Hromadné - Kdo ti píše nekrolog? - část 1.

(chata)

Reita, Toshiya, Tora

Společný večer nakonec proběhl v klidu. Tedy rozhodně víc v klidu, než celý příjezd Toshiyi a Die. Nedošlo ani k dalším úrazům, jen přišlo pár poznámek, kterým se nakonec všichni zasmáli. Toshiya s Kaiem skončili při páce, než se k nim přidal ještě Rei. Nakonec skončili se skórem pět pro všechny, než to ukončil mírně přiopilý Shinya s oznámením, že tohle se mu líbí a že si můžou podat ruce. Zyean s Aoim nakonec skončili v bazénu a Uru se Senou dokončili, co začali ve vířivce. Hitomi se vytratila před půlnocí, aby přilehla k holkám, ale samozřejmě otevřela oči, jakmile se dveře otevřely a…Co se dělo v koupelně, to už ví, jen oni dva. Shin a Boo zmizeli mezi posledními a ve společném obýváku skončil Toshyia a Ruki osamoceni a vlastně ani příliš nepotřebovali vlastní pokoj. 

Ráno byla Hitomi s holkami první na nohou. Začala chystat snídani pro všechny společně s kávou. Holky jí v tom moc nepomáhaly, ale nebylo to nic, co by neznala. Mezitím prolistovala telefon, aby našla nějaký hezký výlet v okolí a vytáhla Kaie a možná i někoho s nimi. Asi za půl hodiny se u ní objeví Shin, která září jako sluníčko za oknem. Má skvělou náladu a s radostí se pustí do pečení něčeho dobrého na zub. Ten samozřejmě na výlet jede taky a ani ho nenapadne pochybovat o tom, že Boo se k nim s radostí přidá. Zye je svou přítomností poctí asi hodinu po něm a vezme rovnou všechny chlupáče, kteří jsou právě s nimi ven. Zase taková malá smečka, jen ještě počká na Reitu, se kterým si domluvil večer krátké běhání. Aoiho nechal spát, byl k sežrání. Vydržel by se na něj koukat klidně měsíc v kuse a modlí se, aby nebyl naštvaný, že mu utekl. Však tam má polštář oblečený do jeho trika, aby se mohl tulit. Rei všechny pozdraví a rovnou vyběhne, aby byli, co nejdříve zpátky. Oni asi zůstanou na chatě, Die prý pro něj má překvapení, které dorazí po obědě a vážně se těší. Jen zná Die, bude to spíš nějaké rýpnutí, stejně se pořád kření. Nakonec se na snídani sejdou úplně všichni.

Na některých je vidět, že to včera malinko přehnali, jiní vypadají celkem svěže. Senu s Uruhou musí vylovit z ložnice a Zye je jediný, který má jediný odvahu k nim nakouknout, aby se zeptal, jestli s nimi pojedou. Nakonec je svým optimismem nakazí a vyrazí společně s nimi. V chatě zůstane jen Die a Rei a neznámo kde i Toshiya s Rukim. Když jim nabídli, že by s nimi mohli jet na výlet, Toshiya vykouzlil takový výraz, po kterém ani nebylo potřeba odpovědi. Jen Kaya s Hisou to moc nebraly. Vypadlo to, že z jeho mračení si vůbec nic nedělají a jeho perly na krku je zajímají víc, než by bylo zdrávo. Po oslovení dvojhlasného strejdo se zatvářil tak kysele, jak kdyby si právě dal rande se záchodovou mísou. Pak se beze slova otočil a oddupal do společného pokoje. Vrátí se asi za pět minut, když něco svírá v dlani. S tichým a nenávistným –na-, jim oběma dá dva náhrdelníky a očima upozorňuje všechny, že prostě ani slovo. Pak popadne Rukiho a jde…se uklidnit. Nakonec se s ostatními rozloučí a Rei s Diem zůstanou ve společném pokoji, kde se nachází obří televize. Nebýt jí, tak je tu asi opravdové ticho. Jak holky opustí chatu, je to bez povyku a jemu to snad i chybí.

"Dáme si nějaký zápas?" Nabídne mu a zaloví vedle sebe na stole, kde jsou piva.

"Neměl bych teď Čumáčku říkat já tobě?" Zeptá se ho pobaveně.

