Hromadné - Ale nééé…. Neukradl ho. - část 3.

(chrám)

Yusuke, Reita

Yusuke vidí, že se něco uvnitř Hyeon-senga děje, ale sám si není jistý, co přesně to je. Jeho založené ruce se na hrudi,s e mu líbí a místo toho, aby se na něj třeba zlobil jen pozvedne koutky. Později mu to připomene a patřičně si to užije, ale teď je potřeba se věnovat práci. bohužel. Reita ani netuší, jak moc se s ním Gary baví. Má pocit, že by mu rád něco řekl, ale není v jeho silách mu rozumět. Podívá se na něj a tiše si povzdechne. 

"Ani nevíš, jak moc mě to štve. Mělo by mě to trochu děsit." Prohodí docela pobaveně, ale dobře mu z toho není. Podle něj si nikdo nezasloužil takový osud. Podle toho, co mu tne starší řekl je několik možností, jak ho z toho dostat, ale kdo ví, jestli by nějaká mohla fungovat. Většina z těch možností, ale obsahuje ztrátu lidského života. Rád by vyzkoušel zatím ty, co nejsou tak destruktivní. 

"A jo je to vážně škoda, že si s tebou nemůžu pokecat." Nevidí mu do hlavy, ale jen odhaduje, jaká myšlenka by mohla přijít. Podle něj už docela poznal Garyho povahu a tohle mu k němu sedne. Posouvají se dál a je mu jasné, že kočka vnímá mnohem víc, než on sám. Mezitím se Yusuke podívá na Hyeong-seonga a přikývne. 

"Nemyslím si, že by se nechal uplatit, ale i on může mít pro někoho slabost. A ano, i pro toho, kdo není spojený s náramkem. Pořád je to zakletý tvor, není to obyčejné zvíře." Odpovídá mu a zároveň přemýšlí nahlas. Mohlo by to být nebezpečné, kdyby se Gary rozhodl jednat podle sebe. Stejně jako je nebezpečné, že pro něj samého jsou v tom city. 

"Ano, zkus to." Pobídne ho a pak to zafunguje, i když ne úplně. Pohledem mu naznačí, že je to skvělá práce a pak už se vydá vstříc řešení celé této situace a jako vždycky tím pro sebe samého riskuje všechno. Sám netuší, jak moc tím Hyeon-seongovi zamotal hlavu. Sice si nic jiného, než stopu žárlivosti nepřál, ale teď jim to celé komplikuje situaci. Stejně jako to, že se ho Gary rozhodl chránit. Díky Reitovi zbývá jen jeden muž a jeho rukojmí a Yusuke se rozhodne jednat. Jenže nepočítá s tím, že Reitův kamarád začne jednat taky. Stejně jako většina lidí má i ten kluk slabost. Yusuke neví, co mu slíbili ale očividně přešel na druhou stranu velmi rychle. Jak kdyby čekali, že přijdou a nahráli na ně skvělé divadlo. mezitím, co se Yusuke snaží přeprat muže, který očividně taky nějaký artefakt vlastní, Kluk, kterého původně unesli míří ke Garymu a Hyeon-seongovi se zbraní v ruce. Vystřelí ještě jednou, ale mine. Jenže je tu ještě Reita a ten se rozhodne zabránit tomu, aby někomu z nich ublížil. První nestihl, stihne druhou, která už by mohla být přesná. Rozběhne se místností a vrhne se rovnou před Garyho. Skoro to vypadá, jak kdyby ho chtěl obejmout a v ten samý okamžik se ozve výstřel, který rozechvěje stěny chrámu. Reitovi na vteřinu zamrzne úsměv na tváři a poklesne na kolena.

"Pořád si mi neřekl, jak se jmenuješ." Usměje se trochu křečovitě, než mu z koutku vyteče pramínek krve. 

