Sena x Aki - Můj pane, je čas. - část 2.

(sál)

Sena

Aki by ho za jeho troufalá slova mohl pokárat. Kdyby Senu někdo slyšel, jak o podobných věcech hovoří v jeho přítomnosti, mohli by být ze zrady obviněni oba, ale on zdá se sdílí jeho vizi a nebojí se úplně stejně. To je dobře, císař se nesmí bát. A k tomu jeho slova o svatbě! Nebylo to možné, Aki si nikdy nemohl vzít žádnou konkubínu, vyberou mu nějakou šlechtičnu, která bude přijímat oficiální návštěvy, ale nebude to ani Keiko-san, i kdyby mu dala třeba deset synů. A už vůbec ne on jako chlapec. A stejně… Aki by nikdy nic podobného neřekl jenom tak, natolik už ho zná. V mysli ho pálí otázky, nejraději by se tu s ním zavřel a hovořil o tom, ale nemůže nic a tak si užívá oblékání do kimona, než se k Akimu otočí čelem. Obdiv v jeho očích je skoro hmatatelný a Senovo nitro se celé doslova třese štěstím. Pořád a pořád nemůže uvěřit tomu, že se mu tolik líbí, ale bylo to mezi nimi jasné už od prvního okamžiku, co se viděli. Jako nějaké kouzlo. A Senovi se to rozhodně nikdy neoposlouchá. Přikývne, když ho Aki požádá, aby na něho počkal, než se sám převlékne, ale bojí se posadit, aby si kimono nepomačkal, takže jen postává před zrcadlem, pořád se prohlíží a když mu přinesou něco k pití, rozčileně je odežene. Copak nevidí, že by se mohl polít? 

"Vůbec se s tím nepřibližuj!" Napomene služebnou, i když ji sem poslal Aki. Aki se k němu brzy vrátí a když ho Sena spatří v tom dokonale ladícím oblečení, celá tahle situace nabere další rozměr. On jako doprovod, navrch v takovém kimonu a Aki se i stejně oblékne. Kam až chce tohle celé hnát? Co se má na té hostině stát? 

"Maličkost?" Řekne už trochu zmateně, protože Aki přijde s dalším dárkem a Sena sleduje jeho ruce, jak odhalují ozdobný hřeben. Je přenádherný a Senovi už jdou ze všeho oči kolem. 

"Aki-chan, ty ses rozhodl položit mi k nohám celý svět?" Vydechne šeptem, ale… jsou příliš blízko. Před nimi mu takhle říkat nesmí. Upře na Akiho omluvný pohled, ale ten jako by nic nevnímal. Zrovna mu posazuje hřeben do vlasů, aniž by narušil jediný pramínek a Sena se znovu podívá na svůj odraz. 

