Epilog - Tak dělej Čumáčku, trvá ti to jako Rukimu!

(chata)

Ruki, Aoi, Kai, Sena, Boo, Ricko, Die

Torova linka to nakonec opravdu nevydržela. I když se snažili, aby dali jeho byt do pořádku a Tora jejich pobytem utrpěl jenom psychicky, nakonec ji vážně strhli a ukázalo se, že v době epidemie bylo dokonce i v Japonsku nemožné sehnat někoho, kdo by vám za pět dní přivezl novou linku na míru a ještě ji namontoval. Když se Tora vrátil domů, nevěřil vlastním očím, ale koupili mu za to odškodnění v podobě kartonů cigaret a paklů piv. To přece musí uspokojit i rozdrážděného tygra. Reita svoje slovo splnil beze zbytku a Die si skutečně ani jednou nevzpomněl na to, že by chtěl od něj odcházet. Možná mu to Rei konečně vysouložil z hlavy. Tenhle termín se naučil od Toshiyi a moc rád ho teď na Die používal. Vzhledem k tomu, jak se teď kluci stěhovali jeden k druhému, měli i oni svoje malé plány, ale zatím je odložili. To proto, co se dělo okolo Jiluky a k tomu fotky, které unikly jak ohledně Aoiho, tak ohledně Shinyi. Podle Die bylo prostě strašně průhledné, aby zrovna Dir en grey a The Gazette pomáhali v očištění jejich jména, když v tom jejich členové sami figurovali a samozřejmě od té doby zvonil jeden telefon za druhým. Jako by nestačilo, že kvůli epidemii stojí i veškerá práce a koncerty. Ještě do toho bulvár, rozhořčení fanoušci, manažeři… 

Celý problém narůstal do poměrně velkých rozměrů a jeden koncert, který si pánové namalovali na chatě, už rozhodně nestačil. Možná nakonec bylo nejlepší, kdyby úplně všichni přiznali barvu. Veřejně… Gazzeťáky to ohrožovalo mnohem méně, když měli vlastní společnost, ale začínající hvězdičky pořád lítaly v obrovských problémech. Homosexualitu prostě nemusel skousnout každý. Shinya už nechtěl na nic čekat a s Toshiyou ho museli svázat v ložnici, aby nevydal unáhlené prohlášení do novin o tom, jak teď bude žít. 

Když se to dozvěděli Alice Nine, kterých se to najednou taky týkalo, nebyli moc nadšení. Když se to dozvěděl Kaoru, Die chvíli uvažoval, jestli se neodstěhovat na Kajmanské ostrovy nebo rovnou na Jupiter. Vlastně mu to vůbec nemohli mít za zlé. Tohle se netýkalo zdaleka jenom jich a jejich soukromí. Die dost vážně uvažoval o nějakém dlouhodobějším stěhování do L.A., kde byli v podobným záležitostem mnohem otevřenější a především v Americe pravidelně hráli. V klidu by se tam uživili, podobně jako jiné velké japonské hvězdy. Ale co s Reitou? Co s Jilukou… Naléhal na Reitu, aby nad touhle možností minimálně přemýšlel, ale kluci z jeho kapely řádili jako tygři a to nejen proto, že by o něj přišli, ale i proto, že ho nemohli následovat kvůli svým vlastním miláčkům. 

Byl to začarovaný kruh, který prostě nemá konec. Die věděl, že dlouho už nemůže být zalezlý ve své noře a dělat, že se ho to nijak netýká. Nakonec se všechny čtyři kapely musely sejít společně a dát hlavy dohromady na velké válečné poradě. Ideální by bylo všechno tajit, držet si soukromí a nikde se veřejně nevystavovat. Tak nějak to prostě budou muset udělat. Byl ochotný si nějakou dobu držet vlastní byt, dokud se na všechno trochu nezapomene a stěhovat se až pak. 

Tora s Rickem taky a nakonec i Ruki a Toshiya. Ohledně pánů Aoiho, Uruhy a Shinyi už bylo pozdě. Tam bylo nutné uspořádat oficiální schůzky s nahrávací společností a vším managementem, aby se vymyslelo, jak tohle šetrně přednést veřejnosti. Budou s tím muset vycházet na světlo jeden po druhém, možná i v řádu několika let a začít žít tak, jako například Hyde. Aby do novin ani na internet neproniklo vůbec nic, ideálně ani pravé jméno, datum narození a příslušnost ke galaxii… Kaoru na té poradě řádil jako černá ruka, což se vyznačovalo ledově chladným přednesem s důrazem na možnost, že by se mohli maličko uklidnit a alespoň předstírat, že jsou single, ale… to moc nevyšlo. Šel z něj vážně strach, to opravdu ano, jenže víte, jak je to s tou láskou. 

