Elli x Lucas - Býval jsem někdo jiný, lepší. - část 2.

(domek na stromě)

Elli

"Aaaa..." Vydechne jenom na to jeho strašení. Ani sám neví, jak to s ním prstýnkem myslel a jestli by to chtěli nebo ne, ale na pouta bude slyšet vždycky! 

"Ty víš, že když mi vyhrožuješ přivazováním, má to spíš opačný účinky..." Vrní jako předoucí kočka a pozadu se od něj vzdaluje. Lucas vypadá spíš jako černý panter, když se tak k němu výhružně blíží. A on hodlá dělat drahoty. 

"Nene, odbývat mě levnýma poutama..." Vede si svou, ale zády patami narazí na nějaký kus nábytku a nezbude mu, než zůstat na místě. Lucas už je u něj a má nos jen malý kousek od toho jeho. Brní mu z toho v podbřišku. 

"Teď..." Sotva ze sebe vysouká a klesne očima na jeho rty. 

"Teď mi budeš muset ukázat svojí sílu." Broukne si a nakloní se trochu dopředu, když se čelem opře o jeho rameno a začne se o něj otírat a mazlit sám sebe. Nikdy neměl problém říct si o podobné věci a i když si mezi sebou ještě jasně neřekli, jestli by si mohli hrát na podobné věci a v jaké intenzitě, stejně to na Lucase každou chvíli zkouší. Jeho drahý nevypadá, že by mu to zase tak vadilo?

Lucas

Tahle hra na honěnou v něm vyvolává ještě větší pocit, že ho chce. Sám si to jen těžko přiznává, ale oči nelžou a vypadají zastřené. Když se začne mazlit ani se nepohne, jen ho nechává, aby si prozatím dělal, co chce, ale neposkytuje mu žádnou odezvu. Zatím si sám musí moc dobře rozmyslet, co udělá. 

"Podceňuješ mě, Zlato. Chtěl jsem ti věnovat nějaký krásný a pěkně propracovaný s našimi jmény, ale když je to pod tvou úroveň, koupím ti prstýnek z pouti." Škádlí ho, to je jasné, ale zatím se snaží tváří úplně vážně a nepřístupně. Má co dělat, aby to vydržel alespoň pár minut, nakonec se ale neudrží a svalí ho na zem. Uvězní jeho zápěstí nad hlavou pod svou dlaní, stačí mu bohatě jenom jedna. 

"Kdybys mě tak moc neprovokoval, asi bych to vydržel i dýl. Copak s tebou provedu?" Chvíli se tváří, že opravdu přemýšlí. 

"Ne, víš co, ty mi to řekni a já si to rozmyslím." Prohodí, když už mu hledí zblízka do tváře, vlastně se téměř dotýká rty těch jeho, zatím si ale pořád drží několika milimetrový odstup. Nechce mu to dát zadarmo.

Elli

Tře se o něj už celým bokem o bok, takže mu teď v podstatě vystavuje svoje pozadí narvané v těsných džínách, když se malinko pozasekne. V hlavě mu běží fantazie o takových poutech a je jasné, že ho tím nalákal. Prstýnek z poutě ale taky není k zahození. No ale ta pouta? 

"A ty budou kdy přesně?" Ozve se po chvíli. A pak se najednou skácí bokem na zem a hlasitě se rozesměje. Zakroutí se pod ním s rukama nad hlavou, ale je mu to houby platné. Ostatně jako vždycky. 

"Ještě jsem s provokacemi ani nezačal. Houby vydržíš." Vydechne mu do rtů a boky se pohne nahoru proti těm jeho. V očích mu divoce jiskří. 

"Myslím, že bys mě měl mazlit a milovat až do rána. Nebo minimálně do té doby, než se Majki probudí." Brouká mu do tváře. Jistě, říká mazlit a mezitím mu v duchu víří představy o všech sexuálních hračkách, které má poschovávané v ložnici nebo ve skříni a dalších necudných polohách a kde kterých výmyslech, kterých je jen schopen. A on je schopen hodně věcí.

