Hromadné - Teď jsi otrávený. Ale smrt je pomalá. - Část 1.

(Takeshiho banquet)

Uruha, Miyavi, Inoran

Kočičí oči zvýrazněné jemnou černou linkou si pohlíží celý odraz v zrcadle. Dneska by si měl dát obzvlášť záležet, protože vyfasoval tu čest jít na Takeshiho večírek místo svého bratra. Měla by to být honosná párty, kde budou všichni a to pravděpodobně znamená, že i někdo z Démonů. Ne, nemá je v lásce, i když jich viděl jen pár a Uruhu vidělo jen taky málo z nich. Hide ho vůbec nikam nepouštěl, pokud se nejednalo o akce, kde byl užitečný. A to bylo poměrně často, jen byl spíš skrytý ve stínech a čekal na svou příležitost, jestli Uru něčím vynikal, kromě posedlostí pro oblečení, byly to zámky. 

                                            

Hbité štíhlé prsty uměly během několika vteřin otevřít v podstatě cokoliv. Samozřejmě musel mít svoje nádobíčko ale to nosil vždycky v pečlivě schované ve všité vnitřní kapse na různých místech, různých kousků oblečení. Momentálně srovnává prameny dlouhých vlasů, které mu lemují tvář, když se dovnitř vřítí Miyavi, je hlučný jako vždycky a jeho nálada umí být po většinu času nakažlivá. Do ruky by se mu ale rozhodně dostat nechtěl, byl to blázen, který byl schopný čehokoliv, vlastně se s Hidem k sobě dokonale hodili. Ani jeden z nich neměl zábrany, Miyavi uměl být dokonale sadistický a v očích bylo jasně vidět, že se v tom vyžívá. Všechno z čeho se dalo střílet to miloval a zbraně očividně milovali Myiaviho. Byl to takový ten vztah na život a na smrt.

"Aww Kujaku-chan, tohle už ale trochu přeháníš…hm." Zavrní Miyavi, když se připlíží až k jeho zádům a popadne jej kolem pasu, tisknouc se hlavě klínem na jeho zadek. Tohle je materiál, jen co je pravda ale Uru ho nikdy nepustil dál i když on by si dal rozhodně říct.

"Nezdržíme se trošičku, bude rychlé nebo pomalé, jak jen budeš chtít." Provokuje ho rty u Uruhova ucha a šeptá mu ještě spoustu další prasečinek, než se od něj Uru odtáhne a protočí očima v sloup.

"Běž si do bordelu, jestli ti jeho návštěva v noci nestačila. Nemám v plánu být jen dalším z řady, navíc ti pro mě něco přebývá." Prohodí hrdým hlasem Uru a pohodí vzpurně hlavou. No on mu rozhodně nepodrží ani náhodou, ať si dělá, co chce i s jeho bratrem ale on se k tomu nebude přidávat.

"Radši jdeme nebo přijdeme pozdě." Zavelí nekompromisně a ušklíbne se na Miyavhio. Má ho rád, prostě k nim patří ale mnohem raději ho má, když je uspokojený a nemá žádné podobné narážky a to se stává jen občas. Konečně nasednou do luxusně vypadajícího auta, které řídí Inoran, ten už ví kam má jet. Uru si celou cestu jen popravuje své šperky, rovná rukávy přesně padnoucího saka rudé barvy, kde jsou na klopách všité drahé kameny, pod ním přiléhavou černou košili a kalhoty ve stejné barvě. Samozřejmě několik ladících šperků ale žádné takové, aby odváděli pozornost od jeho očí. Za to Miyavi se s tím moc nepáral, jako vždycky. On má jen obyčejnou bílou košili, černou koženou bundu, které kryje několik šikovných pouzder na zbraně a k tomu přiléhavé kalhoty podobné barvy. Zbraně nejsou zakázány ale všichni ví, jak se mají na Takeshiho akcích chovat. Cesta netrvá dlouho a za chvíli už stojí na prahu velkého sálu, kde je spousta honosně vyhlížejících lidí a jeden z nich míří směrem k nim. Miyaviho trochu odbude a s Uruhou se vítá mnohem déle. Dokonce ho provádí po sále s rukou decentně položenou na jeho bedrech a představuje mu spoustu obličejů a jemu se ta pozornost samozřejmě líbí, vždycky byl takový, o to víc, když je po většinu času zavřený uvnitř. Polovinu z nich nikdy neviděl, druhou z nich zná od vidění. Takeshi ho pustí až po dlouhé chvíli, kdy se mu omluví, že musí na chvíli odejít a v tu chvíli už má po boku Miyaviho, vůbec nepostřehl jeho pohled, kterým ho celou dobu častoval, skoro jakoby žárlil? No jo jeho osobní hlídací orel. Nejradši by se ho na chvíli střepal.