"Vážně bych si přál, abys mi to mohl říct jako člověk." Dodá a v očích se objeví zlatavý odlesk, který odráží sílu celého místa a probouzí mnohem starší energii. Ta proudí skrze Reitovo tělo díky vyslovenému přání na pokraji smrti. Sám se sesune na zem a víčka mu pomalu klesají. V tu samou chvíli se Yusuke konečně vypořádá s mužem, který ho brzdil a rozmáchne se nožem, aby trefil střelce a zároveň zachránil i ostatní. Jeho muška se díky artefaktu zlepšuje a tím pádem je mizivá šance, že se netrefí. Skutečně zasáhne cíl a kluk se zhroutí k zemi. Než se však Yusuke dostane až k nim, aby je odvedl pryč, protože hrozí, že se objeví někdo další, začnou se stěny chrámu chvět a kolem se velmi ztíží vzduchu, jak kdyby kyslík něco odsávalo pryč. Zlatavá záře v okolí Reity sílí ovládá celé své okolí. Musí to být vidět na kilometry a hrozí, že to přivolá další lidi. Yusuke je na dva kroky od nich, už má Hyeon-seonga a Garyho na dosah, než se aura kolem nich vystupňuje a tlaková vlna ho odmrští na druhou stranu, kde narazí zády na zeď takovou silou, že několik kousků stěny odpadne. Píská mu v uších a před očima má tmu, která pochází od velké rány. Artefakt ho chrání před nejhorším zraněním, ale nedokáže potlačit úplně všechno, co jeho tělo vnímá. Trvá to několik dlouhých minut, než se alespoň trochu probere a dokáže se přetočit na bok a pak na čtyři. Chvějí se mu ruce i nohy, ale stejně s sobě najde sílu vstát. 

"Hye-chan." Zavolá do nitra chrámu. 

"Gary!" Pokračuje chraplavým hlasem a vypadá vlastně docela vyděšeně, když se mu nikdo neozývá.

Aoi, Hyeon-seong

Aoi se musel v duchu usmát, když mu Reita řekl, že by ho mělo děsit, jak moc mu záleží na tom, že je takto prokletý. Netuší ani trochu, kdo je nebo byl a stejně je z něj rytíř. To se dneska moc nevidělo. Vlastně se to nevidělo asi nikdy, jenom si to lidé romanticky a naivně mysleli. V duchu se usměje, když mu Reita řekne, že by s ním mluvil rád. Aoi býval docela složitá povaha, ale uměl být klidný a mírný, když si rozuměl s lidmi okolo sebe. Mezitím Hye přemýšlí o Garyho slabostech. Líbil se mu tenhle Reita? Yusuke mu říkal tvor, ale byl člověk? Co jiného by mohl dřív být? Kromě toho… jestli je prokletý už dlouho, jak mohli vědět, že neexistuje něco, co ho tak ovlivní, že se k nim otočí zády? Vůbec by to nemusel ovládat. +Snad ne.+ Pomyslí si. Garymu naprosto věří, ale dělo se tolik šílených věcí… Všechny otázky si nechá raději pro sebe. Nechtěl by jimi Yusukeho rozzlobit. A pak se to všechno stane. Chrám ho pohltí, ovládne nebo kdo ví, co to z něj vytáhl za emoce a on si přestane vládnout. Někdo střílí, slyší Garyho a za chvíli ho má u sebe. Otočí svoje tělo kolem něj, zatímco sám klečí na zemi a drží se za hlavu. Pokud by někdo střílel, tak do Garyho. Měsíční oči se odráží tak, že se nikdo nedovede podívat jejich směrem, tak jsou intenzivní. Bolí to jako pohled do slunce. Doufá, že díky tomu nebude nikdo střílet naslepo, ale ozve se další výstřel. I tenhle mine. Tedy mine jeho. Uvědomí si, že je Reita u nich ve chvíli, kdy na něj promluví. Ohlédne se po něm a něco se stane. V místě, kde stojí velká kočka, se realita rozmlží a objeví se ještě jedno tělo, jakoby překryté tím kočičím. Klečící muž s černými vlasy a stejně černýma očima. 

