Hromadné - Tobě ten víkend asi moc nestačil, co? - část 1.

(Zkouška)

Aoi, Kai, Ruki

Když Aoi dorazil po víkendu na plánovanou zkoušku, vypadal spokojeněji, než za několik posledních let. Turné a především jeho závěr ho rozzářilo, usmíření se členy kapely taky, ale teď z něj vyzařovalo cosi, co sedělo někde uvnitř něj a jemně se to odráželo v jeho očích a letmém úsměvu. Uvnitř byl jenom Kai, který chodíval už hodně dlouho jako první. Obvykle se nacházel kdekoliv v budově, mluvil s dalším personálem a identifikovat ho šlo hlavně podle hlasitého smíchu, který se od jeho puberty snad nezměnil. Aoi si v klidu vybalí černou kytaru, posadí si ji na kolena a podvědomě začne hrát tu melodii, co hrál Zyeanovi. Tu, kterou neskládal pro The Gazette. U toho musí myslet na víkend s ním, na koupel, na to co všechno bylo, i když vlastně nic nebylo. Ráno se rozloučili před Aoiho domem a jeli každý za svou prací a ano… byli domluvení, že se uvidí zas. Ve čtvrtek odpoledne, dřív to bohužel nejde, ale za to… Ne, není si jistý, jestli ho pustí na noc domů. Z ničeho nic zvedne zmatené černé oči rovnou ke Kaiovým, který se sklání nad ním, mluví na něho a je mu jasné, že Aoi je pěkně mimo.
"Tobě ten víkend asi moc nestačil, co?" Ušklíbne se pobaveně Kai a Aoi se kousne do rtu. To byl dvousmysl, ani o tom Kai neví. Věnuje mu úsměv a pokrčí rameny.
"A tobě? Jak bylo doma? Vypadáš… nabitě..." Prohodí, aby otočil řeč na něho a Kai se skoro začervená. Neviděl se se ženou několik měsíců, je spíš vybitý, než nabitý. Chvíli se na sebe navzájem culí, než se do zkušebny vkrade Ruki, v obličeji úplně bílý, místo očí červené cosi, div, že ne sirky a v rukou s obrovským kelímkem kafe.
"Ohayo, mina-san..." Zahučí, že je mu sotva rozumět.
"Proč s sebou máš Korona?" Nechápe Aoi.
Kai vedle něho zvedá obočí až k linii vlasů.
"Ruki-kun, slíbil jsi, že toho workoholismu necháš." Řekne.
Ruki k němu zvedne oči, na kterých ani nesedí brýle, prostě je zapomněl. A to se nestává. Nadechne se, ale není schopný nic říct. Má s sebou asi tisíc věcí v obrovské tašce, celý svůj nákup pro sebe i pro psa. Naštěstí ty erotické hračky má Toshiya. Byl by je tu schopný vysypat. Dohromady naspal asi dvě hodiny a zbytek byl větší vypětí, než vrcholový sport. Dovleče se ke klukům, pustí Korona z tašky a dosedne na stoličku. Přesně na vteřinu, než z ní zase vyskočí. Aoi i Kai vypadají ještě podezřívavěji, když si vyměňují pohled. Uru ani Rei tu ještě nejsou.
"Stýskalo se mu, byl jsem dlouho pryč." Zalže Ruki cosi nezpochybnitelného, Kai protočí očima a vytáhne telefon.
"Jestli ten Uruha zase zaspal..." Tahali ho z postele co chvíli.
"Kde je Rei?" Zamračí se Ru, když ho nevidí a vykoleduje si další hodně divné pohledy.
"To se ptáš ty nás?" Zeptá se Aoi a natáhne se po té jeho tašce, aby se podíval, kde to Ruki byl, je divný. Ruki po něm skočí jako užovka a rve mu tašku z rukou. Uruhův telefon mlčí, ale Kai se musí hlasitě rozesmát těm dvěma.
"Hned přiznej, co máš v tašce!"

