Hromadné - K sežrání, to bude na oběd? - Část 1.

(Gacktova vila, domek u moře)

Inoran, Hyde

Ruki den ode dne vypadal lépe a Ino by nemohl být spokojenější. Alespoň v tomto ohledu a zabydlování se v novém domě. Po tom co přijeli poprvé, zavolal Hydovi,a by se domluvili na návštěvě. Chtěl jako první jet za matkou, aby zjistil co a jak. V den, kdy měl dorazit do sanatoria mu ale Hyde zavolal, že ji budou stěhovat na mnohem lepší místo a že by bylo vhodnější kvůli rozrušení, aby ji navštívil později. Věřil jeho úsudku, i když ho vlastně pořádně nezná ale on už byl takový. Dnes by měl dorazit k němu, konečně si promluvit. Z jedné strany se na to těší a z druhé…je příšerně nervózní už od rána. Ví, že se k němu v nemocnici nezachoval příliš dobře a už se mu i po telefonu omluvil ale mnohem klidnější bude, až to udělá osobně. Zrovna se vrátil z procházky s Koronem, chodí s ním v podstatě pořád, aby neměl tendenci dělat loužičky doma a pak útočit na mop. V kuchyni potká jejich hospodyni. Ne, že by nehodlal přiložit ruku k dílu ale ve vaření si zas tolik nevěří, aby jim denně obstarával jídlo a objednávat? Po zkušeností s otravou u Rukiho? Takhle je to dle jeho názoru mnohem lepší.
"Hm, krásně to voní Minaki-san." Neubrání se pochvale, když se jí snaží nahlédnout přes rameno. Připravuje právě pohoštění pro všechny.
"Ru?" Zeptá se jí, když napouští Koronovi misku s vodou a ten se mu samozřejmě hezky plete pod nohy.
Hyde na tom byl od rána dost podobně, co se nervozity týče. Už od čtyřech od rána byl vzhůru a popocházel po celém domě. Snažil se zabavit válením ve vaně pak vybíráním oblečení…jeho šatník se po posledním nákupu chtě nechtě dost výrazně zvětšil, i když se tomu snažil velmi bránit. Ale braňte se někomu jako je Gackt, který vám podstrkuje jeden hezčí kousek za druhým a přemlouvá, jak to umí jen on. Skoro ho musel táhnout k autu a šeptat mu do ouška, co doma všechno budou dělat, aby nezabloudili ještě do zlatnictví. Naštěstí Hydovi zbraně měly ten správný efekt a podařilo se mu ho dostat do auta a žhavou čárou domů. Další dny se nesly v duchu zařizování převozu jeho matky. Nové místo bylo naprosto dokonalé, udržované se vším luxusem a komfortem, jaký si kdy dokázal představit. Nikdy ve svém životě mu snad dostatečně nepoděkuje, tolik vděčný mu je. Jenže dneska? Nejradši by se někam zavřel, nasadil sluchátka do uší a probral se až na prahu Inova domu. Je to jeho bratr pro boha. +Budu si s ním mít co říct? Jaký vlastně je? Co když si nebudeme rozumět? Co když mi vyčte, že jsem se o mámu dost nepostaral?+ Podobné otázky se mu prohánějí hlavou, když si přetahuje přes hlavu už asi šestý top a pořád není spokojený. Nakonec to vzdá, usadí se do tureckého sedu u jedné stěny své šatny, opře se o ni zády. Se zavřenýma očima a mírně zakloněnou hlavou přemýšlí, jestli už se může konečně zbláznit nebo je na to ještě čas. Mimoděk hladí prsty bačkůrky.

Ruki, Gackt

Dneska měl Inoranův bratr dorazit k nim domů. Rukimu se kvůli tomu ani nechtělo z postele. Vůbec netušil, jak se Hydovi podívá do očí za to, jak od něho utekl, když mu v jeho nejvyšší nouzi pomáhal. Jenže on se tolik bál, že je do toho taky zapletený! Asi do jedenácti mu vydrželo schovávání v posteli a přemýšlení, zda nepředstírat nemoc. Ino už mezitím dvakrát vyvenčil Korona a slyšel jeho hlas zespodu z kuchyně, kde byl s jejich hospodyní. Nebylo jí zase tolik, asi čtyřicet, ale Ruki z ní neměl strach, nebyla zajíček a už vůbec nebyla drzá, prostě ani náhodou Inův typ. O tom on přece něco věděl, nebo ne? Nakonec se oblékl do pohodlných kalhot a trička tak o několik velikostí většího, než by musel mít. Určitě u toho nevypadá jako dospělý mladý muž, spíš jako Inoranův synovec nebo tak něco, ale to je mu srdečně jedno.
"Ohayo, mina-san..." Pozdraví je oba, když se ocitne v kuchyni a už se hrne na kafe a na cigáro. Do okamžiku, než ho hospodyně plácne přes ruce, protože je přece v rekonvalescenci. Vrhne na ni ublížený pohled.