Nakonec byly všechny tyhle šílenosti za nimi, všechna prohlášení učiněna a novinami zmítaly články o těch třech párečcích. Jiluce to vůbec nepomohlo, ale nakonec si je Kai vzal pod křídla jejich společnosti jako úplně první projekt a vlaštovku a stal se z něj producent. Vzhledem k tomu, že byl jediný ženatý, na to vlastně nikdo nemohl nic říct. Kluci to pořád měli nesmírně těžké, dokonce i majitelé klubů jim házeli klacky pod nohy a vymýšleli si výmluvy, proč mají obsazeno, ale alespoň neskončili a ono to jednoho dne opadne. Důležité bylo vytrvat a nenechat si vzít svůj sen a oni se do toho opravdu zakousli už jen proto, s kým chodili. Obecně to bylo poměrně pesimistické a černé období a když se na jeho konci začalo trochu vyjasňovat, domluvili se, že by si mohli udělat malou dovolenou na jedné nejmenované chatě. Asi tak týden.

Die věděl, že posledně mohli za největší erupce na chatě především on a Toshiya a i když Hitomi v duchu ještě pořád tak docela neodpustil, už se s ní byl schopný vídat tak, aby to nikdo nepoznal. Krokem, který měl v plánu se možná udobří úplně. V duchu se musí šklebit, když si uvědomí, že to bude on, kdo ho udělá. Toshiya a Shinya do toho šli s ním a nikomu dalšímu o tom neřekl. 

"Tak dělej Čumáčku, trvá ti to jako Rukimu!" Troubí Die pod oknem Reitova domu na klakson a vyklání se loktem a obličejem z okýnka. Pojedou jeho autem, protože Reitova dodávka už se nadobro rozpadla. Bylo mu to líto, ale měl ještě motorku. Její jediný problém byl, že se s ní nedalo stěhovat. Za chvíli už ho má u sebe a vydají se směrem k horské chatě. Dneska odemykají oni a ne Uruha. Za ty měsíce už se navzájem poznali dost na to, aby se vědělo, že se mu nic svěřovat nemá, hlavně časné příjezdy. Malý Rei bydlel většinu času s Reitou, ale nebyli spolu jenom ty dny, kdy měli práci, jinak pořád. Žádný fotograf je zatím nepřistihl. To věčné tahání věcí sem a tam bylo na hlavu, ale nejhůř to snášel velký Ruki. Oni dva byli v pohodě. 

"Jeden by nevěřil, jak rád to tady uvidím." Povzdechne si Die, když s Reitou vystoupí a odemknou dům. Všechno to vypadá, jako by tu jiný nájemce ani nebyl. 

"Nezahrajeme si Nevinné hrátky nebo jak to bylo? Než přijedou děti?" Haleká Die z kuchyně, kam cpe do lednice piva. Nic dalšího se tam nevejde.

"Tak to se opovaž!" Ozve se za jeho zády zvučný hlas pana producenta Kaie, který se zjeví na prahu ověšený taškami a ze široka se zašklebí v úsměvu. Okolo boků se mu protáhnou řvoucí holky, které se Die a Reitovi vrhnou do náruče a hned začnou Die tahat za vlasy a chtějí ho česat. Die se nebrání a jde s nimi na pohovku a Kai nevěří vlastním očím. Nenápadně se přitočí k Reitovi. 

"Máš na něj ten nejlepší vliv, ještě pár týdnů a budete další na řadě." Broukne povzbudivě. Ten plán s postupným odkrýváním karet jim zatím docela vychází. 

On sám se ve své profesi hodně našel. Líbilo se mu klukům pomáhat nahoru, i když je leckdo napadal z protekce a kde čeho, ale tahle branže byla drsná tak jako tak. Od toho konfliktu byl doma, takže se s Hitomi měli skvěle a dokonce se společnými silami účastnili všech aktivit, které pořádala školka. Holky byly o trošičku umírněnější, když měli tátu za zadkem a učitelky byly o trošičku spokojenější. Hitomi se mohla věnovat i svojí práci a jenom zářila a na chatu už balila sama od sebe, aniž by jí do toho Kai musel bez ptaní vrhnout. Nacpal jí tašky vším prádlem, které si nemohli vzít minule, holkám přibalil málem i poníka a po cestě stavěli na každém metru kvůli každé berušce a prostě si užívali takový ten normální a úplně obyčejný život.

