18. listopadu 2026

Valerian x Lucas - Zbraně nejsou problém, dodáme cokoliv. - část 1.

(doupě)




Valerian

Už nějakou dobu si brousí zuby na novou návštěvu u toho hajzlíka Lucase. Pozoruje ho samozřejmě z dálky a vypadá to, že od toho incidentu se chová vzorně. Tohle nedostal za úkol od Antonia a přistihne se, že ho poslední dobou obchází docela často, ale tady nebyli v Itálii. Platila tady jiná pravidla a on chtěl být mnohem samostatnější. Lucas dokonce podnikl některé kroky k tomu, aby Elliho otce svedl ze stopy a vyžehlil si to u blonďáka. On s ním a se vším tím kolem má ale úplně jiné plány. Dnes ho ale nemíní přepadnout, jednoduše si zjistí, kdy je doma a nakonec zazvoní u jeho dveří. Pečlivě upravený, v obleku a černých rukavicích, bez kterých v podstatě nevychází ven. Jeden nikdy nevěděl, kdy bude potřebovat někoho zavraždit bez otisků prstů. To zvládali dokonce i tady v tom středověku. Narovná se v ramenou, zasune obě dlaně do kapes kalhot a vyčkává s pohledem upřeným někam před sebe a mírně k zemi. Ví jistě, že to mládě tady dneska není, což je jedině dobře. Nemíní s ním řešit, co má v plánu. Zase by začala hysterická scéna a cosi o tom, že jsou přece rodina, ale tohle si nevymyslel on, ale blondýna a Kastel. A ta byla fuč.

Lucas


Je to teprve včera, kdy doprovodil Elliho s malým zpátky k domu na stromě, ale hned jak se od nich odtrhl, moc dobře vnímal, že je uvnitř něj jaksi prázdno. Vlastně už si ani nepamatuje, jak lehké je, někoho tak moc postrádat. Teď jen tak, jako tělo bez duše, prochází po bytě sem a tam. Najednou nemá nic kloudného na práci a ani ta flaška pro něj není řešení a to je co říct. Občas si uvaří kafe a počítá si Elliho skladby, které tu zůstaly. Nakonec si naleje panáka celkem kvalitní whisky a usedne s cigaret za bicí, aby mohl střídavě popíjet a přehrávat si jak svoje, tak obecně známé skladby a pak i Elliho. Nehodlá se dneska opít jen sem tam upije a evidentně chce být střízlivý, kdyby se tu třeba zítra oba dva objevili. Je to jeho hlavní motivaci, jak zatočit se svou závislostí. V tom ho ale překvapí zvonek u dveří, tak se zvedne a s jistým zaujetím jde otevřít. Když uvidí Valeriana, stáhne obočí k sobě a začne být hodně ostražitý. Vzápětí se jeho výraz uklidní, kdyby mu chtěl něco udělat, určitě by nezvonil na dveře. Sjede ho pohledem, oproti jeho džínům a bílému triku vypadá o hodně upravenější, než on. 
"Tomu říkám návštěva." Prohodí ironicky, než nechá dveře otevřené a sám jde zpátky ke stolku, kde si vezme sklenku a lokne si. 
"Co tu chceš?" Prohodí a je vážně zvědavý, o co půjde dnes. Podle něj nemá důvod, aby mu šel znovu dávat na budku kvůli Ellimu.

Valerian


Jakmile se dveře otevřou, sjede Lucase hodnotícím pohledem. Pro jednou střízlivý? Už už to má na jazyku, ale ušetří si to rýpnutí a když mu Lucas uhne ze dveří, aniž by se mu je snažil přibouchnout před nosem, vejde rozvážně za ním a jediným pohybem ruky je zavře. Sleduje jeho postavu, skleničku v ruce a projde skrz místnost pružně jako šelma. 
"Doufám, že jsi nečekal někoho jiného..." Neodpustí si přece jenom kysele, než se pousměje. Samozřejmě, že čekal, ale to má teda smůlu. Měl by si zvykat na to, že se teď budou potkávat. 
"Abych tak řekl... jsem tu kvůli jedné záležitosti. Rád bych pustil ze zřetele, to co se mezi námi stalo a taky dokončil tu záležitost kolem Elliho papa... A ty mi pomůžeš." Oznámí mu, než k němu zvedne svoje bledé oči. Neptá se ho, prostě mu to oznamuje a jestli tam umře, tak to je život. Bylo mu vlastně docela jedno, jestli mezi sebou mají s Lucasem válku nebo ne, ale když měli oba pracovat pro Antonia, bylo lepší dluhy urovnat. Než ale Lucas stačí cokoliv namítat zvedne dlaň v gestu, aby ho zarazil. 
"Tím mi dokážeš, že je po všem a budeme srovnaní. Co ty na to?" Elli bude jásat, že je ten zmetek v tahu a on nebude mít důvod dál Lucase podezřívat, což právě teď dělá. Chce vidět, jak si s ním poradí sám a holýma rukama, ať to má šťávu.