Lucas

Mírně se od něj odtáhne, aniž by ho pustil, aby se k němu mohl zase přiblížit s pobaveným zablýsknutím v očích. Má chuť ho dál provokovat a zjistit, kam až tato hra může dojít. Není si jistý, že má na to povahu, ale uvědomuje si, jak moc by ho to mohlo bavit. Vyhne se záměrně jeho rtům a zamíří k uchu, o které se téměř neznatelně otře strništěm. 

"Nebudou, přece jsi je nechtěl. Nemůžu ti nutit něco, co nechceš." Zašeptá mu s jistým nádechem provokace v hlase. 

"S tebou je hodně těžké vydržet. Vždycky, když tě vidím…" Nedořekne a přesune se k jeho krku, po kterém přejde zuby. Volnou ruku mezitím zamíří k jeho boku, který silné stiskne, než s ní vejde pod jeho zadek, až na stehno a zase zpátky. 

"Čekal jsem něco nápaditějšího, tak znovu." Vybídne ho sebejistým hlasem, aniž by se přestal věnovat jeho tělu. Jedním prudkým pohybem mu vyhrne triko a odtáhne se, aby si mohl se zaujetím prohlédnou jeho odhalené tělo. Ten pohled ho dostává a uvědomuje si, jak moc po něm zase touží, spíš zatím ani na chvilku nepřestal.

Elli

"Chtěl..." Zakňourá pod ním a našpulí rty. Natočí hlavu jeho směrem, tak aby se uchem o jeho rty mohl otřít sám. 

"Jen jsem chtěl i ten prstýnek..." Broukne a vrhne na něj pohled kocoura v botách ze Shreka. 

"Je to snad tak moc, chtít všechno na světě?" Zamrká jako nevinnost sama, ale v očích už mu zase začíná jiskřit. Nikdy takový nebyl, v životě toho nepotřeboval moc, ale musí ho pořád provokovat a navíc je s Lucasem všechno jiné. Pak se mu zatají dech a celý se pod ním prohne v zádech, jak ho Lucas dráždí na krku. Tyhle jeho řeči by mohl poslouchat celé dny. Nikdy se mu to neomrzí. Prudce se nadechne, když triko jede nahoru, už jenom proto, jak ho Lucas pokárá za nedostatečnou fantazii. Co chce slyšet proboha? 

"Ohni mě přes zábradlí, přivaž mě proti zrcadlu, dej mi do pusy roubík a sobě do ruky bič, dělej co chceš." Znovu zakňourá s jasnou prosbou v očích, protože z něj začíná být slušně hotový a nadržený. Je tohle přání dostatečně konkrétní? +Hlavně to udělej dřív, než se vzbudí, jinak to nepřežiju.+ Pomyslí si a pohlédne mu upřeně do očí.

Lucas

Ještě chvíli si užívá pohled na jeho tělo, než se skloní obličejem k jeho hrudi a začne ji mapovat rty, hodlá ho pořádně dostat do kolen a vypadá to, že se mu to daří. Přece jen je zvyklý mít všechno docela pevně v rukou, i když na to jeho dosavadní život zase tolik nevypadá. 

"Elli, ty můžeš chtít cokoliv, já se o to alespoň pokusím." Tohle asi do této hry zrovna nepatří, ale chce, aby to věděl a nepochyboval o tom. Je to důležité s tím, co se chystá udělat v nejbližších dnech. Přiblíží k jeho rtům a začne je plenit svým osobitým způsobem. Nějak není schopný to udělat jinak. Dráždí ho svým vystupováním a jistou hravostí v každém gestu. Pak se ale zase vrátí k odhalené části jeho těla. Vzhlédne až ve chvíli, kdy z něj začnou padat nápady. Jeho taky něco napadlo, a tak ho při špendlí k zemi svou rukou na jeho boku. 

