Hromadné - Ovšem o vychovanost tu jde především. - část 3.

(Nemocnice, komnaty Toshiyi)

Sena, Die

Sena si uvědomuje, že princ hledí jenom na něho, zatímco na něj lékař mluví a vypadá to, že nevnímá. Chudáček Hyde, co kdyby mu opravdu něco bylo? Jenže všechno to, co mu Hyde šeptal v noci, byla pravda. Aki měl oči skutečně jenom pro něho a on se na něj musí vřele usmát. Ne, císař by přímo zuřil, tím si je Sena jistý. Až budou chtít někoho opravdu zničit, asi Hyda strčí ze schodů, ale neví, jak se s ním domluví na tom, aby se nezabíjel. Doktor pronese, že tu Hyde bude přes noc a v Senových očích se promítne skutečná panika. Cože? Tady? A on půjde zpět sám? Nejen, že by to byla první noc po celých měsících, když nepočítá ty, kdy byl Hyde u císaře, co by byl sám, ale ještě teď, v tom hnízdě zmijí po tom, co se dnes stalo? Vždyť ho v noci někdo udusí polštářem! Jenže Aki svolí.
"Neudeřil." Vyskočí z něj rychleji, než by mělo, ale hned oči sklopí a doktor nad ním blahosklonně zavrtí hlavou.
"Bude v pořádku, nebojte se." Ujistí ho a odejde. Jenže Sena ví, že je v pořádku, proboha...! Nejradši by nad ním protočil očima. Zvedne oči zpět k princi a je to on, kdo červená, když si k němu kleká. Je to jeho přítomností, ale také tím, že na rozdíl od Akiho on ví, že Hyde nespí. Svěří mu svoje dlaně a v duchu Hydovi přísahá, že jestli si ho později bude dobírat, vyplácá mu jeho parfém. Cítí se teď opravdu na rozpacích. A Aki mu navrch položí nebezpečnou otázku. Hned si vzpomene na Hydova slova o tom, že má dobře přemýšlet o tom, komu a co řekne. Žalovat nebo mlčet?
"Nevíme přesně, čím správce toho pána rozzlobil." Začne opatrně. Potopit Die nebo ne? Jak to má vědět? Ještě ho nezná! Ale byla to konkurence. Jenže Hyde nikdy neútočil, když nemusel.
"Možná nějak ukřivdil té konkubíně, co stála venku? Myslím, že přesně tu si pán přál." Okecá to kolem a dokola, aby na nikoho neukazoval prstem a zároveň prozradil hlavního aktéra.
"Chtěli, aby mu byla oholena hlava." Rozhodne se nakonec říct medově jako že on nic a možná byl Die v právu, kdo ví že ano? Ten trest byl ale moc, to každý věděl. A ještě přede všemi!
"Bylo tam tolik lidí, že tam nebyl žádný vzduch." Vymyslí si nakonec jak napráskat nastoupenou jednotku tak, aby přece mluvil jen o Hydově zdraví.
Die po cestě popadne opravdový strach, že ho rozzlobený Toshiya pošle jenom tak zpět, ale když změní směr cesty, svitne v něm jistá naděje. Přelétne očima dveře do jeho pokojů a brzy jsou uvnitř. Jeho doprovod zůstane samozřejmě před nimi tak dlouho, jak bude třeba. Vzápětí na to je vyhozeno i veškeré Toshiyovo služebnictvo a on potlačí chuť promnout si bolavé zápěstí. Při jeho slovech o tom, že to zkazili JIM oběma, se mu důkladně zadívá do tváře. Myslel si, že se na něm vybije, ale místo toho jako by byl nespokojený, že Die nedostal svoje. Možná bylo na čase pustit prince z hlavy a podívat se doopravdy a trvale někam trochu jinam. Opře se pozadím o nízký stolek, založí si dlaně na prsou a nechá koleno, aby si našlo cestu z pod oděvu, tak jako to udělal ráno před Rukim. Sám se tváří nespokojeně a sleduje ho, jak si nalévá. Jim nalévá! Brzy svírá v dlani kalíšek pálenky a pousměje se. I teď umí milá gesta.
"Jenom přemýšlím." Odpoví mu o poznání klidnějším a melodičtějším hlasem, i když se oba mračí tak, že by před nimi utekla i letní bouře.
"Respekt z tebe jde..." Připustí po chvíli a pousměje se, než pohárek pozvedne a napije se. Musí to trochu rozmrkat. Tohle v harému nedostávají. Po těle se mu rozlije uklidňující teplo a zvedne koutky ještě výš, když hledí do kalíšku.
"Samozřejmě, že ano. Už vím jak." Napadá ho hned několik řešení, jednu už si pomyslel přímo tam na místě. Byla to od Hyda chyba, tahat do toho prince, to se nedělá... A doplatí na to. Nakonec oči zvedne, když se Toshiya dál zlobí a zároveň naráží na jejich možné sblížení. Dopije, co má nalito, odloží kalíšek a zvolna k němu vykročí. Obejde ho a promne dlaněmi jeho ramena.
"Potřebuju pojistit." Přiblíží rty zezadu k jeho uchu.
"Nutně si musím vybrat svěřence. A dostat ho daleko. Jen tak budu před správci stále v bezpečí." Je to důležitá pozice, být mentorem.
"Oni dva už je oba mají... já ale nechci nikoho, koho už viděli a navíc... musí být mnohem lepší." Zase ho pomalu obejde, ale jednu dlaň nechává na jeho rameni, když se zastaví před jeho očima. Pak vezme volnou rukou jeho dlaň a položí si ji na vázání kimona. Očima ho jednoznačně vybídne.