"Mmm Uru-chan, odkdy jsi na starší?" Šeptne mu do ouška, čímž si vyfasuje skoro vražedný pohled.

"Odskočím si, tam se mnou snad nepůjdeš?" Špatná otázka, protože Miyavimu v očích zasvítí.

"Opovaž se!!" Varuje ho přísně, prostě mu ty oči vyklove, dokud za ním poleze i tam. Prudce se k němu otočí zády a jde rázným krokem pryč a prudce rozrazí dveře, mumlajíc si cosi pod nosem.

Miyavi zůstane stát a chvíli opravdu v hlavě převrací, jestli má za ním jít nebo ne. Nakonec jen mávne rukou a přitáhne si za pas k sobě obsluhujícího chlapce, který roznáší jednohubky, a aniž by ho pustil, začne se jimi ládovat. No co, to jídlo si na chvíli půjčí a toho kluka….pravděpodobně taky. Jeho vyděšený výraz úplně ignoruje.

Gackt, Aoi, Sugizo

Gackt nikdy neměl moc rád, když se Aoi někde promenádoval sám, bez patřičného dozoru. Ať už to bylo pro to, že byl příliš krásný a ledas kdo by mu ho mohl chtít odvést, nebo proto - a to byl mnohem závažnější důvod - že všichni věděli, že je jeho a tudíž to bylo, jako by na zádech Aoi nosil vyvěšený terč. Lidé se ho buď báli, aby jim kvůli němu nebylo ublíženo nebo po něm šli, aby bylo ublíženo Gacktovi. A to se taky stalo v tom Reitově klubu. Že se tam objeví Hide osobně, to nepředpokládal ani on, ale že tam rovnou bude střílet a v podstatě mu vyhlásí tichou válku, to už byl opravdu vrchol všeho jeho počínání. Takeshi nebyl nejvyšší boss, ale rozhodně stál v pomyslném žebříčku nad nimi a před ním dál hráli divadlo bratrských vztahů, ale copak v tom po dnešku mohl pokračovat? Osobně doufal, že Hide bude potrestán a pokud ne, pohrával si s myšlenkou, že sejme Takeshiho, zaujme jeho místo a pak po Drakovi půjde osobně.

                                     