"A proč jsme vůbec nejeli s nimi?" Rýpe si do něj dál. Moc dobře ví, jak si holky oblíbily jeho vlasy. Die je za to málem sežral.

"Kdy bude to překvapení?" Doráží na něj malinko dál, už se nemůže dočkat, i když neví, jestli se těšit nebo bát. 

Mezitím kdesi v Tokyu se krátce před polednem probudí Tora. První jedno oko, za chvilku po tom druhé a přeostří na spícího vedle sebe. Tak nějak už domů příliš nechodí, ale jemu to nepřekáží. Je to jedna taková malá velká párty, ale unaveně se vůbec necítí. Sám snad poprvé vstává dřív, než někdo jiný a to je co říct. Ricko tu svou energii ale musí někde dohnat, tak by ho rád nechal spát a zároveň…Je roztomilý, když otvírá oči a u toho se šklebí. +Roztomilý? Vážně?+ Ale ano, už se s tím obstojně smířil, že je mu v jeho společnosti víc, než dobře. Hlavně to vůbec neopadá a to si nemyslel, že by s někým nevydržel déle, než tři dny v kuse. První se zvedne a zamíří do kuchyně, aby jim oběma nachystal kafe, které vezme s sebou do ložnice. Tam mu jeho položí na zem vedle postele a svoje na druhou stranu. Poposune se blíž k němu a rukou zapluje pod pokrývku, až na holé pozadí, které mírně stiskne. Nakloní se k jeho uchu, do kterého zlehka foukne, než promluví.

"Za chvíli jsme měli jet na výlet, ale já ti garantuju, že se z postele bez řádného dobrého rána neleze. Takže buď se vzbudíš hned nebo na to ani nepočkám a udělám to i tak." Šeptá mu s provokativním a už malinko roztouženým výrazem, se stejně podbarveným hlasem. S posledním slovem zabloudí prsty o kousek dál, až k pro něj velmi lákavým místům.

"Ještě pořád tě můžu nechat doma, ale pochybuju, že by sis nechal ujít takové překvapení." Uchechtne se a přesune se rty na jeho šíji, aby ho pořádně vyprovokoval. Ne, unavený není vůbec, právě naopak, pak to klidně i odřídí, jen si bude muset dát skvělou snídani, vlastně…

"Vezmu tě i na snídani, když budeš hodný kluk." Pozve ho svým osobitým způsobem. 

Ruki, Die, Ricko

Když Kai vyleze rozespalý z ložnice, už kolem voní káva, čaj, snídaně a dokonce i něco sladkého. V pěti vteřinách dostane neskutečný hlad, přimotá se za záda své ženy a obejme ji, aby ji mohl z boku líbnout na tvář. Pozdraví se se Shinyou a naloží si takový talíř, že je až s podivem, že to na něm není vidět. Obdivuje Reitu a Zyena, že si jdou po včerejšku ještě zaběhat, protože on alkohol ještě cítí v hlavě a to kvůli holkám zase tolik nepil. Co teprve ostatní? 

"To je neskutečně dobrý..." Láduje do sebe druhou porci Shinyovy buchty. Holky piští jedna přes druhou, že chtějí jít běhat s Reitou, Zyeanem a pejsky, ale Hitomi jim slíbí pěkný výlet. Když se objeví Boogie, je ve tváři dost bledý. Taky tolik nepil, ale jemu stačí vážně málo, takže míří nejdřív pro Aspirin a snaží se nevidět Toshiyovo šklebení. Jemu se to říká, s jeho svalovou hmotou nejspíš vydrží mnohem víc, ale on je v tomhle nemožný. Mezi dlaněmi drží kouřící šálek čaje a trochu nedůvěřivě si měří snídani. 