To, že Hyde vylezl z postele tak brzy, to mu hodlal ještě pěkně vyčíst, ale sám nebyl schopný vstát dřív jak v sedm. Dneska měli společně dorazit k Inoranovi, který je pozval na oběd do svého domu. Byl by mnohem radši, kdyby oni přijeli sem, ale to neklaplo. Toho jeho malého ďábla vlastně vůbec neznal, ale co, on ho neotrávil, takže se bude tvářit dostatečně nad věcí a myslet si svoje. To zvládne! Ina zmákne každý, všechno bude oukej a tak jak, chce on. Měl v plánu jít si zacvičit a pak pěkně na své smoothie, ale povšimne si, že se v Hydově šatně svítí. Zapomněl zhasnout? Tak jak je, protože zásadně spí nahý, zamíří k šatně a nahlédne do ní. A překvapeně zamrká, když ho najde sedět na zemi.
"Spíš na špatném místě. Chápu, že jsou všechny ty věci lákavé, ale já jsem tam." Namíří prst zpět k posteli, než si přidřepne a prohrábne mu dlaní vlasy. Je mu jasné, že něco není tak, jak by mělo.
"No tak, nechceme přece přijet pozdě, znáš to… dát se do kupy, zajet pro nějaký dárek..."

Inoran, Hyde

Ino se zrovna chystal nahlédnout pod pokličku, kde očividně bublá něco moc dobrého, když se v kuchyni objeví i Ruki. Narovná se a ohlédne, v tu chvíli se mu na tváři objeví zářivý úsměv, jak z reklamy na zubní pastu ale místo toho, aby byl u něj první, samozřejmě ho předběhne Koron. Klidně si počká až se přivítají a při plácnutí Minaki si promne rty o sebe, aby se upřímně nerozesmál. On by mu to neodepřel, asi mu nedokáže říct ne; naštěstí tu na něj není sám. Rozejde pomalu jeho směrem, aby si na pár okamžiků užij jeho rty. Moc dobře si vzpomíná na pohledy Minaki, když k nim poprvé přišla. Dívala se na ně jako všichni kolem, tedy většina určitě. Ten věkový rozdíl ji samozřejmě neušel a skoro to vypadalo, že práci u nich nevezme a Ruki to svými poznámkami, u kterých se Ino málem neovládl a rozesmál, moc nevylepšil. Chtělo do dobrý čaj a dlouhou debatu s oběma, aby pochopila jak to mezi sebou vlastně mají.
"Kdybych věděl, že budeš v posteli tak dlouho, pospíším si nahoru." Broukne tiše, aby ho mohl slyšet jen on a to, že je nervózní, dává hlavně najevo očima, které těkají k hodinám. Pak se neubrání tomu, aby sjel Rukiho pohledem od hlavy až k patě. Jiný by asi řekl, aby se šel převléct, aby si vzal něco vhodnější ale jemu se prostě líbí; to je jeho Ruki a on by ho nikdy nevyměnil.
"Sluší ti to." 
"Vyžehlila jsem košile." Ozve se hlas jejich hospodyně a jak se zdá, ona má na Rukiho oblečení úplně jiný názor.
Hyde už nějakou chvíli sedí v šatně a tak nějak se snaží nevnímat svět okolo. Jen si občas skousne spodní ret, když nad jistou stránkou dnešního dne přemýšlí o něco usilovněji. Jakmile se ozve Gakkův sametový hlas, pomalu očka otevře a kouká na něj, jak kdyby úplně nepochopil, co že mu to říká. Srovnává si v hlavě, jak přesně zněla jeho věta a pak mírně pozvedne koutky.
"Snažím se dosáhnout osvícení, abych věděl co na sebe." Zažertuje ale je mu vidět v očích, že ani jemu to vtipné nepřišlo. Přivře spokojeně víčka, když mu prohrábne vlasy a bez váhání se vyhoupne do dřepu taky, aby se mu vměstnal do náruče a je mu upřímně jedno, jestli se tu nakonec budou válet oba. On se potřebuje řádně přitulit a nějak z hlavy dostat všechny otázky.
"Já tam hrozně nechci a zároveň už tam chci být." Zamumlá nesmyslně a pak se odtáhne, když padne slovo dárek. Málem by na to zapomněl, měli by přece něco přivézt. Koukne mu do očí s mírně pootevřenými rty.
"Jsem hrozný, vůbec mě to nenapadlo." Nejradši by se plácnul do čela a pak mu pohled padne o kousek níž a doje mu, že Gackt je samozřejmě nahý, on na sobě taky nemá triko!
"Možná…" Zavrní s jistou spokojeností nad tím, co vidí.
"By se dal dárek vyřídit po telefonu a pak ho jen vyzvednout. Víš, zase moc přemýšlím a nevím, co s tím."

