Hromadné - Nechceš si ho první zkrotit. - Část .2

(U dvou růží, ulice Tokya)

Ruki, Gackt

"Teď už to jedno bude." Bručí dál Ruki a vůbec se mu nelíbí, že Hyde je očividně na straně jeho přítele. Tak co se ho ptá? Může jít utěšovat klidně jeho. On se o žádnou zpověď neprosil a teď si ještě vyposlechne, že to je jeho chyba, no to snad ne. A pak mu před očima přistanou nějaké papíry, dostane úkol a Hyde se chystá klidně si telefonovat? Drží se oběma dlaněmi za okraje sedačky, když se mírně předkloní a opravdu začne číst. Po chvíli vytáhne telefon a Inoranovo jméno si najde. Protože to do teď neudělal, ani se ho na něj nezeptal. Měl by si fakt nafackovat. Zase chvíli čte, pak přestane vnímat realitu a na konci už jeho oči létají jako zběsilé sem a tam. Z Hydova telefonátu zavnímá jenom tu poslední věc - Potkal jsem jeho přítele. To nebyla náhoda, nemohla by být. Jak by do sebe mohli na ulici jenom tak narazit? Má to nějakou spojitost s Tetsuyou? Je to ta jeho nehoda? Chvíli dělá jako že nic a pak využije toho, že Hyde pořád mluví.
"Skočím si na záchod." Broukne a zvedne se od stolku. Jenže když projde hospodou až dozadu ke dveřím na záchod, prudce od nich uhne a vletí do kuchyně. Využívá momentu, kdy se nikdo neohlíží a proběhne jí na druhý konec k zadnímu východu a ven. Pro všechny případy se prostě ztratí, protože si začíná připadat jako štvaná zvěř. Co to s tím Inoranem je, že se kolem něho dějí tyhle věci? Kdo je Ga-chan? A proč mu Inoran nezkusil ani zavolat nebo napsat? Už zase si natahuje kapuci a brýle a míří mezi kontejnery uličkou pryč. Teď naopak musí rychle na hlavní, aby byl víc v bezpečí. Gackt po telefonu skočí hned při prvním zazvonění, ale přiměje se zvednout to o něco později, aby nevypadal jako blázen. Nasadí si naprosto klidný a v pohodě hlas, ale v duchu se mu uleví, když ho slyší a zní - prostě normálně.
"Neko-chan..." Broukne.
"Ty máš bratra? Doufám, že nevypadá jako ty... rád bych měl doma originál." Podřekne se hned u první věty a na okamžik utichne a zavře modré oči. +Řekl jsi doma...+
"Ty jsi samozřejmě stále originál, ale nikdo nesmí mít ani podobný obličej." Pokračuje dál a u toho namotává dlouhý list pokojové palmy na prst, až ho ukroutí a on upadne. Protáhne ústa a radši kytku nechá.
"Hmm, takže jsi někde s ním a snažíte se probrat tvou možnou minulost nebo rodinu?" To zní jako něco u čeho by měl rozhodně být!
"Mám pro vás někam přijet? Nebo... chceš být dnes sám?" Přinutí se říct tu druhou variantu úplně v pohodě. Naprosto. Jemu to ale vůůůůbec NEVADÍ! To mu tak scházelo, aby se teď Hyde vydal po stopách své ztracené rodiny a neměl chuť vůbec na nic, hlavně na randění a měnění starých pořádků.
"Můžu ti v té záležitosti jakkoliv pomoct?" Zeptá se nakonec naprosto vážně. Samozřejmě, že by udělal všechno proto, aby byl spokojený a asi by měl začít tou jeho nemocnou matkou. Do jeho hovoru pípne nějaká další smska.

A jako by to nestačilo, navrch na něho někdo mluví a odvádí jeho pozornost. K Hydovi totiž přijde jeho kamarád od baru a naléhavě mu říká, že jeho doprovod právě utekl skrz kuchyni pryč. To bylo podezřelé. A Gackt to slyšel taky. Co to tam ten Hyde dělá a s kým? Proč by přítel jeho bratra utíkal? A před ním?
"Neko-chan?" Ozve se po chvíli s jasnou otázkou v hlase.

