije, jak se ho dotýká jeho tělo. Cítí na sobě oči všech, ale jeho pohled míří jasně daným směrem přímo k baru. Láká ho k sobě, snažíc se urvat si všechnu jeho pozornost a donutit ho přijít blíž. Ostatní můžou jít taky, ale…Musí mu pak udělat místo samozřejmě. Při refrénu vzhlédne nahoru a část publika pokropí jemná sprška té nejlepší krve, říznutá něčím, po čem se choutky ještě znásobí. Ano, za tohle mohl Tora a taky mu patřičný obnos schovává, aby ho později dostal. Tohle nebyla levná sranda, ale kluby vynášely tolik, že si to mohl dovolit. A pak píseň prostě skončí, klub znovu potemní a Hyde znovu zmizí jak pára nad hrncem, aby se objevil za jeho zády.

"Chyběl jsem ti?" Přijde jako první místo pozdravu.

Gackt

Ve stejný okamžik, v jaký se začal po Hydovi shánět, najednou pohasla světla clubu a celý prostor dostal rázem mnohem soukromější a lehce romantickou atmosféru. Gackt se mimoděk krátce rozhlédne okolo sebe, ale když tlumené světlo dopadne na jeviště a na něm spatří konkrétní postavu, koutky se mu vyhoupnou malinko nahoru. Nechá pivo pivem a honem si doobjedná skleničku tequily. Pak se otočí zády k baru, ale nechá na něm opřené lokty, zatímco v jedné ruce frajersky třímá skleničku. Brýle šly z nosu už před malou chvílí, na tohle mu přece nebude nic clonit. Prostorem se rozezní Hydův sametový hlas a okamžitě se všem zavrtá až do pórů kůže. Zpíval by krásně i bez své schopnosti, ale společně s ní je jako siréna, která všechny vábí, dokud neprorazí hlavou stěnu a nezdechnou mu u nohou. I Gackt má oči jenom pro něj, ale díky svojí schopnosti vnucovat druhým svou vůli, je o maličko odolnější, než většina slintalů pod Hydovým pódiem. Vlastně se mu dovede bránit dost dobře, ale otázka je, jestli vůbec chce. Ne, vlastně ani ne. Potká se pohledem s jeho očima a v tu chvíli mu poskočí koutky ještě výš. Nepatrně pozvedne sklenku v náznaku přípitku, ale víc se nepřibližuje, nebo tady bude jako pejsek běhat se všemi ostatními a Hyde se utluče smíchy ještě za dvě stě let. Ne, ne, jen ať pěkně zůstane co nejdál. V okamžiku, kdy se k zemi snese krvavá sprška, se mu jeho obezřetnost vyplatí ještě víc, protože má bílé tričko a vypadal by, jako když utekl z natáčení levného krvavého hororu. Takového toho o upírech, znáte to… pokaždé hrozné béčko. Nakrčí trochu nos, když se mu do něj dostane vábivá vůně krve. Pozná, že v ní něco je a jakmile uvidí, jak ji ze sebe Hydovi hosté olizují a začínají se usmívat, musí s úsměvem znovu zavrtět hlavou. Jak kdyby jim nestačila jeho přítomnost, dodá jim něco jako LSD a ani se nečervená. A pokud ano, tak to určitě jenom chytá odstín od své košile, která je mimochodem rudá, přesně tak, jak si o něm myslel, když sem šel. Užívá si celé tohle smyslné představení, dokud píseň neskončí a světla kolem Hyda nepotemní. Dokonce ani s jeho nočním viděním dravce nerozezná jeho siluetu a když se clubem ozve předchozí hudba a všechno se zase rozsvítí, Hyde na pódiu není. Vůbec nepostřehl jeho odchod. Opravdu dobře nachystané představení. Nakonec by sebou snad i mírně cuknul, když se mu Hydův hlas otře o ucho, jako by byl samostatná živoucí bytost. Naštěstí se ale uhlídá a s úsměvem se celým tělem natočí směrem k němu. Opírá se teď o bar jenom jedním loktem a gestem dlaně mu naznačí otázku, co mu může objednat. 

"Rozhodně ano." Odpoví bez mučení. 

"Nejspíš neexistuje bytost, které bys nechyběl, snad kromě toho kluka, co jsi poslal k nám domů, ale nejspíš by lhal i on." Pousměje se a pak ho krátce obejme na uvítanou. 

"Hydo-chan..." Osloví ho důvěrně, i když se vlastně zas tak dobře neznají a konečně se napije tequily. Pivo je dávno zapomenuto a nejspíš i odneseno. 

"Kdo by odolal tvému pozvání. I kdybych snad chtěl, ten netopýr nám tak dlouho mlátil do okenních tabulek, že jsem musel spát se sluchátky pro stavaře." Je to jen docela malinkatá výtka. 