S tím se ale zatím nesvěřil vůbec nikomu, ani svým bratrům ne. Únik informací by ho v tomhle směru mohl stát život. Co on věděl, Hide na tom večírku nebude, ale poslal svého zástupce a oba dva jeho největší poskoky. Určitě věděl proč, že by si to slíznul už tady. Za to on si s sebou Aoiho hrdě vezme, aby všichni věděli, že je v pořádku, a že se ani jeden rozhodně nebojí. Ju-kenovi dal pro dnešek volno. Ten tyhle večírky z duše nesnášel a kromě toho měl nějaký osobní byznys, o který se chtěl postarat, než se prý zajede. Gackt se radši nevyptával, o jakém zajíždění to mluví, ale podle něj v tom byla něčí pěkná prdelka. Sugizo by mu měl na tuhle mírovou akci bohatě stačit. Su a Aoi spolu celkem vycházeli. Jeden měl talent na čísla a obratně vedl Gacktovo účetnictví včetně praní špinavých peněz, investic a oplétaček s federálním úřadem a druhý byl geniální travič, o kterém to ale nikdo nevěděl. Možná se říkalo, že jedy jsou doménou žen, ale Aoi byl v tomhle směr k nezaplacení. A ještě vtipnější bylo, že z toho nikdo nepodezříval jeho, protože kobru měl přece na zádech právě Sugizo a tahle jejich kamufláž jim skvěle vycházela. Gackt si drží Aoiho po boku, vodí ho po sále s dlaní kolem pasu a dávno má za sebou zdvořilostní konverzaci s Takeshim, když zmerčí přes hlavy ostatních Miyaviho, který by nejradši skočil na prvního číšníka. Nechutné. Toho druhého viděl jenom párkrát a ještě z dálky. Hide si ho hlídal stejně jako si on hlídal Aoiho. Byl jako paní Kolombová - všichni o něm mluvili, ale nikdo ho neviděl. Pak tady zaznamenal už jenom jeho řidiče. Nikdo z nižšího personálu tady neměl, co dělat, tak proč řidič? Aoi se odpoutá od Gacktova krémového obleku se zlatou sponou u krku, líbne ho na tvář a vyrazí si pro šampaňské. Samozřejmě dostojí svému jménu a má na sobě jenom černou, dlouhé vlasy rozpuštěné, ale upravené a na sobě zlaté šperky, aby ladil ke svému partnerovi. Jeho košile je poloprůsvitná a z nejjemnějšího hedvábí, hladí po kůži a příjemně chladí. Očima půlnoční černi se rozhlédne po sále, zatímco smáčí plné rty v bublinkách. Gackt se s někým baví, Sugizo je támhle a… ano, dívá se na něj a o kus dál - jak by ho mohl přehlédnout, hlučné prase - Miyavi. Raději se zase obrátí čelem k občerstvení a sáhne po šunkové rolce, kterou vezme jemně do prstů a přiloží ke rtům. Zajede do ní jazykem, aby si vychutnal krém a v ten samý moment se otočí po někom, kdo stojí těsně vedle něho a zavadil o něj loktem a střetne se z dvaceticentimetrové blízkosti s Inoranem. Včera neudělal nic pro to, aby Hidemu pomohl s jeho ulovením a dnes vůbec nevypadal potrestaný. A Aoi byl upřímně v šoku. I Sugizo si drží decentní černou barvu, když má na sobě delší sako a pod ním košili s velmi hlubokým výstřihem, takže ani není vidět. Holou kůži na prsou halí dlouhý, jemný černý šál. Na Aoiho i Gackta má dobrý výhled, stejně jako na ty druhé, jedinou starost mu dělá Uruha. Přísahal by, že ho viděl s Takeshim a teď? Jako pára nad hrncem. Za to Miyavi dělal bordel hodný jeho pokrevního bratra. Kdyby nebyl drak, asi by ho to i pobavilo. Vlastně se nad ním usmívá a vrtí hlavou celou dobu, ale úsměv na jeho dravčí tváři vypadá spíš jako S láskou ti podříznu krk, ale přísahám, že se u toho uděláš. Nakonec se rozhodne zachránit toho chudáka číšníka, protože vypadá, že má asi patnáct let. Objeví se po jejich boku a těsně pod prsty sebere Miyavimu jednohubku, po které šel a vsune si ji do úst, čímž na sebe zákonitě musí obrátit jeho pozornost.

"Říkali, že jsi na sladké… překvapuje mě, že jdeš po kaviáru." Prohodí a mrkne na něj, zatímco chlapec vyklouzne z povoleného sevření. Sugizo se podívá Miyavimu rovnou do očí.

"Ještě jednou ho ohrozíte a přísahám, že jedna z těch jednohubek bude tvoje poslední." Mile se na něj usměje a dál hraje svou hru s jedy. Chlapec se vyděšeně podívá na tác, jako by se domníval, že polovina stolu už otrávená je.