"Arigato, můj princi." Skloní před ním hlavu v hluboké úkloně. Je na čase, aby vyrazili, Sena se chce zařadit za Akiho jako je povinností, ale ne… ani tohle se dnes nemá stát. Aki si ho chce vést za rámě přímo vedle sebe a všem na očích. Teď už Sena vypadá jako poplašená srna, protože tohle je otevřené vyhlášení války všem odpůrcům, ale nese se vzpříma a snaží se, aby na něm nebylo nic znát, i když mu srdce divoce buší. Naprosto ale věří tomu, že Aki ví, co dělá. Jen se s Hydem budou v harému opravdu ohlížet přes rameno. Společně dojdou až do sálu, kde se má konat dnešní banket a jakmile se dvoukřídlé dveře otevřou, Senovy nohy se promění v želé a má pocit, že asi omdlí. Ještě se na ně nedívají, protože mají všichni čela opřená o podlahu, když Aki prochází, ale jakmile je u svého místa k sezení, hlavy se jako na povel zvednou a výrazy začnou blednout už jenom pro to Senovo kimono. Sena klopí oči, jak se očekává a už se chce posadit na místo u stěny za Akim a čestnými hosty, kam jako konkubína patří, nikoliv ke stolu, když mu v tom Aki zabrání a pozve ho na místo přímo vedle sebe. Tam, kam patří nejvážnější host. Sena zbledne, vrhne po něm pohledem jako by se zbláznil, ale rychle se rozhlédne, ukloní se Akimu a poklekne na polštář přesně tam, kam chce. Je přece princ a kdo je on, aby ho neposlechl nebo ho poučoval o tom, co má dělat? Královna matka ještě ani nestačí nic říct, když Aki promluví ke všem hostům o tom jak to je a jak to teď bude. Senovi rudnou tváře, nepřipadá si zase tak důležitý pro zemi, ale… pro pána nic dokonalejšího nikdy neslyšel. Nedokáže se na nikoho z nich podívat, ale uvnitř něj pořádá jeho vnitřní armáda triumfální pochod i s konfetami a trubkami. A ani tohle ještě není všechno! Pokud bude chodit po chodbách je to jako by po nich chodil Aki? Jako by byl jeho hlasem a očima? On jako konkubína? To je naprosto neslýchané. Sena si neumí představit, že dvořané skousnou něco podobného, je přesvědčený, že si prožije peklo a Aki si namaloval na záda terč, ale udělá všechno proto, aby byli co nejsilnější. Odteď smí kamkoliv, poslouchat cokoliv, radit s tím, kdo tu bude a kdo ne a to ho dělá snad ještě silnějším, než Aki sám. Jako by byl jeho nejvyšším rádcem. Konečně zvedne hrdě hlavu a očima jako led se rozhlédne kolem. Většina lidí se tváří vyděšeně, zbytek rozhořčeně, všichni mlčí. Nikdo si před princem nic nedovolí. Šuškanda začne za dveřmi. Keiko-san na Akiho třeští oči, protože sem dnes přišla, aby se s ním sblížila a teď… Sena blahosklonně zvedne dlaň a pozve ji k nim. Toho syna Aki prostě potřebuje, jinak císař nebude. Neví, jak to přežije, ale musí. Dívka se ukloní a zaujme místo poblíž Akiho druhého boku. Královna matka by synovi nejradši řekla, že se zbláznil. 

"Aki-san, tohle není nejlepší doba na podobné kroky. Ještě nejsi jednoznačným favoritem na trůn, až se tohle roznese, ohrozíš svůj život. A co myslíš, že udělá tvůj otec? Chceš, aby tě kvůli konkubíně postavil mimo hru?" Řekne velmi vážně. Ten kluk musí pryč. Definitivně… Je to hrozné a Akimu to ublíží, ale musejí se ho zbavit. Císař ho sem nikdy neměl posílat, tohle není druhý Hyde, který vždycky věděl, kde je jeho místo. Je na čase se o to postarat. 

Aki

Očekával, co se strhne po jeho prohlášení. Jenže v jeho hrudi roste ještě jeden pocit a to je síla, kterou v sobě snad nikdy nepocítil. Něco v jeho hrudi ho příjemně zahřeje a ví, že se rozhodl správně. Nebude to jednoduché, to ví a dochází mu i ohrožení jich obou. Kdyby to ale neudělal, musel by Sena zpátky do harému a tam ho dokáže ochránit mnohem hůř. Sena udělá něco, co by ho ani ve snu nenapadlo, pozve Keiko k nim a Aki si dovolí jen krátký a všeříkající pohled. Podle něj to byl skvělý nápad.

"Ano, to je přesně ten důvod, pro mé rozhodnutí. Podobný nadhled mi dá mnohem lepší prostor se rozhodnout. Keiko-san." Pozdraví ji uctivě a s mírnou úklonou. Už by klidně pokračoval v hostině, když se ozve jeho matka. Měl by ji mít v úctě, to si moc dobře uvědomuje, stejně k tomu má ale co říct.

"Máš pravdu." Kývne hlavou a potvrdí její slova. Není jednoznačným, ale hodlá se jím stát a pak i císařem, je to dlouhá cesta, ale…Začíná si opravdu věřit, že to zvládne.

"Není to běžný krok, který by si někdo jako já měl dovolit." Odloží zase a na chvíli hůlky, protože nervózní je pořád stejně a jedině na rukou by to bylo vidět.

"Pokud však budu pochybovat o svých rozhodnutích a nebudu si za nimi stát, jak by se mohl vůbec posunout dál?" Začne první z obecnějšího hlediska.

"Důvěra a loajalita se v podobných dobách buduje těžko, pokud po mém boku bude někdo, komu důvěřuji a kdo bude střežit má tajemství i za cenu svého života, není to ten, kdo si zaslouží být tak vysoko?" Pozvedne obočí.