"Aoi, jmenuje se Aoi." Řekne najednou Hyeon-seong, který sice nemá ponětí, jak to ví, protože Gary nahlas nic neřekl, ale prostě to ví. Jak kdyby teď četl nějakou jinou realitu. Taky ho vidí. Jsou tu teď oba, kočka i muž a hýbají se současně. Díky Yusukemu je všechno bezprostřední nebezpečí zažehnáno, ale to není konec. Hye pořád klečí, místo se třese, chrání sebe samo a možná to Hyeho přítomnost násobí a on sám zírá na umírajícího Reitu. +Pomoz mi ho vynést!+ Řekne Aoi naléhavě Hyemu vedle sebe a ten znovu zvedne hlavu. 

"Pro něco jsme sem přišli." Najednou zní jako Yusuke. Aoi to nemůže udělat sám, jeho lidské tělo není hmotné. I když se pokusí na Reitu sáhnout, jeho ruce projdou skrz. Pak se situace zase vystupňuje, když neviditelná síla doslova odhodí Yusukeho někam pryč do nitra chrámu. V tu chvíli se Hye dokonale probere. Postaví se na nohy a zlatá záře začne kolovat okolo jeho těla. Musí si rozdělit priority, ale nejedná vědomě. Vezme Reitu do náruče, ale nejspíš s ním neudělá víc, než pár kroků, je docela těžký. Odnese ho co nejvíc ke vchodu, aby na něj chrám neměl takový vliv, najde jeho střelné zranění a pokusí se zacpat ránu a zastavit co nejvíc krvácení. Netuší, jestli má Reita šanci, než se k němu dostane odborná pomoc. 

"Vypadá to, že to krvácí už jenom málo." Neví, co povídá, co on ví? Nechá Garyho s ním a vyběhne zase dovnitř. Stěny vypadají, že se zhroutí, sype se suť, prach a písek a on hledá Yusukeho. Několikrát upadne při tom zemětřesení, ale díky jeho volání ho najde a klekne k němu. 

"Máme šanci dokončit, proč jsme sem přišli?" Neví, co se děje a neví, jestli mají jít dovnitř nebo ven. Nestíhá ani panikařit. Uvidí ta mrtvá těla a honem odvrátí zrak. 

"Aoi je venku. Gary, totiž Gary. Jmenuje se Aoi." To je teď asi jedno. Aoi už je zase jenom velkou kočkou. Silně si ale uvědomuje, jak blízko byl svému dřívějšímu já. Jenom na chvíli a jenom mlhavě, ale byl. Jeden by se tam snad raději nechal zavalit. Lehne si tak, aby mohl Reitu zahřívat a Reitova krev se mu vsakuje do kožichu. Nevadí mu to. Položí si hlavu na packy a čeká, protože nic víc dělat nemůže. Nemá léčivou moc a žádná bylinka Reitu nezachrání. Potřebuje vyndat kulku a sešít. +A kapačku a transfúzi.+

Yusuke, Reita

Reita od jisté chvíle nepřemýšlí vůbec. Jeho instinkt o vede za jasným cílem, aniž by nad tím musel víc uvažovat. Jediná jeho starost je zabránit tomu, aby to kdokoliv z nich odnesl, a hlavně jedna šelma, i když by to pro ostatní byl nesmysl. Proč zachraňovat zvíře za cenu vlastního života? Jenže tak to necítil, jeho vnitřní hlas mu našeptával, aby to udělal. Rei byl jeden z těch který vždycky poslechl svůj vnitřní pocit, ať už se jednalo o cokoliv. To ho vlastně částečně přivedlo do těchto končit a díky tomu právě schytal kulku. Sice má víčka zavřená, ale má pocit, že něco slyší. Vnímá zlatavou záři a něco navíc, co mu nepřipadá povědomé, a přesto mu to způsobuje hřejivý pocit. A pak přijde jméno a on ví, že přesně to chtěl slyšet. Nemá ani sílu na to, aby pozvedl koutky, nebo to jméno tiše zopakoval, přesto si je jistý, že mu pořád dokola zní v hlavě. A pak už neví nic, ani to, co se děje kolem, ani to, že ho někde nese pryč. Yusuke mezitím zůstane mimo na krátkou chvíli taky. nevidí nic z toho, cos e tam děje, ani to, že Hyeon-seong má pořád na paměti důvod proč jsou tady. Byl by na něj pyšný. Ano, lidské životy jsou důležité, ale tady je jich v sázce mnohem víc. Když se zvedne a nikoho nevidí, dostane velký strach, že došlo na nejhorší a opravdu se mu sevře hrdlo, když si uvědomí, jak moc pro něj Hyeong-seong i Gary znamenají. Není to jen o vzájemné spolupráci, od začátku nebylo. Nezvedne se hned a úlevně vydechne, když se o něj Hyeon-seong objeví. 