"Na ten výlet pojedeme rádi, potřebuju nutně na čerstvý vzduch." Souhlasí společně se Shinyou a holky nadšeně piští, než se ho vrhnou učesat, aby mohl mezi lidi. Výsledek je nutno dodat dost rozporuplný. Aoi vyleze z pelíšku úplně poslední, za to s neskutečně spokojeným úsměvem a příjemným výrazem v rozespalých očích. S menším kyblíkem kávy se posadí do otevřené okna kvůli kouření a na výlet se mu nechce ani trochu. Jakmile se Zye vrátí nabušený energií, stojí ho to hodně ukecávání, ale pak se přidají i Boo a Sena, že jim přece neroztrhne Jiluka partu a jakmile po něm hodí očkem i Uru, nezbývá mu, než kývnout. Panebože, snad je to něco jako parníček na jezeře a ne nějaký šílený výšlap, ale Rei zůstává doma, tak snad ne. Hrozně mu závidí, ale on zase vypadá, že by šel, kdyby bylo možné dostat z domu Die. Není… obzvlášť, když nejde Toshiya a ani Ruki. Bez nich už očividně ani ránu. Sena se s Uruhovým vyspáváním dovedl ztotožnit během chvíle a oba neměli problém táhnout to do oběda nebo ještě dál. Komu by se od něj chtělo z vyhřátého pelíšku a od toho dokonalého, štíhlého a hlavně nahého těla? Oba byli klasické kočky. Vzhůru dlouho do noci a přes den líné, že to nebylo hezké. Nachystaná snídaně je ale něco, co Sena dlouho nezažil a během ní se probral dostatečně na to, aby se mu chtělo jet na výlet. Není úplně domácí typ, když se jednou dostane z postele a rád podniká různé kousky. Uru by asi jen těžko věřil, že je v podpatcích schopný běhat po lese a brát do rukou velké brouky. Jakmile se u stolu objeví Ruki, schválně si dojde k Reitovi pro políbení na tvář a po očku kouká, co na to Toshiya. S holkami je neskutečně roztomilý, jeden by se z něj úplně rozpustil. Těžko říct, jestli ho ještě někdo vidí stejnýma očima jako on sám, když dělá tyhle obličeje, ale už jen to, jak je podaroval. Však on ví, že to v něm někde je a Koron taky! Od snídaně odcházejí jako první a popřejí všem hezký výlet, než se společně zavřou v jejich pokoji, kde vlastně ještě pořádně nebyli. Ruki si ještě nevybalil a to byla prostě katastrofa. Die se baví pozorování okolí a vypadá to, že je zakopaná válečná sekera dokonce i mezi ním a Hitomi. Zrovna v duchu přehodnocuje, že by to nakonec mohlo být celkem slušné volno a když vidí Reitův natěšený výraz na jeho překvapení, není si jistý, jestli mu ho není docela maličko líto. Ne, není!! Nakonec se chata úplně vylidní a jakmile se za nimi zaklapnou dveře a utichne zvuk motorů zvenčí, je tu najednou až tíživé ticho. Nedej bože by si na to zvykl, to nikdy! 

"Jasně." Souhlasí spokojeně s tím zápasem, jako obvykle si naloží kopu jídla a piva v kuchyni jako by před tím nesnídali a zakempí se společně v teplácích na pohovku před obří televizi. Dávají toho hodně na hodně kanálech, takže brzy jsou klasičtí chlapi s ovladačem, ale jejich řvaní teď nemá koho rušit. Loupne po Reitovi očkem a zamračí se, když se strefí do jeho nosu. Nevypadá to nijak příšerně, ale znát to je. 

"Už ani slovo. Nejeli jsme s nimi, protože chceme mít chvíli ticha a klidu a zápas je lepší." Ukazuje ovladačem k televizi. Co na tom Reita nechápe? Pak zvedne oči k hodinám opodál. 

"Hmm, asi tak za hodinu a půl..." Odtuší, ale co on ví? Domlouval jen přibližný čas. Jeho malá návštěva už ale byla na cestě. 

Ricko by si takové překvapení opravdu nechat ujít nemohl. Věděl, že tam jsou všichni jeho kolegové, kteří si myslí, že je doma u rodičů. Nemohl jít ještě s pravdou ven, protože si sám nebyl jistý, co má románek s Torou znamenat, ale posledních pár dnů bylo hodně intenzivních a oni se domluvili, že s tím před nimi půjdou ven. Takže je to asi vážné… Snad mu kluci tu malou lež odpustí. Pořádné dobré ráno si samozřejmě neodpustili a trochu se u toho vzájemně zničili, protože dost spěchali, ale Ricko má stejně energie na rozdávání. Tora řídí a on má plno času, hemžit se na sedačce vedle něho jako pytel blech, dávat nahlas rádio, zplna hrdla zpívat, že se za autem lidé otáčejí a vymýšlet spoustu dalších skopičin. Snídani si samozřejmě zasloužil a teď už auto parkuje před luxusní chatou. Ricko pískne, jakmile se vysype ven z auta. 