"Mám spoustu rádců, ale Senův pohled na jisté věci a aspekty paláce je nenahraditelný. Pokud mé důvody teď nechápeš, přijde čas, kdy se vyjasní a dají tomu směr." Stojí si dál tvrdošíjně na svém. Teď už nemůže couvnout.

"Pros Kami, aby stáli na mé straně a já ti budu neskonale vděčný, matko. Vychovala jsi mě dobře a dokážu, že mám na to následovat svého otce, i když trochu odlišným způsobem. Učili mě, abych znal dějiny, inspiroval se jimi a přinesl na svou cestu nový postoj, který by mohl být přínosem a já se to rozhodl udělat. Mám rádce, kteří se starají o finance, majetky armádu a je na čase, abych měl i někoho, kdo se postará i o další důležité věci. Žena nikdy nemůže dostatečně rozumět muži, to víme oba." Nadechne se krátce, protože tím to celé nekončí.

"Pokud by však někdo byl opačného názoru a pokusil by se zpochybnit mé rozhodnutí, zakročím. Pokud někdo sáhne na Senu nebo Keiko, bude to bráno jako by sáhl na mě samotného." Pozvedne dívku u svého boku mnohem výš a propálí matku pohledem. Možná, že díky tomu bude mít Keiko na své straně. To se vždycky hodí a ano…Dědice prostě mít musí. Nevěří tomu, že by ho matka zradila, ale v tuhle chvíli by si mohl proti sobě poštvat kohokoliv.

"A teď by byla vhodná doba se pustit do jídla." Pokyne jim všem. Tak a teď může přijít zemětřesení v podobě císaře. To bude to pravé peklo, ale už to udělal a nedokáže toho litovat. Ne, když vidí Senu vedle sebe. Několik chodů po sobě následuje a Aki zjišťuje informace o tom, co se děje v paláci. Je to zase spousta, až mu jde hlava kolem. Občasný pohled matky se mu však příliš nezamlouvá. Nesouhlasí s ním, to cítí až sem a začíná být vůči ní ostražitý. A vůči komu by ještě měl být? 

Sena

Senovi ještě pořád nedochází, že by se vůbec neměl vracet do harému. Kdyby ano, už by mu hlava jela na plné otáčky jak to udělat, aby tam Hyde v žádném případě nezůstal sám. Po tom, co se dnes stalo, by se mu mohlo něco nepěkného stát. Místo toho poslouchá slova královny matky a hledí do svého talíře, aniž by se na něm cokoliv pohnulo. Ona má v jistém slova smyslu pravdu, ale zároveň je to slepé následování tradice a bylo na čase vymanit se z vlivu císaře. Když si nakloní lid na svou stranu a Aki bude oblíbený, císař si vybere sjednocení země a ne její rozvrat. A jako první věc ve svém novém postavení zařídí výstavbu něčeho důležitého. Možná nějaké velké svatyně nebo domů pro chudé? Tohle bude muset promyslet. Díky tomu, že je Akiho miláček, má opravdu velký finanční příjem, ze kterého by si podobnou věc mohl dovolit. Královna nejdřív přikývne, když jí Aki řekne, že má pravdu, ale to, co slyší z jeho úst vzápětí, se jí líbí už o dost méně. Přesto na sobě v ten okamžik nedá nic znát. Aki je její syn a pokud se má stát následníkem, nemůže ho veřejně podkopat. Přesto se obává, že si svou šanci na trůn právě zničil sám. Myslí si, že má sílu lámat tradice, ale to si myslí každé mládí a nebylo to moudré. Určitě se s nikým ani neporadil. Kdo ze starších ho bude podporovat? U císařského dvora existovala celá rada a ta by to nenechala jenom tak. Aki tam nemůže přijet s ním, místo legitimní manželky urozené krve. Hluboce se ukloní, když jí Aki řekne, že ho vychovala dobře a že se má za něho modlit. To samozřejmě udělá, ale jak dojde na další důležité věci, pomyslí si cosi o tom, že císař se nemůže nechat ovládat přes postel. Přesně z toho důvodu vznikl koncept celého harému. Aby se věnoval všem stejně, nedal svou náklonnost jen jedné osobě a ta ho nemohla manipulovat. Kromě toho, Aki se stal díky Senovi opravdu zranitelným. Je jeho obrovskou slabinou a budou na ni útočit. Copak to nevidí? Nechal si úplně poplést hlavu a nedovede domyslet všechny následky. Nenechá si vysvětlit, že tenhle systém tu není pro nic za nic, ale pro jeho dobro. +Bohužel nejsi obyčejný člověk, Aki-chan.+ Pomyslí si královna lítostivě. Má opravdu velký strach, aby svého syna nepohřbívala příliš brzy. To raději zabije jeho lásku. Znovu se ukloní, když jí Aki řekne, že mu žena nikdy nemůže dobře rozumět. I tomuhle je učili… od toho ale měl mít Ricka. A ten očividně selhal. S jeho rodinou si ještě vážně promluví. Pokud je to tak, ten kluk tu zadarmo žít a nic nedělat nemusí. Pošlou ho nejspíš k armádě. Sena se v duchu zatváří překvapeně, když dá Aki svou ochranu i Keiko, ale chápe ten krok. Netuší, jestli je ta dívka pod vlivem královny, někoho dalšího nebo by mohla být na jejich straně, ale rozhodně udělá všechno proto, aby sloužila jemu. Když bude dělat, co Sena chce, zařídí jí skvělý život a možnost porodit prince. Na to přece musí kývnout. Sena bude nejmocnější konkubína v paláci, přece chce být pod jeho ochranou? Zbytek hostiny se odehraje už v naprostém klidu a v duchu politických diskuzí. Sena brzy bude muset Keiko pustit k princi… ale ne dnes. Ne teď, když dostal všechny tyto dary. Jakmile je hostina oficiálně ukončena a Aki se se všemi rozloučí, přijde řada i na dívku. 

