Die x Reita x Tora - Víc, jak hvězdu nepotřebuješ. - část 1.

(Reitův byt)

V průběhu dní

Tora

Sehnat na tebe číslo je umění. Není ale nic, co bych nezvládl, pokud to za to stojí. Ostatní možná ocení tvoje nohy ale já bych věděl i o dalších přednostech.
Tora

Die

Když chceš mít dva milence, musíš zařídit, aby se nikdy nepotkali. A to je u vás dvou nesmysl... D.

Tora

Nevadí mi konkurence. O to je to vetší výzva. Neřekl jsi ne, tak jsem pořád ve hře.Jen se mi pořád nechce věřit, že by měl Rei až tak skvělý vkus. Nevypadali jste zrovna zamilovaně. T

Die

Poslu ti dárek, chceš? Dej mi adresu...

Tora

Mám se začít bát? 

*Posílá souřadnice.* 

Sem s ním, já se nebojím.

Die

*Ještě téhož dne večer přijde Torovi domu balíček s nafukovací Ančou, co má místo obličeje vytištěnou Dieho fotku na papíře a kolem pasu dildo.*

Tora

*Rozesměje se upřímně, když si dárek převezme. Odlepí fotku, nalepí na kraj monitoru a pustí nějaké hezké porno, aby to celé vyfotil a bylo vidět, na koho u toho kouká. *

Díky, jeden má hned lepší představu. 

*Anču uvelebil na komodu, na památku.*

Die

Zdá se, že jsi úplně nepochopil, na co ty věci jsou. U televize se s nimi nesedí.

Tora

Vím, co s tím vším a klidně ti to ukážu. Osobně. Jen nechci plýtvat energii víš. Tu bych rád ušetřil na mnohem lepší zábavu. Když si ale vzpomenu, jak sis užíval zápas a jaký výhled jsem měl.... 

Za patnáct minut...

Promiň, trochu jsem se... Zdržel.

Die

Dobře... tohle mě uprímně rozesmálo.

Tora

Jistě to zvládnu znovu, ale je to mnohem lepší reálně. Mám toho v rukávu mnohem víc. Co takhle se sejít? Jen ty a já, pokoj možná nějaká luxusní chatička? Sex? Užít si volné chvilky...

Die

Neměl bys mít mnohem víc spíš v kalhotách? Co ti tvůj nejlepší kamarád napovídal, že si myslíš, že jsem tak snadno k mání?

Tora

Já jsem neřekl, že v kalhotách nic není. Ale pokud jsi tak zvědavý, můžeš se klidně podívat sám. Zatím nic. Měl by? Něco mi říká, že toho možná víc, než si kdo myslí. Nebo ne? Kdybys byl snadno k mání, asi ti ani nenapíšu. Ale takový poklad. No ták, byl bych blázen, kdybych to aspoň nezkusil. Vůbec jsem kvůli tobě nesledoval zápas. Že se nestydíš. Tak co ta chata? Něco dobrýho k pití, plátno přes celou stěnu, skvělej zápas a pak si pořádně užijem, když budeš chtít. Krytej bazén, vířivka, spousta použitelných míst. Netvař se jako neviňátko, to bych nesměl vidět tvůj pohled...

Reita

Vrátil se z pivka celkem brzo. Přece by nemohl Rukiho zdržet od jeho telefonu s Toshiyou. Ano, úplně vyměkl a může za to Die. Teď by nejspíš tomu zmetkovi ani hubu nerozbil. To je vážně příšerné. A stejně se pro sebe usmívá, když ulehá do postele a ještě si nezapomene otevřít fotku, kterou mi dnes Die poslal. Je úplně v pytli, to už moc dobře ví. Se spokojeným výrazem se uvelebí v posteli a nakonec usne během vteřiny. To asi ten alkohol nebo spokojenost? Ráno se přece jen vykope z postele, aby si mohl dát pár bloků. Dneska má den spíš pro sebe, Die se vrací až zítra. Trochu přemýšlí, že by dohnal resty, které doteď nestihl a už začíná přemýšlet, co by Diemu zítra nachystal za překvápko. Něčím mu musí vyrazit dech. Teď, když ví, že jsou na tom možná dost podobně, nesmí dopustit, aby si to náhodou rozmyslel.