Reita, Uruha

Tora už po zápase Reitu nepustil a v podstatě ho i s kluky odtáhl do baru. Rei se nechal, protože stejně nebyla možnost, aby se s Diem viděl a navíc...Poslal ho tam sám. Stejně byl myšlenkami pořád u něj a pokaždé se uculil, když si vzpomněl na všechno, co se mezi nimi stalo. Zdatně odolával pokusům jej přiřadit k nějaké holce, která se kolem nich mihla. Vždycky si našel něco, co mu vadilo, až si vysloužil poznámku, že s jeho nároky můžou klidně oběhnout celé Tokyo a nikoho si nevybere. Ale on už si vybral.
"To víš, prostě moc krátké nohy." Okomentuje Torovo brblání, když se rozloučí před barem. Sám se pak odebere domů, kde si pustí ještě na chvíli hudbu a v posteli ještě převrací míček, který chytil na zápase v rukou. Nakonec sáhne po telefonu a vyfotí ho, než ji odešle společně s textem na Dieho číslo.

Už jsem se rozhodl, že zadarmo ti ho nedám, co za něj? Oyasumi, Die-chan a nech si o mě zdát.


Pak se zavrtá do peřin a prostě odpadne. Druhý den vstane hodně pozdě. Snaží se dohnat, co za poslední dny nestihl. Posilovnu, běh a ještě starostlivý telefonát od Tory, aby nezůstal na ocet. U toho stihne ještě pár smsek na určité číslo, které získal včera. Všechny plné jasný narážek a lákání na nějaké pěkně rande. V pondělí prostě a jednoduše zaspí, stihne jen sprchu a něco málo hodit do žaludku. Basu nechal ve zkušebně, když se tam stavili s Diem pro jeho čisté oblečení.  Nepřestává se usmívat, ani když vejde do místnosti a vidí, jak se Aoi snaží hrabat v tašce Rukiho. Pozvedne nad tím obočí, když všechny pozdraví a už se hrne k nim. Cestou si ale všimne Korona.
"Koron-chan, jak ses měl, chlape?" Zeptá se ho se smíchem, než ho podrbe za ušima a na chvíli si jej vezme do náruče. A pak zahlédne v jakém stavu Ruki je. Položí psa na zem, který se tváří nanejvýš dotčeně, že si to dovolil.
"No teda, tebe ta párty nějak vzala." Dobírá si Rukiho trochu a vytrhne mu tu tašku z ruky.
"Nebo snad něco jiného?" Pozvedne obočí, když do ní nahlédne a vidí věci, kterou sebou jeden vláčí, když někam cestuje. A pak přeostří na jeho krk, kde se očividně snažil něco zamaskovat, kousek s fialového fleku jde ale vidět.
"Hm, tak to nebyla výroční párty ale úplně jiná." A už se směje na celé kolo.
"To musela být dlouhá noc. Nechceš se pochlubit?"

Tak jak Uruhovi Sena slíbil, se i stalo. Ráno se opravdu probudil vedle něj, ani jeden z pocitů, který se uvnitř Uruhy objevil, nevyprchal. Prohlížel si dlouho jeho tvář a jemně odsouval růžové prameny z jeho tváře, aby ho náhodou neprobudil. Nakonec byl první, kdo vylezl z postele a zařídil jim vydatnou snídani. Vstal poměrně brzy, což se mu příliš často nestává, na to, že spal jen chvíli. Jenže si chtěl prostě užít každou minutu. Nemohl se rozhodnout, jestli ho nechat spát nebo probudit. Nakonec si dovolil využít jeho sprchu, dal se do pořádku a pak se usadit na kraj postele.
"Dobré ráno, Kvítečku." Pokusí se ho jemně probudit, než se skloní a  líbne jej na rty. Užijí si společnou snídani a pak i celý den, který se nese v duchu včerejška. A zůstane i na další noc. Je teď momentálně ve svém vlastním snu a opravdu se nechce probouzet. I další ráno vstane jako první.
"Sena-chan, je mi líto ale už musím běžet, máme zkoušku a já mám všechny věci doma." Koutky mu opadnou, než jej pohladí konečky prstů po linii tváře.
"Snídani máš nachystanou vedle, snad ti přijde k chuti." Sdělí mu, ale už neříká, jak si pohrál s její výzdobou. Ty lístky chryzantém si prostě nemohl odpustit, než ho naposledy líbne a vstane. Je vidět, jak moc se přemáhá, aby za ním nezaplul do postele znova. Už tak přijde pozdě ale...Nestane se to poprvé.
"Měj se hezky." Popřeje mu, když na něj ode dveří ještě mrkne a už opravdu odejde. Stačí jen, aby usedl do taxíků, kterého si zavolal a vytáhne telefon. Stiskne příslušná tlačítka, aby vyfotil svůj vlastní displej, kde je fotka Seny, jak spí a pošle mu ji.