"Zítra se sejdeme ve zlatém pavilónku. Pak půjdeš k princi." Pošeptá jí Sena. Nejdřív s ní musí mluvit. Jakmile odejde i ona, otočí se k Akimu.

"Neprojedeme se na lodičce?" V očích mu zahoří náhlá romantika. 

"Ještě nechci zpátky." Pousměje se a skloní oči. 

Aki

Jeho matka už nic víc neřekne a na krátko se potkají očima. Vidí v nich něco, co mu způsobuje mrazení v zátylku, ale nedá na sobě znát, že se něco podobného děje. Tyto pocity zde nemají místo. Kývne jí hlavou na důkaz svého poděkování, než se pustí všichni do jídla. Nikdo se už se k tomuto tématu nevrátí, ale Aki ho pořád převaluje v hlavě. Tohle rozhodnutí bylo dobré pro něj. Je na čase udělat takové, které by ocenili ti nejvyšší. Dostat je na svou stranu pro něj nesmí být problém. Pokud neobrátí je, jak by mohl získat pozornost obyčejných lidí? +Inoran.+ Proběhne mu hlavou jediné jméno, protože ten trávil dost času s Rickem a troufl by si tvrdit, že je jedním z těch, kterým by věřit mohl. Postupně si v hlavě skládá další dílky mozaiky, když obratně konverzuje, aby nedal nikomu tušit, co se mu prohání hlavou. Inoran bude první, Ricka na své straně má, to ví už tolik let. Ricko si dost rozumí s Taijim. Mít na své straně kněze se vždycky hodí, ten bude další v pořadí. V jeho hlavě strategicky vytyčuje body, které musí v nejbližší době splnit. Jak kdyby ho rozhovor s matkou nakopl, aby viděl v mnohem širším měřítku. Potřebuje oči v celém paláci a nejen v něm. Sena a Hyde...Další spojnice, pokud dodrží to, co ho napadlo nedávno a co mu Sena tak skvěle našeptal. Pošle Hyda za Gacktem jako poctu pro generála, který dokázal ubránit hranice. To by mohl být další bod k dobru. Přistihne se, že si pohrává s kousky jídla ve své misce a pak přikývne, protože jsou na řadě návrhy strategií, ohledně financí.