Když se objeví Tora a Ricko, dojde na další bouřlivé vítání. 

"Ani slovo!" Huláká Die z gauče, protože má na hlavě hned několik růžových gumiček, motýlků a zacuchaných copánků. Ricko se řehtá na celé kolo a hned tahá Toru za rukáv, aby se taky podíval. Jim dvěma vlastně vůbec nic nechybělo, kdyby jeho kapela bývala nebyla v takových velkých problémech. Kaiovi i ostatním měli být opravdu za co vděční, že se jim z toho snažili pomoct, protože bez nich by to mohli doopravdy zabalit. Takhle byla jistá šance, že to lidi časem přejde, až to nebude taková senzace a taky existovalo dost takových, kteří už to v dnešní době neřešili. Tím, že Alice Nine se to týkalo jen skrze Toru, se jim to zatím vyhnulo, protože oni dva to úspěšně tajili. Zbylí tři členové kapely ale byli ti odstěhovaní a to bylo velké halo. Sena z toho byl nešťastný, jenže takhle to prostě bylo. Takhle si to všichni vybrali. Ricko často vtipkoval, že půjde když tak prodávat nudle na ulici, protože hlas má na to zvučný dost, ale prý to byla pitomá legrace. Co by se ale dalo dělat? Rozhodně by Torovi nechtěl být na krku, to nikdy! Teď, když jsou tady, zakáže si podobné černé myšlenky. Chtějí si odpočinout, myslet jen na to pozitivní a alespoň pár dní neřešit to, co v poslední týdny co hodinku. 

"Přivezli jsme plno jídla..." Řekne Ricko a vykročí k lednici. Když ji otevře, vypadne na něj několik plechovek piv, které tam Die nacpal jen tak tak a zabouchl. 

"A pivo..." Dodá. 

"Asi ho budeme chladit v jezeře, jak tak koukám." 

"Mám i nealko pro holky." Ozve se Die z gauče a Kai střelí pobaveným pohledem po Hitomi. 

Ricko, Tora, Reita a Die spolu teď trávili velké množství času, protože oba kluci byli Torovi vlastně nejlepší přátelé.

"Ahoj, rodino!" Ozve se ode dveří, když se tu objeví i Boogie a Shinya a oba dva doslova září. Všechno, co se dělo, mělo na jejich vztah jen jediný vliv. Upevňující. Očividně jim nic na světě nemohlo sebrat růžové brýle a touhu postavit se všem překážkám na zeměkouli, jen aby mohli být spolu a to veřejně a se vším všudy. Kromě toho Boo dostál své pověsti optimisty, když jim pořád dokola opakoval, že tohle je všechny jenom posilní a pak to celé hudební branži natřou jako nikdo. Podle něj stačilo jenom vydržet dost dlouho a často byl se svou náladou nakažlivý. Nebyla pravda, že si nedělal starosti, jenže i kdyby měl skončit jako úklidová služba na veřejném WC, stejně by Shinyu za nic nevyměnil, jen by doma myl záchod asi on, protože Boo už by to nemohl ani vidět. Jakmile je uvidí holky, Die je osvobozen, protože se na oba hned vrhnou s novým řevem. 

"Já jsem tak rád, že vás všechny vidím." Řekne jim a když Shinya prochází kolem pultu a odkládá tašky, Kai si něčeho všimne. 

"Shin-chan? Víš, protože tuhle věc dobře znám, to je zásnubní prsten?" Ozve se dost nahlas, aby v chalupě ztichlo všechno kromě holek. Boo zčervená, když se po něm ohlédne dokonce i Die od televize. 

"No.. ano..." Hlesne a Ricko loví obočí ve vlasech. 

"Vám to nestačí, přihodíte k tomu i svatbu?" Zeptá se, ale není v tom nic zlého. 

"Nejspíš ano." Pokrčí Boo nevině rameny.

