Hromadné - Máš dvounohé štěně a ještě to chlupaté. - část 4.

(bar)

Uruha, Reita, Shinya, Toshiya

Rei mávne rukou, že mu to později vysvětlí a teď zrovna přemýšlí, jak to vysvětlit Rukimu. Nechtěl ho jen tak obejít, prostě byl nadšený a to pozvání z něj vypadlo úplně spontánně, aniž by si uvědomil, co všechny by tím mohl způsobit.

"Promiň, úplně mi to nedošlo. Prostě jsem se těšil a nějak mě nenapadlo nad tím přemýšlet do hloubky." Omluví se Rukimu upřímně. Ostatně je to pravda.

"Dobře, pak mi dej vědět a domluvíme se, co dál." Pomalu to ani nestihne doříct a Ru zavěsí. Tohle trochu nezvládl, prostě mu to v první chvíli nedošlo. Prohrábne si dlaní vlasy, než dlouze vydechne a podívá se na Die. Asi je na čase, aby mu řekl, jak to doteď na zkouškách probíhalo, aby maskovali své románky.

"No jo. Ruki po párty přišel se zřízeným krkem. To jsem ještě nevěděl, s kým spí, ale vypadalo to, že to říct nechce." Pokrčí rameny.

"Tak jsem to vzal na sebe, abych mu pomohl." Začne s vysvětlováním.

"Jakmile jsme přišli oba na to, že máme slabost pro uhm stejnou skupinu..." Prohlédne si Die od hlavy až k patě a pousměje se.

"Napadlo nás, že se můžeme krýt navzájem." On v tom moc problém nevidí, však se taky nic nestalo. Nepatrně pozvedne obočí, když mu dojde, na co Die odpovídá. Zrovna sype granule do misky, než skoro celý pytel málem vysype stranou na podlahu. Narovná se prudce a překvapeně kouká na jeho záda. Vážně to řekl? Nezdálo se mu to jenom? Uvědomí si, že si to jeho hlava nevybájila, dosype misku, ale svinčík tam chvíli nechá, však on neuteče. Odloží pytel stranou a pomalu přejde k Dieho zádům, obejme jej kolem pasu a přitiskne se k němu.

"Vážně?" Broukne měkce a je vidět, že ho tím prohlášením úplně odrovnal.

"Die-chan." Zavrní mu do ouška a už zase tiskne rty k jeho šíji. Najednou zase svítí sluníčko, i když je venku tma.

"Arigato, udělal jsi mi tím hroznou radost." Pošeptá mu, i když je teď takový malinkatý problém. Ru..

"A uděláš pro mě ještě takovou maličkost, když máš tak skvělou náladu?" Pokouší své štěstí dál a dlaněmi sjíždí po jeho bříšku pořád níž a níž.

"Víš, abys tam nebyl tak sám, mohl by jet i Toshiya. Kdo jiný by ho dokázal přemluvit, než ty." Myslí to vážně, ale z druhé strany, dělá to jen kvůli Rukimu. Pořád si není jistý, že mu nerozbije hubu, až ho uvidí, jak na něj sahá. Čistě z principu. 

Shin se culí na displej, i když ho odkládá stranou. Oba se budou tvářit, že nejedou a stejně pojedou.

"To má, ale on se s tím srovná. Ne, že by to měl Ruki jednoduché." Prohodí k Boogiemu.

"Ta odpověď jim bude chvíli trvat, co vymyslet, co si s sebou ještě vezmeme." Už se pomalu přetáčí a tiskne o to víc k Boogiemu.

"Nějaké plyšáky?" V očkách mu nevinně zasvítí, když jednoho z nich vezme do dlaní a pohladí ho jím po paži. 

Jen pípnutí telefonu donutí Toshiyu, aby se zastavil a přestal pochodovat po bytě. Sáhne po něm, než otevře první zprávu a vztek je zpátky, ten ho tak vytáčí. Jak kdyby nevěděl, jak moc mu vadí, když něco neví! Potřebuje mít přehled, to je přece normální.