Lucas


Chvíli sleduje dno sklenky, než si vezme z popelníku hořící cigaretu a krátce si protáhne. Valerian má jeden bod k dobru, nechodí dlouho kolem horké kaše a vybalí na rovinu, co po něm chce. Je to příjemná změna, oproti lidem, kterým trvá týden, než se vůbec dozví, co po něm chtějí. Chvíli jej sleduje s mírně pozvednutým obočím a sarkastický se uchechtne. Zatím nic neříká, ale v očích je jasné vidět, že se nad tou situaci dobře baví, ale z druhé strany nad tím i přemýšlí. Rozhodně je to něco, co by rád udělal, rozhodně nejen pro své svědomí, ale hlavně pro Elliho. Pár kroky přejde ke kuchyni odkud vytáhne druhou sklenku, nalije do ní whisky a pošle ji po kuchyňské desce přesně ke kraji blíže k němu. 
"Ale copak? Teče ti do bot a potřebuješ pomoc? Není to nikdo jiný, za kým bys šel anebo už ti nikdo, na koho bys měl páku nezbyl?" Neodpustí si krátké rýpnutí do jeho osoby s tichým smíchem a odejde se usadit napříč na pohovku s nohama na područce. Nejde o to, že by se tomu vyhýbal, ale snaží se přijít na to, proč s tím jde zrovna za ním. 
"Počítám, že pár tvorům naráz potřebuješ rozbít hubu, proto jdeš za mnou že?" Dodá ještě otázku ale zatím se zdržuje souhlasu nebo odmítnutí, přebírá si to v hlavě.

Valerian


Sleduje měnící se grimasy v jeho tváři. Stihne jich docela hodně. Na tohle on sám nikdy moc talent neměl. Pak zapíchne pohled do jedoucí skleničky a nakonec ji vezme do dlaně a pozvedne v náznaku přípitku. Sice v tuhle denní dobu normálně nepije, ale proč ne. Je to jako takové malé obchodní jednání. Pak ale pozvedne obočí hodně nahoru a nepokrytě na něj okamžik zírá. Vůbec mu nedochází, kde přišel na takovou pitomost a že ani trochu nepochopil, o co mu jde a tak mu malinko trvá, než si to přeorganizuje v hlavě. Ne, tohle si urovnat nejde, na tohle jeho vnímání prostě nestačí. Ti lidé... zavrtí pro sebe hlavou a nasadí trpělivý tón jako by byl otec co mluví se zabedněným synem. 
"Ty mi nerozumíš. Já si pro něj dojdu s tebou nebo bez tebe. Jen jsem si myslel, že bys třeba rád odčinil, co jsi napáchal a tomu grázlovi rozbil hubu. Pravda je, že jsem od tebe mohl čekat, že něco takového tě nenapadne. No nic. Věnuj se dál svýmu pití a šukání jeho prdelky, i když to hlubší význam asi nikdy mít nebude." Zarýpe si, obrátí do sebe skleničku, pošle ji po desce zase zpět ke dřezu a vykročí směrem ven z bytu. Samozřejmě s tím souvisí i fakt, že ten vroubek mu u něj zůstane jako ve spořitelně.