"Hm, tak to si budu muset pořádně rozmyslet, aby sis to užil pořádně." Tváří se zamyšleně a dál nic víc nedělá, jen hledí před sebe a nechá ho pod sebou jen tak ležet. Za to škádlení ho hodlá pořádně potrápit. 

"Nejsem si úplně jistý, co bude nejlepší víš." Uvažuje nahlas s dává mu tím najevo, že zatím nic dělat nebude a Elli zůstane tak jak je. Samozřejmě už to má částečně rozmyšleno a jen ho trápí.

Elli

Ohoh, to ujištění spolu s jeho rty na nahé kůži hrudníku ho donutí zírat zamlženým pohledem na strop. Vždycky si přál, aby mu někdo říkal podobné věci a myslel je skutečně a upřímně vážně a teď se to dělo. Bylo jedno, jakou měli oba dva minulost nebo kolikrát se pohádali. Jejich pohádka byla skutečná. Snaží se pod ním kroutit, ale má boky přibité k podlaze, ostatně jako většinou. Pak se Lucas vrhne taky na jeho rty, což mu lačně oplácí. Začíná být slušně rozhycovaný. V moment, kdy Lucas z ničeho nic přestane, otevře oči a upře je do jeho tváře. Nedívá se na něj, ale někam přes něj a váhá. A hlavně nic nedělá. Chvíli ho nechává tak, ale vydrží to jen pár vteřin a znovu se pod ním ošije, aby mu připomněl, že je tady a že rozhodně neskončili. Pak nespokojeně zamručí a ve finále pokrčí nohu v koleni tak, aby se stehnem dostal přesně mezi jeh nohy a zatlačil jím na ta správná místa. +Hey, tak všímej si mě!+ Zavelí v duchu, ale i přes to koleno se Lucas drží obdivuhodně dobře.

Lucas

Tváří se celkem nezúčastněně, nebo se alespoň o to pokouší, jako by vážně přemýšlel. Snaží se ale jen zkoncentrovat, aby mohl chvíli zapomenout na bolestnou touhu ve svém klíně, dost dobře to ale nejde. S Ellim je to snad nemožné a je mu jasné, že kdyby mu to řekl, bude rád. Čím déle nad ním klečí, tím víc má problém se ovládat, zvlášť když se pod ním ošívá. Dráždí ho tím nejlepším možným způsobem, aniž by, si kdy uvědomil, že to s ním tak cloumá. V momentě, kdy se jeho koleno dostane do citlivých míst, stočí žhnoucí pohled směrem k němu a na tváři se mu objeví hladový úsměv. 

"Děje se něco Elli. Něco ti chybí?" Zeptá se ho naprosto nepokrytě, když se skloní k jeho tváři, ale rtům se prozatím vyhne. 

"Vypadáš, že ti něco schází, ale já vůbec netuším co." Prohodí šeptem a nedopustí si trochu poškrábání jeho tváře krátkými vousy, chce mu vrátit slova o tom, že to dlouho nevydrží, i když měl v tom případě pravdu. Stejně mu to nedá jen tak zadarmo.

Elli

Je možný, že to nezabralo? Jak to Lucas dělá? Jak se ovládá? Nikdy se takhle neovládal. Uvrhne na něj na půl zoufalý a napůl zaskočený pohled a pak se rozesměje tak trochu jako šílenec. Marně pátrá v paměti, kdy mu někdo takhle odolával a neví, jestli se má cítit dotčeně nebo být nadšený z toho, že se konečně někdo objevil, kdo splní jeho sny. 

"Že by mi něco chybělo, vážně? Doufám, že po tomhle máš v záloze nějaký pěkný překvapení, ze kterýho budu úplně paf!" Jasně, že mu něco chybí. Něco podstatného na konkrétním místě. Při tom posledním slově už mu trochu ujedou nervy a znovu se pod ním bolestně zakroutí, i když si s tím způsobuje modřiny. 