Budu tě mít pořád na očích. Nic sladšího bych si nedokázal představit.



Dopíše a jeho tvář u toho září na kilometry. Trochu uvědomění přijde, jakmile vejde do budovy, kde se má sejít s kluky. Nejradši by jim to celé vyklopil na první dobrou ale...Pořád ho v hlavě tíží otázka, jak se budou tvářit na to, že chce chodit....že chodí s klukem. Možná by je na to měl nějak připravit? Nebo radši vůbec a přivodit jim šok? Tohle musí ještě pořádně promyslet. Protáhne se do místnosti, kde už jsou všichni. Nemůže se přestat usmívat a zářit jako sluníčko, na to má za sebou až příliš skvělý den a noc. Omlouvat se za pozdní příchod nebude, to už by ani nebylo originální.
"Ruki a něčím chlubit, tak to chci slyšet taky." Přidá se k debatě, když stáhne brýle z  nosu. Na sobě má jednoduché triko a sako s rukávy těsně nad lokty. Očka mu září jasnou spokojeností. Přemýšlí, co se tu dělo, když se tři škubou o Rukiho tašku.
"Jste jak malí. Proč všichni vypadáte, jak po výhře v loterii? Teda kromě Rukiho. Ten vypadá, jak po celosvětovém turné, kdy neměl kde spát." Jak kdyby on sám nezářil na kilometry. Pozvedne pravé obočí, střelí pohledem k Aoimu, který vypadá o hodně spokojeněji, než obvykle a pak přeostří na Rukiho krk.
"Tak to bylo hodně originální turné." Málem vyprskne smíchy a vytáhne telefon, aby zkontroloval, jestli mu nic nepřišlo a už je zase u Seny. +Je krásný, úplně dokonalý.+ Rozplývá se v duchu a málem si sedne na zem místo na židli. Kytaru už má opřenou o kousek dál. A očividně je úplně mimo.

Aoi, Kai, Ruki, Sena

"To, co celý život!" Prská Ruki, jak se s Aoim tahá o uši.
"Od kdy jsi tak rozverný, Aoi-kun, není ti to podobné!" Snaží se obrátit pozornost na něho, když už se ho vyptává i Kai, ale konečně se objeví Reita a snad ho zachrání jako vždycky. Ruki po něm otočí obličej, když vidí, jak se má ke Koronovi, rozněžněle se usměje a jeho prsty povolí. A taška je úhledně zabavena Reiem.
"Hey!" Chce si tašku vzít, ale Reitu nemá nikdy šanci přeprat. Vrhá na něj pohled šikanovaného dítěte, když ji drze otevírá a nahlíží dovnitř. A ještě navrch si všimne jeho naprosto zrychtovaného krku. Ruki se prudce nadechne, dotkne se toho místa dlaní a pak se odevzdaně vzdá. On na ten šátek samozřejmě úplně zapomněl. Sice se snažil s makeupem, ale málo. Kai i Aoi se tváří oba stejně. Oba mají plné oči otázek.
"Konečně nějaká, která stojí za to?" Vyptává se Kai mile.
"Myslel jsem, že nejsi na tak divoké." Přisadí si Aoi a Ruki se dovede akorát šklebit. Než je všechny přeruší hlas Uruhy. Vzájemně se pozdraví a Ruki mává dlaní ve vzduchu, že to nestojí za řeč.
"Já nevím, proč tak vypadáš ty? Většinou, když takhle vypadáš, s někým chodíš..." Strefí se hned Kai. U něj je to snad očividné, proč má dobrou náladu, ale zbytek je singl. Byl singl?
"Dejte mi pokoj..." Bručí Ruki, když se s klání pro Korona, aby se jím uklidnil a všimne si, že v Reitově taštičce vrní telefon.
"Někdo ti asi volá." Řekne a jako správný kamarád telefon vytáhne, aby mu ho podal. V tu chvíli přijde Reitovi na telefon jakási zpráva nebo lépe řečeno fotka. Displej se rozsvítí a je na něm jasně patrná postava asi od krku dolů, končící u stehen, pěkně z boku a je celá nahá. Nejspíš sedí, sklání hlavu a to jediné opravdu důležité zakrývají dlouhé vlnící se světlé vlasy, jejichž konečky halí klín.
Die se od toho zápasu neozval, vycukával ho co nejvíc to šlo a svou odpověď k míčku si úmyslně schovával na den, kdy věděl, že bude Rei s klukama ve zkušebně. Co by chtěl víc, než nějakou jeho pěknou fotku?
Ruki na to vyvalí oči, protože ty mužské linie jsou s ženskými nezaměnitelné a ne, ani přes víkend s Toshiyou mu nedojde, na čí vlasy se dívá.
Mezitím si Aoi dál vesele brnká do vlastní kytary a Kai se snaží mluvit pro změnu na Uruhu, aby si zapojil tu svou a začali. Je to marné... nevnímá ho úplně stejně jako Aoi na začátku. Kai protočí očima a odevzdaně si povzdechne.
"Jste divní všichni do jednoho, jdu si pro kafe a až se vrátím, koukejte být připravení." Už na ně začíná trochu vrčet.
"Ve tři letím do školky a nepřijdu kvůli vám pozdě!" Snaží se jim říct, že je to důležité. Další telefon. Uruhův.
Sena počká dost dlouho, jestli mu ho Uru zvedne a pak se rozhodne namluvit mu zprávu.
"Ahoj, Uru-chan, promiň mi, že tě ruším, když pracuješ. Um..." Na chvíli se odmlčí a zní to celé velmi něžně, důkladně, jako by se na druhé straně usmíval a hrál si s květinkami ve vaně.
"Jen jsem chtěl... Přijdeš zase večer? Já vím, že jsi říkal v pátek a je teprve pondělí, ale... to je skoro to samé..." Zachichotá se.
"Tak... um... třeba i ve tři ráno, uložím tě a vypravím já tebe..." Láká ho dál s nejistými a plachými odmlkami. Nikdy nikoho takto neprosil. Má pocit, že mu ke studiu snad přileze po kolenou a za lem trička popotáhne k taxíku s očima jako Kocour v botách. Pak se ozve mlasknutí jasného polibku.
"Tak pa, zavolej mi."