Lucas


Sedí naprosto v klidu a popíjí si bez přehnané ho spěchu svou whisky. Rozhodl se jí koupit nedávno, aby si trochu oživil večery, které tu tráví o samoty, ale rozhodně už nemá důvod na své předešlé alkoholické eskapády, které trvaly někdy i týdny. Skoro to vypadá, že ho slova Valeriana nezajímají, ale dost intenzivně se tím probírá v hlavě. Poslouchá dál jeho monolog a úsměv se mu ještě víc rozšiřuje, vlastně dosáhl toho, čeho chtěl. To už se ale Valerian otočí na páté a míří ke dveřím. Očividně trpělivostí zrovna neoplývá, tedy ne co se sociálních aktivit týká. 
"Samozřejmě, že jdu taky. Zase takovej kretén nejsem." Houkne za ním s naprostým klidem a narovná se do sedu. 
"Jen jsem radši, když narovinu vím, co se bude dít. Ty jsi mi to pěkně rozbalil, mám rád takové dárky." Prohodí pobaveně a vypadá to, že si z něj tak trochu dělá srandu. Jeho humor je ale taky dost osobitý. Většinou nemá buňky na to, aby mluvil vážně a teď se to jenom potvrdilo, ale z druhé strany se trefil do černého. 
"Kdy jdeme?" Vypadne z něj poslední otázka, než odloží prázdnou sklenku na stolek vedle a čeká, jestli se vrátí zpátky nebo ne. Je to jeho příležitost vrátit Elliho otci všechno, co mu provedl a možná je v tom i kousek vlastní minulosti. Díky tomu, že to dokážou by mohl trochu ulehčit vlastnímu svědomí a ujistit sám sebe, že není na tomto světě úplně zbytečný.

Valerian


Zastaví s u dveří a otočí se k němu zase čelem. Ne, tenhle vtip taky nepochopil. Lucas je pro něj snad ještě hůř čitelný, než Shelle a to je opravdu co říct, vzhledem k tomu, jak se na ni dívali všichni kolem. Ta už aspoň ví, jak s ním mluvit a co pochopí, a co ne, ale on...? Založí si pomalu ruce na prsou. 
"Taková záležitost bude potřeba pořádně naplánovat a já do toho nějak nemíním tahat svýho šéfa." +Rozuměj, tak trochu si tě chci zaháčkovat pro sebe a ne pro něj...+ Pomyslí si při tom, když se mu podívá přímo do očí. Udělal by pro Antonia cokoliv, ale ještě mu pořád nemůže odpustit tu křivdu, kdy ho nechal na Zemi a odjel sem beze slova sám. 
"Nepochybuju o tom, že bude mít dobře hlídanou rezidenci, peníze, vybavení... nezná mě a to je moje výhoda, ale zná tebe, takže se dovnitř pod záminkou nedostaneme. Nebo tam můžu vejít já a ty počkáš na vhodnou příležitost venku, ale podle mých informací jsou ty pozemky obrovské. Elli mohl žít jako princ, kdyby..." Promne si dlaní bradu. 
"No, to je asi jedno…" Ten příběh ho dřív vůbec nezajímal, ale teď si musel dost zjistit. Bylo to temné a nechutné a ne, stejně mu to není líto ani se do něj neumí vcítit, ale i tak… Některé věci se nedělají dokonce ani v jeho kruzích.

Lucas

Trefil přímo do černého, tím se jistý hned ve chvíli, kdy se Valeria otočí a tváří se zase, jak kdyby to tu osvobodil. Tohle mohl čekat a vlastně ho to ani nevyvede z míry. Už začíná docela přicházet na kloub jeho vzorcům chování. Ten ksicht, který právě nahodil si bude dobře pamatovat, určitě z toho vznikne nějaká dobrá poznámka na jeho adresu.
"Jasně, že to bude chtít plán, ale spíš na to dostat se ven, dovnitř to nebude problém." Zkonstatuje naprosto klidně, sám přece ještě s jeho otcem spolupráci neukončil a ani mu nedal podnět, aby si to myslel. Možná by to mohl být způsob, jak to celé začít a pak už jen vymyslet způsob, jak to dokončit. Nedal Elliho otci vědět už od té události, kdy mu řekli pravdu a ta odmlka není delší, než už kolikrát byla. Přece jen neměl tolikrát možnost se ozvat včas. 
"Přijme mě i s tebou, i když s tím tvým ksichtem to úplně lehký nebude. Ale jestli máš v plánu vlézt tam nepozorovaně…Je to na tobě já se přizpůsobím." Dodá nakonec a nechá ho, aby mu osvětlit, co má vlastně v plánu. Určitě to má nějakým způsobem promyšlené. Je vlastně docela zvědavý, jak někdo jako Valerian podobné situace řeší.