Hyde, Tetsuya

Hyde zvládne jen kývnout Rukimu, že ho slyšel a nepřeslechl jeho potřebu jít na záchod a vůbec mu nedochází, že by mu chtěl třeba utéct, taky proč by to dělal. Místo toho se v nitru rozplývá nad tím, jak a hlavě CO Gackt říká. Usmívá se, jak kdyby právě vyhrál jackpot v loterii a culí se u toho, jak čerstvě zamilovaná školačka. Je mu úplně jedno, jestli na něj někdo kouká nebo ne, i kdyby se mu smáli vůbec mu na tom nesejde, to podřeknutí bylo prostě roztomilé.
"Tak originál mm." Neodpustí si to okomentovat a tiše se zasměje.
"Přiznej se, že by si nás dva neukočíroval." Ne, tohle si prostě nemohl odpustit ale je na čase, aby trochu zvážněl a začal řešit věci kolem své rodiny.
"Hai, snažím se zjistit víc a nejsem si úplně jistý, jestli jsem na správné stopě ale myslím si, že ho budeš znát Ga-chan." Dodá ještě, když si přitáhne papíry před sebe a začte se do nich, kousajíc si spodní ret. Vzhlédne krátce, aby se podíval, jestli náhodou Ruki nejde zpátky. Potřeboval by slyšet jeho názor, jestli si myslí, že je to možné a že se neplete. Jenže ten zatím nikde. Stáhne mírně obočí, podezřelé ale vnímá i slova Gakka, že by pro něj přijel.
"Přiznej se, že by jsi pro mě jel až na konec světa." Dobírá si ho trochu s tichým uchechtnutím, prostě si nemůže pomoct.
"Nerad bych tě tahal z postele, když jsi zraněný." Broukne starostlivě, opravdu by si vyčítal, kdyby se mu něco stalo, z druhé strany by ho rád měl u sebe.
"Nechci být sám Ga-chan, budu rád, když přijedeš opravdu. Jsem…" Chtěl mu nadiktovat adresu, když mu na telefonu pípne druhá smska.
"Počkej chvíli." Poprosí ho,  odtáhne přístroj od ucha a rychle si ji přečte. Zatváří se značně pobaveně a chce začít odepisovat, když k němu přistoupí známý a prozradí mu Rukiho útěk.
"To je blázen." Protočí očima v sloup ale na nic nečeká, nechá telefon na stole a vyběhne směrem ke kuchyni, proběhne jí stejně jak Ruki, když se ocitne na ulici a začne se rozhlížet.
"Kam jsi kruci letěl?" Zanadává si pro sebe a rozhodne se zkusit své štěstí a zamíří vybraným směrem. Možná se trefí, možná ne, třeba bude mít štěstí. Měl ho za poslední dny dost a dost, tak třeba ho ještě neopustilo.

Kousek od baru sedí Tetsuya v autě a pozoruje skrze okýnko noční ulici. Měl dost informátorů, aby věděl, co se v hotelu odehrálo a kam Ruki utíkal. Měl toho pod palcem víc, než by si kdo představil a byl na to patřičně hrdý. Jeho muži sledovali i bar a hlásili mu každý pohyb v okolí. Byl tu na čekané a taky, že se dočkal. S pozvednutými koutky sleduje, jak Ruki vybíhá vedlejší uličkou, na sobě kapuci a brýle. Pomalu sáhne do kapsy pro telefon a vytočí připravené číslo.
"Za chvíli je u tebe." Oznámí ledovým hlasem a teď už vše nechá svému vlastnímu, jím připravenému osudu. Kousek dál, na ulici, kterou se vydal Ruki, sedí u zdi na zemi kluk ještě o trochu mladší, než je on. Vypadá potlučeně a ze rtu mu odkapává krev. Jeho vyplašené oči se na něj upřou.
"Prosím, nemáš drobné na autobus? Dám ti za ně tyčinku." Natáhne roztřesenou ruku jeho směrem, v očích prosebný výraz.