"Ty víš, co mi schází, no taaaak, dělééééj...." Žadoní jako malé dítě o lízátko. Kdyby Lucas aspoň nevypadal tak zatraceně dobře. Stačí mu jenom se podívat do jeho očí a ucítit jeho vůni a může se na půl dne zavřít na záchodě se svojí pravou rukou. A to vůbec nemluví o parfému. Odjakživa ho táhly trochu jiné vůně jako stopovacího psa. To byla taky solidní úchylka.

Lucas

Ještě chvíli si nedokáže odpustit jej sledovat, ale jakmile začne žadonit, už je to i na něj moc. Vážně by měl trénovat své ovládání, nebo se vůbec nikam nedostanou. Tedy dostanou, ale spíš přejdou rovnou na věc, než se bavit podobnými hrami. Už tohle byl jeho nadlidský výkon, teď už nevydrží ani minutu. Jedním rychlým pohybem mu rozepne pásek a druhým stáhne kalhoty až ke kotníkům, v ten samý okamžik mu pustí ruce. 

"Vstávej." Přikáže mu hrubým, vzrušením hlasem. V jeho tváři je jasně vidět, že už se nedokáže soustředit. Vstane i on sám, než se zbaví kalhot a počká si, až jej poslechne. Když to udělá otočí si k sobě zády a při tiskne na své tělo, mezitím dlaní najde jeho přirození a druhou jeho vchod. V duchu si docela nadává, že ho měl trápit víc a zjistit, jak daleko se společně můžou dostat. Má ale obavy, že toho bude schopný možná tak za dvacet let. V bližší době rozhodně ne. Dýchá mu přerývavě na zátylek a svýma rukama mu ukazuje, jak moc mu může dát, když ho má ve své moci

Elli

Aaa, konečně. Kalhoty jedou dolů závratnou rychlostí a on se blaženě pousměje. V tu chvíli má volné i ruce, ale než mu je stačí omotat kolem krku, Lucas se od něj odtáhne a velitelským tónem mu nařídí, aby se postavil. Ani ho nenapadne neposlechnout. Vlastně se v duchu tetelí na to, co přijde. Splní jeho přání a málem se u toho přerazí, jak spěchá. Hned na to je otočen a za zády ucítí vařící Lucasovu kůži, jak se o něj bez protestů opře. To jo, tohle může... srdce se mu divoce rozeběhne a když ho Lucas sevře tam dole, málem se mu podlomí kolena. Hrdelně si vzdychne, okamžitě zavře oči a zakloní hlavu. S tou druhou rukou rovnou tam se mu kolena povážlivě zaklepou. 

"Já to nevydržím... nevydržím stát." Sotva slova dostane skrz svůj krk a nenávidí se za to, ale tohle je moc. Potřebuje se aspoň o něco opřít. Dlaněmi najde jeho boky za sebou a sevře je, protože jinak mu hrozí, že sám sebe odešle expres zase na kolena. Možná by to vypadalo docela komicky, ale on by si rád užil to, k čemu se tu schyluje.

Lucas

Dál pokračuje v jeho drobném mučení, než si postěžuje, že nevydrží stát. Má nutkání ho ještě chvíli trápit, než by mu skončil v náruči, ale ještě si to musí trochu rozmyslet. V očích se mu objeví zablýsknutí a nebrání se úšklebku, když dá chvíli oddech jeho chloubě a sundá jeho ruce ze svých boku, aby mu je mohl přitáhnout podél těla. Rozhodl se, že mu ještě trochu trápení dopřeje. Aspoň pár vteřin, které je schopný sám vydržet. 

