Hromadné - Ne, díky, postarám se o sebe. - část 1.

 (hotel)

Boogie

Kdyby jenom mohl popsat, jak se cítí… Cosi mezi vzrušením a touhou jít zvracet. Měli za sebou dlouhou cestu, která zároveň utekla tak rychle, jako by to byl nějaký sen. Jako když si nejste jisti, co je vůbec realita. To, co právě zažívali, si přála každá kapela, totiž vyrazit do zámoří. První celosvětové turné. Čekalo je několik zastávek v Evropě a potom Severní Amerika. Začínali opatrně a po menších klubech a pokaždé, když šly vstupenky do prodeje, neklidně sledovali, kolik si je koupí lidí. Bylo jich hodně. Jejich očima určitě ano. Nebyly to velké koncerty a festivaly jako v Japonsku, ale kdo mohl doufat, že se vůbec dostanou přes moře? Jejich sny byly rozhodně velké. Tohle byl teprve začátek cesty a jednoho dne by byli rádi, kdyby byla jejich cesta mnohem delší a místa pro hraní s větší kapacitou. Teď to ale bylo víc, než v co mohli doufat. Měli celý dnešní den na to, aby si odpočinuli a připravili se a zítra mělo všechno začít. Před malou chvílí dorazili do hotelu v Londýně a časový posun dopadl skoro na všechny. Bylo už k odpoledni a Sena se Zyeanem vyrazili nakupovat. Pokud věděl, Ricko byl v pokoji a on vyrazil sám do menší restaurace v horním patře hotelu. Měla otevřenou terasu a protože bylo pozdní léto, bylo dost teplo na to, aby se na ní dalo sedět jen tak s krátkým rukávem a popíjet pivo nebo cokoliv jiného. Moc často se nestávalo, že by je tady běžný dav poznal, takže se nijak neschovával. Dokonce ani Sena se svými růžovými vlasy nepůsobil nijak dramatický rozruch, což bylo na jednu stranu příjemné a na druhou… Těšil se, až si s někým potřese rukou. Do zámoří s nimi samozřejmě odjelo hodně lidí. Pro většinu to byl sen chytit se nějaké kapely a vycestovat, trochu si udělat jméno ve svém oboru a buď s kapelou zůstat nebo šplhat nahoru po těch populárnějších. Při svém vysoce stylizovaném vystoupení samozřejmě potřebovali kvalitní maskéry, vizážisty a kadeřníky a jeden takový tu s nimi byl. Před tím s ním nikdy nespolupracovali, protože je v úplných začátcích Sena dokázal líčit sám a dost je toho taky naučil, ale teď už na něco podobného neměli čas. Potřebovali také šikovné lidi na marketing, merch, manažery, odborníky na zvuk, nástroje, všechny kabely, světla… nebylo toho málo. Pořád měl problém zapamatovat si, kdo všechno k nim vlastně patří. +A to všechno se vážně točí okolo nás. Můžeme za to my, že tady všichni ti lidé jsou.+ Pomyslí si. Jednomu to věčně nedocházelo. A museli vydělat dost na to, aby jim všem zaplatili. Jestli si někdo myslel, že jim zůstalo kdo ví co… o pronájmu míst ani nemluvě… +Ještě že Sena dostává tolik luxusních dárků k narozeninám.+ Zasměje se tomu v duchu. Když byla řeč o Senovi… někdy se mu to pozorovalo zvláštně. Zkoušeli to spolu před několika lety, nikdo se to nikdy nedozvěděl, kromě kluků samozřejmě, ale nakonec to nedopadlo. Nebylo mezi nimi to pravé romantické kouzlo, šlo jen o skvělé přátelství. Jenže teď se kolem sebe v jednom kuse motali Sena se Zyeanem, měl silné podezření, že spolu něco mají podobně jako s ním měl dřív on a on na to tak trochu žárlil. Nedovedl vysvětlit proč. Hledat lásku mimo stěny kapely pro ně nemělo budoucnost, pokud chtěli tak moc cestovat. Někdy záviděl Rickovi, že stál tak nějak bokem a vypadal, že ho podobné věci za mák nezajímají a při tom ani netušil, co běhalo hlavou jemu a že ty emoce mohly být podobné nebo dokonce silnější. Namotá si pramen dlouhých černých vlasů na prst a hledí před sebe. Drink dostal už před nějakou dobou a ještě se ho ani nedotkl, vlastně asi ani nepoděkoval, když ho sem donesli, protože nevnímal. Na podobné věci by se v těchto dnech měl vážně vykašlat. Usměje se svým obvyklým odzbrojujícím úsměvem, který působí, že ho nemůže trápit nikdy nic a konečně se napije. Výhled byl přece okouzlující.