Ruki, Gackt

Gackt se pro sebe zasměje, sedí v křesle, které má otočnou nohu, sám má jednu nohu přehozenou přes druhou a v tuto chvíli se na něm alespoň pomalu otáčí dokola, když nemůže ničit kytky.
"Ale zvládl, ale předpokládám, že žít ve třech není tak docela to, co bys chtěl, to by byl přece incest, Hydo-chan." Brouká a zní to opravdu jako flirt.
"Hmm a kdo je ten pan neznámý?" Ptá se zrovna, když se zase rozesměje.
"Jel. Ale ne, že to teď půjdeš vyzkoušet, ano?" Nabádá ho a pak stáhne obočí, když mu Hyde řekne Počkej. On má čekat? On??? Jak jako počkej? Poslední slova, která od něj slyší jsou o tom, že je někdo blázen a pak jako by Hyde zmizel. Chvíli trpělivě čeká, pak na něj zkouší mluvit a po několika dalších okamžicích mu dojde, že telefon sice nezavěsil, ale není u něj. Jak může nechat ležet zapnutý telefon, z něhož nejsou slyšet vůbec žádné zvuky a někam odejít na tak dlouho? +Snad jsem mu řekl, že to teď zkoušet nemá no ne?+ Pomyslí si rozzlobeně a hovor típne. Jeho jediná šance je Hydova zapnutá poloha. Pokud ji úmyslně vypíná, nemá jak zjistit, odkud mu volal nebo kde telefon leží. Minuty se vlečou, když vyhledává zařízení, ale nic. Rozhodne se volat na operátora, vyhrožuje, podplácí, ale nechtějí mu sdělit polohu volaného čísla. Pak už zbývá jenom Tetsuya. Nezvedá to ani on. +To šli všichni na stejný večírek?+ Začíná být vážně naštvaný a kromě toho v něm hlodá osten strachu. Hyde stále nevolá zpět. Napíše mu SMS a pak pošle jednu i Tetsuyovi.

 Žádný úvod, žádné prosím, na to nemá čas. Okamžitě se začne oblékat a míří do garáže. Bude jezdit po Tokyu klidně do rána, ale najde ho.
Ruki se ještě několikrát ohlédne, ale nikdo za ním nejde, telefon pořád mlčí a kromě toho na ulici nikdo není. Už je skoro u hlavní, když si všimne postavy na zemi, ale chce jí úmyslně přejít. Nikdy nikdo neví, co jsou zač. Bezdomovci, žebráci? Lepší s nikým nemluvit. Má sám svých problémů dost a kromě nich taky plnou hlavu toho, proč se jeho život zbláznil a proč mu Inoran nevolá. +Opravdu nebojuje... nechce...+ Pomyslí si smutně, když se ozve hlas toho kluka na zemi, on se zastaví a podívá se na něj pořádně. Je zraněný. Chce po něm peníze. Ty, které pracně získal, aby sám mohl odjet, ale ony mu zbydou i tak, jen ne tolik, aby si pohodlně začal v Kyotu. Kousne se do rtu a chvíli přemýšlí, ale ten cizí kluk je tak mladý. Nakonec zaloví v kapsea udělá krok k němu, aby mu nějaké peníze podal.
"Na, vem si je a tu tyčinku si nech. Potřebuješ pomoct. Chceš, abych tě dovedl do nemocnice?“ Zeptá se ho, protože mu to prostě nedá, jako by sám před několika desítkami minut nesmýšlel o Hydovi jako o naivním, kdyby na něj dělal boudu s penězi. Jenže ten kluk krvácí, přece pozná krev? Navíc má na to celou noc, než půjde ráno do hotelu.