Doprovod? Ty ses úplně zbláznil. Snesu tebe a to je tak maximum.

Napíše jako první a už se chystá telefon odložit. Místo toho se znovu zahledí na displej. 

Neměl jsi ani v plánu mě tam brát.

Napíše druhou zprávu a u toho už sedí na barovce a zase popíjí. Pojede Die? A co když ne? Nechá ho tam s tím Čumákem samotného? Ani náhodou!

  Jedu s tebou, tak se s tím smiř.

 Jakmile to odešle, málem ho klepne, že to opravdu udělal. Pojede s tou jejich sebrankou na chatu. Tohle rozhodně nepřežije a bude mu stačit jen překročit práh a vidět je tam všechny.

Objednám to nejpohodlnější auto, které se jen dá sehnat a vleze se do něj celý tvůj šatník. Tak co, vezmeš mě s sebou?

 Tak a teď přijde ještě pár facek. Nadechne se dlouze a tentokrát píše Diemu. 

Potřebuju nepřeberné množství chlastu a místo na protialkoholním. Jo, jedu na tu podělanou chatu.

Čeká ho ještě sms Shinyovi a tu vyřeší vzápětí. 

Nemysli si, žes to zařídil ty. Jsi vypočítavá mrcha. Ví to tvůj basáček?

Tak a má to z krku. 

Shin se jen uculí, když uvidí na displeji první sms, to už sedí Boogiemu na klíně.

"Já za to nemůžu." Zrudne jako na povel.

"To oni mě to naučili, kdyby na ně platilo něco jiného..." Brání sám sebe a sovu povahu. 

"Já nevím, co jim tak dlouho trvá." Pokrčí rameny Uru a začíná z toho být už mrzutý taky.

"Asi vymýšlí, kde se zašijou nebo že zůstanou doma." Šklebí se ještě víc, aby dal jasně najevo, jak moc ho to štve.

"Měl jsem za to, že největší výmluvy bude mít Kai." Dodá ještě, aby bylo jasno, že s něčím podobným u Reie a Rukiho nepočítal. Chvíli přemýšlí, jestli jim ještě něco nenapsat, ale nakonec se na protest zvedne ze svého místa a odejde beze slova k baru, kde jim objedná celou lahev něčeho tvrdšího.

"Tohle chce minimálně trochu podlít. Ale je to na oslavu, že budu mít štěně." Osvětlí Aoimu, i když je jasné, že to pravda není ani trochu.

"A já se tak těšil, že si to užijeme společně. Tohle jim jen tak neopustím." Brblá si ještě pro sebe, než mu dojde to o té ledvince. Rozesměje se.

"Je mi to úplně jasné, teď doma nejradši chodíte úplně bez oblečení." Dobírá si ho a alkohol už je znát.

"Zajímavá představa, asi bych to do tebe neřekl." Prohlédne si ho okázale a je vidět, jak moc ho chce přivést do rozpaků.

"Už ses zapomněl a šel otevřít třeba donášce jen tak?" Vyzvídá a už mu nalívá, aby mu práskl všechno. 

Die, Boogie, Ruki, Aoi

Ještě pořád je zády a ano, celou dobu nahý, když Reita začne s vysvětlováním. Začne to Rukiho zřízeným krkem, samozřejmě moc dobře ví od koho a ano, už mu samozřejmě došlo, co si to vymysleli. Na jednu stranu to bylo roztomilé a na druhou si polovina světa šeptala o jejich možném vztahu. Kdyby na vlastní oči neviděl, jak na něj Reita kouká a kdyby se ho Rei nesnažil tak úporně sbalit, nejspíš by teď byl hodně podezřívavý. Takhle se jen pro sebe usměje. +Paka...+ Pomyslí si a hodí to za hlavu. Je mu ale jasné, že Toshiya by podezřívavý byl. Prostě by se v jeho hlavě usídlila možnost, že by to mohlo být reálné. Bylo docela nebezpečné mu něco podobného otevřeně vyprávět. Po svých dalších slovech za sebou uslyší neklamné známky toho, jak moc jeho souhlas udělal dojem. Je mu úplně jasné, že se teď týden bude brodit skrz granule a koutky mu to zvedne ještě o další kus výš. Za chvíli už cítí Reitovy ruce kolem pasu a spokojeně poslouchá jeho poděkování. Co ale nečeká, je žádost o další službičku. +Tohle jsme si ale Shin-chan nedomluvili...+ Pomalu se k Reitovi otočí čelem a podívá se do jeho očí. Dvěma prsty ho vezme za bradičku. 

