Gackt x Hyde - Jak tě kdy mohl pustit z očí.... - část 2.

(Zahrady)

Gackt

Musí se tiše rozesmát a rychle zapřemítat, jestli mu nemá přitisknout dlaň na ústa, když si Hyde tak krásně spontánně zasténá. Snažit se ho umlčet je naprostý hřích, jenže je nesmí nikdo slyšet. Pohled do jeho očí je hotové peklo a k tomu ty nehty. Hyde mu sdělí jasnou výzvu, ale zároveň je v jeho otázce něco neskutečně osudového. Ano, on to moc dobře pochopil. 

"Musel jsem se také stihnout stát tím, kým jsem. Abychom se mohli potkat." Řekne mu tiše. Za dvacet let. Ne, nemyslí si, že bude žít tak dlouho, ale kdyby žil, bylo by mu bezmála pět a padesát. Nebo tak nějak. 

"Dobře. Tou dobou už bych mohl být trochu unavený a pak tě budu zdržovat předehrami, aby jsi nic nepoznal." Řekne mu tiše v odpověď. Nemůže se vynadívat na výraz jeho tváře, když s ním cloumá jeho vlastní přítomnost, jeho ruce. To jak Hyde zaklání hlavu, jak mu to začíná být vidět v očích a na výrazu tváře. Nastavuje mu svou tvář i šíji, zatímco dlaněmi prohledává každý koutek jeho těla, které zatím vůbec nezná. Nepochybuje o tom, že to není naposled, jen je opravdu nešťastný z toho, že jej nemůže odvést s sebou. Nemá starost o to, že by se měl ženit. Nějaká submisivní, která mu zamete práh se vždycky najde, s tím ve svém postavení nic neudělá... ale on by byl skutečnou ozdobou a láskou jeho domu. Však by se postarali, aby si nestěžovala... Všechno v něm strhne obrovský plamen, když se ho Hyde dotkne přímočaře v klíně. Moc dobře ví, co s ním má dělat, když si ho navádí proti sobě a zároveň mu říká všechna ta slůvka o touze. Ucítí ho rychleji, než by čekal. Přesune dlaně na jeho boky, aby mu pomohl a jistil ho. Dokáže se hlídat dlouho, ale i jemu unikají tiché vzdechy, přecházející ve steny. Vůbec nemá ponětí, co se děje kolem nosítek, pokud vůbec něco. Bez okolků ho jemně sevře v dlani, je to úplně poprvé, co se ho tam dotýká a nikdy na to nezapomene. Oči má jenom pro jeho slastí změněnou tvář a pod bříšky prstů cítí jemnou pokožku jeho penisu. S tím, jak Hyde klesá na jeho klín, mu opatrně pomáhá v klíně, aby vnímal spíš to, než to, co se děje vzadu. 

"Bude to něco jako Když spatříš nosítka se třesoucí, není to vždy zemětřesení se blížící..." A pak už je v něm úplně celý a sám musí zaklonit hlavu a na chvíli ji opřít temenem o zadní stěnu nosítek. Dlouze se vydýchává, aby toho vydržel co nejvíc a musí se znovu zasmát. 

"To rozhodně. A všechno, co v nich vymyslím, na tebe potom vyzkouším." Slíbí mu, než se mu znovu podívá do očí a sám s ním pohne nahoru a dolů. 

"Co když ti nedám šanci to režírovat. Na to jsi zvyklý, co?" Zaplane mu v očích a znovu s ním pohne, jak sám chce.

Hyde

Vnímá Gacktův hlas, který se mu dostává do hlavy a už v ní i zůstane. Jeho vzdechy jsou neskutečné, jeho hlas ho hladí po duši a způsobuje chvění celého jeho těla. Ne, s ním nepotřebuje dlouho, aby mu přivykl a těch pár nepříjemných pocitů přešlo v něco mnohem lepšího. K tomu ruka v klíně a nemohl by být spokojenější.¨

"Možná třicet by bylo přesnější." Ano, to bude možná stačit, aby tu předehru opravdu potřebovali. Je prostě přesvědčený, že by se nenudili ani za takovou dobu. Ztrácí pojem o čase, ztrácí přehled o tom, co se děje kolem nich. Jediné, čeho je schopný, je pohled do Gacktovy touhou poznamenané tváře a vychutnává si každý její detail, každý záchvěv, který bude mít před očima ve chvílích, kdy bude sám. A bude hrozně trpět, že s ním nemůže být. A pak se upřímně rozesměje, když začne opravdu básnit. Jeho smích se změní v dlouhé zasténání, jakmile se pohne nahoru a dolů a není to jeho vinou.