Valerian


Vydá se zase zpátky do středu bytu a usadí se na pohovku s nohama rozkročenýma a předloktími opřenými o stehna, sepne dlaně před sebou a podívá se na něj. 
"Co kdybychom začali tím, co ví teď? Nebo, co si myslí, že v? Po tom, co se tu stalo jsi to musel nějak zahrát, a od toho se odrazíme." Zeptá se ho na rovinu, když zkoumá jeho obličej. Vypadá tak nějak líp. Prostě normálně a docela odpočatě. Jeden by si myslel, že vedle Elliho odpočívat nejde a už vůbec ne potom, co si pořídil ještě svoji menší kopii. Je vůbec možný toho blonďatýho ďábla milovat? Chudák Lucas... pomyslí si, než si vzpomene sám na sebe, na Sheeni, na fakt že brzo bude taky otcem. Mimoděk se mu trochu uvolní rysy v obličeji, to proto, že ji miluje a to dítě bude milovat až moc. Kdyby to jenom Lucas tušil, to by bylo keců. Nebo by měli námět na klábosení v hospodě, ale takové věci Valerian nedělal nikdy a s nikým. Normální život? Je pro něj něco takového možné? S podobně nenormálními přáteli a rodinou možná ano…

Lucas


Když se usadí Valerian na pohovku posadí se skoro jako člověk, jen si hodí nohy na stůl, zas tolik váhy jeho návštěvě přikládat nemá v plánu. Je to vlastně jisté znamení toho, že se v jeho společnosti uvolnil a nepředpokládá jakýkoliv útok. Přemýšlí, co bylo vlastně v posledním dopise, který mu napsal. Myšlenky má čisté, takže mu to trvá jen minutu, než si vybaví všechny detaily. 
"Poslední zprávy, co jsem mu napsal je, že se Elli přesunul z Terayi a že ho nemůžu najít. Když přijdu s tím, že jsem ho našel, pustí nás dovnitř oba dva a s velkou radostí." Osvětlí mu situaci, která je v tuhle chvíli aktuální, od té doby se s ním nespojil, takže pokud už neposlal někoho dalšího, je reálná šance, že jim tohle projde. Samozřejmě je v tom jisté riziko, ale s tím oba jistě počítají.
"Ven to bude větší sranda, ten barák je fakt velký a hodně dobře střežený. Navíc má kancl až v druhém patře a nejhůř přístupný." Dodá ještě, protože tam jednou byl a celkem dobře si to pamatuje. Típne cigáro, které během svého proslovu dokouřil. 
"Proč ho chceš smést z povrchu?" Docela ho začíná zajímat Valerianova motivace.

Valerian

S očividnou nelibostí sleduje jeho nohy na stole. Jemu by za něco takového urazili hlavu jak doma, když byl malý, tak později ve službách Antonia a dnes si neumí představit, že by si takhle nějak sedl, pokud by to nebylo za účelem někoho vydráždit. 
"Ty jsi uvnitř tedy někdy byl? Víš o tom sídle nějaké podrobnosti? Myslím skutečné detaily?" Pak ho Lucas zarazí svojí otázkou. Pro jednou se zatváří skutečně normálně a skoro otevřeně, když se opře do opěrky pohovky a chvíli uvažuje, jak mu odpovědět. 
"Poplyne z toho spousta výhod. Tak za prvé je to velký zvíře a já si hodlám přivlastnit jeho teritorium. Za druhé je to osobní. Ve světě, v jakém žiju já, nemůžeš dopustit, aby kdokoliv špatně zacházel s tvojí rodinou, i když toho daného člena třeba nemusíš. Elli se členem stal. On s ním zachází hnusně. Skončil. Je to krevní msta, chceš-li. A za další, je v našem zájmu, aby členové rodiny žili v co největším blahu. Pokud dokážeme zařídit, aby Elli dědil... a já se domnívám, že Antonio by to zařídit mohl... hm... samozřejmě z toho budeme všichni něco mít a nikdo nepůjde s prázdnou. Vidíš, kolik důvodů to má?" Rozhodí nakonec rukama.