"Ani se nepohneš." Zamručí vzrušeně ale s jasným rozkazem v hlase a provleče ruku zpátky k jeho klínu. Ještě chvíli jej dráždí, než se rozhodne, že to stačilo. Prudce ho otočí k sobě čelem, aby ho mohl vyzvednout do náruče a zaseknout jeho nohy o své boky. Drží jej pevně za zadek a začne do něj pronikat, nejprve pomalu, ale nakonec se mu přece jen zatmí před očima a přirazí do něj prudce. Mohl ho přesunout kousek stranou minimálně na pohovku, nebo trochu dál na linku, ale není schopný udělat krok navíc. Najednou by to bylo příliš dlouhé zdržení, které není ochotný podstoupit.

Elli

Ani se nepohneš... zarezonuje mu v hlavě, když upře pohled přímo před sebe a zachvěje se po celém těle. To znělo hodně výhružně. A když se pohne? Lucas mu ještě moc trestů neukázal. Ano, mají to rádi drsněji, ale... Znovu zakňourá a ošije se, když jsou mu ruce přitaženy k tělu, takže nemůže dělat vůbec nic, ani se dotýkat jeho kůže. Musí se zapřít hodně dozadu o jeho tělo, aby vydržel to dráždění, které ho nutí vzdychat a tak nějak se kymácet. Musí na to vynaložit hodně soustředění, což ho rozptyluje od potěšení, které mu způsobuje Lucasova ruka. Teda ale tohle je hrozné, to tak moc zlobil? Hrozné a zároveň krásné. Otočka čelem k němu je tak prudká, že málem ztratí balanc, ale dlaněmi se okamžitě zapře o jeho hruď a nakrátko se s ním střetne pohledem, než si ho Lucas vyzvedne a on se nohama zasekne kolem jeho boků. 

"Ty máš hroznou sílu." Vydechne jen do jeho rtů, ale z polibků není nic. Okamžitě si musí heknout a zasekne do něj nehty v odezvě na jeho rázné proniknutí.

Lucas

Malém se mu podlomí kolena, když ucítí zatnutí jeho nehtů do své kůže. Nebolí to, jen to vyhání jeho vzrušení na nejvyšší možnou míru. 

"Hmm." Zamručí jen do jeho rtů, když je znovu vyhledá a udělá pár kroků dopředu, aby jej mohl zády opřít o stěnu a odlehčit svým pažím. Teď už může jednu svou ruku přesunout z jeho zadku zpátky do klina a pokračovat v dráždění, které snad ani nepotřebuje, ale stejně mu ho chce dopřát. Ne tak úplně jako odměnu, ale spíš jako další příjemné mučení. Začne pomalu přirážet a postupně se zrychluje jak tempo, tak i jeho dech, který tlumí do jeho rtů, od kterých se nedokáže odtrhnout. Je mu jasné, že tohle dlouho vydržet nemůže, a taky že po pár minutách přirazí prudce naposledy a poddá se výbuchu ve svém nitru s tichým zastenáním. Neví, jak to dělá, ale v jeho blízkosti se prostě přestane ovládat a mozek mu dokonale vypovídá poslušnost. Z jedné strany by to tak nejspíš mělo být, z druhé ho možná časem dožene pocit, že by mu měl dál to, co chce se vším všudy. Teď na podobné věci ale nemyslí, a ještě chvíli rozhodně myslet nebude. Pro něj samotného jsou tyto chvilky nezapomenutelné, a ještě víc tím stupňují odhodlání udělat všechno proto, aby se Elli už nikdy nemusel ohlížet přes rameno.

Elli

Pousměje se tomu jeho zamručení a pak už za zády ucítí chladnou zeď. 