Ruki, Gackt

Ještě chvíli si s hospodyní vyměňuje bojovný pohled, ale ona nepovolí a tak se sehne pro Korona a vezme ho do náruče. Usměje se na něj a posléze i na Ina, kterému vybídne své rty. Psíka podrží v jedné ruce a tou druhou ho jemně pohladí po tváři. Už zase tak krásně voní... Pousměje se a trochu se začervená po Inových slovech, ale když mu Inoran ještě složí kompliment, nadšeně se zavrtí na místě a přivine psa k sobě. Hledí mu do očí přesně do okamžiku, než se ozve hlas Minaki a oni se oba dva ohlédnou.
"My jdeme do divadla?" Pronese Ruki tím nejuštěpačnějším hlasem, jakého je schopen, aby dal jasně najevo, že když se to hostům nelíbí, ať si pr... ať nechodí. Nakonec se usadí za jídelní stůl, kde ale nedostane skoro nic, protože oběd bude zanedlouho a měl přece vstávat včas.
"Tos mi pořídil mámu?!" Namíří Ruki rozhořčeně prst na hospodyni, která je zrovna zády.
Mezitím u Hyda v šatně Gackt pozoruje tvář svého milovaného až do chvíle, kdy se mu stočí do náruče, takže si sám kecne na zadek a opře se o protější zeď zády. Musí rozkročit a vměstnat si ho celého k sobě, ale to mu nevadí. Tiše vydechne a konejšivě ho hladí po zádech. Jeho citlivou Růženku to sebralo víc, než by čekal. Musí si pořád připomínat, jak křehký je.
"Bude to všechno úplně v pořádku, věř mi. Inoran je..." Hledá vhodná slova v hlavě. +Trdlo neříkej...!+
"Hodný kluk, ehm." Vybere si nakonec a vřele se na něj usměje, když dojde na dárek. Porovná mu vlasy na čele, ale v očích mu dravě zasvítí, jakmile postřehne jeho pohled směrem dolů.
"To by zařídit určitě šlo." Řekne mu medově, ale s podtónem zvedajícího se apetitu.
"Já to vyřeším za tebe." Řekne ochotně, než se rty přitiskne na ty jeho. Odnést Hyda do postele, je to nejmenší, co by mohl pro své ranní posilování udělat. Absolvuje s ním dokonalé ráno, vyžene mu z hlavy myšlenky na cokoliv, než je on sám a dárek taky zařídí. Nakonec mu nadiktuje i outfit, naloží ho do auta a koutkem oka sleduje, jak klesá v sedačce níž a níž, čím blíž domu jsou. Musí se tomu v duchu hrozně smát. Zaparkuje před nevelkým domem, který by sám označil za pěkné venkovní sídlo a diví se, proč koupili něco tak malého. Vezme Hyda za ruku, trochu ho odvláčí k domovním dveřím a rázně zaklepe. Kdyby mohl vidět, jak Ruki uvnitř domu strne, hrozně by se smál. Koron se rozštěká jako šílenec, i když je to jen štěně čivavy a doráží na dveře. Ru si vymění pohled s Inoranem, ale vypadají oba dva asi tak stejně. Otevřít dojde Minaki.