"To víš, že máme ale bude to tak tak." V očích se mu odhodlaně zablýskne a pomalu se zvedne na nohy. Musí ho jeho tělo poslouchat, jeho vlastní paličatost nic jiného nedovolí. On sám už mrtvá těla nevnímá, to teď není důležité. 

"Aoi?" Podívá se na něj zmateně a pak mu to asi dojde. 

"Dobře, to probereme později. Nemáme moc času. Pojď." Vezme ho za ruku a vede ke stěně, u které stáli ostatní. Najde trhlinu, kterou způsobilo chvění celého chrámu a položí jejich spojené ruce. 

"Ať se děje cokoliv, prostě vydrž." Pobídne ho a nechá víčka klesnout. Zlatavá záře projde skrze jejich těla a spojené dlaně a rozsvítí znaky na zdi, které začnou dohromady dávat jistý příběh. Je o rodině, a nakonec i o zradě, která produkuje ne moc příjemnou energii. Víc stiskne ruku Hyeon-seonga, aby mu dodal sílu vydržet. A pak stěna pukne a vystřelí do okolí další nárazovou vlnu, která začne pomalu bořit celý chrám. Yusuke konečně dotek povolí a rychle sáhne do pukliny ve zdi, který se rozšířila. Vytáhne malou truhlici, kterou si hodí po paži a pak popadne Hyeon-seonga za ruku.

"A teď rychle, než to tu celé spadne." Možná se to ani nestane, chrám má v sobě dostatek energie, aby udržel svou podstatu. 

"Ať se stane cokoliv, tu truhlu musíš vynést a dostat do muzea." Řeknu mu naprosto vážně, protože tuší, co by se mohlo stát. Doufá, že na to nedojde, ale Hyeon-seong musí být připravený na každou možnost. Chrám je nebude chtít pustit a možná si jednoho z nich nechá. Vrazí mu truhlici a tlačí ho před sebou ven z chrámu. Cítí, jak ho neviditelná síla drží zpátky a brání mu v pohybu. Nadechne se prudce a zatne všechny svaly, aby mohl dál pokračovat. 

"Nevím, jak je na tom ten kluk." Myslí samozřejmě Reitu. 

"Ale to, co máš teď v kapse ho udrží naživu, dokud k vám nedorazí pomoct. Neboj, máme své metody." Ujišťuje ho a zároveň připravuje na situaci, kdyby zůstal sám jen s Garym. Aoi, jmenuje se Aoi. Zároveň mu strká do kapsy náramek, který měl u sebe a tím stahuje svou vlastní ochranu. Je pro něj čím dál těžší jít dál. Ti muži sice odstranili pasti, ale tu poslední nejspíš nemohl překonat nikdo. Konečně uvidí přes rameno Hyeon-seonga poslední chodbu z chrámu, kde leží Aoi společně s Reitou, který na tom očividně není dobře. 

"Ten druhý ti pomůže nabrat sílu a dostat Reitu do domu." Instruuje ho dál a před prahem chodby ho zastaví. 

"Věř mi, všechno bude v pořádku." Usměje se na něj, když ho otočí čelem k sobě, krátce políbí a pak ho vystrčí prudčeji za hranici, kterou cítí a sleduje, jak se zlatavá stěna zvedá a vězní ho uvnitř chrámu. 