"Jsou to zvuky touhy sílící a k vyvrcholení nezadržitelně se blížící." Doplní jeho slova, jak mu přijdou na jazyk. Tohle asi nebude umělecké dílo, ale, kdo by v tuhle chvíli skládal honosné básně, když taky tvoří něco mnohem lepšího.

"Nezbude mi nic jiného, než ti popřát dobrou noc a ráno si tě hned najít." Pomalu přichází o slova, když začíná celé tohle představení režírovat pan velitel.

"Hm, máme to pevně v rukou, pane veliteli." Odtuší s dalším zasténáním, ale nemůže se pohnout podle svého a to ho žene k vrcholu ještě víc. Vždycky dokázal každého odzbrojit a pak si dělat, co chce ale tady to zdá se nebude mít tak jednoduché a to se mu líbí.

"Jsem." Odkývá mu to bez dalšího přemýšlení. Nakloní se k jeho rtům, aby je obkroužil jazykem a pak krátce líbl na horní ret a s trochou soustředění stáhne své nitro kolem jeho chlouby.

"Jsi si jistý, že mě zvládneš zastavit?" V očích se mu ďábelsky zablýskne, když svůj pokus uskuteční podruhé. On svoje boky nepotřebuje, aby ho donutil šílet.

"Anebo si na chvíli odpočinete, pane veliteli." Vrní mu provokativně do ouška.

"A já vím, ukážu, kam sahají hranice nebe...nebo spíš pekla?" Stiskne mezi zuby jeho lalůček a vydá se rty po jeho šíji.

"Už jsi byl někdy s andělem v pekle?" Popustí uzdu dalším smyslným slovům a zkusí se pohnout krouživě v bocích, jestli mu tentokrát dovolí. Ne, on prostě neumí jen tak ležet a nechat se slastně mučit. Minimálně se vždycky pokusí to vrátit i s úroky.

Gackt

On moc dobře ví, proč se mu Hyde směje, ale není schopný nesmát se společně s ním. I při tom, co zrovna dělají. 

"Já jsem ti asi neřekl, jak špatný básník jsem..." Vydechne mezi steny, ale Hyde se k němu připojí a zní to úplně stejně hrozně. Jen je to opravdu vtipné. Kde by si pomyslel, že jejich první zkušenost bude obsahovat tohle? 

"Výkřik protne nebe jako hrom, ani jeden z nich nemohou být v tom..." Vyrazí ze sebe a neví, jestli se dusit smíchy a u toho líbat jeho tvář nebo tiše sténat a snažit se být co nejvíc potichu. Připadá si jako by byl zpátky v pubertě a neskutečně moc se mu to líbí. Pustit ze řetězu trochu vážnosti a vyměnit ji za hravost. Proč ne, vždyť je tu jenom s ním. 

"Hmm, ty si mě ráno najdeš? Nejradši bych se s tebou vsadil, jen aby jsi musel. Máš štěstí, že tě chci v bezpečí." Doluje ze sebe mezi vzdechy, protože jejich pohyby ani na chvíli neustávají, ale on mu dokáže, že u toho prostě stihne ještě mluvit! 

"Naprosto pevně, paní velitelová, jinak by to ani nešlo." Dráždí ho v klíně, ale ne moc. Vždycky ho víc sevře, když má pocit, že už by to na něj mohlo jít. 

"Já jsem si to myslel..." Odtuší, zatímco nedovoluje jeho bokům ani za nic, aby si dělaly, co chtějí. To určitě, dohnat ho k šílenství, jak se mu zlíbí. Bude to přesně naopak. Jenže Hyde na něj nasadí novou taktiku a je zatraceně účinná, tím spíš, jak uzoučký celý je. 

"Měl bys být se mnou nad mapou plánu útoku, tohle je proradná klička." Na oko mu vyčte, ale pravda je taková, že nezažil nic lepšího. +A kde jste tuhle strategii vymyslel, pane veliteli? No... to víte...+ Harém už nevládne jen paláci, ale i bitevnímu poli. 