Reita, Uruha, Toshiya, Zyean

"Očividně jsme se pletli všichni. Koukejte na ten krk a to tam má make-up, asi tak tunu." Pokračuje Rei ve svém dobírání a u toho se královsky baví. O to víc, když se Ru tak skvěle šklebí.
"Tak kápni božskou, mi to nikomu neřekneme a ty Aoi-kun taky. Protože vidět tě tak zvesela je něco, co nezažiješ denně. Ta výroční párty měla, co do sebe." +To teda rozhodně.+ Pomyslí si ještě v duchu a v očích se mu blýskne. Trochu se lekne, když se mu rozezní telefon a chce po něm hmátnout. Je mu jasné, že Die může napadnout cokoliv. Tak nějak tuší, že když se neozval do teď a ví přesně, kdy mají zkoušku, určitě vymyslí nějakou pikantní pomstu jen za to, co mu provedl na stadionu a s těmi smskami.
"Uhm, dej to sem." Hmátne Rei po telefonu a nestačí koukat. +Super, teď se můžu tak akorát zavřít na záchodě.+ Proběhne mu hlavou skoro zmučeně a s dlouhým výdechem si kecne na židli, jak kdyby úplně zapomněl, že je v místnosti s ostatními. Pak mu to dojde a podívá se na ostatní.
"Uhm, no totiž…" Ohlédne se za Kaiem, který právě mizí z místnosti.
"To je jen taková sranda, no." Snaží se to zamluvit, ale moc mu to nejde.
Za to Uruhu snad nemůžu rozházet vůbec nic.
"Vážně? Sluší mi to?" Vrátí se trochu do reality a spokojeně se uculí. No, snad s tím, že někoho má, klidně na světlo jít může. Jen krátce pokrčí rameny s nic neříkajícím výrazem a hrábne po své kytaře.
"Já se za to nestydím, na rozdíl od tebe." Dobírá si Rukiho dál a Kaie opravdu málem přeslechne.
"Dej si kafe a my se dáme dohromady." Slíbí mu trochu provinile. To platí jen do okamžiku, kdy i on postřehne svůj telefon. Spokojeně se opře na židli a prostě si tu zprávu pustí, když ztlumí zvuky, aby to slyšel jen on. Teda aspoň si to myslí. Nevydržel by čekat ani vteřinu. Kytaru si opírá o tělo a s každým slovem se culí o to víc. Nedokáže vůbec vnímat realitu kolem sebe, jen se mu před očima míhají okamžiky, kdy byli spolu. A ne, vůbec mu nedochází, že ten hlas rozhodně není ženský. Nejradši by mu zavolal hned zpátky. Může? Mohl by? Musí!