"Nejspíš se chceš zeptat, jak se má? Skvěle. Nahání Aoiho a to je zábava na dlouhé roky, takže si myslím, že to je v kapse a všichni si oddechneme. Vlastně nás to mělo napadnout hned."

Hyde

Hydovy oči jen krátce těknou k dění na parketu. Klubem se rozléhá podmanivá a hříšná melodie, která jen celou atmosféru podporuje. On sám si ji dostatečně užívá a kdyby tu nebyl Gackt, asi se někde pěkně usadí a bude se tím hezky bavit. Teď tu má ale zábavu úplně jinou. Gackt je jeden z mála, kdo mu dokáže odolat a jeho to svým způsobem láká mnohem víc. Když si k tomu připočítá celou jeho osobnost, i když ho zná jen málo, rozhodně míň, než by chtěl a to, jak vypadá, je to ještě lákavější. Spokojeně se usměje, když přijde souhlas na jeho otázku.

"Doufal jsem v podobnou odpověď." Zavrní a vychutná si Gacktovu vůni, která ho vábí taky. Opře se loktem a částečně bokem o bar, než kývne na obsluhu, která mu namíchá jeho oblíbený koktejl. Je krvavě rudý se zlatavým nádechem, ale navzdory své barvě voní ostře. Další z nápadů, který měl Tora. Vlastně na podobné věci měl dost hlavu, jen toho často nevyužíval. Tedy ne tak, aby s tím pak neměl problémy.

"Hm, nemyslím si. Tora má zvláštní schopnost, spíš neschopnost, se na kohokoliv vázat a upřímně, já na něj nikdy nechtěl příliš působit. Jen mu pomoct." Pokrčí nenuceně rameny a obejme ho bez váhání nazpátek. Samozřejmě toho nezapomene využít.

"Jsou tady však ti, na které působit chci a oni mi pořád obratně vzdorují. Nic ale netrvá věčně, že?" Pošeptá mu smyslně. Jakmile se odtáhne v očích se mu blýskne a nasadí svůj nejlepší úsměv, který jen dokáže.

"To je mi líto. On si mé příkazy někdy bere příliš k srdci. Na hlídání Tory je to skvělé, ale pro ostatní…Je to hrozný paličák." Zatváří se naprosto nevinně, ale ten výraz by mu nemohl věřit jen tak někdo. On uměl být stejně zapálený, pokud si usmyslel, že něco chce, ale….To přece jen tak nepřizná. Jaký pán, takový netopýr. Obočí mu jde nahoru, když zmíní Aoiho. Zná je všechny do jednoho, protože už měl tu čest.

"Aoi…No tak to má o zábavu postaráno na staletí." Rozesměje se upřímně.

"I když bych tygra tipoval na někoho…No možná právě proto se mu tolik líbí, ten mu nedá nic zadarmo. Ovšem Uruha měl vždycky vkus, ty ostatně taky." Pohladí úmyslně jeho ego a zlehka se dotkne jeho ramene.

"Možná mělo, ale možná je lepší, že si toho prošel víc. Musí vědět, jak to jinde funguje. Kdyby to šlo, nechám si ho u sebe." Povzdechne si krátce.

"Nemůže čekat dalších padesát let, než můj trest vyprší. Kdo tehdy mohl tušit, že je to jeden z hlavních, když jsem ho poslal do háje." Protočí sám nad sebou očima.

"To ta vílí krev." Svede to na koktejl.

"Jak mě mohlo napadnout, že pak bude lítat nahý po nočním Tokyu a vyvolávat, jak mě miluje." Rozhodí rukama a nakonec se rozesměje.

"Ale ty fotky a článek v Krvince, lepší jsem neviděl." Rozesměje se melodicky a sáhne po svém koktejlu.

"Chtělo by to slavností přípitek. Možná na domovské stanice. Zdržím se tu tentokrát mnohem déle. Všechno v mých klubech funguje, jak má a je na čase, abych si taky užil trochu…neživota. Jen samá práce, kdo to má vydržet?" Mírně se nakloní.

"Teď bych rád pil krev malinko tobě." Láká ho svým hlasem, než se odtáhne a pozvedne sklenku.

"Pokud nemáš nic proti a nebudeš se mi příliš bránit?" Mrkne na něj, než přiloží sklenku ke rtům, krátce se napije a pak si ho znovu dlouze prohlédne.

"A jak se jinak mají dětičky? Musím říct, že obdivuju tvou trpělivost a divím se, že dům ještě stojí. Nepřemýšleli jste o něčem novém? Věděl bych o jednom místě, sám jsem nad ním přemýšlel, je tam dost prostoru, ale pro mě asi příliš." Přece jen má radši menší kutlochy, kde se tolik se svou výškou neztrácí. Vlastně mu plně vyhovuje místo nad klubem. Kdyby měl o nějakém místě říct, že je to jeho domov, je to právě tady, kde všechno začalo.

"Hm, příště to asi namixuju trochu méně. Jsou jak urvaní ze řetězu." Okomentuje ještě dění na parketu, ale vypadá náramně spokojeně, když vidí ty orgie. Když bavit, tak pořádně přece.