Dori, Tamaki

Zye byl jeden z těch lidí, kteří si cestování neskutečně užívali. Poznával nadšeně nová místa a mohl zároveň objevovat různé druhy vylepšení pro jejich kapelu. Přece jenom v Evropě frčely docela jiné věci a někdy mohli být sice jednodušší, než v Japonsku, ale to nutně neznamená, že byli horší. Našel tu pár doplňků pro svou počítat, které jim dokázali vytvořit trochu jiné podtóny. On sám znal kluky, kteří je doprovázejí dost dobře a zvlášť s jedním z nich si skvěle rozuměl. Už jen pro společnou zálibu v pivu. Tamaki byl bohém a jemu se to líbilo. Navíc s ním byla legrace a byl stejně živý, jako on sám. Teď ale musí splnit svůj slib a vyráží se Senou na nákupy. Docela se těší, i když ví, že bude během vteřiny ověšený taškami. 

"Však já si tu odměnu pak vyberu." Neubrání se poznámce a možná je v tom trochu přátelského flirtu. Ostatně občas se stalo, že jim v rámci kapely někde něco ulítlo, tedy ne veřejně, ale asi se to dalo čekat. K jeho uvědomění to jemu poslední dobou ulítávalo taky. Hlavně teda oči a směrem k Rickovi. Měl ho i na koncertech pořád před očima a začal si všímat detailů, které předtím tak nějak přehlížel a začaly se mu dost líbit. No nic, je čas na ty nákupy. Za to pro Doriho tohle turné rozhodně nebylo nic nového. Pár už jich za sebou měl a vždycky to dopadlo dobře. Vždycky makal na tisíc procent, i když se u toho většinou tvářil, že ho to ani v nejmenším nezajímá. Měl v plánu si v tomto oboru vybudovat vlastní byznys. Jeho rodina byla bohatá a známá, ale on o jejich peníze nestál. Byl na to příliš sebevědomý. Jeho nejlepším a dlouholetým přítelem byl Tamaki. Vždycky ho bral s sebou a samozřejmě s ním počítal i do budoucna. Ostatně málokdy bez sebe udělali krok. Tama potřeboval směrovat, aby udržel svou pozornost a on sám..POtřeboval trochu zkrotit, protože jeho hlava vždycky fungovala trochu jinak. Tahle ještě ne příliš slavná kapela se mu líbila. Měli styl a to on dokázal ocenit. Proto se do toho pustil, cítil totiž, že tady s nimi to bude hřeb jejich kariéry. Nikdy se nepletl a teď s tím rozhodně nehodlá začínat. Zrovna vcházejí do hotelové restaurace a on už má u ucha telefon. 

"Samozřejmě, předám vaši nabídku dál a zvážíme, zda by pro nás byla spolupráce vhodná. Nabídek je samozřejmě hodně a je potřeba pečlivě zvážit čemu bude Jiluka věnovat svůj čas a prostor. Ano jistě." Vyjednává Dori, protože oblečení a šperky byly vždycky jeho doména a uměl v tom chodit. Taky má kontakty. Sám už byl tváří několika kolekcí, ale nebylo to to, co by chtěl v budoucnu dělat. Tamaki jde sice za ním, ale už se očividně nudí. Nudil se při první větě. Na tohle by nikdy neměl, bylo to moc zařizování a schůzek a plánování. To mu nikdy nešlo. 

"Do toho bráško." Popřeje mu tiše a rozhlédne se po restauraci. A pak ho uvidí. Nakloní hlavu na stranu a prohlíží si černovláska sedícího opodál. Sluší mu to, i když se pořád tak trochu tváří, jak kdyby čekal plyšového medvídka za dveřmi. +Možná ti ho koupím.+ Baví se tím v duchu a nechá Doriho telefonovat a sám vyrazí za svým dnešním cílem. 