"Hm, pátek je hrozně daleko. Myslím, že dnešek bude mnohem lepší. Přivezu ti večeři, tak na mě počkej. Budu spěchat." Slíbí Senovi do telefonu a nevšimne si, že má Reitu za zády.
"To nebyla holka na té párty." Práskne ho na první dobrou, aniž by si uvědomil. Prostě mu to cvakne k sobě. Ten hlas, který zaslechl, nebyl ženský ani náhodou. Možná tím trochu odpoutá pozornost od sebe samotného. Sám hledá vhodnou příležitost, jak napsat Diemu zprávu. Tohle nemůže nechat bez odezvy.
Ale ani Toshiya si nemůže odpustit trochu provokace. Nechce, aby kdokoliv přišel na to, s kým se stýká. To neznamená, že by Rukiho nemohl trochu potrápit, už jen to, jak by mohl rudnout, mu způsobuje radost. Sám se stavil v Rukiho oblíbeném obchodě po cestě domů a koupil ještě jednu hračku. Moc dobře ví, že hovor od něj nepřijme. Takže si obstará ještě novou sim kartu a vytočí Rukiho číslo. Místo hlasu se v telefonu ozve zvuk vibrátoru a pak se objeví i obraz, klidně ho svírá v ruce a za ním na stole je na čtvrtce papíru napsáno. –Něco nového na hraní. Pozdravuj krk, ještě jsem s ním neskončil.-
Uru se prudce ohlédne na Reitu, aby ho zpražil vražedným pohledem.
"Nechceš si hledět svého telefonu." Vybídne ho, když cloní sluchátko, aby ho nebylo slyšet, ale opravdu trochu zrudne, protože má pravdu. Kruci. Tohle mu úplně nevyšlo.
Rei se zatváří přistiženě a ramena mu trochu spadnou.
"Tak promiň." Rozhodí rukama s protočením očí v sloup a věnuje se zprávě, kterou chtěl napsat.

Právě tě viděl Ruki v celé kráse, asi začnu žárlit, že to není jenom pro moje oči.



 Na chvíli se zamyslí.


Ale hezká odměna za míček, tak já si ji přijdu vyzvednout, i kdybych měl přilézt oknem. Nemáš mě lákat.


Obviní ho nakonec a zatváří se spokojeně, když ji odešle.
Zyean rozhodně nemá v plánu jakkoliv Aoimu zavařit. Je mu jasné, že to, co mezi nimi možná bylo, si bude chtít nechat pro sebe. To však neznamená, že by mu nechtěl udělat radost. Trvá mu pár hodin, než sežene povolenky na ono jezero, o kterém se bavili a pak mu je po cestě do práce vyfotí a pošle. Vzápětí doplní i smsku.

Něco jsem nám pořídil, hotel zatím nechávám být, dokud nebudeš mít třeba čas, Méďo. Jdu kolem do práce, tak ti ji nechám dole, ať se můžeš kochat. Za pět minut ji tam máš. Užij si den a žádný zimní spánek nebo tě přijdu probrat a hodně rychle. Díky za skvělý víkend. Z.