Aki, Hyde, Toshiya

Trpělivě vyčkává, klečíc vedle Seny, jestli se mu rozhodně prozradit víc. Opravdu mu věří. Možná je to bláhové, když ho vůbec nezná, navíc mu krásně zamotal hlavu, takže lhát by bylo opravdu jednoduché. Jenže nenechat se je pro něj velmi složité a díky jeho nezkušenosti ještě o to víc. Jemně se usměje, protože asi tuší, proč by sena chtěl, aby Hyde s ním odešel zpátky do harému. Přece jen tu byli první noc a jeho mentor je jistě jeho záchytný bod. Jistě by se o něj celou noc strachoval, kdyby byl daleko. Nechá ho však mluvit, když se rozhodně mu prozradit, co se v harému dělo. Neví? Dělo se to teda někde stranou nejspíš. A to je trochu problém protože to bude slovo proti slov a on by nerad komukoliv ukřivdil. Mohl by mu říct víc Die? Byl u toho nebo tady byl jen náhodou?
"Byli tam všichni?" Zeptá se jej a je vidět, že ho rozhodně trápí. Takto se věci neřešily, pokud k tomu nebyl závažný důvod a pokud byl...měl by o tom vědět nebo ne? A pak i výše trestu a to se opravdu mírně zamračí.
"Pán jednal příliš na vlastní pěst a to by se stávat nemělo. Zdá se, že mu budu muset trochu domluvit." Zní to z jeho rtů celkem mile ale očividně mu to dělá starosti, je mu to vidět na očích. Sám neví, co by přesně měl dělat. Nejradši by se s někým poradil ale...už by měl opravdu rozhodovat sám, je na to ten nejvyšší čas.
"Jsem rád, že jsi v pořádku, měl jsem o tebe trochu strach, když mi přišli říct, co se stalo." Sdělí mu upřímně a krátce a celkem odvážně zvedne dlaň k jeho tváři, aby po ní mohl konečky prstů zlehka přejet.
"Čím bych ti jen mohl udělat radost, abych napravil chování svých pánů?" Usměje se jemně a nemůže odtrhnout oči z míst, kde se dotýká jeho jemné pokožky. Je tím okamžikem doslova pohlcený.
"Chceš tu zůstat se svým mentorem?" Podaří se mu konečně zvednout oči a pak už není schopný ze sebe dostat byť jen výdech.
"Měl bych si tě víc hlídat, aby jsi byl v bezpečí. Bez Slunce totiž prý není život." A zase je u strachu, že by o něj mohl přijít.
"Budeš první z vás, kdo bude mít svou vlastní armádu." Krátce se zasměje své vlastní poznámce a vydá na odiv toho kluka, kterým pořád ještě trochu je. Takového, jakého zná vlastně už jen Ricko.