Lucas


Sleduje ho, jak začíná povídat a víc slov by z něj asi ani záměrně nedostal. Už chvíli mu připadá, že tu konečně nesedí s nepřítelem, který mu nabízí smlouvu s ďáblem, ale s někým, s kým by možná mohl mít něco společného. Vypadá trochu překvapeně, ale pak se začne soustředit na jeho první otázku. 
"Je to už dlouho a nevím, co všechno se změnilo, ale hlídky se střídaly po osmi hodinách a až k pracovně jsem napočítal třicet lidí, plus asi dvacet v neustále záloze v domě kousek od rezidence. Tím se chlubil sám, je to vůl." Pokrčí krátce rameny, když se snaží si dál vzpomenout na detaily, které by jim mohli pomoct. Je toho celkem dost ale taky je to asi rok, co tam byl. 
"Myslím, že tam budou i nějací psi a přede dveřmi pracovny stáli dva, kteří podle mě nejsou úplně obyčejní, ale co jsou zač to fakt nemám páru." To je poslední poznámka, kterou dodá k tomu tématu. Na to ostatní nic říkat nehodlá, dává mu to smysl, nemá proto důvod to dal rozvádět, ostatně je to jeho věc. 
"Budu ale potřebovat nože, vrhací i pár normálních, čepel minimálně patnáct centimetrů." Rozhodne se mu prozradit, co umí a jak se dokáže sám o sebe postarat. Přece jen už má něco natrénováno a jeho muška byla vždycky skvělá, i když nebyl úplně střízlivý.

Valerian


Pozvedne obočí. To je horší, než si myslel... 
"No... podle toho, co o Ellim a jeho vyrůstání víme, jsem si myslel, že to bude osamělejší prostor. Asi ho držel úplně odříznutého i v rámci toho domu, protože kluk si nic takového nepamatuje. Jak odtamtud pro pána utekl?" Uvažuje nahlas. Možná by nebylo od věci se ho zeptat. I když mu něco říká, že kolem toho bude srdceryvná vzpomínková scéna. Nikdo ale ten dům nezná zevnitř tak dobře jako Elli. I když na druhou stranu nechce, aby něco tušil a ještě se jim v tom pokoušel zabránit. Možná byla obrana navýšená právě kvůli jeho útěku? +Nebo bych měl chtít zaměstnat Elliho a jeho tajné ninja schopnosti?+ 
"Zbraně nejsou problém, dodáme cokoliv." Řekne krátce, zatímco stále přemýšlí. Hmm tak dva před pracovnou. To bude snad ještě horší, než ten Kastelin barák plný upírů a démonického správce. Ale to s sebou taky jednu upírku měli... 
"Ideální by bylo tiše dovnitř, tiše ven, aniž by si někdo všiml, že je po něm…" Řekne nakonec. Nepotřebuje kolem toho velké divadlo, potřebuje jenom, aby bylo po všem.

Lucas


Tuší, co se Valerianovi asi honí v hlavě a snaží se všechno uvést na pravou míru. Před tím se ale zvedne a jde si nalít ještě jednu sklenku a ohledně se i po něm, jestli si dá nebo ne. Už se smířil s tím, že tohle celé znamená dlouhodobou spolupráci. Možná se plete, ale je lepší být připravený. Když kývne nalijeme mu taky a vezme ji sebou, když ne nalije jen sobě a vrátí se na gauč. 
"Co jsem pochopil, tohle nechal zavést až nedávno. Asi se mu zdá, že mu hoří za zadkem." Pokrčí krátce rameny, u toho už uvažuje, jestli pustit do prostoru svou myšlenku nebo to nechat tak a přizpůsobit se, nakonec ho přemůže jeho jazyk a jistá spontánnost. 
"Já bych byl pro variantu okatě dovnitř a pokud to půjde tak tiše ven. Nemyslím si, že bychom se tam dostali nepozorovaně. Ven nejspíš taky ne, ale aspoň bude po něm." Nastíní, jak to vidí a hlavně to, že počítá s tím nejhorším možným dopadem vůči nim. Sám začne kreslit na papír náčrt pracovny Elliho otce i s detaily, není to sice umělecké dílo, ale je to hodně přehledné. Je znát, že si uvědomuje, co může být podstatné a co pro jejich plán není vůbec důležité.




Žádné komentáře:

Okomentovat