"Jsem, ale nejsem si jistý, že tě zastavovat chci." Vyráží ze sebe mezi steny. Jsou tiché, ale jsou. 

"Až v hrobě." Odpoví okamžitě, čelo se mu rosí potem a očima chvíli sleduje jeho klín a pohyby na tom vlastním. 

"Nebe, jsem hodný chlapec, do pekla mám daleko." Zvládne ho u toho na chvíli pustit, ukázat mu překřížené prsty pravé ruky a zase ho honem chytit. Pak se znovu tiše rozesměje. 

"Iie..." Přizná se mu a moc rád by chtěl ještě něco říct, ale už to nedokáže. To kroužení mu dovolil a neměl to dělat. Orgasmus si pro něj přijde až příliš rychle, ale i přes něj nedovolí svým rukám, aby přestaly a dohnaly tam i Hyda. Jak v klíně, tak jeho pohyby proti sobě. 

"Pro boha!" Dostane ze sebe, když hlavou uhodí do stěny nosítek, div do nich neudělá díru, krátce se rychle ohlédne a znovu se rozesměje. Pustí jeho klín a za týl si ho přitáhne k sobě do objetí, zatímco dýchá jako po maratonu a před očima mu tančí hvězdičky. Je tady tak tisíc stupňů, žádný vzduch a oni si k tomu vymyslí tohle.

Hyde

Vyprskne smíchy, když má jejich chvilka poezie pokračování. Snad nikdy se nesnažil sténat a smát zároveň. To se prostě dohromady nedá. Do očí se mu nahrnou slzy a pochechtávání střídají slastné výdechy.

"Však oni vědí, jak důležitý je sklon, jejich hlas bude znít okolím jak zvon..." Slova mu na jazyk vyplynou úplně sama a následuje další smích.

"Myslím, že tohle by nejedna knihovna uvítala. Možná by to sensei mohl sepsat." Vyráží ze sebe trhaně, jak nemůže popadnout dech. Podle toho, co viděl, se Inoran propadne do země po prvním verši a to ho donutí smát se ještě víc. Proboha, vůbec nepochybuje, že nikdo nezažil šílenější sex, než oni dva v tuto chvíli ale...Jemu se to opravdu líbí a je to i vidět. Zdatně mu konkuruje ve snaze mluvit, i když se musí několikrát odmlčet, aby to vůbec udýchal. Vůbec netuší, jak bude vysvětlovat, že se u lepí vlasy na zpocené čelo a je mu to jedno. On si nějak poradí. Gackt mu obratně brání v tom, aby si užil tu největší slast, zatím co on ho svým nitrem žene nahoru, aby prostě byl první. Jeho malé vítězství. Skoro něžně se mu podívá do očí, jakmile zazní to oslovení.

"A co všechno budete mít ještě pevně v rukou, když..." Nedořekne to, protože to zase vypadá, že už bude ale ne, ani tentokrát mu to nedovolí.

"Mám tu nejlepší školu, tohle je jenom začátek. Ne vždycky se hodí frontální útok." Odpovídá mu pořád ještě dost obratně na to, že má v hlavě úplně prázdno.

"Tam se brzo potkáme." Ujistí ho, že mu natolik propadl, aby se oba odsoudili ke smrti. Jestli na tohle někdo přijde, nepochybuje, že to tak dopadne. Když by mu došlo, jak moc lehkovážní teď jsou a kdokoliv sem může přijít. Už jenom to vědomí v něm rozpoutává další a další vlny, které jej rychle nesou nahoru, a on už tam chce opravdu být. Další zakroužení v bocích, další výbuch smíchu, když mu řekne, že má do pekla daleko.

"Stejně jako já." Zasténá se zavrácením hlavy a vjede mu dlaněmi do vlasů, aby svíral prameny místo ramen.Vzápětí ucítí horoucí tekutinu ve svém nitru a stačí mu jen pár další pohybů ve svém klíně a vlastně i Gacktovo dovolení, aby ho následoval ke hvězdám. Jeho drobné tělo se propne dozadu, znovu zavrátí hlavu, nechávají prameny spadnout před odhalená ramena a broukne si jeho jméno, které se v dlouhém zasténání trochu ztratí. Pak se spokojeně zhroutí do jeho náruče a mazlivě se otře tváří o pevné svaly na hrudi.