Uruha, Miyavi, Inoran

Inoran měl nakázáno zaparkovat auto a přijít za nimi. Jednak mu to Hide nařídil a on si domýšlel, že to bude nějaká zkouška, jestli opravdu nebude dělat něco neloajálního. Cítil na sobě oči Miyaviho, který snad viděl i za roh. Raději se proto příliš s nikým nebavil a jen proplouval kolem. Na sobě á obyčejné ale přesně padnoucí černé sako na bílém triku a k tomu jen mírně potrhané jeany. Zrovna se přesune s rukou v kapse k občerstvení a příliš se nerozhlížel, takže si ani nevšiml, že právě dorazili Démoni. Natáhne se pro jednu z jednohubek, kterou si holá vložit mezi rty, pak si vzít sklenku a nejspíš se někam ztratit. Jenž do někoho drcne loktem, periferně zahlédne dokonalé rysy a k tomu mu ani neujde divadýlko s rolkou a on se mu zvládne jen několik sekund konsternovaně koukat do tváře, než si uvědomí, že zrovna tohle by ho mohlo stát život. Stočí tedy pohled k občerstvení ale navzdory všemu se mu koutek zvedne nepatrně vzhůru.

"Trápíš rád počestné smrtelníky?" Neopustí si poznámku a krátce se rozhlédne kolem sebe, ne momentálně tu nikdo není a tvoří hlouček kolem jednoho z vyprávějících pánů.

"To není tak trochu fér, mám svoje oči celkem rád." Pokračuje dál právě riskuje kromě očí nejspíš i život, protože kdyby to Aoi řekl Králi, podřízne ho jako …lišku. Ale on se nebojí smrti, nikdy z ní neměl příliš strach, jen nechtěl odejít příliš brzy. Ovšem Aoiho blízkost ho nutí porušovat zásady a spoléhat na to, že se mu podaří z toho nějak vybruslit díky slovům.

"Ještě, že ti moc nepomuchlali peří." Dodá ještě, než popadne další sklenku, mírně ji pozvedne jakoby něčemu připíjel a za pár okamžiků hbitě zmizí a pak je vidět u dveří vedoucích ze sálu.

Uru se zrovna vrací ze záchodu a míří k jedné ze známých tváří. Na záchodě se zdržel o něco déle, hlavně aby doladil svůj vzhled k dokonalosti, ještě se prošel po chodbě, jestli na ní není něco zajímavého, co by stálo za…přemístění do jeho kapsy ale nic takového nenašel. Pomalu se vrací do sálu a míří za jedním ze známých obličejů, ani nepostřehne, že v blízkosti se nachází Král. Vlastně ho pořádně viděl asi jednou a ještě z dálky. V tomhle byl Hide hrozný a nechápal jeho pohnutky, měl by přece pořádně vědět, jak vypadá jejich nepřítel no ne? S úsměvem už už kývá hlavou na hezky oblečenou dámu, která se u nich nedávno objevila, když ho smete jeden z číšníku a on přistane rovnou v náruči….Gackta. Několik sekund se opírá dlaněmi o jeho hruď. Hledí kočičíma očima do těch jeho, musí mírně pozvednout bradu, než se od něj prudce odrazí a začne si oprašovat své rudé sako a tvářit se, že by od něj mě snad něco chytit.

"Chm." Zamručí, než se ohlédne na pingla a střelí mu výchovnou. To už je u nich Takeshi a omlouvá se za neschopný personál.

"No, nejspíš to budu muset přežít." Houkne Uru a ani ho nenapadne se Gackovi omlouvat za to, že na něm přistál. Ale rozhodně to nebylo do měkkého, těch svalů po oblekem je opravdu dost a… začne se rozhlížet, kde je Miyavi, protože se tu odporoučel k zemi a on nikde?! To je fakt orel na baterky.

Ten se hlavně věnoval obírání kluka, který moc neprotestoval a pod jeho návrhy střídavě rudl a blednul. No jo to by mu šlo přivádět ostatní do rozpaků a navíc takové hezké mladé kluky, kteří by v posteli mohli taky něco vydržet. Takhle párty by nemusela být tak úplně na škodu. Zrovna si hodlá vzít jednohubku a ukázat klučinovi, co všechno jeho jazyk umí, když mu doslova odplachtí pryč. Jenže ne sama od sebe ale může za to ten had. Prudce se ohlédne a rozhodí rukama v gestu. - To nemyslíš vážně- a pokusí se hrábnou po jednohubce.