Inoran, Hyde

Ino se málem rozesměje, když padne otázka o divadlu. Přejde ho to vzápětí, kdy vyfasuje pohoršený pohled i on. No, s tou hospodyní to úplně nedomyslel ale…asi je má oba opravdu ráda, když se tak stará. Nejspíš jí dá prémie hned první měsíc. Nechá Rukiho usadit se ke stolu a sám jde na obhlídku hrnců, protože ač jí málo, téhle vůni se prostě nedá odolat. Pak si to bude asi vyčítat ale…to až pak. Než se naděje a vyslechne poznámku o mámě, ohlédne se Rukiho směrem a dostane přes prsty i on.
"Nám oběma, očividně." Místo toho, aby se zamračil se ale usměje a radši ten hrnec zase zavře, co kdyby náhodou měla v ruce vařečku.
"Pro tentokrát můžeš." Opáčí Hyde Gacktovi, když ho ujistí, že Ino je přesně takový, jak si myslí. Nemá mu za zlé, jak se choval v nemocnici, taky se mu za to omluvil a Hyde se moc dobře dokáže vžít do jeho kůže. On by se choval stejně, kdyby se na něj snažil někdo mluvit, když byl Gackt bodnutý. Nebrání se, že za něj chce Gakku zařizovat dárek, protože to znamená, že ráno pro ně dva nekončí a to se mu rozhodně líbí. Dokonale se i úsměvem nechá skoro obléct, jenže to na něj zase dolehne, jakmile se usadí do auta. Ten pocit, že se něco pokazí, asi zvyk z předešlých let nebo co. Snaží se tváři, že se nic neděje ale střídavě tiskne Gacktovi ruku a okázale kouká z okýnka ven, přitom se snaží vcucnout do sedačky nebo propadnout do země. Smůla, pásy ho daleko nepustí.
"Zapomněl jsem ehm…mobil." Zastaví se v půli cesty k domovním dveřím a nejradši by se otočil na patě a jel hned zpátky. Nemůže, Gakkova dlaň ho táhne za ním a tak ji spolehne a hlasitě polkne, až rázně zaklepe.
"Já bych radši…" Začne nové naléhání a v tu chvíli se dveře otevřou a v nich není ani jeden z nich, jen hospodyně…asi, která je uctivě uvítá a uvede je do obýváku, kde stojí Ruki s Inem. Hydovi se koutky automaticky zvednou, když zakotví ocelovým pohledem na tom mladším.
"Ruki, vypadáš zdravě, to je dobře." Usměje se na něj a pak mu očka padnout i na Ina, který svírá Rukiho dlaň už od té chvíle, kdy se ozvalo zaklepání.
"Vítejte, děkuji, že jste přijali pozvání." Začne Ino jako první se svou typickou zdvořilostí a rozejde se jejich směrem, aby je přivítal. Překonává sám sebe, odsunuje nervozitu stranou ale…to už má taky hezky nacvičené.
"Ale no ták Koron-chan." Koukne Ino na čivavu, která se snaží tvářit bojovně ale pomalu couvá od nově příchozích.
Hyde to vyřeší úplně jednoduše, aby se zbavil nervozity a přidřepne si lákajíc čivavu na svou dlaň a svůj hlas.
"Jen ho nechej, je úžasný. My děkujeme za pozvání." Rozplývá se nad štěnětem a promluví nakonec úplně přirozeně, když nad tím nepřemýšlí, jde to celkem samo.
"Prosím, pojďte se posadit. Oběd bude za chvíli." Uvede je Ino, aniž by se přestal usmívat. Rád by se zeptal na mámu a omluvil se ale…přece to na něj nevybafne hned ne?