"Takže přece jen to nebe. Překvapil jsi mě, Ga-chan." Ne, on nemůže držet ústa ani teď a prostě si tu poznámku odpustit nedokáže.

"Příště se budu muset víc snažit, aby to bylo k čertu nebo něco podobného." Dostává ze sebe pomalu, jak se snaží nabrat dech, ale z jeho klína vůbec nespěchá, ani jejich spojení se mu přerušovat nechce. Vydržel by tak dlouho a pak si ten maraton dal klidně podruhé. Tak málo si ho ještě užil.

"Takhle ničit palácová nosítka, že se nestydíš." Obviní ho měkce a mírně pozvedne bradu, aby jej mohl několikrát políbit na hranu čelisti.

"Pořád ještě drží pohromadě." Zasměje se tiše, on by je klidně rozbil úplně, kdyby to bylo s ním. Jakmile nabere trochu sil, pozvedne se horní polovinou těla, zapře loket o jeho hruď a dlaní si podepře bradu. U toho se už zase smyslně usmívá a maluje mu do ještě pořád hořící kůže různé obrazce.

"První lekci útoku bychom měli za sebou." Nechá víčka klesnout a trochu jej naposledy poškádlí svým vlastním nitrem. Tohle ho jen tam nepřejde.

"Co bys chtěl naučit příště?" Líbne jej na hruď, přejede po ní zlehoučka zuby.

"Pozice? Obranu?" Trochu sebou trhne, když se z venku ozve šramot a k jeho úlevě i hlas nějakého opeřence.

"Některým ptákům, by se mělo létání zakázat." Odtuší se smíchem a zaboří tvář do jeho hrudi.

Gackt

"Sensei by neudržel v ruce pero, jak by se červenal." Odpoví mu dokud ještě oba mohou mluvit. 

"Hmm, překvapil? Já jsem ti přece říkal, že jsem hodný chlapec." Připomene mu měkce s úsměvem, zatímco ho svírá v náručí. Prý, že se bude muset víc snažit... 

"Počkej, jestli se mi někdy dostaneš do ruky a bude k tomu čas a prostor." Slíbí mu v hrané výhrůžce. 

"Musí, nevím, jak bych vysvětloval, kde a proč se rozpadla." Zasměje se tiše, zatímco ho Hydovy rty hřejí na čelisti. Je najednou velmi mazlivý. Pak ale svoje sevření trochu povolí a nechá ho, aby se o něj opřel, zatímco se jeden druhému podívají do očí. 

"Bylo to spíš takové přepadení ze zálohy." Zasměje se tiše. 

"Ale to jsem naučil já tebe, ne ty mě." Pořád se usmívá, ale je v tom něco přátelsky egoistického. 

"Doufal jsem, že tohle všechno ovládám dokonale, ale rád si nechám poradit, jak bys je rozestavěl ty." I on zbystří, když sebou Hydovo tělo tak trhne, ale není to nic, čeho by se měli obávat.

"Jen proboha nezakazuj žádným ptákům létat!" Zhrozí se na oko. Rozhodně ne těm jejich. Pak si však těžce povzdechne. 

"Budu tě muset vrátit. Už jsi pryč moc dlouho." Řekne a někdo z nich dvou musí být ten nekompromisní. 

"Mysli na to, že to je pojistka, jak se příště vidět zase." Broukne, když se sehne a začne na něj dost hala bala navlékat zpět všechny ty látky. Vůbec nic nezavazuje, jen mu to navěší na ramena a zbytek mu vecpe do náruče. Pak ho jemně přesadí vedle sebe, sám si natáhne na ramena spodní kimono a vystoupí z nosítek. Denní světlo ho nutí přivírat oči, ale čerstvý vzduch je rozhodně příjemná změna. Několik dlouhých minut se rozhlíží, obejde všechna blízká křoví a pak sáhne do nosítek, aby se pečlivě oblékl. Nakonec mu podá ruku, aby z nich mohl vystoupit i Hyde. 