"Máte si toho ptáka líp hlídat, když vám lítá po všech čertech, pak se nesmíš divit, že mu někdo pocuchá peříčka. Sladké jsi mi právě vyplašil."Poukáže k číšníkovi, jehož bok už nesvírá v objetí a protočí nad Sugizem očima v sloup.

"Vyhrožuj si někomu jinýmu Hade, já se Tě neleknu, i kdyby to mělo být to poslední tu kulku ti nakonec stejně pošlu anebo někdo jiný s mým jménem ale neboj, bude hezky broušená ve velkém stylu, umím ocenit hezký zadek, tak nebude jen taková obyčejná." Mrkne na něj a natáhne se pro sklenku a koukne na šampus uvnitř.

"Zase další bublinky, na Hade, dej si, tohle je pití pro slečny, já si jdu pro něco lepšího. Můžeš si to přiotrávit, aby to mělo lepší nájezd." Vrazí mu do bez ptaní do ruky a začne živýma očima těkat po okolí a hledat nějakou whisky.

"A mimochodem, hlídej si Labuť, aby jí někdo nepřistřihl křídla." Doporučí mu s blýsknutím v očích, když stáhne obočí, jak zaregistruje Uruhu v Gakkově náruči, několikrát procvičí prsty, a je schopný za cenu vlastní života během sekundy Gackta odstřelit, kdyby mu zkřivil jen vlásek. To už mu ale Uru naznačí, že má zůstat hezky v klidu a on na něj stejně pořád podmračeně kouká.

Gackt, Aoi, Sugizo

Mohl si myslet, že vyděsí i jeho, protože Inoran se okamžitě otočí čelem k jídlu a dělá, že se s ním vůbec nebaví. Aoi udělá něco podobného, v podstatě mu nastaví kousíček zad, ale při tom se ho skoro dotýká ramenem a rozhodně ho omotává svým parfémem. Líbí se mu, že Ino není jeden z těch tupců, co si myslí, že je nic neohrozí a dělají statečné. Většinou se ničeho nedožili. A přes to na něj promluví. I Aoiho koutky se jemně zvednou, zatímco si nandává na talířek malé občerstvení. Pochopil jeho narážku a je to v podstatě kompliment, který pokračuje Inoranovou starostí o jeho zdraví a to ho znovu vykolejí. Nechtěl ho jeho šéf mrtvého? Neuhlídá se, když se za ním prudce ohlédne a pak se ohlédne i přes rameno, ale Gackt stále mluví a vidí u toho záda nějakého kluka a Sugizo se špičkuje s Miyavim. Využije toho a okamžitě prokličkuje davem k východu na opačné straně, než kterým odešel Inoran. Venku si zapálí cigaretu, aby nebyl podezřelý, vytáhne telefon a předstírajíc neexistující hovor obejde pomalu celou budovu až dokud nemá výhled na parkoviště. A skutečně ho tam uvidí. Drží se při zdi, nevychází pod světla lamp, ale jakmile je od něj na doslech, sykne celkem hlasitě. "Jak to že vaše limuzína není rudá?" Prostě to nechápe. Inoran vypadá jako včera, nic na něm není a stará se o něj.

"Je to past, že jo." Jeho oči se najednou leknou. Teď vytáhne pistoli, zastřelí ho a Hide se tím postará doslova o geniální tah. Důvěřivý Aoi, který podcenil jednoho řidiče. Gacktova reakce je v podstatě intuitivní, když přeruší větu uprostřed slova, rozpřáhne ruce a rovnou do nich chytí jednoho z hostů. V první chvíli nasadí svůj okouzlující úsměv.

"Jste v pořádku?" Broukne hluboce, ale to už do nej Uruha strčí a narovná se s pohledem zkyslého mléka. A Gacktovi dojde, komu se to konečně podíval do očí. Pořád si drží úsměv, který značí ahááá to jsi ty a narovná se v ramenou do plné výšky. Vyšší je tady už jenom Miyavi. Ještě nikdy nepotkal nikoho, kdo by svou krásou mohl konkurovat jeho Labuti, všichni byli moc…. Mužní. Ale tenhle kocourek byl přímo nádherný. Úplně jiný, ale nádherný. Ty rty byly rozhodně k zulíbání a Gackt si v rychlosti prohlédne celou jeho postavu, která by stála za nejeden hřích.