Ruki, Gackt

Ruki se drží Ina za ruku až do okamžiku, kdy na ně Hyde promluví jako první. Teď teprve si připadá trochu nepatřičně, protože vypadají, jako když na ně má zaútočit mrak sarančat, místo aby přišla návštěva na přátelský oběd. Chvíli neví, co má říct, protože se pořád velmi stydí za svůj útěk a navíc je trochu konsternovaný tím, jak podobní si oba bratři jsou. On to prostě vidí a nemůže si pomoct.
"Um, díky... ty vypadáš... um, taky v pohodě." Pokusí se o společenskou zdvořilost a snaží se ignorovat pana dokonalého vedle něho, který si prohlíží celý dům trochu kritickým pohledem a je dva dost pobaveně.
Jen co Gackt překročí práh domu a trochu se rozhlédne, zakotví očima nejdříve na Inoranovi a poté na tom kloučkovi vedle něho. Vypadá spíš jako jeho syn, než jako jeho přítel a on si musí v duchu říkat, co je na něm asi tak úžasného, že s ním stačí držet krok. Je tak dobrý v posteli? Protože podle toho sveřepého výrazu to rozhodně nebude křehká dušička, co poletuje okolo s prachovkou a sušenkami. +Ino-chan, ty ses na stará kolena pomátl...+ Pomyslí si, když si s Inem vymění pozdravy a potřesou rukama, aby se vzápětí mohli zout a odložit si. K jeho nemilému zjištění už se Hyde válí po zemi a muchlá malou krysu, co tady imituje štěkot a on se v duchu pomodlí, aby na něj později nevytáhl něco podobného. Mít chlupy na sedačce, kalhotách a v autě? Tak to ani omylem! Přistihne se, že mu trochu chybí Tetsuya.
"Ano, úplně... k sežrání, to bude na oběd?" Zasměje se a Ruki ho propíchne pohledem. Udělá na něj obličej otce konejšícího mimino a baví se ještě líp. Sehne se k Hydově oušku a nasadí si smyslný podtón.
"Pojď, Neko-chan, posadíme se..." Jemně ho postaví a tím setřese psa. +Kočky a psi si stejně nerozumí, srdíčko...+ Odvede ho za Inoranem ke stolu a posadí se na místo, které mu ukáže. Hyde třímá v rukou ještě dárek, ale nechává předání na něm. Kopretince květiny nepřinesl, přišlo mu to divné a teď, když ho vidí, asi by u toho umřel smíchy.

Inoran, Hyde

"Díky, tomu říkám kompliment." Prohodí Hyde k Rukimu, díky čivavě evidentně zapomněl na všechnu nervozitu a nechává se unést svou vlastní povahou. Pak stočí nevěřícný pohled na Gackta a propíchne ho skoro stejným pohledem jako Ruki.+Tebe si dám na oběd.+Proběhne mu hlavou pobaveně a už ho napadají podobné myšlenky, že by mu nějakého chlupáče pořídil. Třeba na narozeniny. Dokonce mu i trochu ujde pobavený výraz Inorana, který jim pokyne ke stolu a cestou vezme Rukiho kolem ramen.
"Přiznej se, že jsi nervóznější, než já. Zatím ani jedna poznámka." Neodpustí si šeptnout poznámku a ještě kývne na Minaki, aby pomalu začala servírovat oběd. Hyde dokonce i málem zapomněl na dárek, který si nese pod paží.
"Ještě taková drobnost." Připomene vlastně i sám sobě, než se usadí a podá Inoranovi balíček. Jak to tak vypadá s dárkem Ino vážně nepočítal a párkrát překvapeně zamrká.
"Díky, já…myslím, že bych se spíš měl omluvit, než cokoliv přijímat." Řekne jako první a vypadá pořád trochu zaskočeně.
"Omlouval ses už dost. Není to tak dlouho, co jsem měl…" Odmlčí se na chvíli a koukne na Gakka, který už se uvelebil u stolu.
"Dost podobné starosti, úplně to chápu." Usměje se na Ina upřímně s krátkým položením dlaně na předloktí a kývnutím hlavou ho pobídne, aby dárek otevře. Sám se usadí ke stolu. Ano, už se cítí mnohem lépe.
"Divím se, že ti ještě neutekl." Prohodí s nádechem pobavení a s omluvným pokrčením rameny sjede Rukiho pohledem. Tomu prostě nešlo odolat. On sám vlastně vůbec neřeší, jak vedle sebe ti dva vypadají, viděl toho už tolik, že mu to nepřijde ani trochu zvláštní.
"Nebude to trvat dlouho, věř mi.. Až zjistí, že je se mnou hrozná nuda." Protočí sám nad sebou očima Ino a pustí se do rozbalování dárku.
"Jak vlastně dopadla poslední kampaň, totiž…od té doby jsem Tetsuyu neviděl." Nepatrně se ošije při vyslovení jeho jména, protože si spíš mapuje, kde se nachází a jak daleko od nich může být. Konečně se dostane skrze papír a vybalí z něj malé fotoalbum a drahé pánské hodinky. Už si tuší, co je od koho a trochu se mu zachvějí prsty, když první otevře album. Uvnitř je jen pár starých fotek jeho rodičů a hlavně mámy. Hyde mu věnoval jediné fotky, které mu zůstaly, on mámu znal, Ino jí nejspíš pořádně nepozná, protože tohle už není ona.
"Myslel jsem si, že by tě to možná zajímalo." Prohodí Hyde a dloubne zlehka loktem do Gackta s provokativním blýsknutím v očích, on mu přece říkal, že ty hodinky už jsou zbytečné.
"Já…totiž…Arigato za oba dárky. Trochu mě to zaskočilo." Ozve se Inův hlas, vypadá dost rozhozeně, usadí na židli a z alba vytáhne jednu fotku své vlastní matky, té skutečné.