"No dobře, tak já mu zavolám." Líbne ho na koutek, povzdechne si, zatímco si dlaní pohodí s vlasy a najde svůj telefon. Toshiya to nebere… Takže to pěkně nechá zvonit, dokud mu s tím nevydrnčí díru do hlavy. Po chvíli mu přijde sms. Nemusel hnout ani prstem a už to zařídil. No není on hvězda? Ještě mu odepíše. 

Moje auto pobere hodně flašek, tvoje taky. Místa nepotřebujeme. Gazette nám budou sloužit a když ne oni tak Shinya a jeho křepelička. Za to, že nás tak moc chtěl s sebou.

"Hotovo!" Oznámí Reitovi jako král světa, který má všechno pod palcem. 

Boogie mezitím stáčí spokojeně se usmívající očka na Shinyu, ale jakmile na své kůži ucítí hebký dotek plyše, tváře mu začnou červenat jako by spolu byli poprvé. 

"Vezmeme si jich víc. Kdyby si ho třeba Die nebo Toshiya chtěl půjčit, až se pohádají s klukama." A taky prostě pro ně. Na spaní, na hraní… Ten odstín se ještě prohloubí, když se mu Shinya vyhoupne na klín. Pozoruje ho se zatajeným dechem a přečte si další odpověď, když ho Shin nechá podívat. Pořád má naprosté zatmění mozku, takže se jenom mile usměje. Shinya a mrcha? Ale nééé… Vypočítavá? To už vůbec ne… V červenání mu Shin zdatně konkuruje jako kdyby se navzájem snad ještě neviděli a pak už telefon odloží. Mají úplně jiné věci na práci. 

"Člověk se musí umět přizpůsobit." Omluví mu tohle stejně jako všechno na světě, než přitiskne svoje rty na jeho. 

Samozřejmě to netrvá dlouho a Ruki dostane odpověď na svou smsku. Propálí telefon naštvaným pohledem ještě dřív, než si ji přečte, ale pak se uchechtne. Prý Snesu tebe? Tak on ho milostivě snese? 

Jak chceš!

Odsekne mu jako naštvaná manželka kombinaci dvou slov, kterou všichni chlapi nesnášejí. Je to to samé jako Co se ti stalo? - Nic! Telefon ale nemíní utichnout. Jak to jako myslí, že neměl v plánu mu o tom říct?  

Ty pitomče! Dozvěděl jsem se to pět vteřin před tím, než jsi mi napsal! Sám nevím, jestli chci jet!

On ho snad zabije. To už ale třeští oči na oznámení, že s ním jede a koutky se mu vyhoupnou nahoru. O další vteřinu později dokonce přijede návrh na odstěhování Rukiho skříně. No páni? 

Dobře, už nejsi pitomec, jsi miláček. P.S. Nezapomeň si kartičku VIP zákazníka ty víš kam. Ru 

Najde si v seznamu Uruhovo číslo.

My pojedeme. Jen...nevím, jestli víš, co děláš. Až budu chtít odpočívat, hodím ti ho na hlídání a to se těš. Pac a pusu, Ru.

 Později si uvědomí, že použil slovo ho a že s Reitou zatím stále předstírají. Kousne se do rtu. Kruci… tohle asi nezakecá? O Reitovi by tohle nenapsal, proč by ho měl Uru hlídat… Promne dlaní obličej. No… stejně to Rei chtěl píchnout, tak mu v tom jenom pomohl a jsou si kvit. 