Asi o hodinu později přijedou společně Ruki s Toshiyou a Aoi se Zyeanem. Je to docela nečekaná kombinace, ale Zye a Totchi spolu měli v poslední době několik tajností a všechny se týkaly jednoho malého nákupu v jednom obchodním centru… kde nechali čekat kluky i se psy na parkovišti, zatímco sami zmizeli uvnitř. Ruki už dárky z tohoto obchodu dobře znal. Aoi ještě ne. Kdyby Aoi tušil, čím má být obdarován, nejspíš by se vymluvil na to, že tu nemoc taky chytil a pak by vyčetl Toshiyovi, že sice chápe, že má Zye nekonečnou zásobu energie, ale že by ji přece mohl vybít i jinak. Jakmile by si to pomyslel, došlo by mu, že nemohl a vlastně… by ani nechtěl. Teď ale ještě nic netuší a za přátelského rozhovoru vejde do dveří nejdřív on a Ruki a po nich i kluci s taškami. Toshiya půjde asi ještě několikrát, vzhledem k tomu, kolik toho Ruki má. Smečka přivítá Korona a chybí v ní už jen malý Uru. 

Ruki nebyl tak docela rád, že museli s Toshiyou čekat, až budou moci být pár veřejně, ale Totchi mu řekl, že má podobné pitomosti hodit za hlavu, protože přece o nic nešlo. Byl to podle něj stejný nesmysl jako papír na lásku – totiž svatba a Ruki mu musel dát za pravdu. Do jejich soukromí nikomu nic nebylo a měli to podobně jako Ricko a Tora, prostě si dělali, co chtěli a byli pouze opatrní na ulici. Většinu času se přeli o to, ve kterém bytě budou, aby nakonec vždycky skončil u Toshiyii… Bylo to hrozné, ale Rukiho věci se i tak kupily uvnitř a on ten byt pomalu přetvářel tak, že už to byl jejich byt a dost se podobal tomu jeho. Nakonec jim vlastně vůbec nic nechybělo. 

To Aoi měl to štěstí, že měl Zye nastěhovaného u sebe. Horší byl souboj s médii a managementem. On sám a jeho věčné narážky na téma gay byli už legendární, měl nakonec doma opravdu kluka. Měl taky dost síly si ho prosadit, ale Zye si všechny problémy a starosti dával za vinu a že jich bylo. Vzhledem k tomu, jak černě Aoi většinou všechno viděl, byl tohle pro oba docela oříšek. Musel mu zůstat oporou. Optimistickou oporou!!! Nakonec to dokázal, ale nikdy si nemyslel, že by byl něčeho podobného schopný. Asi se vedle něho dost změnil a kluci do něj s láskou rýpali, že k lepšímu. Všechno to za to stálo, i když mnohdy seděli ve vaně s flaškou vína v klíně a přemýšleli, že se snad dobrovolně utopí nebo emigrují. Tolik keců kvůli pohlaví, Aoiho to rozčilovalo. Teď ale byli tady, se všemi a s jezerem za oknem. Aoi se se všemi přivítá a pak se na něj zasněně zahledí z okna. 

"Ještě nemáte mezi prsty plovací blány?" Ozve se pobaveně Boo a schytá ten nehezký pohled. Už zase. Ne, on si prostě nepřestane nabíhat.

O další hodinu později konečně dorazí i Sena s Uruhou. 

"No to je dost!" Hned to okomentuje Aoi, protože si myslel, že se nejlepšího přítele už nikdy nedočká. Oba dva vypadají spokojeně, jen je Senovi vidět na očích, jak moc ho ničí ty kroky zpátky a řetězy, kterými je svázaná jeho kapela. Dával si to hodně za vinu, že je tím nebyl schopný provést lépe, ale nakonec měl po boku Uruhu, který ho neopustil, ani když to tolik ohrozilo jeho vlastní slavnou kapelu. Všechny deprese mu vyháněl z hlavy třeba… no třeba v kuchyni. Ten prsten na Shinyově dlani spatří z dálky půl kilometru jako správná straka a okamžitě k němu přeběhne celou místnost, aniž by se nejdřív věnoval ostatním. Popadne ho za dlaň a přitáhne si ji před oči. 

"To je briliant? No tohle! Boo, ty se nezdáš! Nelituje Zye, že s tebou nezůstal?" Hned si rýpne do Aoiho, který nafoukne tváře a pak zvedne oči k Shinyově spokojené tváři. 

"Gratuluju." Broukne a otočí se na Uruhu. Všichni se rozesmějí jako na povel. 

"Když Shin briliant, tak Sena minimálně tři, Uru-kun!" Zavolá Ricko, kdyby to snad Uruhovi nebylo dost jasné a Sena se zatváří jako že nééé, že takhle to nemyslel, ale že kdyby nevěděli, ví o jednom skvělém klenotnictví a kluci se rozesmějí znovu. 