"Ale ahoj, to je náhodička." Široce se usměje. 

"Mám ti sloužit a ty nemáš s kým pít. Dáme si spolu?" Nabídne se mu rovnou a usadí se k jeho stolku. 

"Co bys řekl na něco sladkého? Hodilo by se to k tobě." Přejde rovnou ke své nejoblíbenější zábavě a snaží se ho trochu vyvést z 

"Těšíš se na zítra nebo jsi nervózní?" Jeho další oblíbenou činností je samozřejmě mluvení a taky je to vidět. Nakloní se k němu trochu blíž. 

"Víš, musím se ti přiznat, že obdivuju ten tvůj nástroj." Krátce ho svýma dnes modrýma očima sjede od hlavy až…No k tomu co je vidět, když sedí a pak se krátce zasměje. 

"Myslím basu samozřejmě. Vždycky jsem pro ni měl slabost." Přizná se mu, ale nikdy neměl ambice někde hrát. Brnkal si pro sebe a čelil narážkám od Doriho, že by s tím měl něco dělat. 

"Domlouvá vám nějakou drahou značku. Teda pokud mu to pan Sena schválí. Nic levného to nebude, lítaly tam tisíce. Jen nevím, v jaké měně." Opře se pohodlněji a pořád z něj nepouští oči. 

"Jak je možný, že tu sedíš sám vůbec?" Zeptá se zaujatě a přivolá obsluhu, aby si mohli objednat. On sám jde samozřejmě do piva.

Boogie

Boogie se trochu lekne, když ho někdo z ničeho nic pozdraví a je to vidět v jeho tváři, když se otočí jejich směrem. Jeho obličej sice okamžitě ozdobí pověstný úsměv, ale na první dobrou si vůbec není jistý, kdo ten kluk je. Doriho pozná, líčí mu každý den obličej, ale tenhle je… +Mojí kytaru neladí...+ Napadne ho. To je zase trapas. Neměl vůbec paměť na obličeje. 

"Ahoj." Řekne jim. Asi se dalo čekat, že pokud obsadili jedno patro hotelu, dřív nebo později sem dojde někdo, kdo k nim patří. Pokud chtěl být sám, možná měl vyrazit jen tak do města. Chce nebo nechce? Nepřemýšlel o tom. A taky byl v hotelu Ricko a co kdyby se začal nudit? Někdo by měl zůstat s ním, když jsou kluci pryč. Vždycky měl tuhle podvědomou starost o ostatní, i když se ho o ni nikdo neprosil a Ricko byl samozřejmě dospělý, bydlel sám a jezdil na motorce… Taky mu nevolal Hele Boo, jdu si zajezdit, tak abys neumřel strachy… To dělávali jen se Senou. Kdysi… Zatřepe hlavou a sáhne po svém drinku, aby zaměstnal ruce. Máme ti sloužit… to vyznělo… Jen ho to ale utvrzovalo v dnešní nadšené náladě o tom, kam to dotáhli. Ano, to oni čtyři byly ty celebrity. +Zvykni si. I kdyby to trvalo jenom chvíli.+ Popřeje si. 

"Nechci pít moc. Zítra hrajeme a nedopustím, aby mě bolela hlava." Řekne a myslí to samozřejmě vážně. Co kdyby v recenzích psali, že hned první koncert byl úplné fiasko a basák byl půlku času mimo? Sleduje Tamakiho, jak si sedá, i když mu to nikdo nedovolil a zalétne pohledem k Dorimu. +Něco sladkého?+ To říká jemu? Lidé si obvykle podobné věty nedovolovali, obzvlášť zaměstnanci ke svým šéfům. Nechá to být, protože Tamaki změní téma. Přikývne. 

"Samozřejmě. Tohle jsme celou dobu chtěli." Řekne. 

"Ale asi jenom blázen by vůbec nebyl nervózní." Audience bude prostě jiná. Nejsou to Japonci, mají jiné způsoby, prý mnohem odvázanější. Ricko si to hrozně užije. Tamaki se nakloní blíž a on trochu zkoprní. Nástroj… kdyby se po něm Tamaki tak nepodíval, na nic jiného než na basu by nemyslel, ale takhle… cítí, že dostává červenou barvu do tváří a trochu mu to přestává být příjemné. Znovu se podívá na Doriho a už se maličko mračí. +Není to můj člen, nemluvil by o ní, protože by ji měl často v ruce.+ Napadne ho. Kdo to teda kruci je? Vážně trapas. Podrbe se ve vlasech. 