Toshyia pozoruje Die, jak si sedá na stolek a pak mu oči klesnou až na nožku, kterou mu tu tak svůdně ukazuje a je tam, kde byl v zahradě. Nejradši by se na něj vrhl a vybil si vztek mnohem lepším způsobem, než cokoliv ničit. +Tak rychle jsi přišel, jak na mě nebo o tom ani nevíš?+ Dobírá si v hlavě jeho a tak trochu i sám sebe. Ale je mu to jedno. Die je teď a tady a je jeho a to mu k momentální spokojenosti stačí a uklidní tím trochu jeho rozhořčení a vlastně i komplimentem. Jde z něj strach? No dobře, jen ať se ho ostatní klidně bojí, tím lépe. Sám si dopřeje ještě několik doušků, prostě se chtěl pořádně napít a v Dieho společnosti je to ještě lepší. Trochu přivře víčka, když pozoruje jeho chůzi k němu a doloží kalíšek, aby měl volné ruce. Oh ano, určitě je bude potřebovat. Hledí před sebe a koutek se mu pozvedne, když si Die začne určovat svou vlastní cestu. A zrovna tohle on umí zařídit. Vlastně...by kvůli němu zařídil hodně a bude víc, než mrzutý, až za ním do harému nebude moci.
"Za pár dní dorazí obchodník z mé domoviny, Die-chan. Pravidelně sebou vozí mladé chlapce a nabízí je. Hledá jen skvosty a ty, kteří se něčím vyčnívají nad ostatní. A ty, kteří se nedostali do rukou hledačů císaře. Nezaručuju ti, že si vybereš hned v první várce ale..." Odtuší ale je jisté, že ty chlapce nikdy nikdo neviděl. Sbíral je po cestě, jak projížděl městy, vydělával na nich a on mu klidně jednoho koupí. Zatím se ani nepohne, dokud se Die neocitne před ním. Opravdu se přemáhá, aby po něm nehrábl rovnou a nechá ho, aby ho klidně sváděl. Vlastně si to náramně užívá. Jeho pohár trpělivosti však přeteče, když se dotkne vázání jeho kimona. Teď je vděčný, že na sobě nemá nic složitého. Asi by to zničil. Obratně ale netrpělivě se popere s vázáním a prostě si ho hezky vybalí. Shodí mu látku z ramen a chytne lemy tak v polovině hrudi, aby ho v něm částečně uvěznil. A pak si ho prudce přitáhne k sobě. Pokochal se ale teď ho chce cítit.
"Budeš mít svého svěřence, o to se postarám. A ostatní z něj budou šílet. Přivedu ho jako svou omluvu princi a pak bude jen tvůj." Slíbí mu, jak kdyby věděl, co s sebou obchodník přiveze ale...jestli se neobjeví někdo dokonalý, bude zuřit. Při svých posledních slovech už ho tiskne ke svému tělu a pomalu s ním couvá směrem k ložnici.
"Tak mi ukaž, co umíš." Přitiskne jej víc k sobě a vrhne se na jeho rty. Ani mu nedal šanci odpovědět ale teď sám sobě prostě nevládne. Pustí látku ze sevření svých prstů a protáhne paže kolem boků, aby se mohl dopracovat až k jeho pozadí a pevně jej sevřít. Poprvé se skrze jeho rty probojuje tichý, hluboký povzdech, který zrádně tlumí v jeho rtech.