Hyde, Tetsuya, Inoran

Hyde jde vážně naslepo, vůbec netuší, kam by se kluk jako Ruki mohl rozejít. Pochopil z jeho vyprávění, že nemá kam jít a že se pravděpodobně bude toulat po ulicích, jen kdyby nebylo v Tokyu, kde je to jako hledat jehlu v kupce sena. Až po chvíli mu dojde, že nechal telefon na stole a ani nedomluvil s Gakkem, plácne se do čela a jen zadoufá, že to pochopí. Potřebuje ho najít a zjistit všechno, co jenom půjde. Prochází uličkou s rukama v kapsách, rozhlíží se po klukovi Rukiho výška ale nic. Zanadává si podruhé a vytáhne krabičku cigaret, aby si mohl připálit a pokračuje dál. Pro telefon se vrátí později, snad mu ho kamarád schová, aby mu ho nikdo neukradl.  
Mezitím Tetsuya sedí v autě a čeká na zprávu o tom, že úkol proběhl úspěšně. Potřebuje se ho zbavit a to, co nejrychleji. Jeho vůbec nezajímá, co dělal s tou rajdou v baru, hlavně, aby už nestál v cestě jeho plánům. Pípne mu smska, zamračí se, protože tomu malému usmrkanci říkal, že mu má rozhodně volat a ne psát. Otráveně sáhne po přístroji a uvidí Gacktovo jméno.
"V tuhle hodinu?" Pozvedne obočí a spěšně si zprávu přečte. No jistě, jak jinak. Myška mu vazal roha a on se teď může zbláznit.
"Měl jsem za to, že máš lepší nervy." Zasměje se nad tím upřímně a dá si několik minut na odpověď. Ne, že by ho chtěl trápit ale…třeba si uvědomí, že s rajdama je těžké pořízení. Vždycky bylo, to on sám moc dobře ví. Jestli mu ta potvora zase řádí na ulici, tak ho osobně zaškrtí. Nakonec se přece jen uvolí a tu zprávu napíše.

Pohrozí mu, třeba si ho pak bude víc hlídat. Vydechne krátce, když se trochu zvráceně pousměje a telefon zase schová.
"Že by další překážka." Broukne si sladce pro sebe a pohodlně se uvelebí ve svém autě. Jen poklepávající prsty na rám okýnka prozrazují, že zatím nedostal zprávu, kterou chtěl.

Otrhaný kluk mezitím upírá velké oči na Rukiho a čeká na jeho reakci. Musí to zvládnout, jinak budou následky katastrofální. K jeho štěstí mu ty drobné opravdu dá a on se natáhne po jeho zápěstí a tu tyčinku mu vtiskne do dlaně.
"Prosím, vem si ji. Budu mít pocit, že jsem ti to aspoň nějak oplatil, zachránil si mi život." Zní hodně naléhavě a obtočí jeho prsty kolem té tyčinky.
"Dostal jsem ji dneska v charitě, je proteinová." Zamumlá ještě tiše a sám už si schovává drobné do kapsy potrhané mikiny.
"To bude dobrý, nic mi není. Do nemocnice nemůžu, nemám na ošetření, skočím si  ráno do charity, tam mi to vyčistí." Ujistí ho vážně s vděčným podtónem a ukloní se mu jednou a pak po druhé.
"Opravdu moc děkuju." Dodá ještě, než se začne pomalu sbírat ze země.
"Hlavně nezahýbej doleva, je tam banda bezdomovců, okradli by tě." Poradí mu ještě, než se sám ztratí za rohem.

Inoran už má za sebou oběhání celého hotelu: první mu chtěl dát noc na to, aby se uklidnil a popřemýšlel o tom. Jenže čím déle seděl na posteli ve svém pokoji, tím víc se chtěl rozběhnout za ním a prostě něco vymyslet ale společně. Přece ho nenechá takhle odejít. Vážně už si maloval, jak společně budou žít a moc ho chce u sebe. Zároveň by si neodpustil, kdyby se mu něco stalo. Ptal se všech, kde je pokoj Rukiho, tam ho samozřejmě nenašel a snažil se ignorovat výsměšný pohled manažera, který mu jeho pokoj nakonec i odemkl. Vypadá to, že si pobral pár věcí a utekl. Nakonec mu to přece jen nedá a sáhne po telefonu, aby vytočil Rukiho číslo, má o něj hrozný strach. Byl přesvědčený o tom, že zůstal ve svém pokoji a že si ráno všechno vyříkají, že bude všechno zase v pořádku.
"No tak Ru…zvedni to prosím." Přešlapuje před hotelem, před ním na něj čeká taxi, do kterého je připravený naskočit a rozjet se směrem k němu.