"Teda pánové, vy jste si našli prachaté polovičky..." Okomentuje to hned, protože tohle vážně není chalupa, jakou čekal on. Tora zas tak překvapený není, ten jeho známý, co ho pozval, má asi své standardy někde jinde. Společně dojdou ke schodišti a dveřím a opřou se do zvonku. 

"Nezačínáš být nervózní?" Podívá se Ricko na Toru vedle sebe. On není ani trochu. Když se zvonek rozezní chalupou, Die si zrovna strká do pusy popcorn. 

"Jdi otevřít." Pošle Čumáčka nepřítomně s očima přilepenýma k boxu. Svůj nosánek už si byl přepudrovat, aby nebylo skoro nic poznat. 

Reita, Toshiya, Tora

Toshiya neví, jestli se má vztekat nebo rezignovat. Holky naštěstí brzo zmizí, ale tu pusu, pro kterou si Ruki schválně došel, a kterou mi Rei bez váhání věnoval, mu jen tak neodpustí. Už u snídaně mu hrozí vidličkou s jasným brbláním, ať si na něco podobného nezvyká. Na tohle má totiž monopol on sám a jestli to Diemu nevadí, jemu rozhodně. Jediný, kdo na Rukiho sahat může, je tak maximálně Koron. Mlčky konzumuje pár kousků jídla, než to všechno zalije řádným douškem kávy a vydá se společně s Rukim do pokoje. Jen za sebou s typickým prásknutím zavře dveře, už si zakládá ruce na hrudi a mračí se…No jako obvykle, možná malinko hůř.

"Co to mělo zase být?" Prskne po něm hned, aby bylo jasné, že mu nic z toho neuniklo a že se mu to nelíbí ani v nejmenším.

"Děláš mi to schválně nebo mi chceš říct, že si takhle dáváte dobré ráno běžně?" A bude ještě chvíli prskat, protože se na něco podobného odmítá dívat. Před nohy se mu postaví Koron, který začne parodovat štěkot. Na tváři se mu objeví výraz, to jako vážně a místo toho, aby se bál že ho třeba kousne, se pro něj sehne, vezme ho do náruče a v tu chvíli je ticho. Souboj pohledů proběhne během vteřiny, než se oba zdá se uklidní.

"To bylo naposledy." Dává instrukce oběma a posadí se s tím chlupatým cosi do křesla, pozorujíc Rukiho.

"Taky by mohl Čumáček dostat pěkně na čumáček." Protáčí očima v sloup a pokud si to hodlá Ruki ráno zopakovat, asi mu předvede, jak umí on dát dobré ráno Diemu.+To se budeš divit.+Proběhne mu se zvráceným pobavením hlavou. Reita zatím chystá televizi, kde se snaží najít ten nejlepší sportovní kanál a hlavně ten nejlepší program. Je toho tam tolik, že vůbec netuší, co si vybrat. Asi nakonec stráví celý den u televize a ani to nebude stačit. +Máte smůlu pánové, k tomu už vás nepustíme.+ Prorokuje všem ostatním obyvatelům chaty a je rád, že zrovna Ruki a Toshiya odešli nahoru. Oni naštěstí televizi očividně nepotřebují a to je dobře. Asi by se s Toshiyou popral o ovladač, což s Diem nehrozí. Po očku pozoruje, co nosí na stůl a…Hm, neví, jestli dřív sníst jídlo nebo Die. Tohle by mohl dělat vážně často a asi mu to později řekne, aby si užil ten výraz. Pak už je gauč jejich a mezi jednotlivým přepínáním řvou na celou chatu. Teď by se ty špunty asi hodily. Ještě, že už tu moc obyvatel nezbylo. Už ale vůbec nelituje, že na výlet nejel. Tohle sportovní dopoledne si rozhodně nechá líbit. A to existují přestávky, poločasy, třetiny a reklamní bloky, kde může Die dál provokovat. Ne, v noci mu to vůbec nestačilo a s tou opatrností si obrátili role. Však mu to taky připomněl, jak si ho dobíral, když se porvali s Torou.