Sena, Die

Sena po chvíli přikývne.
"Úplně všichni, i ženy." Řekne po pravdě. Aki by se to stejně dozvěděl, protože správci si budou stěžovat ještě měsíc v kuse a nebude se mluvit o ničem jiném. Podívá se s jemným úsměvem na svého prince a snaží si ho představit, jak domlouvá s jeho tváří někomu s Toshiyovou tváří. Je ale rád, že Aki nenechá své vysoko postavené pány, aby v harému řádili jako černá ruka, cítí se tak mnohem víc v bezpečí. Jeden nikdy nemohl vědět, kdo tam přijde a taky by mu to mohlo být jedno. Pro kde koho byli jen konkubíny, tak trochu inventář.
"O mě?" Řekne tiše a měkce a nakloní hlavu mírně k rameni, když se usměje ještě víc. On je vážně sladký. Jemně pootevře rty, když se ho Akiho dlaň dotkne na tváři a už zase mu dlouze a upřeně hledí do očí. On je ten poslední, komu by měl dělat radost, jemu se přece vůbec nic nestalo, kromě toho, že byl svědkem nepříjemné situace, tak jako celý harém. Na krátko sklopí oči.
"Cítím se teď opravdu výjimečně." Řekne mu upřímně. Momentálně ho ale nenapadá nic, co by mohl po svém princi chtít a navíc na to ještě nebyla vhodná chvíle. Skromnost bude mnohem lepší. Jediné, co by mu nejradši řekl je, že pokud bude Hyde spát tady, on chce spát s ním v jeho ložnici. Kde jinde by měl být v bezpečí? Jenže Aki mu nabídne něco docela jiného.
"Hai, to bych rád." Přikývne bez váhání. Asi je jediný, kdo myslí na nepřístojnosti. Ten pohled, který mu Aki věnuje vzápětí ho ale přiměje otevřít ústa a hledět na něj podobně zamilovaně. V tu chvíli by roztály i zasněžené pláně. Tak bez něho není život? Asi odlétne oknem jako lampiónek štěstí. Musí se rozesmát s dlaní před ústy, když mu Aki slíbí armádu.
"To by byl ale skandál." Přesto se mu ta myšlenka líbí. Tělesná stráž? Ti by koukali! Na několik chvil shlédne na Hyda, který vypadá jako by spokojeně spal a dlaní mu odhrne vlasy stranou. Pak ho však popadne náhlý impuls, jemně se předkloní a vtiskne Akimu políbení na tvář. +Tohle je skandál!+

Toshiya je prostě neuvěřitelný. Ať se děje, co se děje, pořád to dokonale plní všechny Dieho představy. On mu na ten drzý požadavek opravdu okamžitě kladně odpověděl? Zařídí to, a tak brzy? Dokonce ho tam nějakým způsobem dostane, aby si mohl vybrat on sám?
"Jak se to stalo...?" Jemně a nenuceně pokrčí rameny, když stojí před ním a jeho oči dostanou nový a velmi něžný nádech. V jeden den byl nešťastný a osamělý a ve druhý narazí na někoho, kdo mu začne snášet nebe na zem? Toshiya se rozhodně nenechá pobízet dlouho, ani to nedělá pomalu a uvážlivě, když sáhne po jeho kimonu, Die opře dlaně o jeho hruď a v dalším okamžiku už je trochu svázaný látkou. Hledí do jeho očí se silně bušícím srdcem z té maličké vzdálenosti a okouzleně poslouchá jeho sliby o budoucím svěřenci, o tom, jak z něj všichni puknou závistí, o tom, že bude jen Dieho. Následuje jeho kroky k ložnici, zatímco ani na chviličku nepřeruší jejich oční kontakt do chvíle, než ho Toshiya začne znovu líbat. Pak už musí oči zavřít, zatímco cítí jeho dlaně pod splývající látkou kimona a brzy i na holém pozadí. Samozřejmě, že pod tím nic nemá, vždyť přece spal a pak už se s převlékáním nenamáhal. Dopracují se až k posteli, na kterou se ale nestačí dívat. Je dost vysoká, takže si na ni v zápalu vášně sedne první Toshiya a posléze už mu on sám vylézá obkročmo na klín, zatímco ho dlaněmi neustále hladí po hrudi. Vyjede jimi výš, zaboří je do jeho vlasů a polibek neustane ani na chvíli. Tiskne se vzrušeným klínem proti jeho tělu, pod všemi těmi vrstvami ho cítí jen málo, ale to nebude trvat dlouho. Toshiyovo tělo ho hřeje i tak a on se pokouší vymanit ze sevření látky. V následující chvilku už zůstane úplně nahý a zakrývají ho jenom dlouhé plavé vlasy. Obvykle přemýšlel nad každým krokem a dotekem, který dělá, teď je to čistě spontánní.