"Vím, že to zvládneš. Zavolej Isseyovi, on bude vědět, koho poslat. Reita bude v pořádku a já taky." Jeho hlas zní skrze stěnu tlumeně. Když cítil ten tah zpátky, věděl, že oba se ven nedostanou. Chrám a síla v něm si vyžádala cenu a ta byla potřeba zaplatit.

Aoi, Hyeon-seong

Hyeon-seong neví, kde s v něm teď bere všechna ta síla a rozhodnost. Nejspíš mu v těle koluje tolik adrenalinu, že by ho to vyneslo až do vesmíru a jakmile zase vyprchá, zhroutí se a bude spát týden v kuse. Teď se ale pořád drží na nohou i po tom všem, co prožili a po té náročné cestě džunglí. Jeho mozek si nezvládá připouštět, jak špatně na tom Reita je a že možná přijde o život. Kdyby se tím zabýval, zešílel by a jejich úkol by se pokazil. Později si to možná bude vyčítat, ale teď neuvažuje jako on sám, ale spíš jako někdo, kým se stane za dvacet let, až bude dospělý a zkušený. Snad se o něj Aoi zvládne nějak postarat. Yusuke neviděl, jak Aoi před chvílí vypadal. Ležel tady a možná o sobě chvíli nevěděl. Nadechne se, aby mu o tom řekl, ale není si jistý, jestli je teď na to čas a správná doba. Yusuke zrovna vstává na nohy, on se mu snaží alespoň trochu pomoct a půda chrámu se po nim pořád třese. Nechá se vzít za ruku a následuje ho podél zdi chrámu, ale co chvíli jim padají na hlavu kameny a hrozí, že je vážně zraní. Hye se snaží volnou rukou krýt, ale už ji má taky celou otlučenou. Neví, co budou dělat ani co Yusuke myslel tím jeho ať se děje cokoliv. Dostane docela strach. Vrhne po něm vyděšeným pohledem, ale dělá, co chce. Vlastně ho tahle poslouchá celou dobu. Yusuke vypadá jako nějaký kouzelník, když přiměje zlatavou energii, aby pracovala pro něj a vyjevila jim příběh na zdi. Ani neví, že se dotýkají nebo na něco sahá on sám. Vyjeveně to všechno pozoruje a v jeho obličeji se zračí čirý úžas. Když se ho znovu začnou zmocňovat nepříjemné pocity jako před tím kvůli té žárlivosti, zamračí se a cukne sebou, aby ruku stáhl. Je to instinkt a Yusuke tomu zabrání. Drží ho železným stiskem u zdi a přiměje tak zůstat. Když stěna praskne, málem to neustojí a strašně se lekne. Nejspíš podvědomě trochu vykřikl, ale nemá čas se stydět. V úžasu sleduje, jak Yusuke vytahuje tu truhlu. Dívá se, jak ji bere z pukliny a dává si ji pod ruku. Jak o ní věděl? Jak věděl, že tam je? On sám si ničeho nevšiml? A to mu pořád nedochází, že by tady Yusuke mohl zůstat. Všechno se ještě zhorší. Musí oba dva ven a rychle! Přes ten rachot Yusukeho skoro ani neslyší. Musí na sebe navzájem křičet. 

"Já? Mám ji tam dopravit já? Proč ne ty?!" Hádá se s ním a tím potvrzuje, že paličatý přece jenom je. Jde první a jde se mu o něco líp, ale stejně je to jako prorážet vlastním tělem vichřici. On má něco v kapse? Volnou rukou nahmatá náramek, který mu Yusuke dal. Vytáhne ho, aby si ho mohl nasadit. Pak mu dojde, že je to ten samý, co měl Yusuke do teď na sobě. Nelíbí se mu to, ale potřebují hlavně rychle utíkat ke vchodu. Yusuke mu dává ještě něco a najednou se oba dva zastavují, Yusuke ho otáčí směrem k sobě a rychle líbá. Než si stačí uvědomit, co se děje, že se to teď nehodí a taky, co to s ním dělá, Yusuke do něj strčí, on zacouvá a přijde o rovnováhu. Kecne si rovnou na zadek a vidí tak, co se s Yusukem děje a jak ho stěna zamyká uvnitř chrámu. 