"Už je to hodina a půl." Připomene mu trochu nedočkavě a těkne očima ke dveřím. Z jídla už toho moc nezbylo a z piva…S tím taky řádně pohnuli. Je možné, že tímhle tempem bude posílat Totchiho do města ještě před večeří. Už úplně vidí, jak se šklebí, a posílá ho do háje. Uchechtne se nad tou myšlenkou, zrovna se chystá na Die, když padne reklama a už se k němu sune blíž, aby mu řekl, že tu přece jen nikdo není a kluky z pokoje jen tak něco nedostane, protože ten bar vypadá tak lákavě a….reklama bude pět minut, to by stihli. Jenže v ten samý okamžik se ozve zvonek. Malý Rei, který odpočívá v klubíčku na chlupatém koberci se probere a už peláší ke dveřím.

"Jeden Čumáček už tam je. Nebudou dva až moc?" Pozvedne obočí, než mu popcorn ukradne skoro z pusy a s vítězoslavným úsměvem vyskočí na nohy, aby teda šel otevřít.

"Tohle mám u tebe." Křikne ještě na Die. Tora ještě teď nemá dost z cesty. Kdyby věděl, jaké s Rickem cestování bude…Ale jo, bavil se, jen by občas potřeboval minimálně roubík. Uměl být za volantem malinko nevrlý, hlavně ve chvílích, kdy provoz nešel, jak by si přál nebo mu někdo vletěl do cesty. To už se místo zpěvu ozvalo něco mnohem peprnějšího. Po očku ho pozoruje, jak je naprosto v klidu a on...Je vlastně taky. Co by mu kdo mohl udělat? Rei bude rád, že mu nebude balit Die, ty písklata z Jiluky taky zvládne levou zadní, takže žádné starosti a žádný problém.

"Hm, vlastně ani ne. Mám mít strach, že mi dá někdo do zubů za to, co s tebou provádím?" Rýpne si do něj a už sahá po jeho pasu, aby si ho přitáhl blíž. Už by se i naklonil, když se v nich objeví Rei. Není si úplně jistý, jestli se mu ten výjev s Torou náhodou nezdá, ale…

"To je teda pěkné překvapení. Já už vím, dostal jsi do nosu a já musím nutně taky." Křikne do nitra chaty, ale na svého už zase dobrého přítele, se usměje.

"No né, Die dostal do zubů?" Diví se Tora ale už se mu snaží nahlédnout přes rameno.

"To musím nutně vidět. Kdo to byl. Počkej, počkej, nech mě hádat, Aoi?" Tipne si hned a pak se oba podívají na Ricka.

"Uhm, Rei tohle je Ricko, můj…" Odmlčí se na vteřinu a v očích se mu blýskne.

"Asi přítel, pokud si to po cestě v autě s mým nadáváním nerozmyslel."

"To bych se mu ani nedivil. Ale teda Die se s tím překvapením moc nevytáhl. Tak pojďte." Ustoupí Rei ze dveří a nechá je projít. Tora Ricka popožene dovnitř.

"Kde se tu vůbec berete? To jsou teda pěkní příbuzní, Ricko-kun." Dobírá si ho Rei, kdy míří společně s nimi k pohovce.

"Nedělám mu chůvu." Ohradí se Tora a podívá se na Die.

"A ani dělat nebudu, aby bylo jasné." Dodá, aby náhodou nepřišla nějaké poznámka, stejně ji čeká. 

Ruki, Die, Ricko

Ruki si z toho vyhrožování vidličkou vůbec nic nedělá a ještě cestou do pokoje spokojeně hladí Korona za krkem, ale jen se dveře zavřou a Toshiya začne, udělá otočku čelem k němu a zadívá se na něj s nic neříkajícím výrazem v očích. Chvíli je ticho a pak se jeho oči změní do spokojených půlměsíčků. 

"Dáváme si takhle dobré ráno pravidelně." Odpoví mu popravdě a nenuceně a měl by se obávat zemětřesení, ale má z toho jenom příjemné motýlky v břiše. Musí Toshiyu pořád podvědomě provokovat, udržovat ho v lehké nejistotě a je si jistý, že pak se vedle něho nikdy nezačne nudit. 