"Hai, samozřejmě. Nedávno jsme situaci na trzích řešili. Toshiya-san mi přislíbil možnosti na konci týdne." Kývne hlavou a....Toshiya...Mohl by být další? Ale jak na něj. Odloží hůlky a chce se napít. V tom mu oči padnou na Senu a v mysli mu vyvstane jejich poslední rozhovor a odměna. +Možná, že...+ Koutek se mu téměř neznatelně pozvedne. Jak to jen bylo, harém vládne paláci? Tuhle myšlenku ještě chvíli převaluje v hlavě a najednou zjistí, že je hostina u konce. Rozloučí se se všemi jak se sluší a patří. Očima vyhledá Senu, který právě něco šeptá Keiko, ale zeptá se ho později, teď se to nehodí. Rozhlédne se po celém sále a promne si konečky prstů dlaně. Otočí se na Senu a v očích se mu objeví jistá něžnost, konečně se po celé době usměje a na jeho slova přikývne.

"Ani já se nechci hned vracet." Prohodí a když Sena sklopí tvář, jemně se dotkne jeho brady konečky prstů a pozvedne ji.

"Lodička je skvělý nápad." Souhlasí si s ním, znovu se pousměje a pohladí ho konečky prstů po líci. Pak proplete jeho paži, aby se do něj mohl zavěsit a vykročí směrem k zahradě. Musí dojít až k jezírku, kde ta lodička opravdu je a za nimi se kupí stráže, čím dále jsou do paláce. Na nebi už září hvězdy a jejich svit se snad Senovi doráží v očích. Má ten pocit, když se do nich podívá. Přesto všechno zatím nic neřekne, dokud nejsou na lodičce a dost daleko, aby je kdokoliv slyšel. On sám se ujal veslování, aby se dostali přesně do středu. Složí je vedle sebe a sáhne po Senových dlaních, aby si ho mohl přitáhnout zády k sobě a obejme jej pažemi.

"Omlouvám se, Sena-chan." Broukne jako první do jeho vlasů. Nechtěl o tom mluvit, dokud nebudou z doslechu.

"Svým dnešním rozhodnutím, jsem tě vědomě ohrozil." Nechá víčka klesnout.

"Jen bych nesnesl pomyšlení, že tě nebudu mít na očích." Povzdechne si krátce, než dlaněmi pohladí jeho paže.

"Snad mi to dopustíš, když je to z lásky k tobě." Prozradí mu zase o kousíček víc. Pohrává si s konečky jeho prstů, proplétá je se svými a u toho má bradu položenou na jeho rameni.

"Musíme jich co nejvíce dostat na svou stranu." Prozradí mu své myšlenky, které měl na hostině.

"Jen tak tě dokážu udržet alespoň trochu v bezpečí." 

Sena

Zvedne bradu, když ho na ní zahřejí Akiho prsty a usměje se. V ten okamžik, kdy se podívá do jeho očí, zmizí celý palác i všechny intriky v něm a existují jenom oni dva a jejich soukromá chvilka pod hvězdami. Tak je to vždycky. Miluje, když je spolu pozorují a dnes mohou taky. Jemně se jej chytí za rámě a nechá odvést rovnou k jezírku. Musí kráčet opatrně, protože to kimono je opravdu těžké a jakmile dojde na to, že musí na loďku nastoupit, dojde mu, že tento krok úplně nedomyslel. Loďka se kolébá a pohyb v tolika látkách není snadný, ale nakonec se mu povede se smíchem nastoupit, aniž by se převrátili a on to kimono zničil. Asi by v něm klesl rovnou ke dnu, ale tu radost nikomu neudělá. Opatrně se usadí na lavičku doprostřed a raději se už vůbec nehýbá. 

"Moc ti to s těmi vesly sluší." Řekne hned Akimu a jakmile se loďka vzdálí z doslechu stráží, v očích mu zajiskří. 

"Lepší by bylo, kdyby sis sundal většinu oblečení." Tady mu může říkat, co chce a dokonce už se znají dost na to, aby Aki věděl, že Sena občas není tak křehká princezna za jakou většinou vystupuje. Voda tiše šplouchá, jak se vesla noří pod hladinu a chvíli jedou jenom tak mlčky, zatímco si Sena užívá pohled na noční jezírko, zahrady kolem a hrad, který se odráží v hladině. Pak dřevo tiše klapne, když Aki vesla složí a nechá loďku jenom tak plout. Brzy ucítí na pažích dotek jeho dlaní a mírně se opře dozadu o jeho tělo. Omluvu by však v žádném případě nečekal. Překvapeně pootevře rty a natočí tvář za jeho hlasem. 