"Výbušný, nepoddajný..." Ohodnotí to. I v tom byli rozdílní. Aoi poslouchal nebo alespoň předstíral, že poslouchá, byl jako velmi chytrá manželka. Ale tenhle? Jak moc by ho musel krotit? Rozhodně v něm vzbudil zájem a ne jen intelektuální. Celé jeho tělo bylo připravené reagovat, ale musel si zachovat dekorum.

"Konečně vidíme, co Hide tak pečlivě skrývá pod zámkem. Měl jsem za to, že na ty jsi specialista, neměl by jsi z nich snadno utéct? Nebo je tvůj šéf lepší, než ty?" Stále se na něj podmanivě usmívá a ani trochu mu nedává najevo rivalitu jejich gangů. Sugizovy oči ztvrdnou.

"Ty máš taky peříčka..." Odvětí neurčitě, ale poselství je jasné.

"Myslíš si, že po něm bude tesknit? Je to jeho klenot, ale Král dostal své jméno z nějakého důvodu, Miyavi-san. Ublížíš- li labuti, pak ublížíš opravdu jenom jí. Nechápeš to?" Mluví docela vážně. Na Aoim mu záleží. Ví, že Gackta by to zevnitř ničilo, ale rozhodně by ho to nezastavilo a nepřinutilo ho oplakávat. Podle něj jejich vztah na nehynoucí lásce založený nebyl.

"Jestli si Hide myslí, že tím Gacktovi ublíží, tak je větší blázen, než jsem si myslel." Dovolí si tím jeho oslovením docela dost, ale mluví se sobě rovným a Hide jim vyhlásil válku jako první. Po komplimentu na své pozadí se usměje a vypadá u toho naprosto nevyvedený z míry, spíš jako by mu poděkoval, ale pak pouze uchopí skleničku, aby nespadla na zem a hned se rozhlédne po sále. Aoi tu není. Zase. Možná je na toaletě? Ale taky je tady Král osobně, tak si ho má kruci hlídat chvíli on, na místo, aby tokal s nepřítelem. V podstatě stojí s Miyavim vedle sebe, hledí na ně a ani jednomu z nich se to nelíbí. "Už jsem ti říkal, že Král ty klenoty sbírá? Má obsesi na drahé kameny. A tohle je rubín, zrovna teď. Velmi vzácný rubín." Pokračuje v jejich slovním špičkování, zatímco upije ze sklenky se šampaňským. Uruha se od Gackta zatím nevzdaluje a zatímco Aoi je někde daleko, Uruha je zase až moc blízko.

"Jeden jak druhý, už mě to jejich hlídání nebaví." Odfrkne si.

Uruha, Miyavi, Inoran

Ino ani netuší, proč to všechno dělá. Nutí ho k tomu Aoi, aniž by si to uvědomil a on ví, že není ani první ani poslední, kdo kvůli němu dělá šílenosti. Jenže ty jeho jsou alespoň trochu promyšlené. Teda v tom klubu to moc promyšlené neměl a nejspíš by si měl sdrápat své liščí tetování ale teď to není úplně rychlá akce. Stojí venku, jednu ruku vraženou do kapsy kalhot a v druhé dřímá cigaretu, když se ležérně opírá o černou limuzínu.

"Past?" Mírně pozvedne obočí a upřímně se rozesměje, aniž by z něj spustil pohled a dlouze si potáhne.

"Byla by to přímo skvělá past, protože jsi přišel." Uchechtne se ještě jednou a odlepí se od dveří, aby k němu pomalu došel a rozpřáhne ruce, aby mu si ho mohl prohlédnout, že u sebe žádnou zbraň nemá.

"Má rudou vevnitř, ta limuzína víš." Prozradí mu a ztratí se v temnotě, kam nedopadá světlo lampy. Nakloní hlavu mírně na stranu a koukne mu zblízka do očí.