"Díky. Stála mě hodně, jsem na ni hrdý." Řekne taky něco. Se zaujetím se podívá na Doriho, který ještě pořád telefonuje. Drahá značka? Zase tolik jich nevolalo, ale Dori se vždycky tvářil, že za dveřmi stojí Dior. Kupodivu to často fungovalo a dost lidí jim to sežralo. Tedy Dorimu. On by na podobnou taktiku neměl odvahu. Pokud to bylo něco drahého a jenom trochu mělo styl, Sena se určitě bránit nebude. Konečně se zasměje, když Tamaki prohodí to o té měně, protože to samozřejmě bylo zásadní a na chvíli se podívá na město před sebou. Jemně pokrčí rameny při nové otázce. +Ricko je sám v pokoji...+ Neřekne to nahlas, nechce z něj dělat nesvéprávného. 

"Cítím ten přechod silněji, než ostatní. Nejsem ve své kůži, tak se nechci vysilovat prohlídkou města. Zvládneme to dopoledne." To zní asi docela důvěryhodně a z půlky je to dokonce pravda. Dori konečně zavěsí, ale je tu obsluha a on se nemůže zeptat, kdo to byl, protože si oba objednávají. Když se Tamaki nedívá, což není skoro nikdy, naznačí Dorimu pohybem rtů, že nemá ponětí, kdo si to vedle něj dává pivo. Kdyby to šlo, plácl by se do čela, ale Dori obvykle věděl všechno. Sena jednou říkal, že kdyby nebyl v tom líčení tak dobrý, byl by mnohem lepší manažer. Oboje ale dělat nemohl, bylo to moc práce, pro jednoho člověka. +Je to kameraman? Bude nás natáčet?+ Napadne ho. Kousne se do spodního rtu. Nejspíš je úplně vedle. +Člen ochranky? Taky neee?+

Dori, Tamaki

Tamaki moc dobře vidí, že Boo vůbec netuší, kdo vlastně je. Někdo jiný by se možná urazil, protože by si myslel, že je nepřehlédnutý. Tamaki si to myslí taky, ale to neznamená, že by se ho to nějak dotklo. spíš ho to jen nakopne, aby udělal ten nejlepší dojem. Tedy...Záleží samozřejmě na úhlu pohledu. Dori vždycky říkal, že je jako velká voda, buď to někdo uplave nebo se utopí. Záchranné kolo tady prostě nepomohlo. 

"Neříkám, že budeme pít až do rána. Stačí jen jedna nebo dvě sklenky a u toho si trochu popovídat. Co je na tom špatného? Vypadáš, že se potřebuješ trochu uvolnit." Prohlédne si ho ještě jednou. Ty oči ho lákají a vlasy taky. Klidně by se jimi prohraboval celou noc. Tamaki nebyl moc na závazky, ono na to ani při jejich práci nebyl čas. To však neznamenalo, že neuměl být romantik. Po skvělé noci si rád užil příjemné, trochu rozmazlující ráno. Vždycky si chtěl dosyta vychutnat, co si ulovil, a to vyžadovalo víc čas než jen rychlovku v kuchyni a ahoj. Jeho kompliment zdá se zůstane neoceněn, ale to mu taky nevadí. Najde jiný, který se bude líbit. Možná si ho nechá na později, až si ho zase někde najde. Boo vypadá jako plaché stvoření, které bude potřebovat víc čas. +Máme celé turné, vždycky si tě najdu.+ Slibuje mu v duchu a u toho se příjemné a mile usmívá.

"To chápu, když jsem hrával divadlo, bylo to podobné. Samozřejmě, že tam nebylo tolik lidí, ale stejně jsem vždycky byl. Představil jsem si je nahé a bylo po trémě." Vtipkuje, aby ho trochu rozptýlil. ani v nejmenším jeho nervozitu nechce znevažovat. 

"Je to znamení, že ti na tom záleží, a to je přece důležité." Pokrčí zlehka rameny. Pak ho trochu znervózní svou blízkostí a vzápětí se zase opře. Konečně mu donesou pivo, které pozvedne na jeho zdraví. 