"Už jen pro ty nohy a jiné přednosti." Prohodí si pro sebe, když si balí tašku do posilovny na odpoledne. Tam už taky dlouho nebyl. Ne, že by toho doma neměl dost, ale ta procházka mu neuškodí a třeba ho napadne, jak jim vylepšit večer.

"A budeme to potřebovat?" Zeptá se sám sebe, když se pomalu chystá vyrazit, už je skoro podvečer. V kapsy se mu rozezní telefon a je to Aoi. Co jen od něj může potřebovat? Samozřejmě to hned vezme a vypadá, čím dál překvapeněji, co slyší. Dodávka, stěhování?

"Už nás máš plné zuby?" Zeptá se ho v žertu ale ne, že by to nebylo možné, s Aoim to bylo vždycky trochu vratké. Není pro něj, taky dobře.

"Dej mi půl hodinky a jsem tam." Souhlasí okamžitě. Ono stěhování bude taky pěkná posilovna a co by pro něj neudělal? Další překvapení ho čeká, když dorazí na místo a zjistí, koho a kam stěhuje. V průběhu stačí posílat několik smsek. 

"Ty ses tvářil, že nic a už si ho kvartýruješ domů?" Směje se dobrácky, ale rozhodně mu to přeje. Jestli si ho po tak krátké době stěhuje k sobě...tak to musí mít pěknou sílu. Ani Uru si Senu zatím k sobě nestěhoval. Tedy myslí si to. Nakonec si padnou i se Zyeanem do oka. Jen se moc k mluvení nedostane.

"Budeš utíkat na zkoušky do klidu." Dobírá si ho trochu a nutno dodat, že už má stěně jménem Rei na klíně. Za tenhle nápad by měl Zyean dostat metál. Rei se nemohl dosmát, když se Rei a Ruki neustále popichovali a Uruha pořád spí.

"Máš teda pěknou smečku ale..." Prohodí sledujíc, jak Rei nevydrží na klíně a už lítá po Aoiho apartmánu plný energie. S ním by bylo běhání mnohem lepší no ne. A když zjistí, co je to za rasu a něco málo si přečte je rozhodnuto.

"Reita se zabavuje." Zvedne štěně do náruče a to mu oblízne obličej. Je prostě jeho. Nakonec ještě vytáhne telefon a pořídí si s ním fotku. Pár smsek už Diemu poslal, ale tohle si neodpustí a hned dopíše.

Je nám smutno, chceš nás? 

A víc nic, ať si láme hlavu. Pánové ho zvou na večeři, ale on s díky odmítne.

"Musím nakupovat." Prohodí, než si vyfotí ještě Rukiho a pošle ho jeho jmenovci s dodatkem, aby pozdravil své dvojče. A pak hurá na nákupy. První do centra do zverimexu, kde se zdrží dost dlouho. Nechá si poradit a nakonec odchází i s postrojem, aby mohli trénovat na ten běh, až Rei povyroste. Narve několika taškami dodávku a vydá se ještě na trhy, kde nakoupí jídlo. Tam může i s prckem a to je teď ta nejlepší volba. Pak ještě vyzvednout lístky na celou sezónu na stadion a hurá domů s dobrým pocitem, co všechno za dnešek stihl. Hned ráno se vydají na procházku kolem bloku, trochu i popoběhnout, ale štěně se zatím do popruhů jen motá. Ale to vypilují. Dneska chtěl vzít Die ven a pak by ho dovedl domů, ale s chlupáčem musí trochu pozměnit plány. Nachystá jim něco na zakousnutí, k tomu si pustí hudbu. Nakonec popadne telefon a ještě si neodpustí jedno rýpnutí.

Nelekni se, bude nás tu dneska víc, jinak pojď rovnou dál, bude otevřeno. Těšíme se.

Tak to by mu mohlo trochu zamotat hlavu.

"Tak teď už jen počkáme." Řekne pejskovi, který se právě cpe a ani u toho nevydrží v klidu a pořád někam popobíhá. Rozhlédne se po bytě. Zrovna pořádek tu není, i když se snažil, ale sem tam se někde něco válí, jak to odkládal při přípravách. Protočí sám nad sebou očima ale co...není to vyloženě bordel. Jakmile se blíží hodina, kdy má Die přijít, sedne za počítač a stáhne Dieho sólo video z youtube a naláduje do velké televize. Pustí to s opakováním a sám s úsměvem odejde do ložnice, kde se natáhne s Reitou v pelíšku vedle postele a sáhne po knížce. Na stolku před televizí jsou nějaká piva a něco na zub, na jídelním stole večeře, kterou mu před chvíli dovezli a on může v klidu relaxovat, stejně se nemůže soustředit. No jo, už aby tu byl. 