Aki, Hyde, Toshiya

"Přál bych si, aby ses tak cítil." Odtuší měkce Aki, když se na sebe podívají a jemu zase na tváři vyvstane jemný úsměv. Mohl by ho pozorovat hodiny, dny a nebylo by mu to dost. Krátce odvrátí pohled, když se Sena začne smát té armádě. Hrozně ho těší a hladí na duši, že jej pobavil. Tohle přesně si přál. S ním mu prostě připadá, že může zapomenout na to, kde jsou a hlavně kým jsou. Neměl by si podobné myšlení vůbec dovolit ale z druhé strany v sobě pak nachází víc síly, čelit všemu s rozvahou.
"Jeden skandál by země jistě přežila." Zasměje se krátce a už si představuje pány, jak koukají, když by Sena nakráčel na nádvoří v čele armády. Zajímalo by ho, jak by se tvářil velitel o Toshiyovi raději ani nepřemýšlí. Společně se Senou se podívá na Hyda a opravdu doufá, že bude v pořádku, už jenom kvůli jeho Slunci. Nesnese pomyšlení, že by se trápil. Tomu prostě musí zabránit. Je zabraný do myšlenek ve své hlavě, když ucítí jeho rty na své tváři. Překvapen se ohlédne a tváře mu jemně zrudnout, když konečky prstů pohladí místo, kde před chvílí byly a nemůže uvěřit tomu, že se to stalo. Trochu nesměle sklopí oči k zemi a promne si rty o sebe, když znovu vzhlédne a podívá se Senovi upřeně do očí.
"Arigato." Jemně se mu ukloní a nakonec sám sobě dodá odvahu, aby se ho znovu dotkl na tváři. Je doslova pohlcený jeho očima, jak kdyby ho nechtěly pustit ale...on taky nechce, aby se to stalo. Měl by jít zpátky, je tu příliš dlouho ale  nic z podobného uvědomění se mu do hlavy nedostane. Krátce těkne očima mezi těmi jeho a rty, než se začne pomalu přibližovat. Několik milimetrů od jeho rtů se váhavě zastaví. A pak to prostě udělá. Je to velmi jemné políbení, jak kdyby si pořád nebyl jistý, jestli může. Ne, on nikdy nebude jako ostatní, kdo bere konkubíny jako nějaký majetek. U Seny to tak rozhodně nikdy nebude. Stačí jen několik pohnutí rty a dovolí si nechat víčka klesnout, jak moc příjemné to je a chuť jeho rtů je ten nejpříjemnější bonus, jaký by si dokázal představit. Ricko by se mu hrozně smál, to ví.
"Ještě můžeš jít se mnou." Vypadne z něj, když se pomalu odtáhne a tváře mu lehce zrudnou podruhé. Tohle tak úplně říct nechtěl. Tedy chtěl ale nejspíš mnohem později, až...by k tomu našel odvahu.
"Uhm, totiž." Ohlédne se na Hyda, jak kdyby mu chtěl říct, jak moc chápe, když se tomu bude chtít vyhnout a zůstat tu se svým mentorem.
"Budu v pořádku, můj princi, jen si potřebuji odpočinout." Ozve se příjemně melodický hlas, kterému dá Hyde patřičný tón, aby zněl opravdu unaveně. Ocelově šedý pohled se krátce stočí na Senu a jemně se mu v něm zablýskne.
"Už se cítím lépe."