"Říkají, že přitahuješ ostatní jako světlo můry." Začne pomalu a odkloní tvář stranou, aby si mohl potáhnout.

"Jen by mě zajímalo, jak jsi přišel na to, jak se vábí lišky." Pokračuje dál a upřímně se usměje, jeho oči jsou pořád stejně vřelé a vůbec se mu nechce opouštět jeho blízkost. Hazarduje se svým životem ale i s jeho jenže….prostě nemá na výběr a ani nechce.

"Říkají, že jsi zlý, proč to já nevidím hm?"

Uru pohodí mírně hlavou, když ho označí a nepoddajného a výbušného. Mohl by si dupnout, že to tak není ale rozhodně tu nemá v plánu dělat divadlo. Založí si ruce na hrdi a koukne na něj skrze pár pramenů přes pravé oko.

"Ano, utíkal bych, abych hloupě padal do spárů, stejně jako tvoje…opeřená přítelkyně?" Neodpustí si poznámku s okouzlujícím úsměvem a jeho hlas je skoro až přehnaně sladký.

"Ne díky, mám rád své pohodlí." Opáčí Gakkovi s klidem jemu vlastním a stáhne paže podél těla, když si z tácu, který proletí kolem vezme sklenku se šampaňským.

"Budeš soudit mé kvality z toho, jak utíkám z domu? Nejsem malý kluk, abych musel." Jeho hlas se zklidní a svá slova doslova zavrní.

"Máš můj obdiv, zvládl jsi svou Labuť ztratit během toho, co se se mnou bavíš." Pozvedne sklenku na Gakkovo zdraví. Uruhovy oči jsou mrštné a jsou zvyklé sledovat nejmenší detaily, neví kam sice Aoi šel ale všiml si, že mezi hosty není.

"Nebo snad víš, kde a s kým je?" Rýpne si do něj škodolibě podruhé a přiloží velmi elegantně rty ke sklence a s pohledem do jeho očí se napije.

"Nebo už Tě nezajímá?" V těch jeho kočičích jsou pobavené jiskřičky, jak moc ho baví dobírat si jej.

"Já si to nemyslím Hade ale můj šéf ano." Pokrčí krátce ramen a tím mu prozradí svůj vlastní názor na věc. Pro něj tyhle citové vazby postrádají význam. Tedy kromě jisté fixace na Uruhu, který se pořád baví s Králem a jemu trochu dochází trpělivost. +Co mu sakra chce?+ Jenže mu jasně dal najevo, že se nemá přibližovat a Miyavi by si to pak hezky vypil. Ne, není v tom žádný cit, jen prostě touha po někom, kdo ho tak vehementně odmítá.

"Každá hračka má určitou životnost." Oznámí suše a v očích se mu zvláště sadisticky zablýskne, když se ohlédne vedle sebe na Sugiza.

"Jednou doslouží, poperou se o ní psi a pak ji někam zakopou." Dokončí s dalším pokrčením rameny a konečně popadne sklenku whisky, sebral ji někomu z hostů ale ten jak uvidí, kdo mu ji vzal ani nepípne.

"Není blázen, jen si myslí, že pocity jsou důležité." Odfrkne si tentokrát on, možná by si teď měl nafackovat ale je to jeho názor, on neuznává duševní stránku, jako něco příliš podstatného.

"Na tenhle klenot, ať si nechá zajít chuť. Není to rubín a umí pěkně škrábat" Usměje se s blýsknutím v očích. Jestli někdo Krále s elegancí pošle do háje, bude to právě Uruha. O tom vůbec nepochybuje, teda….myslí si to. +Sakra, co když má Sugizo pravdu??+ Střelí po něm pohledem a ušklíbne se.

"Je to na hlavu co? Mám chuť se jít pořádně napít." Nakonec s ním přece jen svým způsobem souhlasí, copak je nějaká chůva? Mohl se někde válet v bordelu a spokojeně popíjet, možná někoho trefit na nějaké akci a zatím co? Hlídá Páva a …Liška někam zmizela, bestie chlupatá.