Die

Die se vrací domů do svého bytu celý… rozladěný? Rozebraný? Pořád si převrací v hlavě svoje uvědomění a taky všechno, co si řekli se Shinyou a Toshiyou v hotelu. Už dlouho s nimi oběma takhle neležel v posteli a už vůbec se u toho neládoval zmrzlinou, ale opravdu mu to pomohlo. Jen teď neví, co se sebou i s celou touhle situací a už tady není ani Shinya, aby mu šeptal do ouška co říct pokaždé, když si Die přestane vědět rady nebo začne házet ramena. Odemkne dveře svého bytu, hodí tašku do kouta v předsíni, shodí ze sebe svoje boty a pokračuje rovnou do obýváku. Po cestě si přes hlavu přetahuje zpocené tričko, když mu pípne telefon v kapse na zadku. Sáhne pro něj, otevře zprávu a uvidí tam na obrátku Reitu se… psem??? +Cože?+ Pomyslí si. Nemá ani ponětí o tom, že o několik čtvrtí jinde, v jiné části Tokya, Ruki zírá na podobnou smsku a nechápe úplně stejně jako on. Co tím chce Reita říct? Že se mračí jako ten pes? Die to prozatím hodí za hlavu, odejde se vysprchovat, převléknout, pořádně se upraví a zrovna v zrcadle hodnotí svůj sexy rockerský vzhled a to, jak mu padne kožená bunda, když se telefon ozve znovu. Jak víc? Koho víc? Co je zase tohle za zprávu? Myslel si, že stráví večer s Reitou tak trochu po jejich způsobu a on tam pozval návštěvu? Opravdový gól by byl, kdyby to byl Tora osobně. Ještě pořád mu neodepsal na jeho poslední zprávu. Podezříval ho z toho, že to všechno psal opilý, protože slyšel o tom, jak je zdrženlivý a tohle bylo mnohem víc, než otevřené balení. Horší na tom bylo, že to bylo nesmírně lákavé zakázané ovoce. Shinya by mu nejspíš rovnou jednu vrazil, kdyby ho teď slyšel. Die ví, kam ho to táhne a zároveň je dost velká mrcha na to, aby si honem odskočil, dokud to ještě jde… Ještě chvíli rovná svoje vlasy před zrcadlem, vybírá si brýle a náramky a uvažuje nad tím, jestli Torovi ještě odpovídat a co. +Jdeš na rande a přemýšlíš o tomhle?+ Zeptá se sám sebe. Radši sáhne po telefonu vrátí ho do kapsy a vydá se na cestu. Vezme to metrem, to je nejrychlejší a jak se tak po cestě nudí, pořád ten telefon převrací v rukách. 

Jak se má Die-chan? Přinutil tě vystřízlivět? 

Mluví o té panně, co mu poslal. 

Co víš o psu a kde jsi teď?

Prostě mu to nedá a chce být připravený. Víc se ale po cestě nedozví a brzy už je před Reitovým domem. Jde rovnou nahoru a vstoupí do dveří. Je odemčeno, přesně jak Reita říkal. V televizi vyhrává… Dir en grey? Obrátí tam tvář a spatří sám sebe při svém sólu s výrazem extáze ve tváři a než stačí zavolat do nitra bytu, kde je Rei, vrhne se mu s vytím a štěkotem k nohám to zvíře, co mu dneska přišlo fotkou. 

"Co to..." Hned zvedá nohy, aby se mu ten pes nevrhal na tkanice a nezničil mu boty. Rozčileně se podívá do obýváku, ale Reita nikde. Tora taky ne. Dělají si z něj dobrý den? Co když to Rei s těmi smskami narafičil a zkoušel ho? 

"Já vás roztrhnu oba dva." Nadává Die a odhání psa, ale vůbec to nejde, protože i když se sehne a odstrčí ho, štěně se k němu okamžitě zase rozeběhne zpátky. Nespokojeně mlaskne. 

"Rei-chan?" Houkne a u toho dělá huš a kššš a pes z toho má náramnou legraci. Die ani netuší, jak se mu podaří zout, zvedne svoje boty a položí je nahoru na skříň a pak si prostě stoupne na pohovku a se založenýma rukama odtamtud podmračeně pozoruje štěně, sápající se za ním. 