"Tahle poloha je tvoje oblíbená." Řekne mu mezi polibky. On sám proti ní nic nemá. Lucas při ní vypadá hrozně působivě a on sám je nesen nebo opírán jako by nevážil vůbec nic. Jeho submisivní povaze to dokonale vyhovuje. Pak mu už nestačí říkat vůbec nic. Mezi vzdechy se ho snaží kousat od ušního lalůčku, škrábat po kůži všude, kam dosáhne nebo ho vášnivě líbat na rty, ale jde to těžko s ním uvnitř sebe a jeho rukou ve vlastním klíně. Nakonec mu zajede oběma dlaněmi do zpocených vlasů a sám se udělá jen malou chvíli po něm kamsi na jeho břicho. Má pocit, že v tu chvíli je v domku na stromě prostředek léta jaké mu jeho horko a co víc, Majki stále spí! Hodný chlapec... Nakonec z něho pomalu sklouzne zpátky na zem a s posledním polibkem na jeho hruď ho chce minout a udělat několik kroků přes pokoj, ale všechno se s ním povážlivě zhoupne a jde rovnou na kolena a na dlaně. Překvapeně zamrká na dřevěnou podlahu, které zrovna říká dobrý den, div, že jí nepolíbí.

Lucas

Ještě jeden nádech a výdech, pak už zase začíná trochu ovládat své plíce a je si o něco jistější, že se udrží na nohou. Chvíli měl vážně pocit, že půjdou hezky na zem po tom všem. Naštěstí má pořád fyzičku docela ucházející, vzhledem k tomu, kolik propitých večerů má za sebou. To už z něj ale Elli sklouzne a chce jít pryč. Překvapeně se na něj ohlédne a uvidí ho jen klesnout na kolena. Sám stojí opěrný o stěnu a nabírá dostatek sil, aby nedopadl stejně. Nakonec ale zmobilizuje všechny poslední zbytky energie a přejde k němu. 

"Já vím, že jsem skvělej, ale padat na kolena přede mnou nemusíš." Prohodí pobaveně, než jej podebere pod paží, aby mu pomohl dojít k pohovce. Políbí ho krátce, když ho uloží a sám si bez dalšího slova odjede hodit sprchu, aby se trochu probral a byl použitelný, kdyby se Majki vzbudil. Elli to teď rozhodně nezvládne, tak ho klidně zastoupí. Už se ujistil, že na něj malý reaguje dobře, tak proč by nemohl? Za několik málo minut vyjde z koupelny, jen omotaný ručníkem kolem pasu a druhým si suší krátké vlasy. 

"Jsi v pohodě?" Zeptá se s patrnou starostí v hlase.

Elli

Zvedne k němu hlavu a zazubí se i přes to, že stále klečí. Po tom zážitku by mu odpověděl, že je, i kdyby nebyl. Nebylo věrohodné se ho ptát, odkýval cokoliv a neuměl na sebe dohlédnout. Nakonec mu Lucas pomůže na nohy a dovede ho až ke gauči, kam se pohodlně poskládá a sáhne po rozhrabané dece. Zamotá se do ní jako kočka do klubíčka a uloží se na bok s naprosto spokojeným a blaženým výrazem v obličeji. Ať si Lucas dělá ve vaně, co chce, jemu se tam zatím nechce. Ani oblékat se mu nechce. Cítí se příjemně vyčerpaný obzvlášť po tom ranním maratonu s Majkim a nakonec k němu zvedne jenom oko, když se Lucas vrátí zpátky. 

"Jo." Broukne, ale pravdou je, že se ani nenapil a možná by měl. Většinou mu to někdo říkal, že to má dělat, ale… to by musel vstát.

"Dojdeš se prosím tě podívat jestli dýchá?" Zapřede pak s dalším širokým úsměvem a převalí se na záda, aby si zajel oběma rukama do vlasů a hodil na něj super prosebné očko. Lucas měl energie pořád dost. Záviděl mu ji.

Lucas

Zvedne pohled směrem k němu a pár okamžiku si jej prohlíží, jak se tam jen tak valí a má sto chutí si k němu lehnout taky. Dopadlo by to tak, že by ho zničil ještě víc a možná už by nevstal ani on sám. Někdy to prostě není jednoduché žít ve vlastní hlavě. Nakonec ho ale poprosí, aby zkontroloval Majkiho. 