Ruki, Gackt

"A to, že vypadám zdravě bylo co?" Neodpustí si Ruki. Jak by měl vypadat? Pořád otráveně? Copak měl nějakou chronickou nevyléčitelnou nemoc? Tím rovnou vyvrátí Inoranovo tvrzení o absenci svých poznámek. Raději zapluje za jídelní stůl a pokukuje po obou hostech, zatímco Minaki nalévá polévku. Jakmile zmerčí dárek, začne být zvědavý. On si evidentně žádný nezaslouží, i když ho málem zabili, tseh.... Podrobí Gackta zkoumavému pohledu, protože mu tedy rozhodně nepřipadá na smrtelné posteli jako byl nedávno on sám, ale radši mlčí. Jenže to nečekal, že se do něj strefí zrovna Hyde a rovnou s těmi útěky. Nakrčí nos, když si přisadí i Ino a chvíli hledí do desky stolu.
"Promiň, ale byl jsi podezřelý..." Řekne svou omluvu neomluvu a Gackt vyprskne smíchy.
"On a podezřelý? A čím prosím tě?" Snaží se ovládnout smích, ale Hyde vypadá jako všechno, jenom ne někdo, kdo by zkřivil vlas mouše.
Ruki protáhne obličej, když zazní jméno Tetsuya a Gackt si pro změnu chvíli měří jeho. Už si s Tetsuyou volali a tudíž zná Aoiho ultimátum. Tak trochu tady osahává terén a když vidí, co je Ruki zač a jak se tváří při vyslovení jeho jméno, začíná mít vážné obavy, že se to kdy podaří. Nakonec ale stočí modré oči k Inoranovi a všichni mohou začít jíst polévku. Chopí se tedy lžíce.
"Dopadla výborně, ostatně tak jako obvykle. Myslím, že jinak by už neexistovala polovina Tokya." Zasměje se, ale je jediný. Zdá se, že nikdo jiný tu pro Tetsuyovu povahu nemá pochopení. Radši si vloží první sousto do úst. Hospodyně vaří celkem dobře, ale odpustí si komentář, aby se neschýlilo k válce. Pokrčí rameny, když si s Hydem vymění pobavený pohled ohledně hodinek.
"Dej je jemu..." Kývne bradou na Rukiho.
"Nechci je." Prskne hned Ruki vzdorovitě, ale jakmile je fotka v Inových rukou, hmátne po ní, sebere mu ji a sám se na ní zadívá. Chvíli ji natáčí a snaží se v ní vidět ty dva. Moc mu to nejde. Gackt se znovu pobaveně zasměje.
"Alespoň díky Rukimu nebudete přehnaně sentimentální." Prohodí a pokračuje v obědvání. Ruki fotku zase vrátí a sám se chopí lžíce. Asi to neměl dělat, ale byl moc zvědavý a Inovi to moc trvalo.