"Rei-chan, pojď si to klíště hned vzít!" Zlobí se. 

Reita, Tora

Málem v té posteli usnul. No, vlastně už zavíral oči a knížka mu klesala na hrudník, když se ozvalo klapnutí dveří a Reita mladší si to namířil za ním do obýváku.

"To bude přivítání." Uchechtne se Rei, než se pomalu posadí na posteli. Dá jim chvilku, aby se trochu poznali a na první Dieho volání nereaguje, jen se pro sebe culí. Pak se ale pomalu zvedne a nakoukne z ložnice, aby si užil pohled na Dieho boj s malým Reiem, který je paličatý a neodbytný přesně jako on sám.+Zyean se trefil ale opravdu dobře.+ Proběhne mu hlavou. Pak přijde na řadu trhání a to už se pochechtává hlasitěji. Naštěstí je hudba dost nahlas, aby ji nepřehlušil. 

Mezitím Tora zamířil do svého oblíbeného baru. Prostě jen posedět a užít si volný večer. Odpovědi se od Die nedočkal. Buď nemá čas nebo někde vrká s Reitou a on svůj malý boj prohrál. Po smskách to šlo snadno, tváří tvář by tak odvážný nebyl. Spokojeně se usadí rovnou k baru a objedná si pivo a k tomu panáka, když mu pípne telefon. Zprávu si přečte, ale nedopoví hned. Však mu nic neuteče. Navíc se musí trochu obrnit, aby byl odvážnější. Podaří se mu to asi za půl hodinky a pak opravdu sáhne po telefonu.

Promiň, užívali jsme si fajn večer ve dvou. Má se skvěle. Očividně je spokojený. Klidně se můžeš přesvědčit sám, zrovna teď si dáváme rande v baru. Přidáš se do trojky? 

 Napíše jako první, vyfotí jméno baru a pořád dokola si čte druhou smsku, kterou nepochopí vůbec.

Ale přiznej se, že ty už máš nakoupeno. Určitě si sexy. Chci to vidět.

Spokojeně se ušklíbne nad tím, co napsal a pošle tam dalšího panáka. 

Rei už se konečně pohne z místa, může se smíchy potrhat.

"Vidím, že jste si padli do noty." Baví se královsky, než se skloní k pejskovi a podrbá ho za ušima.

"Asi bych ti měl představit, Reitu a jo no, je celý po mě, taky by nevylezl z postele." Podívá se na něj výmluvně a je jasné, že nemyslí jen tak nějaké válení. A je pravda, že tahle kulička toho taky moc nenaspí.

"Tak nějak jsem ho dneska dostal." Pokrčí s nevinným výrazem rameny a vezme Dieho zlehka za zápěstí, aby ho stáhl k sobě na zem a rovnou do své náruče.

"Jak se ti líbí výběr hudby?" Zeptá se jako první, když se rty přiblíží k těm jeho.

"Přišel jsi kvůli mně nebo kvůli dárku, hm?" Začne se svým cíleným sváděním a vlastně vtipy na svou vlastní osobu. Je zvědavý, jestli mu Die zabaví hvězdu a odejde nebo si ji nevezme vůbec. Třetí možnost je, že si ji vezme a pak tu s ním zůstane. Jak by si tohle přál... Chlupáč pořád doráží na jejich nohy, aby ho vzali k sobě.

"Asi se mu líbíš, ale já se mu nedivím, máme stejný vkus." Pohladí ho dlaněmi po bedrech.

"Chyběl jsi mi, víš." Natáhne rty po první polibek, který si troch drze ukradne a pak jednu dlaň odtáhne, aby sáhl do své vlastní kapsy a pozvedne ruku s řetízkem a hvězdou, který se mu houpe na prstech.

"Je jen pro tebe, nikdo jiný podobný mít nebude." Oznámí mu, jak se rozhodl,  pak se mírně pousměje.

"Chceš ho? Chceš mně? Teda vlastně už nás?" Usměje se upřímně, než si ho za zadek přitiskne víc k sobě.

"Postaráme se o tebe. Naučím ho aportovat pivo. No vážně." Zavtipkuje s jistou hravostí, aby ho trochu ukecal. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se měl víc snažit a že se mu někdo pokouší vlézt do zelí. 