Jeho lekce hraní na kytaru byly ten tam. Málokdo chtěl své děti posílat k homosexuálnímu učiteli, ale… to byla jedna z věcí, kterou Sena rád obětoval jejich vztahu. Fanoušci ze zahraničí byli nakonec u vytržení. Tedy… spíš fanynky. A on z toho dovedl těžit na sociálních sítích. Nakonec to ještě otočí v jejich prospěch!

Die pomalu vstane z gauče, dojde Toshiyu a Shinyu a něco si s nimi pošeptá, zatímco jim ostatní nevěnují moc pozornosti a baví se mezi sebou. Pak Die zacinká dvěma lahvemi piva o sebe a prohlásí, že prosí o pozornost. 

"Vždycky jsem si to chtěl zkusit." Zasměje se, když se na něj všichni otočí. Oba kluci mu stojí po bocích. 

"Něco bychom vám rádi řekli. Když se z nás stala taková hybridní a dost ošklivá rodina plná příbuzných, které nemám rád, říkali jsme si, že bychom měli mít místo, kam se všichni vejdeme. A tak..." Vymění si pohled s klukama. 

"Jsme pro vás tenhle dům koupili. Úplně. Tak nějak je náš a na smlouvě jsou jména úplně všech, takže žádné rozchody, nevím, jak byste to pak chtěli řešit. Proč na mě všichni zírají jako vyvoraní?" Otočí se rozhořčeně na Toshiyu, ale ještě pokračuje. 

"No jo, vyfoukli jsme to Uruhovi, ale on je stejně skrblík a nikdy by to nekoupil celé. Než se začnete radovat, pozvali jsme ty kluky z té divné kapely, co se jmenují jako holka z králičí nory, aby dorazili slavit za náma, ať tu Tora nebrečí. Hm, no a… Kyo a Kaoru přijedou taky. Jo, i Kaoru, bohužel. Konec hlášení." Řekne Die a jako první se začne řehtat Kai. 

"Není to vtip." Dodá honem Die, než otevře ledničku, zase na něj vypadnou ty piva a pak je začne rozdávat všem, aby mohli slavit. Nakonec by je nemohl vyměnit ani za vlastní kariéru, protože jediné, na čem záleží, jsou vlastně oni. Hlavně jeden Čumáček.

Reita, Uruha, Hitomi, Zyean, Toshiya, Shiniya, Tora

Jenda velká atomovka, na tom se shodli Tora s Reitou u piva. A nejen poprask kolem toho, co prosáklo na několik z nich, ale i to, co se stalo v Torově bytě. Víc ale než na ně, byl naštvaný sám na sebe, protože on svůj byt s Rickem nezdemoloval ani jednou tolik. Samozřejmě jen proto, že to nestihli ještě! Dá si to za úkol v příštím měsíci a schválně si to lihovou napíše do kalendáře na stěně. Takový malý To do list, ale je mu stačí jen jediná činnost. Musel si nějak zpravit náladu. To, co prosáklo nakonec jen mezi kluky, byla taky pecka. Málem si prošel ukamenováním, upálením za živa a veřejným lynčováním, kdyby je to neohrozilo a byl rád, že z oné zkoušky vůbec vylezl po svých. Naštěstí mu k radosti stačilo, že se s Rickem zašili u něj doma. Stejně je realita dohnala i tam, protože to byla právě Jiluka, kdo to dost odnesl. Vymýšlel všechno možné, aby ho dokázal rozptýlit a dokonce mu zaplatil seskok padákem, kde bylo na poukazu věnování, ať při tom vykřičí celé Tokyo a bude klid. Ale stejně měl pocit, že to není úplně ono. A ne, nebylo mu to jedno ani náhodou. 