Inoran, Hyde

"Podezřelý?" Vypadne z Hyda skoro nevěřícně a už se taky culí, protože Gakkovo vyprsknutí jen tak přejít nešlo. Zdá se, že se dobře baví a on začíná celkem kvalitně taky.
"Já si to snad začnu brát osobně." Uchechtne se ještě krátce a stočí pohled na Gakka.
"Asi bych s tím svým obličejem měl začít něco dělat." Usměje se na něj skoro až smyslně, co on na to.
Ino se řádně zarazí, když padne poznámka a shoření půl Tokia. Trochu nervózně se pousměje ale na něm vidět, že mu to vtipné opravdu nepřišlo. Taky komu by mohlo, po tom všem vyhrožování a nátlaků a otravě Rukiho. Tetsuya by byl schopný fakt něco podpálit.
"To jsem rád, že se vše povedlo, jak mělo. Čekal jsem, že to možná…nedopadne." Chce se zpátky podívat na fotku ale tu vzápětí přijde. Rozhodně nemá v plánu mu ji brát, jen se smířlivě pousměje, když vidí, že ho to zajímá. Vlastně ho to upřímně zahřeje. Konečně se pomalu pustí do jídla a jemu rozhodně chutná. Minaki jim vaří, jak je potřeba a hlavně nemá problémy s jeho porcemi a vyváženým jídelníčkem. Což Ruki dost často komentuje ale…bez toho by to nešlo.
"Jenom díky Rukimu?" Zeptá se Gakcta Hyde po prvním soustu, které si náležitě vychutná a je vidět, že rozhodně nebyl dřív na podobné jídlo zvyklý. Vychutnává si každou buňkou chuť, tohle se asi jen tak nezmění.
"Je to výborné." Zhodnotí jídlo a rozhodně to není zdvořilostní fráze. On byl donedávna zvyklý na kde co a tohle…je vlastně luxusní. Od té doby, co žije u Gakka se pravidelně baví tím, že šmejdí, čte etikety, co že to vlastně je a hádá kolik to všechno stálo. Úplně jiný svět.
"Arigato, jsem rád, že se mi podařilo sehnat takovou hospodyni, stará se o nás velmi dobře." Zareaguje Ino na Hydova pochvalná slova.
"Byl to trochu problém vzhledem..." Odmlčí se, když mu dojde, že mluvit o problému by nebylo nejspíš úplně nejlepší a zavrtí hlavou, jakože nic neřekl.
"Vzhledem k tomu, že Ruki je tak o polovinu mladší?" Protočí očima Hyde, protože ten nemá problém s tím, aby věci pojmenoval tak, jak jsou.
"Nevypadáš, jen vím tvoje datum narození. Nedělám si s tím hlavu být tebou. Různí lidé, dělají různé věci a tohle mi přijde ještě dost v pohodě." Odmávne to jen tak dlaní a odloží lžící od polévky.+Jako třeba ty.+ Připomene mu jeho podvědomí a má pravdu.
"Třeba ti jen závidí, že sis troufl." Pokrčí rameny a koukne nevině na Rukiho.
"Nic ve zlém." Dlouho mu pohled na něj nevydrží, protože už má před sebou druhý chod a ten se mu taky zamlouvá. Prohlíží si ho ze všech stran, zkoumá každá detail a je vidět, že mu to rozhodně taky chutnat bude.
"Spíš jsem ho ukecal...asi." Vypadne z Ina dřív, než se stačí zarazit a přemáhá koutky, aby se nevyhouply nahoru.

Ruki, Gackt

Ruki si původně myslel, že tohle celé nějak zachrání nebo se normálně omluví, ale karma to snad nechce nebo co, protože čím víc otevírá pusu, tím je to asi horší. "Tak to se opovaž." Zavrní medově Gackt a nedopustí si krátký polibek, u kterého na něj Ruki hledí jako by se díval na vlastní rodiče - zkrátka nechutné. To, že on dělá to samé, je úplně jiná věc. Pak se škodolibě zasměje, když Ino zmíní, že Tetsuyova kampaň dopadnout nemusela. V tu chvíli by si s ním nejraději plácnul, ale jen křiví rty a přehrabuje se v polévce, než mu Minaki talíř sebere, aby nezdržoval hlavní chod. Dotčeně si povzdechne.
Gackt pokrčí rameny a tváří se svatě, ale jak dojde na poklonu jídlu, snaží se ovládnout drobné výtky, které k tomu má. Nejradši by paní hospodyni poradil co a jak. Dlouze si Inorana prohlédne, když zmiňuje trable s hospodyněmi.
"Místo, aby byly vděčné, že jim dáváš práci, ještě ti snad budou diktovat, jak máš žít?" Pronese podmračeně, ignorujíc případné protesty Minaki. Za to evidentně získal sto bodů u Rukiho, který zvedne bradu a zatváří se ve smyslu, he - já taky musel dělat poskoka!!! Hyde to vezme za úplně jiný konec. +Ještě dost v pohodě? Ještě...?+ Pomyslí si Ruki a už zase neví, co tím chce Hyde říct a jak to myslí. Možná je moc podezřívavý. Prý, že si Ino troufl... Už se asi nikdy nikdo nedozví, jak z něj byl na začátku nervózní, jak si myslel, že by u někoho takového nikdy neměl šanci ani na ohlédnutí natož na něco víc, jak mu Ino přišel krásný...