Oukej, není to Reita… víc ti ale neřeknu, nech se překvapit. A nevolej mi, nestalkuj mě, nechoď na kafe!!!

 

Zdá se, že mlčící telefony nezlobí jenom Aoiho. Souhlasně přikývne na Uruhova slova. 

"Proč by měli chtít sedět doma? Mají snad jeden druhého pořád, ne?" Nechápe to a rozhazuje nad tím rukama. 

"Kai dost často překvapí." Dodá a už sleduje Uruhova vzdalující se záda. Brzy je zpět i s lahví. Shovívavě se usměje na tu jeho záminku k pití.

"Dobře. Taky bych měl oslavit, že máme psa. Psy… Kai o tom svém ještě neví a kde skončí Ruki, to jsme ještě taky nevymysleli..." Připomene. Telefony pořád mlčí. 

"Ani já." Dodá Aoi zlověstně na to o odpuštění a v jeho podání si to kluci opravdu vyžerou. Taky že mu z toho v ten okamžik patrně potemní pohled, dokud Uru neotočí hovor na to, jak se Zyeanem chodí doma. On by se snad i červenal? Najednou si dlaní rozpačitě upravuje vlasy. Volnou rukou přidržuje sklenku, do které Uru nalévá. 

"To ne, donášce ne, jenom jeho mámě." Vylétne z něj spontánně, než stiskne rty a vrhne po Uruhovi skoro plachým pohledem. Tohle mu neměl říkat!! Několik vteřin na sebe zírají a snad ani nedýchají a pak se ozve Uruhův telefon. Skočí po něm oba najednou, ale Uru je rychlejší. 

Uruha, Reita, Toshiya

Rei čeká na reakci a přijde vzápětí. Nedalo mu to ani tolik práce, možná že ty smutné pohledy bude muset nakonec zkoušet mnohem víc. Očividně to funguje. Anebo si nedal dohromady nějaký kousíček skládačky ale to je fuk, podstatné je, že Die pojede s ním a...Mírně pozvedne bradu, když se k němu Die otočí čelem a nechá ho, aby si s ním dělal co jen chce.

"Hm, já od začátku vím, že jsi prostě nejlepší." Zazubí se na něj a počká si, jak tohle celé dopadne. Vůbec mu nedochází, že Totchi už dávno ví, kam pojede. Kdyby věděl, co kolem toho bylo, asi se nedosměje ani za týden. A pak přijde dobrá zpráva, spíš ta nejlepší. Jen tohle bude asi slavit jen on a Ru, ostatní si budou trhat vlasy, o tom nepochybuje.

"A co ještě zvládneš zařídit?" Pozvedne obočí, když natáhne ruku po jeho pasu a přitáhne si ho pomalu k sobě.

"Mám asi pět minut, než bude muset Rei ven." Pošeptá mu do rtů, za jeho zády ještě musí napsat dvě smsky, první bude Rukimu.

Tak tohle bude chata století, připrav si klíče od atomového krytu.

Nepochybuje o tom, že to pochopí. Druhá následuje vzápětí, ale tu už radši namluví, do písmenek, už by se nejspíš netrefil, protože pomaličku tlačí Die zpátky do ložnice. 

Jedu taky a beru i doprovod, budete koukat.R.

Usměje se, než odhodí telefon na pohovku, kterou právě minuli.

"Je na čase ti ukázat, jak moc hezky umím děkovat." Pošeptá Diemu do rtů a prosí v duchu chlupáče, aby ještě chvíli vydržel. Ten právě drancuje hračku, tak snad mu to vydrží. 

Totchi mezitím drtí pohledem telefon. To, co mu přijde jako první se mu vůbec ale vůbec nelíbí. Mít ho po ruce, tak ho zavře do ložnice a ujistí se, že už ho nikdy nic podobného napsat nenapadne.