"Nezavazuj se s tím..." Poradí mu, zatímco ho vede k tomu jezírku, přes které sem přecházel. Ještě jedno důkladné rozhlédnutí a pak ho tam beze slov varování jednoduše strčí. Nepustí jeho ruku, aby si neublížil, ale i tak se v něm Hyde dostatečně vymáchá včetně vlasů. Kousne se do rtu, aby se nesmál, ale jeho oči září potměšilou klukovskou škodolibostí. 

"Mohl bych tě varovat, ale co kdybys protestoval? Lepší plán nemám. Rovnou se tam opláchni, kdyby tě chtěli kontrolovat." Poradí mu, zatímco se směje a přidržuje ho, aby ta jeho zmoklá slepice neuklouzla a nezvrtla si kotník.

Hyde

Krátce vyprskne, když mu Gackt řekne, že je hodný chlapec.

"Kdyby jsi byl hodný, nejsme tady." Usvědčí ho úplně jednoduše.

"Hm, to zní jako nezapomenutelná zkušenost." Prohodí ještě s nádechem rozvernosti a může jen doufat, že se to jednou stane. Hodně brzo, protože jen z těch představ nebude moci spát. 

"Rád ti budu do ouška šeptat strategii." Usměje se na něj vřele a je na něm vidět, jak moc rád by mu šeptal, klidně celé dny. A pak se nevině uculí, což by mu snad nemohl věřit vůbec nikdo.

"Neboj, na některé ty zákazy rozhodně platit nebudou." Ještě trochu provokace si dovolí, než přijdou slova, která rozhodně neslyší rád ale má pravdu bohužel. Krátce si povzdechne a koutky mu spadnou dolů.

"Já vím." Odsouhlasí mu to ale nadšený z toho vůbec není. Přál by si s ním být minimálně celou noc. Alespoň jednu. A ta by mu nakonec stejně nestačila. Mohl být rád za chvilku, kterou pro sebe měli u papírové stěny a pak mu to přišlo málo. Měl by být rád, že s ním dnes mohl být a zase se jej nemůže nabažit a chtěl by protahovat minuty. Je to tak prostě pokaždé.

"Doufám, že to bude brzy. Mysli na to uschnutí. To mi totiž opravu hrozí." Podívá se mu upřímně do očí a pokusí se mu trochu pomoct se svým vlastním oblékáním a pak už opravdu musí na denní světlo. Stáhne obočí k sobě a přivře víčka, aby si oči přivykly a snaží se dát své oblečení do pořádku. Nechápavě se po něm ohlédne, když mu řekne, že to dělat nemá.

"Co máš v plánu?" Zeptá se jej podezřívavě ale ani se nenaděje a je v jezírku. Málem si i trochu lokne a jakmile se postaví, vodu má těsně nad pas, upře na něj naštvaný pohled.

"Doufám, že se skvěle bavíš." Obviní ho a málem by mu tu ruku vytrhl. Musí vypadat příšerně ale už i jemu dochází proč to udělal. Stejně se na něj zlobí. Hrozně se lekl. Teď jsou to jeho oči, které se rozhlédnout po okolí.

"Dobře." Kývne mu hlavou na to opláchnutí a v očích mu ďábelsky zajiskří. Pomsta bude sladká, už jenom proto, jak uboze teď musí vypadat. Další kradmý pohled po okolí a začne se opravdu oplachovat. Jakmile jeho dlaň zmizí pod hladinou spokojeně přivře víčka a skousne si spodní ret. Skoro to vypadá, že tam dělá bůh ví co. Nakonec si spokojeně a dlouze vydechne, když začne lézt z vody ven.

"Já jsem spokojený a co ty?" Pozvedne obočí a zlehka se mu vymaní ze sevření, aby ho s okázalým mrknutím minul.

"Zachránil si mě před utonutím?" Nadhodí možnou výmluvu ale Gackt by tu neměl, co dělat. On o jeho odměně vlastně nic neví.

"Já vím, tohle divadlo si budu muset odehrát já sám." Našpulí vzdorovitě rty ale není to na něj, spíš na osud, který jim prostě nedovoluje být spolu. Snaží se trochu si poupravit kimono a aspoň částečně zavázat, aby se tu nepromenádoval s bělostným klínem. Ještě by se opálil a to ani náhodou nechce. Jeho pohled, který mu věnuje je najednou zvláštní, posmutnělý. Vůbec se mu s ním nechce loučit a už vůbec ne jít zpátky.