"Co přesně máš na mysli?" Stihne se Toshiya zeptat mezi jednotlivými nádechy, aby se nakonec oba dva neudusili. Tohle je pro něj naprosto pohlcující smršť, kterou si prostě nechce odpustit. Začíná si být čím dál jistější, že jeho činnosti pro dobro země budou mít jediný cíl a to je čas strávený s Diem. Chtivě mne jeho pozadí, dokud není přinucený se posadit.
"Kdo dal tu postel tak blízko." Zamračí se hrozivě, protože teď by byl schopný obvinit kohokoliv, jen mít někoho pro ruce. Samozřejmě kromě Die. Nechá ho klidně, ať se usadí na jeho klín a mezitím si dlaněmi pomalu prohlíží jeho dokonalá stehna, které občasně silněji promne, jak moc ho ovládá jeho touha. Vzbudil v něm dost, aby se dokázal krotit. Mírně pozvedne bradu, když se mu chce podívat do očí. Ani tohle mu nevadí, právě naopak. Jeho výška mu dokonale imponuje a jeho tělo...je dokonalé, hříšné pokušení a podle toho se chovají i jeho ruce. Možná by mohl zjistit, co všechno je tak hříšné. Jednou dlaní opustí pravý bok, za který si ho několikrát přirazil k tělu. Aniž by přerušil jejich polibky zabloudí mu rukou rovnou do klína a pevně jej sevře.
"Co všechno dostanu za dary pro tebe?" Pobízí jej hlubokým hlasem a věnuje mu několik pohybů nahoru a dolů. Nejradši by ho povalil do té postele ale...Pořád ho něco nutí, nechat mu potřebnou volnost, aby se mohl projevit. Jak kdyby tušil, co za ďábla se uvnitř něj skrývá. Jistě tam je, prostě to ví a chce ho vidět. Kruci, tohle prostě ovládat nedokáže
"Tak se nestyď." Další pobídnutí, když mu prsty levé dlaně zajede mezi polovičky a poškádlí ho. Pak to oblečení ze sebe prostě strhá ale teď na to nemá čas.