Zatím co Tetsuya právě zvedá telefon a vyslechne si zprávu o tom, že byla věc předána, jak být měla. Je to risk, nemusí ji ani sníst, může ji sníst kdokoliv jiný ale on to velmi rád postoupí. Když se to nepodaří na poprvé, podaří se to na podruhé o tom vůbec nepochybuje. Jeho plány nakonec vždycky vyšly, tak proč by ne teď. A když to nevyjde ani po tom, vyřeší to hezky postaru, na ulici a hezkou broušenou kulkou. Však on si poradí, na to má lidi. Obvolá ještě pár čísel, aby hlídali tu Gakkovu rajdu i Rukiho, dá jim jasné instrukce, co dělat, kdyby zlobili.
"Tak a teď hurá domů." Zavrní si pro sebe spokojeně, opře se pohodlně ve svém luxusním autě a nechá víčka na chvíli klesnout.

Ruki, Gackt

Gackt už sedí v autě a řítí se po silnici směrem do města. Ví sice, že byl na klinice na okraji, ale nezdá se mu, že by svoje příbuzné hledal v těch místech. Bohužel Tokyo bylo obrovské. Telefon má v držáku na palubní desce a co chvíli k němu střelí očima, dokud mu Siri nepřečte celou zprávu. Pevně stiskne volant v rukou, div ho neurve a má sto chutí poslat Tetsuyu jadrně do háje, což se mu nestalo už hodně dlouho. On tady umírá strachem o něho a Tetsuya mu ještě vyhrožuje? A k tomu naznačuje, že by mu snad Hyde zahýbal? Teda ne, že by nemohl, nebyl jeho, ale… no krucinál. Je vzteklý jako už dlouho, ale odrazí se to jen na chladném lesku v jeho očích, když oznámí navigaci adresu a zamíří tam, jak nejrychleji to jde. Ruki sebou prudce trhne dozadu, když ho ten kluk vezme za zápěstí, ale nakonec mu chce jen něco dát. Žádný útok ani přepadení ze zálohy se nekoná, takže se Ruki zase uvolní a tyčinku si vezme.
"Dobře. Děkuju." Řekne mu a sleduje ho, jak si stoupá. Nevypadá zase tak zle. Když mu pak ještě poradí, kudy nemá chodit, usměje se na něj a ukloní se vzájemně.
"Dávej na sebe bacha jo?" Houkne za ním ještě a v tu chvíli se mu rozezní mobil. Hned po něm sáhne a podívá se na displej. No to to trvalo!!! Snad si nemyslel, že se vyvzteká a poběží zpátky? Vsune si telefon zpět do kapsy a jen tak ze vzteku otevře tu tyčinku, zakousne se do ní a telefon zase vytáhne. Nevydrží mu to nezvednout, prostě to nevydrží. Alespoň si poslechne to moudro o jeho ochraně.
"Hai." Hlesne a jakmile uslyší jeho hlas na druhém konci, naprosto vyměkne a sesype se jako domeček z karet. Kruci, on ho prostě miluje… Chce jít zpátky za ním, říct mu, že je baka a že by si měl víc hlídat, co je jeho! Tak… jako by ho ale začalo pálit v krku a on dostal hroznou žízeň.
"Ino-chan, já…" Odkašle si, ale knedlík v krku nemizí. Začíná mít pocit, jako by ho někdo začal dusit nebo jako by mu to hrdlo celé oteklo zevnitř. Dech se stane o něco obtížnějším, ale mnohem víc mu vadí nemožnost polknout.
"I...Ino-chan..." Rozkašle se.
"Musím se… napít… strašně mě..." Telefon mu vypadne z ruky na asfalt, když se oběma rukama chytne za krk. Je to šílený pocit. Jako kdyby mu někdo odřízl veškerý přívod kyslíku z okolního vzduchu. +Co to je?+ Zazmatkuje Ruki, prudce se předkloní a opře se oběma rukama o kolena, když se rozkašle do záchvatu a pak to na okamžik přejde. Zatočí se mu celá hlava a rozostří vidění. Jediné, co měl, bylo to kafe… a pak to přijde znovu. To už si prostě klekne a snaží se popadnout dech