Gackt

Hrozně v sobě dusí smích, když se Hyde konečně pořádně postaví a upře na něj ty totálně naštvané oči. Několikrát skloní hlavu a snaží se ovládnout, ale jakmile oči zase zvedne, je tam kde na začátku. 

"Bál ses, abys neuschnul." Vyprskne smíchy. Radši mu neodpoví, ale ano, baví se naprosto královsky. Než se Hyde začne umývat. Zvážní, zamračí se a nakloní hlavu k rameni, aby se na něj podíval ještě několikrát a když mu dojde, že tohle neustojí, začne ho odtamtud tahat násilím. 

"Tak dobře, dost, to stačí!" Potvora jedna. Nehodlá se zpátky vracet s novou erekcí. 

"Ne, já vůbec ne." Říká mu, když ho Hyde míjí a ještě se mu k tomu vysmekne. Alespoň ho pořádně plácne přes zadek. 

"Přesně tak a ne nebudeš. Jak jim chceš vysvětlit, že to máš všechno rozvázané a svlečené? Hodlám pokoušet štěstí ještě jednou a doufat, že to náš příliš hodný princ pochopí tak, jak čekám." Teď vážně vsází na Akiho důvěřivost a taky na Senu, aby když tak zasáhl a nějak to okecal, pokud bude zrovna poblíž. Protože tohle se rozhodně roznese. Takovéhle kimono oblékalo hned několik lidí najednou, nebylo možné, aby ho řádně ustrojili zpět. 

"Příště choď víc na lehko." Mrkne na něj, když ho vede zase zpět k nosítkům. Pro změnu mu to všechno svléká, nechá mu jen spodní díl a sám si z ramen stáhne svůj nejvrchnější. Pěkně ho do toho zabalí, zase mu všechny jeho věci nacpe do náruče a pak ho jednoduše zvedne do své. Vykročí i se svým nákladem zahradou směrem k harému a zrovna moc nespěchá. 

"Ty budeš mít za úkol sehnat někoho, kdo bude tvrdit, že se mnou byl místo tebe. Měl jsem si tu vybrat odměnu. Někoho, koho si zavážeš doslova životem nebo se jinak postaráš, aby nemluvil." Řekne mu tiše po cestě. 

"Musíš mi dát vědět po Senovi, kdo to byl. Abychom mluvili stejně. A ne, že se mi pomstíš někým hrozným, mám vyhlášený vkus!" Pousměje se a užívá si ty poslední krůčky s ním na rukou. Čím víc se ale blíží harému, tím spíš se mu hrdlo stahuje úzkostí nad tím, že ho bude muset postavit na zem a předat správcům. Jen ještě několik nádechů a kradmých polibků do jeho mokrých vlasů. 

"Ty jsi hrozný potížista. Nejdřív omdlíš, teď se topíš... co to bude zítra?" Hlesne a pak už se strhne poplach. 

"To kimono si nech. Na památku." Zašeptá a opatrně ho postaví na zem. 

"Pro pána, co se stalo?!" Křičí správce jen je vidí a už se k nim sbíhají, hlavně Hydův doprovod, který... Okamžitě na ně padne několik zlostných pohledů a je jasné, že to schytají. +Ve válce padají oběti.+ Pomyslí si Gackt. Není z toho šťastný, ale... O něj mu jde především. 

"Všechno je v pořádku." Řekne pevně. 

"Někdo nechal mokrý chodníček hned támhle." Ukáže přes rameno, kde to bylo. Nehnul se tam ani lotosový kvítek. No a co, jeho slovo nikdo nezpochybní.

Hyde, Kamijo

"Jak jsem mohl tušit, že se tu objevíš?" Rozhodí rukama, jako by to nebylo nad slunce jasné.

"Dobře, příště budu mít něco lehčího ale radost z toho mít nebudu. Líbilo se mi, jak se s tím pereš." Provokuje ho ještě trošičku. Nemůže si to odpustit po tom, co mu Gackt předvedl po jeho svádění ve vodě. Jen pro jistotu, aby na něj nepřestal náhodou myslet.