"Nemohl jsem ho tam nechat. Bývalý majitel jich měl pět a pojmenoval je po Gaze." Prozradí mu část příběhu, jak ke štěněti přišel.

"Dokážeš si představit, že by mě měl doma někdo jiný?" 

Die

"No konečně." Protáčí Die očima, když se Reita objeví a sehne se pro psa.  

"Rei...cože? Jak Reitu? Jak po tobě?" Dívá se na něj se svým profesionálním mračením a pak přeostří na psa. Ne, že by nebyl roztomilý… z dálky… 

"No a zase ho vrátíš, ne?" Říká to Reitovi tónem jako by bylo rozhodnuto, ale pak se ohlédne na televizi a ušklíbne se. 

"Samozřejmě, že máš dokonalý vkus… ty sis tady zrovna honil?" Zeptá se ho melodicky jako by se ho ptal, co měl k večeři a konečně z gauče sleze. Byl na něm snad o tři hlavy vyšší, než Rei. Na ten dárek dočista zapomněl, ale když o něm Rei začne mluvit, odignoruje i pípající smsku. Snaží se nenápadně strkat špičkou nohy do štěněte, aby šlo pryč, ale je to úplně marné a vždycky, když se tam Rei podívá, jen se nevinně uculí a na chvíli toho nechá. 

"Paráda..." Odtuší sarkasticky, ale nechá se přitáhnout blíž a políbit. Pak stočí oči k řetízku, který už se Reitovi houpe v dlani a dojde mu, že to je jeho návrh, jeho hvězda, používá je všude. Nechal ho udělat pro něho? Už by skoro řekl Chci, jenže Rei nemluví jenom o řetízku. 

"Co budeš dělat se zvířetem, pořád nejsi doma." Mluví úmyslně zatím jenom v jednotném čísle. Vidí ty jeho oči a protočí svými. 

"Mám plno drahých věcí, hlavně bot, všechno je z kůže…" Začne druhou vlnu protestů proti štěněti. 

"Všude jsou chlupy a špína a loužičky a…" Uteče mu zasmání, když dojde na aportování piva. Rei mu začne vysvětlovat, kde přesně ke psu přišel a proč má stejné jméno a on se ušklíbne. 

"To má docela ďábelský smysl pro humor, obejde váš všechny a každému nějakého dá? Nemůžu se dočkat, co řekne Toshiya na Rukiho dvě. A nemá Ruki už jednoho psa? Vlastně krysu… tak to může mít klidně i psa..." Už zase rýpe po svém a nejradši by Toshiyovi napsal smsku, aby se těšil. Reita znovu nenápadně doráží na nějaké větší vyznání a i přes to, co se dělo v hotelu už má Die zase pomyslné brnění proti slovu láska. Radši vytáhne telefon a podívá se, co mu to přišlo. Tora… Asi je mu trochu vidět na obličeji přelet jistých emocí. Teď se nerozhodne, co mu odpovídat. Leda by tam přišel i s Reitou. To je docela ďábelský plán. Už jednou na něj byl docela hnusný, když mu poslal tu pannu a teď by udělal tohle? Chudáček tygřík… 

Nemůžu, nemám volný večer.

Napíše rychle a na rovinu a telefon pro jistotu schová zpět do kapsy na zadku. Tak kde to skončil? Ah, ano… jestli je chce… Podrbe se nervózně pod vlasy za krkem. Jenže vždycky, když se Reitovi podívá do očí, má chuť mu slíbit cokoliv. A pořád nad ním ve vzduchu visí Shinya… 

"Jak ses měl, Čumáčku?" Vypadne z něj nakonec, než se natáhne po ovladači a to video stopne. Už se nějak nemůže poslouchat a to je co říct. Hrábne po tom řetízku a začne si ho s drzým úsměvem připínat kolem krku. 

"Můžeš mi svléct..." Na chvíli se odmlčí a obtáhne rty jazykem. 

"… ty ostatní..." Dodá a zvedne koutky do vlčího úsměvu. 

Reita, Tora

"Všechno ho naučím a na hlídání se taky někdo najde, určitě. Ruki má taky psa." Udolává Dieho postupně.

"Víš, jak bude krásný, ať vyroste. Navíc se mnou bude běhat a nebudu nutit tebe." Vyjmenovává další plus, aniž by se od něj odtáhl.