"Cože? Nééé!" Vykřikne a hned se dostane na nohy. Aoi po nich otočí hlavu ve stejnou chvíli. Musí opustit Reitu, několika přískoky je u Hyeho a sleduje to všechno, ale ani on by chrám nepřemluvil. Musel by s ním být uvnitř. +Neměl jsem ho opouštět.+ Okamžitě si to začne vyčítat. +Vyměnil jsem jeho ochranu za Reitu. Svoje prokletí si zasloužím.+ Najednou hrozně zvadne a komunikace mezi ním a Hyem ustane. Jako kdyby vedle seděla obyčejná kočka. Hye střelí pohledem po Aoim, který očividně upadl do hluboké deprese a kletba nad ním okamžitě převzala vládu. Pokud měl Reita žít, musel mu teď dát přednost. Issey… Yusuke nadobro zmizí, stěna ze zlata taky a chrám se přestane chvět. Jako kdyby se nikdy nic nestalo a tohle byla jenom památka. Yusuke měl batoh, jídlo na nějakou dobu, vodu na ještě kratší. Když budou jednat rychle, neumře. 

"Jdeme!" Zavelí, ale Gary jako by nerozuměl. Kožich má nasáklý krví. Hye přiskočí k Reitovi a nasadí mu druhý náramek. Musí ho sám donést ke čtyřkolce, na které se sem dostali. Je to nesmírně vyčerpávající. Dlouho šli pěšky. Několikrát má pocit, že se rozbrečí a prostě to vzdá. Musí si střídat náramek se sebou a Reitou, aby jeden žil a druhý ještě mohl. Na čtyřkolce je vysílačka. Aoi se ztratí v lese a očividně neví, kdo je. Když mluví si s Issyem, je jenom krok od vlastního zrhoucení. Jestli se dostane do domu, bude to zázrak. Issey slíbí, že pomoc je na cestě. Hyemu je už asi jedno, kdo přijede. Tohle bylo nad jeho síly. +My tady umřeme.+ Projde mu hlavou a vzpomene si na Lady Maedu. Jestli je někde poblíž. Příští snad hodinu se pokouší Reitu jakkoliv přivázat k vozidlu, aby z něj nespadl. Je úleva konečně nasednout a vyrazit. Celou cestu brečí… a je mu to jedno.

Yusuke, Reita

Yusuke si dost dobře uvědomuje, že je toho najednou prostě moc. Možná by bylo lepší, kdyby o líp připravil, ale stejně má pocit, že jsou věci, které se musí první zažít, aby na to byl člověk víc připravený. Hyeon-seong ještě před pár dny vůbec nevěděl, co je všechno na světě možné a teď tady vidí věci, které normálním smrtelníkům nedávají vůbec žádný smysl. Cítil moc dobře energii, která jimi proudila a věcí byla zase najednou někde mimo realitu. Jen se na něj pousměje, když se ho zeptá, proč zrovna on by měl truhlici nést. Sám už tuší, co se bude dít a že on sám už ji nikam neodnese. Nechce mu to říkat teď, není čas na to, aby začal protestovat. Sám mu říkal, že jsou na světě důležitější věci, než zrovna on. Náramek už má taky a ví, že je oba může ochránit, i když to není zrovna moc, co pro ně může udělat. Pořád je tu ještě Issey, který jim pomůže a bude vědět, že jsou některé věci a rozhodnutí důležité. Yusuke měl svůj život rád a nikdy by ho neobětoval jen tak pro nic za nic. Jeho dlouholetý přítel to jistě pochopí a věří tomu, že najdou způsob, jak ho z toho dostat. Ten polibek si prostě nemohl odpustit, nějak měl tušení, že bude potřebovat motivaci, aby přežil. On sám taky. Z druhé strany si dokáže připustit možnost, že tu zůstane napořád, a tak ta poslední pusa byla docela pochopitelná. 