"No co je, nechtěj mi namluvit, že se s Die nevodíš jako by ti patřil!" Udeří na něj hned s vlastní žárlivostí. Tu restauraci mu ještě neodpustil. Beze slova sleduje, jak si Toshiya podmaní Korona a sedá si s ním do křesla, zatímco mu jeho vlastní čivava olizuje nos. Toshiyovi už to dokonce ani nevadí. Protočí očima, když mu Totchi nařídí, že tohle bylo naposledy a brlble pro sebe alespoň v duchu. Nemá strach, že by Rei mohl doopravdy dostat, ta ukázka s Die asi stačila všem, ale líbí se mu, když se o něj Totchi takhle pere. Je to prostě návykové! Že by mu to chtěl Totchi oplácet, to ho vůbec nenapadne. 

"Slyšels to?" Řekne nakonec, když uslyší zvonek u dveří a přejde k oknu, aby se z něj podíval. Na dvoře před chalupou parkuje cizí auto, které… ano, samozřejmě, že ho poznává. Nesměl by to být Reitův nejlepší přítel, aby ne a navíc s Alice Nine strávili opravdu hodně společného času. 

"To je Tora!" Řekne nadšeně Ru a už se hrne ke dveřím. Koron se rozštěká, seskočí na zem a běží mu v patách, takže za chvíli oba zmizí na chodbě. 

"Uhmm..." Zahučí napůl nepřítomně Die, když na něj Reita doráží, že už je to hodina a půl, takže překvapení by tu už mělo být. 

"Poslíček má asi zpoždění." Broukne s očima přilepenýma k obrazovce, i když mu Reitova ruka zrovna bloudí na břiše pod tričkem. Je to příjemné, může to dělat klidně až do večera. Pak už jsou ale kluci tady a Rei běží otevřít, jako by tam čekal svoje oblíbené baseballové mužstvo osobně. To by ale nebyl špatný dárek na jeho narozeniny! Musí si to někam napsat. Pro sebe se začíná usmívat, když slyší zvuk otevíraných dveří a pak docela dlouhé ticho. Úmyslně ještě nejde za nimi, jen tam natahuje uši. 

Ricko stačí už jenom zavrtět hlavou na znamení, že kvůli němu mu rozhodně nikdo z kluků dávat do zubů nebude a pak už se dívá rovnou na slavného basáka před sebou. Dobře, teď opravdu malinko červená, ale je to spíš s profesionálního hlediska. To, že spí s kým spí, to mu nažene červeň do tváří o dvě vteřiny později. 

"Ahoj." Zazubí se s dlaní pozvednutou a zavrtí u toho konečky prstů. Než stačí kdokoliv cokoliv udělat, od schodů se přiřítí Ruki, mine Reitu a padne Torovi kolem krku jako by to byl jeho nejlepší přítel a ne Reitův. Torovi a Rickovi střídavě se na nohy sápe malý Rei, zatímco Koron na ně nedůvěřivě štěká z poza Reitovy nohy. Ruki se šťastně zazubí a pak se s otázkou v očích podívá na Ricka. No tak to zase pr, s tím se takhle vítat nebude, je dost plachý. Ricko rudne ještě víc, protože tenhle zpěvák je u něj pan někdo a začíná mu docházet, kam to vlezl. To už k nim zvolna dojde i Die a ušklíbne se. 

"Můj nos je úplně v pořádku jak vidíš." Přivítá se s Torou a podá oběma ruku, než mu to dojde. 

"Ne… on???" Ukáže vykolejeně na Ricka a zvedne obočí. Vždyť to ale vůbec není typ jako on sám? Ne, že by to nebyl hezký kluk, ale kam dal Tora oči? 

"Co on?" Dožaduje se odpovědí Ruki a přeskakuje mezi všemi očima. 

"Aoi to nestihl jen proto, že na něm visel zbytek Jiluky." Přisadí si hned škodolibě Ruki na téma Die a rána pěstí a Die se opravdu nehezky zamračí. 

"Toshiya tu ještě není, dávej si pozor." Pohrozí mu tiše. 

Všichni společně vejdou a Ricko se při té otázce podrbe na temeni. 