Převrací to ve své hlavě až do chvíle, kdy Ino řekne, že ho ukecal. Podívá se mu do očí a chvíli vypadá dokonale bezbranně.
"Nechtěl jsi mě pustit ze svého pokoje." Špitne, ale kruci, to on byl ten, kdo by měl ukecávat lidi jako je Inoran. Raději se všichni pustí do hlavního jídla, ale Gackt se polovinu času baví protáčením skleničky v dlani a sledováním Hydova výrazu, blízkého orgasmu.
"Doufám, že pro něj máte ještě dezert." Zavrní a Rukimu skoro zaskočí. Mimoděk se dokonce začervená, protože je mu úplně jasné, o co tady jde. To je teda divná návštěva!

Inoran, Hyde

Hyde se samozřejmě vůbec nebrání krátkému polibku od Gakka. Právě naopak ještě si spokojeně zavrní, jak to umí jen on. Tohle si prostě nemohl odpustit, navíc k tomu jeho ujištění, že obličej má naprosto v pořádku, no kdo by si stěžoval.
Ino se u toho uculuje a kouká na místo na stole někde mezi ním a Rukim a u toho si poklepe prsty na rty. Možná taková malá provokace, že by si něco podobného od Rukiho taky nechal líbit. Že by geny?
"Ony ani moc diktovat nechtěly, prostě se jen otočily na patě a radši rychle zmizely. Minaki se aspoň zdržela na čaj a nějak jsme to všechno v klidu probrali." Pokrčí krátce rameny Ino ale příliš se tím dál zaobírat nechce.
Hyde se dokáže odtrhnout od jídla až při špitnutí Rukiho o zdržování v pokoji. Zvědavě zvedne hlavu a probodne je pohledem oba dva. Hrozně mu cukají koutky, protože tohle neokomentovat ho stojí značné úsilí a nakonec se neovládne.
"Tak ne, že ti nestihl utéct ale ty sis ho prostě zamkl." Vypadne z něj dřív, než se stačí ovládnout a jen pozvedne dlaně, aby jej nebrali příliš vážně.
"Já snad půjdu dobrovolně za dveře." Zamumlá si pro sebe, než se ocelová očka stočí na Gakka.
"Budeš mě taky zamykat." Zavrní smyslně.
"I s dezertem?" Promne si rty o sebe a zacpe si radši pusu dalším soustem.
"Chtěl jsem říct, že ano ale myslím, že pro některé bude lepší sklenka něčeho ostřejšího." Koukne Ino na Rukiho a vyfasuje pohoršený pohled od hospodyně, která je neustále obskakuje, zda jim něco nechybí.
"Myslel jsem samozřejmě pro sebe." Pokusí se zachránit situaci a už jí raději taky.
"Začínám si připadat, že mi je náct." Postěžuje si tiše, když se Minaki odporoučí do kuchyně a v první chvíli mu vůbec nedojde, jak to mohlo vyznít. Za to Hydovi to dojde velmi rychle.
"Tak vidíš, můžete začít s voděním za ručičku a osaháváním v kině." Ukáže na oba dva hůlkami, mezi kterými má kousek masa a vloží si ho mezi rty. Pak se okamžitě ohlédne vedle sebe.
"V kině, ne pod stolem." Upozorní svou drahou polovičku vzápětí, protože je mu úplně jasné, co ho napadne jako první. V tom se vrátí hospodyně, která všechno slyšela a snad si myslí, že by tím Rukiho mohli pohoršit. Tentokrát schytá zvláštní pohled i Hyde.
"Výborně, už si připadám stejně." Trochu se poposune na židli níž a vymění si s Inoranem pobavený výraz. Obavy že si nebudou rozumět, jsou ty tam.
"Jak se zdá na Rukiho se nesmí ani špatně podívat. Taková ochranná ruka, se jen tak nevidí. Nevím, kdo z vás to má těžší."