Sena, Die

V první chvíli se Sena neodvažuje zvednout oči a podívat se, jak na to Aki reaguje, ale koutky mu nezbedně cukají a prsty si pohrává s látkou kimona okolo svých kotníků. Pak se s ním však potká očima a překvapí ho, že mu poděkuje. Za jediný polibek, který mu navíc náleží?
"Vždyť dýchám jenom pro tebe." Řekne mu nenuceně a dokonce u toho pokrčí ramínky, ale jeho oči jsou spokojené a šťastné. Brzy ucítí jeho hřejivou dlaň znovu a pak se princovy rty začnou přibližovat. Senovi se prudce rozbuší srdce, nemůže uvěřit tomu, že se to děje. Kromě Hydových rtů a jeho školících polibků nikdy nikoho jiného nelíbal. Nesměl. Samozřejmě byl pro prince nedotčený a pořád dokola kontrolovaný a brzy zjistí, jak chutnají úplně jiné rty. U té maličké přestávky málem umře očekáváním, než se konečně dotknou navzájem. Okamžitě zavře oči a víc sevře látku mezi prsty, zatímco dlouze vydechne nosem a objevuje celé nové neprobádané území všech pocitů, emocí, reakcí vlastního těla. Nejradši by po něm natáhl ruce a povalil ho na prázdný futon vedle Hyda. A pak Aki doopravdy vysloví, co si před chvílí tolik přál. Možná se jenom přeslechl? Možná si to jeho hlava tolik opakovala, že měl pocit, že ho to slyší říkat?
"Hned teď?" Pousměje se. Aki na něj nebude mít čas, ale on bude v jeho komnatách klidně zalévat kytky a čekat. Oddálí se od sebe a Aki se podívá na Hyda. Sena se nadechne v chápavé reakci a musí si znovu připomenout, že Hydovi vlastně něco je. Jenže Hyde se do toho rozhodne vložit sám od sebe. Sena musí na několik vteřin zavřít oči, když ho málem raní mrtvice. Jako by nestačilo, že všechno slyšel a vnímal, teď mu ještě udělá prvotřídní dohazovačku a sám tady zůstane celou noc opuštěný. Kdyby alespoň tušil, jak mu sem poslat toho jeho generála. Lékař ho tu bude pozorovat, ale třeba by si alespoň promluvili... Hydovy oči se otevřou, když se do nich Sena podívá a musí vděkem nakrčit čelo.
"Nechci tě tu nechat samotného." Řekne přes všechny svoje touhy, ale kdy jindy by měl jít? Tady se Hydovi nic nestane. Skloní se a políbí ho na čelo, snad to není moc nevhodné.
"Ale nechoď zpátky sám." Ani tohle neměl říkat, jenže by o něj umřel strachy.
Die už nestačí odpovědět. Toshiya ho v první chvíli nenechá a v těch dalších už sám zapomene, že vůbec o něčem mluvili. Krátce se zasměje do jeho rtů, když nadává na postel.
"Chceš si dřít záda o koberec?" Poškádlí ho. Přece Die nenechá valchovat svá záda! Nechává ho, aby pevně svíral jeho stehna, je to pro něj nesmírně vzrušující a taky to dává patřičně najevo, svými polibky, pohyby na jeho klíně i tlumeným vzdycháním do jeho rtů. Tím spíš, když si ho Toshiya přitiskne prudce proti sobě a vzápětí zase povolí. Oplatí mu dlouhý pohled po jeho otázce, zatímco vyplete prsty z jeho vlasů a začne rozvazovat vrchní části jeho oděvu. Je toho hodně a bude to chvíli trvat.
"Tenhle úbor navrhoval někdo, kdo nikdy nesouložil." Broukne měkce, ale přes to je patrné, jak je nespokojený. Musí na chvíli ustat, když si hrdelně vydechne, jak ho Toshiya popadne rovnou v klíně. Prudce pohodí vlasy dozadu, zvykajíc si na okamžitý příval slasti v klíně, ale ještě má práci. Přiměje se zase pokračovat a stáhne z něj vrchní dvě kimona. Ještě to spodní. Bude pod nimi celý šatník... Toshiya mu rázně připomene svou otázku, když se ho volnou dlaní dotkne mezi polovičkami a Die si doopravdy zasténá.
"Hned ti to ukážu. Doufám, že se nebudeš moc červenat." Prudce ho dlaněmi strčí do hrudníku, aby si lehl, naznačí mu, aby se oba posunuli mnohem výš, kvůli prostoru na posteli a jakmile ho má taky nahého, hladově mu přejede nehty po tom dokonalém hrudníku.
"Nutíš mě trhat pozornost mezi moc věcí, ale chceš být ohromen, tak si to teď musím odpustit." Nechá jeho prsa být, sleze z něj a prostě se na něm přetočí přesně opačně. Tahle poloha nebyla pro plaché... Nabídne mu výhled na vlastní pozadí a klín, zatímco se sám skloní a políbí rty špičku jeho penisu. Jestlipak s ním tohle někdy někdo dělal? Podklesne v loktech, takže se klínem přiblíží víc k němu a zároveň ho sám vezme do dlaně. Tohle je umění a on mu to dokáže.