a nekašlat. Natáhne prsty po telefonu. Funguje. Slyší jeho hlas z druhé strany, ale není schopný odpovědět. Má tolik duchapřítomnosti, aby zapnul polohu a pak mu napsal název baru. Je od něj kus cesty, ale on neví, co je tohle za ulici. Stačí si vytočit ještě záchranku, ale už jí není schopný říct nic dalšího. Přijedou jenom podle místa volání?
Trvá to neskutečně dlouho, než se Gacktovi podaří zaparkovat před barem, a to i přes fakt, že byly noční ulice skoro prázdné a on porušil asi dvacet předpisů, hlavně ty o červené na semaforu a o rychlosti. Vletí dovnitř, div si neroztrhne ránu na břiše a zastaví se až na baru, kde se dožaduje informací. Ten kluk mu nechce nic říct, ale když ho popadne za triko na hrudníku a málem přetáhne přes bar k sobě s takovým vrčením, že se otočí celá hospoda, ukáže mu Hydův telefon, který tady zůstal. A Hyde nikde. Nedozví se ani kudy šel, takže zase vyběhne před bar a začne přepadávat lidi, co postávají kolem, jestli ho někdo neviděl. Nakonec celou budovu obejde a nahlédne do zapadlé uličky. +Tam bys snad nešel...+ Pomyslí si, ale nakonec do ní s povzdechem vkročí. Není ozbrojený a má na sobě hodně drahých věcí, aby poutal nežádoucí pozornost. Může je praštit maximálně klíčky od auta mezi prsty. A k tomu to zranění. +Neko-chan, ukaž se.+ Možná vyšiluje úplně zbytečně, ale copak je normální takhle opouštět svoje telefony? Ne, on má prostě špatnou předtuchu.

Hyde, Tetsuya, Inoran

Hyde se toulá uličkami a ani neví, kde vlastně už je. Trochu se ztratil, ono když se dokáže ztratit v Gakkově vile, tady to zas takový problém není. Navíc je tma jak v pytli a skoro nikde nikdo. Zahlédne na rohu postávající chlápky, moc se mu nechce jich ptát ale nic jiného mu bohužel nezbývá.
"Zdravíčko, neviděli jste tu kluka, asi měl na hlavě kapuci, byl tak vysoký jako já?" Zeptá se jich opatrně, připraven k možnému útěku ale dostane se mu jen zavrcení hlavou a slov, aby dál neotravoval. Pokrčí krátce rameny, pomyslí si něco o idiotech a radši se rozejde dál. Co ale netuší je, že jakmile zajde za roh, jeden z nich už zvedá telefon a volá na Tetsuyovo číslo.