Oproti tomu byl Rei do dost optimističtější. Několikrát dokonce slyšel, že by ho za tu pozitivně náladu nejradši nakopali do zadku. Ale jak si má pomoct, když se s Diem všechno urovnalo a co víc, už se mu nechtělo utíkat. Do puntíků splnil, co slíbil a pokračoval dál ve svém nenásilném ukazování Dieho povahy celému světlu. Postupně se mu to dařilo, alespoň u kluků. Úsměv mu trochu opadl, když Die přišel s myšlenkou na L.A. Což o to, kdyby záleželo jen na něm, tak by s ním šel i do pekla, ale co kluci, ti nikam nepůjdou a bez nich…To prostě nešlo. V tu dobu se jen modlil, aby Diru svůj odchod opravdu neodsouhlasili a on by se musel rozhodnout. Tohle by nezvládl. Naštěstí se tyhle černé myšlenky nenaplnily a on si mohl úlevně vydechnout. Nebylo to fér vůči klukům z Jiluky, ale on věří tomu, že se to časem uklidní. Sám neměl tendenci řešit na veřejnosti svůj vztah s Diem. Dřív by o to nejspíš stál, ale teď…Má jeho, co víc by si mohl přát? Plán útoku na pitomce, jak to pojmenoval Toshiya, se nakonec ukázal jako nejefektivnější. První bouře byla obrovská, nejeden v noci nespal a děsil se toho, co ráno najdou v novinách na internetu...Prostě všude. 

Uruha se zdatně tvářil, že jsou všichni kolem sto let za opicemi a pořád dokola opakoval Senovi, jak jim nesahají ani po kotníky. No co, jsou přece skvělí všichni do jednoho a oni jen nechápou lásku tvůrčí duše, no ne? Trhalo mu srdce, když viděl, jak se s tím jeho Miláček snaží bojovat a hýčkal si ho o to víc. Jendou jim všem vytřou zrak, to prostě ví. A pak málem poklekl před Kaie, když přišlo na braní pod křídla. Nikdy nevěřil, že by měl kdy chuť to udělat, ale…Teď šla všechna hrdost stranou. Neznamenalo to, že mají vyhráno, byl to však dobrý krok kupředu, navíc pořád byli v branži. On sám se snažil přemlouvat cluby, aby je nechali hrát. Občas měl štěstí a stačilo, kdo je, občas bylo i to málo. 

Shinya si prošel svým vlastním peklem, když jeho vztah s Boogiem vyšel najevo a hlavně Kaoru měl výraz, zabiju tě do pěti vteřin. Jak si byl jistý, že před ním necouvne, přecupital za zády Totchimu a tam teprve začal kuňkat, jak moc vážně to myslí. A Totchi, prostě zůstal stát, v tu chvíli připravený úplně na všechno. Shin však ani na chvíli nepochyboval, že by s Boogiem neměl být, právě naopak. S každým dnem si byl jistější, že s nikým jiným být nechce. A když došlo na onen den, kdy ho Boogie požádal o ruku…Prostě se rozbrečel jako holka a už ho ze svého objetí nepustil na dlouhé hodiny. Nakonec se vytasil s překvapením, které pro něj měl připravené. Ano, vytáhl jednu ze svých her a náramně si to užili. Asi ji vezme i na svatební noc, možná i na tu chatu, kam mají všichni jet. 

 Hitomi byla jako vždy brzo ráno na nohou. Ta nemoc, která byla pořád kolem, měla jednu skvělou výhodu, Kai nikam nemusel a čím déle byl doma, tím víc se ho nemohla nabažit a k tomu jeho záchrana kluků….To je vážně sen. 

Rei se spokojeně protáhne, jakmile vystoupí z auta. Mělo to něco do sebe, když to nebyl on, kdo řídil a malý Rei, který by věčně vystrkoval hlavu z okýnka si to taky užil. I když už dost vyrostl a Reita měl pocit, že za chvíli přijde o stehna. Uculí se, když přijde na to, jak je rád, že jsou zpátky. Než se stačí pohodlně uvelebit na pohovku, už je v chatě zase živo. Musí se tomu zasmát a zlehka plácne Kaie přes rameno, když se zvedne a přivítá se s ním.

"Možná to bude i s velkou parádou, Kai-kun." Prohodí tajemně a víc už neřekne, jen se vydá k Diemu a holkám, aby jim pomohl přidat ještě sponečky s beruškami. Ty mu taky hrozně sluší, nezapomene mu to říct.

Tora málem vyprskne smíchy hned, jakmile otevře dveře do chaty. Vidět Die v podobném stavu...

"V životě už jsem viděl fakt hodně, ale tohle řadím rozhodně mezi nejlepší zážitky." Okázale ignoruje jeho, ani slovo.