Aoi, Kai, Ruki, Die

Ruki po Reitovi vrhá pohledem, který jasně říká Ty zrádce. Čekal, že on jediný se ho zastane a nebo ho rovnou celého schová a místo toho vyřvává jak na lesy ze všech nejvíc. To by si ale ani náhodou netipl, co mu přijde do toho telefonu. Vždycky si myslel, že ho baví holky a pokud ne ony pak spíš někdo... no... jako on. A tohle? To vypadlo jako o něco štíhlejší Toshiya... Co to krucinál bylo? Pořád se na Reitu dívá dost vykolejenýma očima, ale zdá se, že Uru má jiné věci na práci, Kai odchází a Aoi se blahosklonně usmívá a krčí rameny, aby nedal nikomu příležitost k ničemu.
"Ru vypadá, že u tebe v telefonu našel vraždu na objednání..." Odtuší od kytary a taky vážně přikývne na slova odcházejícího Kaie. On i Uruha tohle berou hodně vážně, musí se konečně zvednout a začít, takže to udělá, kytaru připojí a pokusí se říct jim, čím chtěl Kai začít. Marně...
"Jo sranda." Nenechá Ruki Reitu jen tak, teď už čistě ze zlomyslnosti.
"Kdyby to byla sranda, smál by ses a hned vysvětloval, co to je za fór, místo, aby ses to snažil schovat." Jenže pozornost jich obou si ukradne Uru, který si tu telefonuje s nějakým klukem jako by se nechumelilo, doslova si vrkají, Uru se culí přesně tak, jako když má holku a k tomu Rei zdá se, ví víc, než ostatní. Rukiho rty se roztáhnou do úsměvu nadcházejícího pochopení.
"Uru a na kluky? Jako od kdy?" Aoi se zvědavě ohlédne. Uru má něco s nějakým klukem? To by v tom totiž on nebyl sám. Kromě toho Uruha je zdá se otevřenější jak celému vztahu tak tomu, aby s tím šel ven. To bude něco hodně vážného.
"Od kdy se to děje? Dělo se to už na turné?" Vyptává se dál, ale jediný nerýpe ani se nesměje, jeho zájem je skoro... profesionální. Ucítí na sobě Rukiho oči, které říkají Co to tady povídáš? Nasadí si pohled Nic, nic a otočí se k nim zády.
Zdá se, že tohle je celé telefonní spiknutí, protože teď zvoní Rukiho aparátek. Skočí po něm dřív, než to udělá kdokoliv jiný, hlavně Rei a ukáže cizí číslo. Asi nějaká nabídka... Zvedne to a dost otráveně zahučí, že nemá čas a kde si kdo dovolil sebrat jeho soukromé číslo, ale ten zvuk... Polije ho horko, zacloní sluchátko dlaní a prudce se rozhlédne. Už s tím vším peláší na druhou stranu zkušebny, protože koutkem oka postřehne zapínající se displej. A zírá rovnou na vibrátor a to mnohem větší, než jaký by si kdy vybral. Nabere sytě rudý odstín, když to celé vypne a na to stejné číslo odepíše.

Taky jsi mi mohl říct, že je to vidět!!! Ale rád vidím, že je tvůj miláček tak unavený, že za něj sháníš náhradu. R.

Potměšile se usměje na displej a pak mu kupodivu dopošle ještě srdíčko. Aby neřekl...
A pak pípne Reitův telefon po druhé.


Tohle mu taky ukážeš?



Chvíli se nic neděje a pak přijde podobná fotka, jen je do toho klína vidět a to důležité kryje pouze dlaň, která "To" svírá. Vypadá to jako by někde seděl nahý právě teď, přesně v tuto chvíli. Mohl by žárlit, že je někde s Rukim a ukazují si telefony, ale... on je přece mnohem lepší, než Ruki.
Aoimu by to skoro mohlo začít být líto, ale nedostane k tomu příležitost. I on si zkontroluje telefon a skutečně na něm cosi najde. Přišlo to před chvilkou. Pět minut? Rychle se podívá na hodiny, odloží kytaru a opustí místnost. Ruki za ním jen zmateně zamrká a ohlédne se po zbytku. Aoi sjede výtahem dolů k recepci a stihne to tak akorát, aby spatřil jeho záda, jak cosi předává recepční. Ta si ho všimne, upozorní Zyeana, Aoi se pousměje a vykročí k nim.
"Zakouříme si?" Prohodí něco, co nezní úplně nejlíp zrovna mezi jimi dvěma a po jeho boku jako by nic projde k bočnímu vchodu na vnitřní dvorek. Vůbec si nevšimne, že se Kai zrovna vracel z kantýny s kávou a viděl ho.
Kai pro změnu vyjede nahoru, kde najde kluky úplně nepřipravené, ale místo, aby je hnal do práce je s culením nažene gestem dlaně k oknu. Přiloží si prst na rty, potichoučku ho otevře a vykloní se. Jsou tam, rovnou pod nimi. Ukáže prstem dolů a Ru už visí vedle něho, div že nepřepadne.
Aoi otevře krabičku, nabídne i své milé návštěvě, pousměje se a odhrne mu ofinu z očí. Je tu moc očí, ale jakmile vydechne první obláček, volnou dlaní se chytí za předloktí svěšené ruky s cigaretou, přistoupí blíž a konečky prstů se jemně dotkne jeho předloktí.
"Mám asi pět minut." Hlesne tiše. Vypadá trochu nejistě, ale jeho oči hřejí.