"Nemějte strach oba. Všechno se vyřeší, ale teď jsou důležité jiné věci." U posledního slova se podívá na Garyho, tedy Aoiho a kývne hlavou, aby bylo jasné, že mu věří a ví, že to celé nakonec vyřeší. Nesmí tomu propadnout, ale je mu jasné, že k tomu bude mít sklony. Trochu mu to přidává vrásky, ale to je tak jediné, co teď může udělat. Reita mezitím nehybně leží, až do okamžiku, kdy mu Hyeon-seong nasadí náramek. První to vypadá, že na něj nemá vůbec žádný vliv, jen možná fakt, že se mu začne hrudník zvedat o poznání rychleji. Pak se mu drobně zachvějí víčka a zvládne trochu zaskučet a pootevřít rty. Cítí, jak ho někdo přivazuje, ale víc moc vnímat nedokáže.

"Aoi-chan?" Je to sotva slyšitelné a rozhodně skoro nerozeznatelné, ale stejně jeho podvědomí funguje samo a předtím i vnímal jeho přítomnost. Teď už necítí nic. Je mysl si je téměř jistá, že tu není. A chce, aby tu byl. Cestou to s ním hází a bolest ho znovu udržuje v bdělém stavu, jenže o moc víc není schopen udělat. Jeho tělo je už příliš slabé. Ošije se nepatrně jakmile opustí vlhký, těžký vzduch džungli a dostanou se k domku u moře. Vůně slané vody se mu dostane do nosu a působí na něj trochu lépe, než vzduch v džungli. Cítí,jak ho někdo nese do postele a pak už zase neví nic. Před očima ale nemá černo, zjevují se mu obrazy muže s dlouhými černými vlasy. Ví, kdo to je a prosí ho, aby nikam nechodil, aby byl s ním. Nechce umírat a byl by rád, kdyby ho mohl vidět. Ať už jako kočku nebo jako člověka. Drží ho na pokraji smrti, stejně jako náramek, který má na ruce. Realitu nevnímá vůbec, takže necítí, jak Hyeon-seong telefonuje s Isseyem a vypráví mu všechno co se stalo, ani není schopen zaznamenat, co se bude dít dál. Jediné, co pro něj teď má smysl je to, aby dokázal udržet obraz před svýma očima.

"Zachraňuješ mě." Řekne mu ve snu. 

"Doufá, že ti budu moct jednou poděkovat a zjisti, kdo jsi." Dokáže mu říct, ale muž mu neodpovídá. Skoro to vypadá, že od něj odchází. Nechce to tak, ale není schopen s tím cokoliv dělat. Mezitím se venku začne rozednívat. Pomoc už je na cestě, ale ještě chvíli potrvá, než se sem dostanou. Yusuke přechází chvíli po chrámu sem a tam a snaží se něco vymyslet. Zatím ho nenapadá vůbec nic. Přejde ke zdi, odkud vytáhli truhlu a dotkne se jí dlaní. Ucítí slabou energii, kterou do sebe natáhne a dokáže si ji nějakou dobu udržet. Pak ho něco napadne. Sice to nebude nic moc, ale třeba to ocení. Není si jistý, že to půjde, ale Hyeon-seong je dost silný. Možná by to spojení mohl zopakovat. Otázkou je, jestli pak Yusukeho pustí do hlavy. +Hye-chan.+ Pokusí se navázat spojení a doufá, že ho ve své hlavě uslyší. +Pořád jsem tady a vždycky budu. Neměj strach, všechno dobře dopadne. Jen buď silný a věř svým instinktům. Já věřím tobě a budu ti pořád nablízku, když budeš chtít.+ Pošle mu jasný vzkaz, který mu snad pomůže, aby se udržel. Pak už mu nezbude nic jiného, než čekat, jestli se ozve nebo jestli se vrátí. Bude minimálně dost času si promyslet celý svůj dosavadní život a to občas není na škodu.