"Za co se mi omlouváš, Aki-chan? Za to, jaký život jsi mi dal? Za to, že jsem díky tobě poznal lásku? Nebo za všechny ty drahé dárky? Nejsem ani děvče ani ušlechtilého rodu, ale chci být s tebou za každou cenu. Jestli je jí tohle, tak budiž." Řekne přesvědčeně. Ano položil by pro něj svůj život. Aki je mnohem cennější. Nebude ale lhát, že by žárlil i z hrobu. Asi by si na něj počkal v příštím životě a pěkně mu vyčinil. Jeho další větě příliš nerozumí. Vždycky, když se vrátí do harému, ho přece nemá na očích. 

"Když nejsme spolu, hlídá mě Hyde." Pokusí se mu nějak naznačit, že pro jednou něco nechápe, ale vážně ho štve vlastní neschopnost. Pak přikývne. 

"Ano já vím. Keiko bude první, postarám se o to." Slíbí mu. Potřebuje, aby matka Akiho dětí dělala, co chtějí oni. Mohla mít stejné ambice jako Sena a intrikovat zase v ženské části harému, kam neuvidí… Musí to nějak zařídit. 

"Víš něco mě napadlo, ale nevím, jestli to není příliš po tom, co jsi vyhlásil dnes." Pootočí se na lavičce tak, aby na něho viděl. 

"Mám velký strach o Hydův život, po tom, co se stalo Rukimu. Nechci, aby byl v harému sám, když jsme teď většinu času pryč a zároveň nechci, aby se vrátil do hlavního města. Tam ale bude muset, když neslouží ani tobě ani mě. Dát ho do mých služeb je pro někoho jeho postavení nemyslitelné. A tak mě napadlo…" Jak jen to říct? Ví Aki o náklonnosti mezi Hydem a velitelem? Sena ví, že velitel se bude muset někdy oženit, ale… 

"Vím, že je na hranicích nebezpečno, nebudu mít klidné spaní, když tam bude a zároveň je tam někdo, o koho by se mohl starat. Za odměnu… ne, nechci, aby mu dělal kurtizánu, já..." Natočí se tak, aby viděl Akimu do očí. Jsou tu sami a nikdo je neslyší a kdo by měl mít víc pochopení, než jeho princ? 

"Aki-san, oni se milují." Vybalí to. Je to císařův klenot, on ví, ale už se to stalo. 

"Vadne tu bez něho a ve tvých službách musí celé dny jenom sedět v pokoji. Ale co by řekl císař?" Rozhodí rukama. 

Aki

"Hm a pohoršit ještě víc všechny obyvatele paláce, než jsem to právě udělal?" Pozvedne obočí, nepatrně usmívá, ale v očích je zase vidět ten kluk, kterým doopravdy je. Někdo, kdo rozhodně není ještě dospělý, ale musí jím být.

"Kolik myslíš, že toho snesou?" Napomene ho hravě a otře se nosem o látku kimona na rameni, aby si plně vychutnal Senovu vůni.

"Ale když si to přeješ, moje hvězdo. Jak bych mohl říct ne?" Dodá a snaží se, aby to vyznělo vážně a mírně se od něj odtáhne. Udělá několik pohybů, jakoby se opravdu svlékal, než se rozesměje a přitáhne si ho blíž k sobě.

"Asi už se nestydím, ale pak bych chtěl udělat to samé tobě a nesnesl bych pomyšlení, že by tě viděl někdo jiný." Nechá se plně unést svým rozpoložením, ale pak znovu malinko zvážní.

"Za to, že jsem byl sobecký. Možná jsem tě ohrozil víc, než si oba dokážeme představit. Víš, udělal bych pro tebe to samé." Vyzná se mu na oplátku, ale Kami ví, že je to pravda. Umřel by pro něj a vůbec o tom nemusí přemýšlet. Měl být císařem a stejně ho to břímě nedokáže odprostit od podobných myšlenek. +Možná nakonec budou reálné.+ Pomyslí si hořce, ale nepodvolí se podobným úvahám. Nechá ho chvíli mluvit, ale už se zase usmívá, protože ho neplánuje vrátit do harému, kde by ho neměl na očích, to prostě nedovolí.