"Přivede mě do hrobu." Zavrčí si pro sebe a už mu chce napsat něco hodně zostra a nejspíš by se i pohádali přes telefon. Nebylo by to poprvé. Začíná se šklíbit nad další smskou a ta poslední mu vyžene kouty nahoru. Hned se rozhlédne, jakoby se chtěl ujistit, že ho nikdo nevidí. Zavrtí sám nad sebou hlavou, usadí se pohodlně se sklenkou do křesla a začne opravdu psát.

Já vím, že jsem.

Přijde první sms a musí se nad tím ledově uchechtnout. Tohle si nemohl odpustit.

Už jsem něco málo nakoupil. Asi budu potřebovat kufr navíc, ale kdybys moc chtěl nakupovat osobně, vyzvednu tě. Je tu nějaké ticho, chybí mi něčí věčné vztekání. Nevíš o tom nic?

Ne tohle úplně napsat nechtěl, ale už se stalo. No tak se nechal trochu unést, to je toho. 

Výborně, domluveno. Budou litovat, že nás brali s sebou.

 Odepíše ještě Diemu, aby bylo jasno, že s ním drží a navzdory veškerému svému přesvědčení, si vyhodí nohy na konferenční stolek. 

"No vidíš, to je ten správný důvod k oslavě a pokud nechtějí jet, nutit je nebudeme." Pozvedne hrbě bradu Uru, když si přitáhne svého panáka.

"Náhodou je to skvělý nápad." Ujišťuje sám sebe. Vůbec to přece nevymyslel špatně.

"Nás se zbaví a zatím budou..." Protočí očima s výrazem, no víme, ale co já bych to dělal taky. Zaujme ho Aoiho výraz, když přijde na domácí úbor. Nevěděl jistě, že se trefí, ale vypadá to, že uhodil hřebíček na hlavičku.

"No teda, Aoi-chan. Ty a někde chodit s holým zadkem? Možná i začnu být zvědavý." Dobírá si ho bez známky studu a ještě po něm mrkne. Jeden by neřekl, jak moc se může změnit, když k sobě člověk najde tu správnou polovičku a teď myslí tu duševní samozřejmě. Tahle debata ho začíná zajímat čím dál víc a na telefon si na chvíli ani nevzpomene. Obzvlášť po tom, co Aoi dodá, kdo ho viděl.

"Promenádoval ses před jeho mámou?" Neví, jestli se má smát nebo na něj vyjeveně koukat, tak tohle je pecka. Vyruší ho telefon. V první sekundě se mu po něm ani sahat nechce a nemůže se rozhodnout, co ho zajímá víc. Nakonec je ale přece jen rychlejší. Otevře první smsku od Rukiho a nahlas ji přečte. Od prvního slova se mu začíná obočí stahovat k sobě.

"To je nějaký divný." Prohodí jako první. Je rád, že pojede taky, ale...něco mu na tom nesedí.

"Tohle by neříkal, kdyby to byl Reita, ne?" Začíná nad tím přemýšlet.

"Takže nám kecali nebo jak to je?" Vypadá hodně zmateně, když přijde i druhá smska od Reie.

"Hm, buď se domluvili a dělají si z nás srandu nebo si z nás dělali srandu doteď. Tohle jim jen tak neprojde." Podá telefon Aoimu, aby si to taky sám přečetl.

"Co myslíš, jak to je?" Zeptá se a už do sebe kopne prvního panáka.

"S kým teda jedou?" Snaží se vydolovat v hlavě nějaké možnosti, ale nic ho nenapadá.

"Mě na hlídání? Takže ho známe a vůbec HO?" Má v tom pěkný guláš a už si nalívá dalšího, aby to nějak vstřebal.

"A Rei a doprovod? Koho? Holka...? Kluk? Jsou hrozní, oba." Zlobí se na ně a začne se hrabat po telefonu, aby jim odepsal.

"Já jim něco napíšu pěkně od plic, od prstů, to je fuk...Takhle nás tahat za nos." Tváří se nadmíru uraženě. 