"V popředí mám ještě nespočet skvělých večerů." Dodá a aby bylo jasno, podívá se na Ricka, kterého si přitáhne za pas k sobě. Už dávno ví, že nikoho jiného nechce a podle toho se i chová. Ideální stav je, když ho před probuzením přiváže k posteli a odmítá pustit, byť jen na zkoušku. Pokračuje k Reitovi, aby se přivítal. Viděli se sice před pár dny, ale stejně je to na pivo a ne jedno. Když z lednice vypadne plechovka, nezapomene se ušklíbnout a stejně jako Kai, se podívá na Hitomi. Ta nakloní hlavu mírně na stranu, ale po Dieho slovech o nealku…

"Myslím, že jsi postoupil na stupínek, s klidem můžu mít své vlastní, Die-kun." Popíchne ho, ale věnuje mu upřímný a vřelý úsměv. Chce mu říct ještě jednu věc, ale to si nechá, až se jí ho podaří odchytit někde stranou. Má to v plánu už delší dobu, ale pořád k tomu nebyla příležitost. 

Shinya doslova září štěstím, když dorazí zpátky na místo, které si tolik oblíbil. Nic mu nemůže pokazit náladu.

"Jsme doma." Dodá ještě, když se nahrne dovnitř a první jsou na řadě holky, než poobjímá úplně všechny, někoho možná i dvakrát.

"Nejspíš?" Podívá se na Boogieho a hraně se nafoukne. Je to spíš roztomilé, než aby to vypadalo nějak zle.

"Chtěl jsem tuhle sobotu, ale vlezla nám do toho tahle chata." Zavtipkuje nakonec s nevinným pokrčením rameny.

"Sluší mi že?" Zazubí se na všechny, než se pustí do přípravy svačinky společně s Hitomi. 

Totchi a jeho byt procházeli soustavnou proměnou. Ru se snažil u obou a on mu to s radostí dovolil. Proč by taky ne, když se mu pak vůbec nechce odcházet? To mu jako odměna za pevné nervy stačilo. A ne, ty hádky, které kvůli tomu měli vůbec nepočítá, to bylo takové škádlení, i když při jedné z nich létaly hrnce a málem i Koron. Dopadlo to tak, že si dali jedno velmi náročné usmiřování mezi vším tím nepořádkem, který zvládli napáchat. To o veřejném vztahu…Byl jako ostříž na všechny, kdo se kolem něj motali, ale pro něj mělo smysl jen jediné, věděl, že se dostal dost daleko pod jeho slupku a už ho ani za nic nepustí ven. Viděl toho příliš, co kdyby to někde vykecal? +To jsou výmluvy.+ Ujistí sám sebe, když vchází do chaty a je to on, kdo svírá Korona v náruči.

"Byli bychom tu včas, kdyby si uměl Zye líp vybírat." Protáčí očima a je mu jedno, že se Zye červená.

"Měl bys ho tam brát častěji, ten výraz stál za to." Dodá k Aoimu ještě a pořád nic víc neprozrazuje. Tohle má být taky zlatý hřeb večera. Zye něco zamumlá a radši uteče pro další věci. 

Pro něj byl Aoi někdo, kdo ho dokázal udržet nad vodou. Nechtěl mu přidělávat starosti, ale fakt, že on byl jeho velkou starostí, mu moc nepřidával. Miluje ho s každým dnem čím dál víc a ten nákup…Moc doufá, že se mu bude líbit a ukáže mu, co všechno je ochotný pro něj udělat. Už jen proto, že nakupoval s Toshiyou a má za sebou dlouhou přednášku o použití stimulačního oleje. Kdyby u toho nebyli další lidé a Totchi nebyl takový detailista, asi se do té země propadat nebude. 

Většina se věnuje vybalování hlavně potravin a alkoholu s neustálým špičkováním. Rei na chvíli zmizí, aby prý mohl vynosit kufry nahoru, ale když se vrátí má na tváři zvláštní úsměv.

"Ještě, že neměli ty klíče." Prohodí poznámku, když vidí skrze oknu Uruhu se Senou a za nimi cupká štěně, které očividně dostalo svůj vlastní kufr.

"Myslím, že je na čase, aby měl vlastní pokoj." Protáčí očima Tora ve chvíli, kdy oba prochází dveřmi. Shin je nadšený, jak se Sena přihrne k prstenu a hned ho s ním začne probírat.

"Jsi v pytli, Uru-chan." Rýpne si Totchi, když to celé vidí a i on se zasměje Rickově poznámce.

"S takovou bude tu ruku tahat po zemi." Decentně si odkašle Tora následuje další smích. Uru jen pohodí hlavou.