Gackt

Stočí oči na zvláštní barvu Hydova koktejlu, ale raději se na nic neptá, když viděl, co se před chvílí dělo u pódia. Třeba po tom bude povolnější, ehm…? Hyde zdá se nesouhlasí s tím, že by si Tora mohl stýskat, ale on už ví za ty roky své. Tihle rebelové bývali někde v hloubi duše dobráci, co jen neuměli říct nahlas Mám tě rád. Hyde ho tím překvapil, jeden by si myslel, že má nekonečné sebevědomí a heleme se. Tu narážku samozřejmě pochopí, v očích mu nevyzpytatelně zaplane a pousměje se. Obrátí do sebe panáka a přiobjedná si rovnou ještě jednoho. S jejich výdrží tady může vypít polovinu lahve a pak to možná ucítí, ale to příjemné pálení v krku nevymizelo ani s jeho proměnou. Jeden si občas musí trochu simulovat smrtelný život, aby se z něj nestalo zvíře, jako jedno z těch, co mu čůrají na plot. Ten jeho úsměv je opravdu neskutečný. Nikdy podobný neviděl. Má pro něj obrovskou slabost a Hyde nejspíš ví, že v něm spočívá velká část jeho síly, takže s ním nešetří a bere ho přímým útokem. 

"Říká se to." Pokrčí jemně rameny v nic neříkající odpovědi. Chce ho trošku trápit. Jeho výtka se s úspěchem rozhodně nesetká, ale čert vem netopýra. Od té doby, co zmizel, mu vlastně může být jedno. On ho doma nemá. +Ale mohl bys, kdybys chtěl jeho...+ Dojde mu a skoro ho to vyděsí. Měl by si urychleně pověsit na dveře, že v tomto domě se mazlíčci chovat nesmějí. Bohužel, netopýr musí do útulku, jaká škoda… už teď ví, že by mu to nikdy neprošlo. Tomu vtipu se musí zasmát i on. Aoi si liboval v pavučinách a dokonce na to ani neměl věk. Stal se upírem, skočil do té role rovnýma nohama a odmítal se z ní hnout. Jestli je Tora na překážky, tak je to přesně tak, jak říkal – mají vyhráno. 

"Jak s tím souvisí zrovna Uruha?" Zeptá se a obrátí do sebe druhého panáka. Podle něj měli vlastně vkus všechny jeho děti, i když každé trochu jinak a pokud Hyde myslel výběr partnerů, asi mu něco hodně unikalo. S někým chodil??? A pak z Hyda začnou lézt docela pikantní informace. Zaujatě zvedne koutky nahoru a natočí se k němu celým tělem. 

"Máš trest na padesát let?" Musí se rozesmát. 

"Divím se, že mi tě nesvěřili jako upíry s nutným dohledem." Doopravdy se mu teď směje. 

"Zpátky k nezletilosti." Směje se dál. 

"Ale s tvým obličejem by tomu mohl kde kdo věřit. Už ti bylo jednadvacet? Vrať ten alkohol a celý tenhle club." Nemůže se přestat bavit, ale pak na něj udělá očička, žádajíc o odpuštění. Samozřejmě to četl a fotky viděl, ale stejně, detaily to celé ještě podtrhují. 

"Přiznej se, prostě ti zakázali dělat cokoliv jiného, proto kotvíš." Uhodí na něj na přímo. Hyde nebyl typ, který se až dodnes zdržoval na jednom místě nebo nedej bože po boku stálé osoby. Tohle byl podle Gackta zcela jasný důvod. Potěšeně se usměje, když si Hyde řekne otevřeně o jeho společnost. 

"Posadíme se?" Nabídne mu a kývne bradou k soukromým stolečkům. Po jeho boku k nim vykročí a brzy zaplují na svá místa v mnohem intimnějším prostoru. 

"Mají se skvěle. Ostatně, žijí přece se mnou." Naráží tím na to, že je jim schopný zajistit cokoliv, ne na to, jak je skvělý, ale… on je. Pak ale udělá dotčený obličej. 

"Co je, náš dům se ti nelíbí?" Nebylo to zrovna něco moderního, ale žádní lidé na ně nikdy nepřišli. Jestli mu Hyde řekne, že je staromódní, asi se předávkuje léky na nervy a bude týden v kuse před zrcadlem hledat šediny na své hlavě. A pro jistotu stejně skočí ke kadeřníkovi. 

"Skoro to zní, jako by ses tam sám bál a lákal nás, abychom bydleli s tebou. Že ty jsi dohled přece jen dostal a stydíš se to říct? To proto jsi mě pozval, ne kvůli Torovi." Dobírá si ho dál a i on stočí oči na parket. Lidé tam po sobě lezou jako zběsilí, ale kupodivu to ještě pořád vypadá docela sexy, na místo komicky.