"Tohle taky musíš natrénovat." Vyplázne na něj špičku jazyka, než s ním odkráčí k nosítkům a nechá ho, aby jej celého svlékl. U toho už má zase jiskřičky v očích a kroutí se před ním, aby mu to, co nejvíc ztížil. Ne, on si prostě nedá pokoj. Tiše vyjekne, když ho vezme do své náruče ale polovinu cesty vdechuje vůni jeho kimona a ví, že v něm bude i spát. Taky co mu jiného zbývá, když si ho jinak neužije.

"Mohl bych se ti tak strašně pomstít." Tiše se rozesměje ale ví, že to neudělá a taky už ví, za kým půjde. Nikdy příliš neintrikoval ale i za tu chvíli toho věděl dost, aby s tím mohl začít. Situace si to žádá. Přivře očka pod jeho polibky a naposledy jej pohladí po hrudi. Koukne se mu do očí a přikývne.

"Zařídím to, o to se neboj. Dávej na sebe pozor prosím." V ocelových očích se mu objeví upřímná starost.

"Budu v něm spát." Pozvedne koutky a pak už se zatváří tak, jak by se mokrá slepice tvářit měla. Je mu líto jeho doprovodu, sám ho poslal pryč a rozhodně se pokusí zmírnit jejich možná trest na minimum. Nesnesl by, aby někdo odnášel jeho rozhodnutí.

"Bylo to hrozné." Zahraje divadlo, které mu všichni dokonale sežerou a on by nemohl být spokojenější. Hned je v obležení dvaceti další, kteří ho tahají s sebou a hodlají se o něj postarat.

"Mohl jsem se praštit do hlavy a utopit." Broukne ještě skoro vyděšeně, jak moc je otřesený z té nehody

"Musím to oznámit princi." Ukloní se Gackotvi mu správce.

"A i to, kdo ho zachránil." Další úklona.

"Jistě se ti bude chtít odměnit, pane." Musí mu to říct, tohle se neutají a on by měl problém, že nic neřekl. 

Hyde se ještě naposledy ohlédne přes rameno a podívá se na Gackta. Nejradši by se rozběhl za ním ale musí splnit, co slíbil. Nechá se umýt a převléknout, než vyklouzne ze svých komnat rovnou za Kamijem. Je to riskantní. Už zjistil, že umí být vypočítavý, jenže je tu jediný tak vysoko a Die by s ním ani nemluvil. Je to jediná možnost.

"Měl bych pro tebe obchod, Kami-san." Ozve se měkce s blýsknutím v očích a nenechá se rozhodit skoro vražedným pohledem. Vyčká, dokud Kamijo nevyžene všechny své sloužící. Pokud od něj chce Hyde cokoliv, nepotřebuje, aby to slyšely další uši. 

"Máš sympatického svěřence ale taky nemůžeš být všude." Pozvedne trochu bradu, jak kdyby chtěl být o kousek výš.

"Co takhle trochu pomoci a nenápadných přímluv. Kdo ví, co by se mu mohlo stát, když tu nebudeš." Sází Hyde na svůj smysl pro náklonnost, kterou si myslí, že pro něj má. A taky Kamijovu vytíženost.

"Nebo taky můžu zařídit přesný opak." Pozvedne nepatrně koutek.

"Ale to bych rozhodně nerad. Nemám to v povaze." Pozoruje měnící se výraz v Kamijově tváři.

"Co ode mě chceš?" Sekne ledový hlas, když se Kamijo narovná a propálí ho takovým pohledem, že by všichni ostatní vzrostli do země.

"Jen tvé slovo, nic víc. Pokud se tě někdo bude ptát." Odolává Hyde jeho pohledu a vyčkává trpělivě, dokud se nedočká, jen krátkého a velmi neochotného přikývnutí. Takže se Hyde nepletl a to je dobře. Tak trochu mu to připomíná dohodu s ďáblem ale pokud byl Gackt skutečně vybíravý, neměl za kým jiným jít, aby to bylo uvěřitelné.

"Dneska jsi byl s velitelem, odešel teprve před chvílí. Není to velká cena za to, co ti nabízím." Pokrčí krátce rameny a zamíří zpátky do svých komnat. Bude doufat, že Kamijovi opravdu tolik leží Ruki v hlavě, když mu na to kývl. Dneska v noci zrovna klidně spát nebude ale rozhodně ví, na koho nepřestane myslet.