"Já a stalker? To prostě přehnal." Pokračuje dál ve svém mumlání, ale víc ho štve, že nic neví a nejspíš se ani nedozví, dokud na tu chatu opravdu nedojedou. Nebude z toho spát a bude mít kruhy pod očima. Hrůza! A pak mu to zničehonic cvakne, když si uvědomí, že by mohl svého nového svěřence poštvat na Korona.

"A co Boo? Ten nemá psa no ne?" Vzhlédne od telefonu a vypočítavě se usměje.

"Co říkal Sena, nikomu neřekne ne. Když ho chvíli nepustíme...?" V očích se mu skoro ďábelsky zablýskne. 

Aoi

Aoi je úplně stejně naštvaný jako Uruha, ale stejně se musí usmívat tomu jeho dotčenému prskání. Samozřejmě ho jako jediné napadá, že si kluci myslí, že to nevymyslel dobře, ale třeba měli nějaké jiné, možná i vážnější důvody? Třeba Ruki byl doslova zasnoubený se svou prací. Přiváže se řetězem k hydrantu před studiem i kdyby udeřila morová rána. Musí se zasmát, když se Uru zlobí, že si budou s Reitou souložit doma, místo aby to dělali na chatě. Trochu rozhodí rukama, když Uru žasne nad tím, že i on chodí někdy nahý. 

"Přece nebudu souložit oblečený." Řekne hlasitěji, než chtěl a honem se rozhlédne. Kruci! 

"Ne!" Vyhrkne vzápětí. S přitahováním pozornosti lidí od vedlejších stolů to moc nevylepšil. 

"Mysleli jsme si, že je to otravná domácí, pořád ho prudí, tak jsem jí šel poslat do háje a ona tam najednou stála… tedy stály tam obě a..." Vzdá to a uraženě si hrkne zpět do židle. Teď zas bude Uruha řešit, že šel cizí ženské otevírat nahý. Kdyby tam ale byl, hned by chápal situaci! Podmračeně ho pozoruje, než si Uru přečte smsku a podá mu telefon. No tohle? Ani jemu Rukiho odpověď moc nehraje, dokud nepřijde další vysvětlující smska. Třeští na to společně oči jako dvě surikaty a Aoiho hlavou víří úplně stejné otázky jako tou Uruhovou. A ano, hodně ho zlobí, že je kluci tahali za nohu. 

"Ty na ně tak otevřeně, když sis začal se Senou a oni nám lžou, že spí spolu jen aby nemuseli prozradit, s kým teda? Proč? Protože Ruki nemá holku, ale kluka?" Už je s Uruhou zase jedna ruka jako za starých časů. Mají hlavy sražené dohromady, když mudrují nad další odpovědí. Ne, tohle jim opravdu neprojde. Jsou jim pro smích? Však oni jim ukážou! Nikdy by to veřejně nepřiznal, ale ve skutečnosti je úplně stejně zvědavý jako Uruha. Nejspíš ho ta zvědavost rovnou sežere a ani si neuvědomí, že kdyby býval pod tím oknem do zkušebny nestál on, ale někdo z kluků, visel by z něj úplně stejně jako oni. Razantně kývá hlavou na souhlas, že kluci opravdu hrozní jsou a podporuje Uruhu v tom, aby něco napsal, i když se začíná smát jeho dalšímu prskání, když dojde na stalkování. 

"No tak si přiznej, že jsi občas jako babka na pavlači." Dloubne do jeho boku prstem. Když se na něj Uru otočí, čeká, že ho za to pěkně sprdne, ale v jeho očích se objeví něco ďábelského a jakmile vysloví svůj plán, Aoiho koutky se zvednou nahoru jako by se z něj právě stal Grinch. Zlomyslně si zamne ruce. 

"Máš pravdu. Boo nemá psa. A pojede taky. Dáme Rukiho Boogiemu a budeme se tím bavit celou chatu na Rukiho účet. A co víc, Koron tam bude mít celou smečku." Zvedne panáka, aby si s ním přiťukl. 

"Ruki je doma? Nepočkáme si za barákem kolem sedmé? To chodí venčit..." Je přesvědčený, že ten tajemný bude s ním.