Inoranovi se značně uleví, když mu to Ruki opravdu zvedne.
"Ru-koi. Promiň já...neměl jsem to říkat, nechci, aby to tak dopadlo a…" Odmlčí se, protože se z druhé strany ozývá přidušený hlas a něco se očividně děje. V tu chvíli už sedá do taxíku, uplácí řidiče, aby jel co nejrychleji a v očích má naprostý děs. První ho samozřejmě napadne, že jeho obavy se naplnily.
"Ru, slyšíš mě?" Zkouší to ještě ale telefon je hluchý.
"Do hajzlu." Zanadává si řádně snad poprvé v životě a už hledá polohu jeho přístroje a k jeho štěstí je zapnutá a ještě mu přijde smska se jménem baru. Rychle si to najde a nasměruje řidiče právě tím směrem. Cesta je snad nekonečná, asi stokrát popožene chlápka za volantem a ten už je z něj značně nervózní.
"Zaplatím všechny pokuty, jen jeď." Už mu i tyká ale nad tím vůbec nedokáže přemýšlet, svírá ho neskutečný pocit strachu o Rukiho, nikdy si nepřipadal tolik bezmocný, jako právě teď. Vůbec netuší co se děje a jestli se mu něco stane, tak Tetsuyu snad zabije. Za nespočet minut, dorazí na místo, kam ho navedla poloha Rukiho telefonu a  u z dálky vidí majáčky sanitky. Skoro ještě za jízdy vyskočí z auta a rozběhne se tím směrem, málem se přerazí, jak nečeká rychlost cesty pod svýma nohama.
"Pane, tam nemůžete." Snaží se ho zastavit záchranáři ale on jim na to zvysoka kašle.
"Ru, no tak, to přece není možné." Zastaví ho až jeden z policistů, kteří už jsou taky na místě a on se přes něj prostě dostat nemůže.
"Musím jet s ním, tak mě pusť." Snaží se ho přemluvit.
"Ru, slyšíš, jsem tady a už nikam nejdu." Křikne ještě ale vůbec netuší, jestli ho slyší nebo ne. Dolehnout k němu slova o  otravě a dává si bez váhání dvě a dvě dohromady. Ani si nevšimne kluka v kabátu, který se blíží spěšně jejich směrem. Hyde postřehl majáky, jak se řítí ulicí kolem něj a rozhodl se vydat tím směrem. Možná nějaké nutkání ho přemluvilo, aby se tam šel podívat. Vidí záchranáře, Rukiho v tom chumlu nepostřehne ale za to vidí Inorana, jak se dobývá přes tělo policisty. Pozná ho celkem bezpečně. Jenže, co nečeká je ruka zpoza rohu. Jedna ho popadne za zápěstí, druhá mu ucpe pusu a zatáhne do stínu.
"Varovali jsme tě, že se nemáš toulat. Tak kohopak jsi sbalit tentokrát, že ti utekl?" Zeptá se ho hrubý hlas a Hyde jen zahlédne odlesk zlatého zubu ve slabém proužku světla lampy. Podaří se mu jen cosi vztekle zamumlat do ruky.
"Pokecáme si." Zasměje se jedna z goril a za chvíli už ho cpou do auta.
"Projedeme se." Zavrní chladně muž sedící vzadu s nebezpečným úsměvem a prohlédne si Hydeho od hlavy až k patě. Natáhne se k němu a chytne ho za bradu, aby ho otočil k sobě, když se mu Hyde trhnutím hlavou vysmekne a schytá od něj facku.
"Vyskakuješ si. Myslíš, že tě zachrání ty voje kukadla nebo snad Gacktova přízeň? Můžu ti je taky s klidem vypíchnout. Rajdy si nemají co vyskakovat. Zapomněl si, kam patříš." Zavrčí na něj a zhluboka se nadechne.
"Dostal si varování a nebereš ho vůbec vážně. Měl si tě dát na vodítko." Tetsuya zatím vše organizuje po cestě na poslední dnešní shcůzku. Když zastaví, zůstane sedět v autě a vytočí Gacktovo číslo. Jedna věc se povede a druhá mu zkazí hezký večer.
"Varoval jsem tě Gackt-san. Nebereš mě vůbec vážně." Zavrčí nepříjemně do mikrofonu, když mu to zvedne.
"Jak bych tě asi mohl potrestat?" Nadhodí otázku, skoro konverzačním tónem.
"Ta tvoje rajda je právě na párty s mými kluky. Dostal pozvánku, když se toulal po mých ulicích. Tak trochu přemýšlím, jestli bude na stůl nebo ke stolu. Hm, co myslíš?"