"Jasně, hned tam skočím." Prohodí s mírně pozvednutým koutkem rtů a natáhne si na sebe alespoň kalhoty. Pak zamíří do ložnice, kde spí a sleduje ho, jak se začíná kroutit a pomalu budit že spánku. 

"Dobře sis to načasoval." Řekne tiše, aby ho nepolekal a vezme jej do náruče, než začne plakat. Nechává ho klidně odpočívat ve své náruči, než se vzbudí úplně. Zamíří zpátky do obýváku a stoupne si před gauč. 

"Řekl bych, že to bude chtít přebalit a nejspíš nakrmit táto." Rýpne si do něj pobaveně a stočí pohled k tomu uzlíčku, který je úplně parádně rozespalý. 

"Jestli jsi teda schopný se vůbec zvednout." Dodá ještě pobaveně, když na něj spiklenecky mrkne. Je vidět, že si užívá ty malé drobné provokace, které právě předvádí. Je mu docela jasné, že teď se Ellimu nechce ani v nejmenším vstávat a nejradši by usnul. Takto to ale nefunguje, to sám ví docela dobře.

Elli

"Ooo..." Zapřede znovu, když ho uvidí i s Majkim v náručí a natáhne k nim ruce, protože by je chtěl oba k sobě, ale pak mu Lucas oznámí, co je potřeba udělat a tak je zase stáhne a vytáhne se do sedu. On sám vypadá podobně rozčepýřeně jako Majki. 

"Nejdřív mě totálně zřídíš a pak po mě chceš něco dělat." Broukne na oko, ale vstane a začne hledat kalhoty pro změnu on. Nejsou daleko, ale nohavice jsou na ruby a chvíli to trvá se do nich vrátit zase zpátky. Už se cítí mnohem lépe. Pak se vrátí, Majkiho si vezme a vrátí se s ním do ložnice, kde jsou všechny věci na přebalování. Tohle už celkem slušně zvládá. Jen kdyby u toho víc dělal a míň si s ním hrál, takže to celé vyjde na třikrát takovou dobu, než by to asi měl kdekdo jiný. Vůbec by se nedivil, kdyby se během toho Majki znovu počůral a už tam zůstali oba na věky. Pak si ho opře o rameno a ležérním krokem se vydá do kuchyně. 

"Takže to bude guláš s šesti nebo radši žebra na obíračku?"

Lucas

Sleduje ho, jak se hrabe z postele. Nakonec je mu i líto, že ho z pohodlí tak trochu vyhnal. Jen by měl věděl, že tyhle provokace mají své následky a na druhou stranu se tím docela dobře baví. Kdyby teď měli oba dva s Majkim soutěžit v roztomilosti, těžko by se mu vybíralo. Nakonec si ale jeho pozornost vyžádá Majki, když se začne zase kroutit, evidentně mu něco v plínce vadí. S klidným srdcem ho předá Ellimu, kdyby neměl na výběr udělá to, ale takhle se tomu raději vyhne a jde zatím nachystat mlíčko. Přece jen je to něco, co zvládne bez obtíží a co si budou, nesmrdí to. Chvíli hledá, kde co je, ale pak má přeci jen úspěch a ohřeje ho na ideální teplotu. Odloží lahev na kuchyň, aby mohl začít hledat něco k jídlu pro ně, on sám má hlad jako vlk. 

"Mas chuť na něco speciálního?" Zeptá se Elliho, když se vrátí do kuchyně a upřímně se zasměje nad výběrem jídla, které nabízí malému.

"S takovým výběrem se divíš, že ho pak bolí břicho." Protočí nad ním očima v sloup. Tohle vtipkování mu bude vážně chybět, až se zase vrátí k sobě to malého bytu. I když…To taky možná nebude mít dlouhého trvání.