"No jó, já vím, lhát se nemá, ale některý věci prostě nemůžeš vybalit hned…" Ani netuší, jak moc by ho měl zrovna Rei chápat po té komedii na kluky. To už se nahoře na schodišti objeví Toshiya a vypadá jako bůh pomsty. Nebo tam stál pořád a všechno viděl a slyšel? Rukimu zajiskří v očích. Měl by Toru obejmout ještě jednou? Možná mu dát pusu na uvítanou? 

Reita, Toshiya, Tora

Totchi se okázale věnuje Koronovi, kterému ani neuhne a vůbec mu nedochází, jak to vypadá. Totiž, že už ho má prostě rád. Ale říct to někdo nahlas, asi mu rozbije…Hodinky, třeba. Natáhne se ke stolku, odkud z malé taštičky, kterou mu navrhl, vytáhne několik pamlsků a začne ho krmit. Pak se pomalu podívá na Rukiho a pozvedne obočí.

"Jestli chceš vidět naše dobré ráno, jen tak dál." Blýskne se mu v očích a je jasné, že výzva byla přijata.

"Chudáček malý Rei, tomu se to rozhodně líbit nebude." Ne, přece se kvůli němu nebude vztekat a vůbec to není proto, že Koron ho drží celkem obstojně v křesle. Dostane ho až informace, že z té jejich sebranky přijel ještě někdo. Ono to vyjde nastejno, i když je to jiná skupina.

"Hm, další Dieho mazlíček." Broukne si pro sebe až přehnaně sladce a koutek se mu pozvedne, dokud plně nezabere Rukiho nadšení.

"Fajn." Zavrčí si pro sebe, odloží opatrně Korona a sáhne po brokovnici na stěně jejich pokoje, jakmile se Ruki vyhrne ke dveřím. Je to sice jen maketa, ale…Tohle by mohl být vtip století. Zlověstně se ušklíbne, ale ještě chvíli si počká.

Rei málem nestačil uhnout stranou, když se přiřítí Ruki. Nečekal tedy, že se mu do náruče požene zrovna Ruki, ale sleduje to s pobaveným výrazem.

"Teda, tebe musí hodně tvůj spolubydlící štvát, když objímáš zrovna jeho." Narazí na Toshiyu v Rukiho pokoji. Bez poznámky by to nebylo ono. Za to Tora s tím rozhodně nemá problém. Dokonce se neubrání zvednout Rukiho pár čísel nad zem.

"No teda, jeden by řekl, že aspoň malinko vyrosteš." Neodpustí si rýpnutí i do něj a pak těkne očima k Rickovi.

"Jeho můžeš taky, já ti to dovolím." Zazubí se s majetnickou poznámkou.

"Můžete si zazpívat společně, Ru-chan, schválně kdo vysklí okna dřív." Hodí Rickovi ruku kolem ramen a jeho oči změní malinko nádech, když se na něj podívá. No jo, asi je v tom o hodně víc, než si zvládne připustit. Podá si ruku s Diem a nakloní hlavu na stranu.

"Ano on, máš s tím snad problém? Asi jsem zjistil, kde přesně je můj vkus, víš. Ono to občas chvíli trvá." Vrátí Diemu jeho ne moc hezké přivítání Ricka a zazubí se na něj.

"Máš taky jediné štěstí, Tora-kun." Ozve se Reita a přeměří si oba pohledem. Jen už asi nedokáže žárlit, jak v první chvíli. Kdyby přijel Tora sám, asi tak v klidu nebude.

"Hm, mám chuť pozvat tě na panáka, když vidím jak se Tygřík tváří." Dodá ještě Rei a už se natahuje po Rickovi.

"Nebo pivo?" Prohodí přátelsky.

"Moc mě netěšilo mu chtít rozbít hubu, teď už ten problém nebude. A s tím lhaním si nedělej hlavu, oni to nějak vezmou. U nás to bylo trochu krušnější, ale přežili jsme to všichni." Dodá ještě.

"Jen Sena ti možná vyškrábe oči, když nad tím tak přemýšlím." Prohodí pobaveně a ohlédne se na Toru.

"No tak to ani nezkouší." Brání svého zpěváčka okamžitě a je mu úplně jednu, kdo ke komu patří.