"Hrozně vám to spolu sluší. Nám taky ne?" Brouká dál v očích malinko zasněný výraz, když ho má zase u sebe a navíc doma, kde se cítí nejlíp. Nakonec to byl mnohem lepší nápad, než chodit někam ven. Tady si ho může naplno užít a nemusí se ohlížet přes rameno, jestli se náhodou někdo nedívá.

"Možná, že opravdu dá. Mají to v plánu." Prozradí na půl, že v tom Zyean není sám, ale dát to nepitvá. Slíbil, že bude držet jazyk za zuby a hodlá to dodržet. I když kdyby Die použil své přesvědčovací metody, asi mu neodolá. Stačilo by jen mrknout. Je v pytli.

"Za tu dobu, co je u mě, ještě nic nerozcupoval, jen hračky, co jsem mu koupil. Je hodný jako já." Usměje se sebevědomě a pohladí jej dlaní, kterou svíral jeho pas po bedrech. Trochu nejistě zkoumá Dieho výraz, když si čte smsku a někde hluboko ho píchne osten žárlivosti. Co když...ale ne, to je blbost. 

Mezitím Tora pokračuje ve svém klidném popíjení, když mu pípne smska. Upřímně dopověď nečekal. No jistě, nemá volno, kdo by se divil. Přesto všechno se mu rozhodně odpovědět.

Hm, to je škoda. A nechceš si ten volný večer udělat? Die-chan je v pohodě, jen je moc potichu. 

Poslední pokus jak ho zlomit, když se nepovede, brečet kvůli tomu nebude. Nadšení z něj taky zrovna nesálá. 

Další pípnutí smsky už Reitu rozhodí o trochu víc. Kdo mu má co psát, zrovna teď? Všechno je hozeno za hlavu, když se ho zeptá, jak se měl a připojí ještě přezdívku, kterou kdyby vyslovil na veřejnosti, asi ho zabije. To asi ne, stejně by mu neodporoval ale...myslet si to může. Koutky se mu znovu pozvednou.

"Špatně. Nebyl jsem s tebou." Pokračuje dál ve svém pomalé vyznávání a pak spokojeně sleduje, jak si od něj ten řetízek vezme. 

"V té posteli jsi byl k sežrání. Stejně tě mám nejradši v teplácích. Mám pocit, že to můžu vidět jen já." Ujistí ho, jak to má v hlavě poskládané a už pomalu zvedá ruce, aby ho začal připravovat o jednotlivé kousky.

"Víc, jak hvězdu nepotřebuješ." Přebere si to na všechno oblečení, co má na sobě a se zaujatým pohledem sleduje své prsty, jak postupně porozepínají všechno, co ho zdobí. Neodpustí se mírně naklonit a políbit jej na šíji, pak na tvář a nakonec skončí u vábivých rtů.

"Večeře chvíli počká. A ty šupej na místo." Vzpomene si konečně i na štěně, které se jim pořád plete pod nohama.

"Chceš přece, aby tě měl rád, tak se ukaž a poslouchej." Dodá ještě, když už se zase natahuje pro Dieho rty a k jeho překvapení se Rei opravdu odporoučí a stočí se do klubíčka na Reitovu mikinu, kterou si zoubky stáhne z opěradla židle. 

"Vidíš, říkal jsem ti, že je jako já. Když se mu někdo líbí, udělá všechno." Hájí zase svého nového parťáka, když Die vezme za boky a táhne jej s sebou k ložnici.

"Vybalím si tě až tam a pak se o tebe postarám. Slíbil jsem ti to, když jsi byl smutný." Trochu si ho dobírá a po cestě už zápasí s jeho svrškem.

"No možná, že si tu večeři můžeme vzít s sebou." Napadne ho po cestě, přetočí se s ním, aby Dieho tlačil před sebou a popadne dvě mísy, jednu s ovocem a druhou s kousky zeleniny. Jednohubky...ty se mu do plánu moc nehodí. Dotlačí jej až k posteli, odloží na ni misky a začne jej pomalu svlékat z posledních kousků, chce ho moc vidět celého.

"Nezapomněl jsem, že nemáš rád rychlovky." Sáhne po kousku jahody a přiloží ji k jeho klíční kosti, než to místo, které zůstalo poznamenáno, políbí a vychutná si ho.

"Dneska si to pořádně užijeme. Řekni, Die-chan, už z tebe někdy někdo večeřel?" Broukne tiše s jasný vzrušením vepsaným v hlase.