"A je to znát, když jsi na pódiu." Pochválí ho ještě a všimne si, jak těká pohledem k Dorimu. +Ten tě nezachrání, je ještě horší než já.+ Konverzuje s ním v duchu. Přikývne na jeho vysvětlení. 

"Kdybys náhodou chtěl společnost, stačí říct. Počítám, že se uvidíme, než dotáhnete turné do konce." Propaluje ho pohledem, který jasně značí, že by si to vážně užil. Dori se mezitím opodál náramně baví. Svůj hovor dotáhl do zdárného konce a v oné společnosti vzbudil ještě větší zájem, než měl původně v plánu. Dobrá nálada se mu odráží v očích, ale na tváři nejde nic poznat. Rozhodne se z drobného rozmaru Boogieho zachránit. 

"Není divu, že sis ho ještě nevšiml. Tahá všechny potřebné věci z auta a do auta. Jde první a končí poslední. Boogie, dovol abych ti představil vašeho nejpracovitějšího sluhu a mého dlouholetého..." Odmlčí se a s blýsknutím v očích se podívá na Tamakiho, který si odfrkne. 

"Dlouholetou kouli na noze, jen to dořekni." Baví se nad tím Tamaki a natáhne k Boogiemu ruku. 

"Jsem Tamaki, tvůj velký obdivovatel." Pokračuje v jeho cíleném vyvádění z míry a Dori se tomu ušklíbne. 

"Nic si z toho nedělej, je takový už od narození. Věnoval se divadlu, ale tomu se asi nikdo nediví. Jinak musím přiznat, že svěřit mu basu by bylo to nejlepší, co bys mohl udělat. Je ten neoddanější člověk k tomuto nástroji, který nehraje v žádné kapele." Představí ho úplně Dori a posadí se k nim. Nakloní se k Boogiemu a jeho uchu. 

"A stejně jako umí opečovávat baskytaru, hýčká i svou společnost. Kdybys měl na turné dlouhou chvíli, vřele doporučuji." Teď je pořádně znát, proč jsou přátele. Pak se narovná a objedná si sklenku vína. 

"Zaslechl jsem, že nejsi úplně ve své kůži. Můžu ti nějak pomoct?" Zeptá se ho zaujatě, i když jeho oči zůstávají docela chladné. Není v tom nezájem, jen si drží svou obvyklou masku, na kterou je zvyklý. 

"Můžeme tě vzít na nějakou moc hezkou večeři. Jsem schopný toho dost zařídit." Nabídne mu Dori a je jasné, že by se nedržel zkrátka. Už teď si obhlédl vhodná místa a ví, kde by rád jedl. Nehodlá troškařit a může si to dovolit. 

"Anebo tě vezmu na tour po menších podnicích, na to jsem většinou specialista." Vloží se do hovoru Tamaki, aby nezůstával pozadu. 

"Mám už známého na rohu ulice, dělá skvělé kafe." Přisadí si ještě. Tamaki by přesně ten typ, který dokázal zapříst hovor s každým a udělal si přítele z kohokoliv. Na tohle Dori zase tolik nebyl, i když by to dokázal. Jenže podle něj musel mít člověk úroveň, aby se s ním vůbec bavil. +Divím se, že se vůbec bavíš se mnou.+ Baví se v duchu svými myšlenkami.

Boogie, Sena

Boogie marně přemýšlel nad tím, jestli zná někoho, kdo měl rád, když mu někdo říkal, co má dělat. On si nemohl dát dvě sklenky, po nich by byl pod stolem. Měl zoufalou výdrž, přepil ho i Sena… tedy i… on byl ďábel v andělském těle, tak to bylo. Kdyby tušil, že Tamaki vedle něho přemýšlí o rozmazlujících ránech a o tom, jak si ho najde kdekoliv, možná by zavolal policii. Při svém povolání by měl být zvyklý na to, že ho někdo doslova loví na ulici, ale bylo pro něj těžké si na to zvyknout. Všichni ostatní kluci z kapely vypadali v tomhle ohledu mnohem sebevědoměji. Zye sice mohl vypadat na oko plaše, jenže vůbec nebyl. Když si stoupl před dav, najednou byl jako velitel, však mu taky Sena říkal Plukovník. A on? Raději nechal světla nad svou hlavou zhasnout, aby byli vidět hlavně Sena a Ricko. Většinou mu to prošlo jenom několik prvních písniček. Zaujme ho, že Tamaki hrál zrovna v divadle a podívá se do jeho tváře. Jenom krátce, aby s ním nenavazoval zase tolik očního kontaktu. Honem schová obličej za oponu dlouhých vlasů. Nakrčí tělo a pousměje se. 