Toshiya stojí už nějakou dobu na schodech a všechno pozoruje. Ve tváři se mu stahují mračna, když vidí, jak se Ruki přihnal k Torovi a objal ho. To tak už vážně bude mít pořád? Začíná pomalu, ale jistě nenávidět všechny, kteří se kolem něj jen pohnou.+Koncerty budou teprve k popukání.+ Poznamená si v duchu znechuceně, ale ani ho nenapadne, aby se od toho pokoušel odprostit. Ruki je prostě jeho a hotovo. No dobře, možná, že to malinko přehodnotí, až zas budou společně sami. Teď ale lituje, že v ruce nemá samopal. S kadencí a počtem nábojů by to rozhodně víc odpovídalo. Když se na něj snad všichni ohlédnout, zatváří se děsivě, jak to umí nejlíp, přerovná si maketu brokovnice v ruce, cvakne s ní a hodí si jí přes rameno.

"Párty může začít." Probodne Toru očima a přidá k tomu i Reitu, kterému to ráno prostě ještě neodpustil.

"Tak kdo první? Je vás tu na jednoho moc, tak to trochu…Pročistíme." Prohodí a asi se bude hodně smát, až uvidí výraz některých. 

Tora sebou trhne, když se ozve ledový hlas od schodů, v první chvíli si neuhlídá svou reakci a začne automaticky sunout Ricka za svá záda a společně s ním bere i Rukiho. Die tu má Reitu, aniž by tušil, že zrovna on by byl asi první terč.

"Co to je za magora?" Zeptá se na plnou pusu. Samozřejmě, že ví, kdo to je, ale…Copak mu úplně přeskočilo? Rei v první chvíli vypadá taky dost vykolejeně, ale i přes fakt, že Diemu by Totchi nejspíš neublížil, ho strká za sebe. Jen pro jistotu.

"Uhm, Ru, tys mu nedal nebo co?" Napadne ho jako první, než mu dojde, co viděl v pánském doupěti dole. Pokud si ji Totchi nepřivezl s sebou je to maketa. Snad.

"Vážně ale vážně ti do toho nechci kecat, ale nechceš si příště vybrat někoho, kdo nepatří za katr?" Decentně si odkašle a Tora neuhlídá reakci a rozesměje.

"Ty s ním…?" Podívá se na Rukiho přes své rameno.

"Kdo ti píše nekrolog?" Rýpne si ještě a tohle malinko pobaví i Toshiyu.

"Já." Zahlásí bez váhání, než se zbraní na rameni dojde po schodech dolů.

"Ale spíš všem okolo." Hlídá si svůj revír a střelí po Torovi pohledem.

"Věnuj se svému zpěváčkovi, buď tak hodný." Osočí ho hned a je mu úplně jedno, že Ruki se věšel na krk jemu a ne obráceně.

"Copak Čumáčku, nesedla ti snídaně?" Zeptá se Reity a zakousne se do jablka, které si ukořistil po cestě.

"Mě jo, ale tobě od snídaně pěkně hrabe." Nehlídá se moc Rei, který mu to klidně vrátí i s úroky už dokáže schopně odhadnout, jak se bude tvářit.

"Dávej si na mě pozor. Nebo ti ukážu, jaké dobré ráno má tvůj Miláček nejradši." Nehlídá se pro změnu Toshiya a i přes to, co říká, už natahuje ruku po Rukim, aby ho dostal, kam patří, totiž k sobě a hlavně od Tory, který se očividně náramně baví.

"Vidíš Ricko-chan a pak, že tu nebude zábava. Trochu sadistická ale proti gustu..." Rozhodí rukou.

"Mám se prý věnovat tobě, takžeee…Něco k pití?" Zeptá se ho, jakoby tu byl doma a pak se podívá na Toshiyu.

"Vypadáš jako pád domu, tak nalej, než pojdeme žízní." Je vidět, že si tak do pusy nevidí a nepřejde ho to, ani když se ho dotkne hlaveň brokovnice uprostřed hrudi.

"Hele, já už jeden infarkt měl. K druhému mě jen tak něco neukecá." Protočí nad ním očima v sloup, plácne ho po té hlavni a míří rovnou k baru.

"Má z tebe akorát prdel, Totchi-kun." Ozve se dobrácky Reita a vykročí taky.

"Dal bych si…Pivo a .." Nedořekne to a podívá se na Die.