"U nás to bude něco mnohem speciálnějšího." Pozvedne hrdě bradu a nenechá se tím vůbec vyvést z míry. Tedy tváří se tak, ale uvnitř ho neskutečně žere, že nebyl první. Když oni kvůli té pitomé nemoci všechno zavřeli a to mu zkazilo plány. Přesto mohl být na Senu jen a jen hrdý. To, jak se dokázal s celou situací poprat, bylo neskutečné. Viděl v něm takovou sílu, kterou mu mohl jen závidět. On sám…Měl pořád ty samé růžové brýle, co na začátku a dost si kvůli tomu vyslechl, ale odkýval jim to s úsměvem. Co by je neměl, stačí se jen podívat na Senovy vlasy a ten zbytek…Tohle už je na sladké sny! Všichni se malinko poskupinkují, sdělují si nejnovější události, když se musí jako na povel otočit. Rei zrovna tahal něco z kapsy a teď nenápadně hledí na ty tři v popředí. Shin se culí, Totchi se mračí a Die…Vypadá nadšeně.

"Tohle není dobrý." Ozve se Torův hlas do ticha a už si strká cigáro do koutku za nesouhlasného pohledu Hitomi. Protočí očima a naznačí něco ve smyslu, no jo, až venku. A Die začne mluvit.

"Hybridní?" Reaguje Tora.

"Ošklivá?" Uráží se Uru.

"Rodina?" Vyděsí se Totchi vedle něj a už teď lituje, že do něčeho podobného vůbec šel.

"Ale máš je rád." Kecá mu do toho i Shin a pohraje si s jeho prameny, než mu usadí jednu sponečku na své místo.

"Protože jsi právě udělal dobrej skutek a já taky." Komentuje jeho otázku Totchi a snad poprvé v životě se pořádně rozesměje, když jim pořídí nádhernou momentku.

"Tohle je teprve do novin."

"Co jste?" Ozve se jako první Rei, který tomu nerozumí, ale hned se mu rty roztáhnou do úsměvu.

"To si děláte srandu. Necháte mi alespoň nějaké překvapení?" Vzteká se Uru a zakládá si ruce na hrudi. 

Hitomi…Ta ještě nenašla slova a to je vážně co říct. Zye na tom není o nic lépe a vypadá to, že je nenajde ani za padesát let. Málem celá chata propukne v hlasitý jásot, když přijde na Kaoru a Kya. To se rozesměje Tora. Jsou k popukání všichni, zmlkne vzápětí, jakmile dojde i na jeho kapelu. To už se smějí ostatní.

"Jsme vážně úplně pošahaní." Prohlásí Rei, když se malinko ztratí za davem, který se nahrne k těm třem. On sám připevňuje malý kroužek na obojek malého Reity. Zvedne ho ke své tváři.

"Tak utíkej za páníčkem, tohle je fakt důležitý. Tak běž." Postaví ho na zem a malý Rei jde rozhodně na jistotu. Když si jenom vzpomene, jak jsou roztomilí, když vedle sebe spí. A na tu reakci se těší taky. Pak si pomalu dojde pro pivo jako všichni ostatní. 

Chata už je plná hlasů a dohadování, kde kdo co bude mít a přetahovaná nemá konce, než se ozve Zye.

"Počkejte až se tu potkáme za deset let a budeme slavit. To bude teprve výročí. Pokud Toshiya někoho nezabije." Zavtipkuje bez váhání, ale přece jen malinko couvne za Aoiho a pak zmizí do jejich pokoje, aby popadl tašku, kterou koupil. Toshiya se radši přesune k oknu, protože už nesnese ani jediný šťastný výraz.

"Heh, myslím, že máme právě po slavení a navrhuju rychlý přesun do atomového krytu." Prohodí spíš pro sebe, ale to už má u sebe Toru, kterému vypadne cigáro z pusy.

"No do prdele, už jsou tady." Pakuje se mezi ostatní, jen pro jistotu. Hitomi si ukradne Die, aby se mu omluvila a Zye…Ten dá Aoimu tašku do rukou, aby si její obsah prohlédl. Jasně, tady a přede všemi, protože to červenání nutně potřebuje vidět. Tora už je u nich, protože něco tuší, hrábne Aoimu do tašky a vytáhne návleky.

"Tohle už nejsou ani Nevinné hrátky." Přitáhne pozornost všech.

"Výročím to začalo a výročím to asi nejspíš skončí." Prorokuje ještě , když vidí pohled Aoiho a už mu je vrací zpátky.

"Je na čase řádně slavit. Potřebuju se opít, než projdou dveřmi. "

"Tak na výročí." Pozvedne sklenku Rei, protože tím to přece celé začalo.