"Já vím, že ano. Neskutečně obdivuji, jaký vztah mezi sebou máte a upřímně..." Odmlčí se na vteřinu, teď mu to přijde malinko pitomé, ale...

"Přiznám se, že jsem žárlil." Odkryje část svého nitra. Stačí se jen podívat na Hyda a k tomu je vidět společně, jak se o sebe starají. Kdo by se tomu mohl ubránit. Nechá Senu mluvit dál a vlastně tím dost podporuje to, co ho napadlo. Jen jak to udělat, aby to nemělo ještě horší důsledky? Trochu se oddálí, jakmile přijde na cit mezi velitelem a Hydem a krátce se zasměje, i když ho to hodně překvapilo. Velitel a zamilovat se? Vážně by si dovolil někomu tak propadnout? To je vlastně úplně geniální. Pokud mu ho daruje za věrné služby a Gackt Hyda opravdu miluje, jak by si ho tím nemohl získat ještě mnohem víc. Ale není to jen o tom. Vzápětí se mu do hlavy promítne myšlenka, jak by dokázal žít s vědomím, že je Sena tak daleko. Vždyť kvůli němu převrací celý palác vzhůru nohama! Gackt byl o hodně starší a zdá se, že si byl mnohem víc vědomý, jak by se měl chovat. Dostal by od něj pomyslně za uši, kdyby u jeho dnešního prohlášení byl? Klidně by se vsadil, že ano. Nejspíš by nebyl jediný. Ino si ale nedovolí a Taiji by pukl smíchy, když si vzpomene na vyprávění Ricka.

"Sena-chan..." Zavrní měkce.

"Já už tě zpátky do harému pustit nehodlám. Jen myšlenka na to, že nebudeš u mě, je nesnesitelná. Už jim tě nevrátím." Zavrní mu do ouška.

"Vím, že máš o Hyda starost a vlastně mě při večeři napadlo něco podobného." Prozradí mu tok ve své hlavě.

"Přemýšlel jsem, jak jich na svou stranu dostat, co nejvíc. Díky tobě vím, že Hyde bude ta nejlepší odměna pro věrného velitele. Napadlo mě něco podobného i pro Toshiyu. Jeho odměna vypadá pokaždé stejně, možná by to ocenil nemuset čekat." Prozradí mu o malinko víc.

"Císař?" Zamyslí se a už se zase špičkou nosu přibližuje k Senově šíji.

"Pokud se mi ho podaří přesvědčit, že bys měl být po mém boku, Hyde a jeho stěhování bude maličkost." Vtipkuje trochu, ale malinko se mu stáhne hrdlo. Co bude, až se to dozví?

"Hyde vlastně do puntíku splnil svůj úkol a přivedl mi tě. Proč by nemohl někdo jako on dostat také menší odměnu za dlouholeté věrné služby? Třeba vybojuje víc a najde svůj domov, hm?" Trochu se zasní, když si představí, že by tak obyčejný domov měli oni. Třeba má císař pro Hyda skrytou slabost a dopřeje mu brzký odchod ze služby. A pak je tu ještě jedna pozitivní věc. Pokud by daroval Die a pokud by Hyde odjel do tábora, byl by Kamijo poslední nejvýše postavená konkubína v harému a tím by se i Ruky vyšplhal na nejvyšší příčky. Byl by ohrožen ještě víc nebo by mu dopřálo klidnější dny? Darovat i jeho by asi bylo příliš. Nemůže je zachránit všechny, to ale neznamená, že by mu nechtěl pomoct.

"Za chvíli to tady celé převrátím úplně, až rozpustím celý harém." Vtipkuje znovu.

"Asi by všichni hodně koukali a já bych byl spokojený. K čemu mi je, když mám tebe?" Už zase vrká a nechává starosti malinko stranou. Mnohem víc ho teď zajímá bledá šíje, která se třpytí pod září hvězd, jakoby jednou z nich byl.

"Aki-chan, prosím říkej mi tak. " Prohodí tichým hlasem a věnuje mu několik polibků.

"To tobě bych se měl klanět a nosit tě na rukou." Je vidět, že už je úplně v jiném světě a to jen díky tomu, že tu může být s ním a užívat si chvilky, kdy nemusí být následníkem.