"Proč zrovna nahé? Je to vůbec k smíchu?" Není to spíš horor? Většině lidé to podle něj bez oblečení zase tolik neslušelo. Znovu se trochu začervená, když mu Tamaki řekne, že je vidět, že mu na jeho práci záleží. Pokývá hlavou ve smyslu, že děkuje a zrovna se dívá na Doriho. Usměje se, když mu Tamaki na ráno nabídne společnost, ale je vidět, že je to nervózní úsměv a nic na to neřekne. Většinu času budou chodit někde s klukama, užívat si to společně a hodně se natáčet a fotit. A pak Dori spustí o tom, kdo Tamaki vlastně je a Boogie cítí, jak mu jdou ústa od sebe v úžasu. To bylo neurvalé, přímo vulgární, to se v Japonsku nedělalo a přesto cítí, jak se ho začíná zmocňovat smích. Neměl by se smát, ale nejde to. Honem si schová ústa dlaní a omluvně mává rukou, ale musí se znovu schovat za vlasy. Nakonec se narovná a podá Tamakimu pravou ruku. Je to plaché podání. Ne vyloženě slabé, ale dost rychlé. Tak obdivovatel. To kvůli té base? 

"Hlavně když je nejpracovitější." Řekne shovívavě. Málem znovu vyprskne, když Dori svede Tamakiho excentrické chování na divadlo. Chtěl snad říct, že je komediant? Za chvíli se dozví, že skutečně o basu jde. To proto se mu chce zalíbit? Chtěl by se v žebříčku lidí tady posunout o pořádný kus nahoru? Svoje nástroje nesvěřovali jen tak někomu. A on samozřejmě svého pečovatele měl. Tamaki s Dorim na to šli skutečně kulantní oklikou. 

"Jasně, nezapomenu na to." Prohodí, že to bere v patrnost, ale na tomhle turné už k žádným změnám stejně nedojde. Nepošle nikoho zpět do Japonska. 

"Proč to tedy sám s někým nezkusíš?" Zajímá ho, proč se Tamaki kapelám vyhýbá. S nikým si nepadl do oka? Nebo neprošel konkurzem? Hrát chtěl kde kdo, nebylo to snadné. A pak to přijde i z druhé strany a on zkoprní. Podívá se na Doriho a vypadá u toho vyčítavě. Jde o práci i o postel a říkají mu tak na přímo, že to působí, jako by jim šlo jenom o strmou cestu vzhůru. 

"Ne, díky, postarám se o sebe." Nastoupí do okamžité opozice a kdyby to nebyl Dori, Senův šikovný objev, snad by ho odtud vyhodil. Zatím dýchá. Nekouřil, ale teď by byl Zyeanovi vděčný alespoň za jedinou cigaretu. 

"Půjdu si už lehnout. Bavte se." Vstane a nechá drink nedopitý. Rozhlédne se po obsluze. Půjde zaplatit k baru. Tahle situace se mu zdála celá vzhůru nohama. Je tak rozčarovaný, že se ve dveřích doslova srazí se Senou a Zyeanem, kteří se právě vrátili z města a jsou ověšení taškami se suvenýry a oblečením. Sena málem spadne při nárazu cizího těla do hrudníku, naštěstí je za ním Zye a v jediný okamžik může cítit tělo na tělo svého bývalého i aktuálního milence. Jeden by zčervenal, ale všimne si Boogieho vyplašeného výrazu. Nechají ho utéct a Senovy ledově modré oči se zapíchnou do těch dvou na terase. Je v nich jasná otázka. Vymění si pohled s Plukovníkem a odhodlaně vykročí ke stolu. Tašky vrazí Tamakimu do klína a ten v momentě není vidět. 

"Co je mu?" Má hlas jako jezdecký bičík.