Aoi x Uruha (Sena, Zyean) - Máš dvounohé štěně a ještě to chlupaté. - část 2.

(bar)

Uruha

"Ty nejsi morous, ty jsi pěkný vyděrač. Kdy se to stalo?" Zeptá se ho a už se zase trochu mračí. Jenže už si začíná připouštět, že by si ho přece jen vzal. Tak by jeden ani druhý nebyli sami, když přijde nějaké to turné. Možná to není tak špatný nápad. Navíc chlupatý Uru má styl. +To neříkej nahlas nebo se toho už nikdy nezbavíš.+ Připomene si, aby si nechal některé myšlenky pro sebe. Má nutkání na něj vypláznout špičku jazyka za to, že mu prý něco teče nosem. To se nikdy nestane. Pocucává svůj koktejl, ale v Aoiho telefonu už nic víc inkriminujícího nenajde.

"Škoda." Poznamená si pro sebe a nenápadně si fotku malého Uruhy přepošle. 

"Ty jsi neskutečný. Pořídíš si štěně se smečkou a pak nám je narveš. Že se nestydíš." Protočí nad ním očima v sloup a vrátí mu telefon.

"Něco mi říká, že zrovna ty jsi je tak nepojmenoval." Povzdechne si, ale je vidět, že mu cukají koutky.

"Ten tvůj maličký má teda pěknou fantazii. By mě zajímalo, co dělá Kai, že si vysloužil to jméno." Zasměje se a už si to zkouší představit.

"Jo Kaie děti rozhodně ukecají, ale co s Rukim to vážně netuším." Vypadá, že nad tím opravdu přemýšlí a je mu toho chlupáče líto. Už viděl na fotce celou smečku a rozhodně není necitelný, aby mu to líto nepřišlo.

"Asi mu budeme muset najít nějaký hezký domov." Podívá se Aoimu do tváře a mírně se pousměje. Jasně, že mu pomůže, od čeho přátelé jsou.

"Co třeba náš bývalý manažer?" Napadne ho vzápětí.

"Ten měl přece větší dům, třeba by se mu pes hodil, i když...s jeho povahou." Kousne se rtu a vůbec mu nedochází, že se do toho opravdu zapojil.

"Tak to vypadá, že výročí bylo nakonec víc k užitku, než jsme si všichni mysleli. Okey chápu, takže sbalil on tebe." Odkývá mu to Uru vzápětí, protože kdyby to bylo opačně, začne se Aoi hádat, že nemá pravdu. Zareagoval ale úplně jinak, tak si to s přehledem domyslí.

"Kluk má výdrž, toho se drž." Doporučí mu a potají posílá smsku Senovi s obrázkem štěněte, který si přeposlal.

Prý se jmenuje Uru, co myslíš? Vím, že jsme chtěli vybírat společnou kuchyň, ale...

 Pošle zprávu a čeká na odpověď. Odloží telefon a sáhne po svém koktejlu.

"Jo, klidně můžeš." Souhlasí s ním nakonec. Stejně by ho neukecal.

"Minimálně ti budu brečet na rameni, až mně Sena pošle do háje." Usměje se na něj a je vidět, že něco podobného si ani nedokáže představit. Pak znovu sáhne po telefonu a ukáže mu sms, kterou právě poslal.

"Někoho s mým jménem by nemohl mít kdokoliv, víš?" Odůvodní si to během vteřiny a pak mu oči padnou na nejnovější zprávy. Toho černovlasého poznává a Shinyu samozřejmě taky.

"No teda...kluci z Jiluky míří vysoko." Rozesměje se upřímně.

"Koukej." Pošle mu svůj telefon po stole a ukáže na fotku, která byla zveřejněna. Je na ní Shin a Boo v obchodě.

"Hm, jeden by neřekl, co se tu rozmůže." Neodpustí si menší rýpnutí, než si telefon vezme zpátky a podívá se na nejnovější zprávy.

"Tohle nevypadá vůbec dobře." Zkonstatuje a už se netváří tak pobaveně. V ten okamžik ho něco napadne.

"Hele Aoi-kun, co kdybychom odjeli...Víš, ty, já, Sena a Zye." Navrhne mu bez váhání. S kým taky jiným. Odjeli by na samotu a možná by své miláčky ochránili o to víc. Aoi není jediný, kdo má obavy.

"Nedávno jsem objednal chatu pro mě a Senu v horách. Vleze se tam asi patnáct lidí, nemusíme se klidně celý den ani potkat. Třeba by kluci měli radost?" Nahodí a v očích se mu blýskne. Jasně, že se celý den ani nepotkají, přece jen tráví nejradši čas se Senou v posteli. Možná na tu večeři vylezou.

"Vlastně nakonec můžeme jet všichni. Kai asi nebude chtít, jak ho znám, ale Rei s Rukim by možná chtěli. Vypadá to tam skvěle, koukej." Naloví v telefonu fotky chaty a jednotlivých místností.

"Je tam sauna, vířivka na každém pokoji, krb...Romantika jak blázen, hmm?" Uculí se na něj.

"Zabijeme dvě mouchy, je na čase si fakt dát pořádnou pauzu. Ruki pauzu taky potřebuje jako sůl, viděl jsi ho na zkoušce ne?" Nadhodí a je vidět, že si o něj taky dělá starosti.

"Navíc můj drahý kytaristo, je tam jezero...Kousíček." Zatváří se naprosto nevině.

"A oplocený pozemek." Nadhodí a je očividně rozhodnuto, štěňata berou s sebou. 

Aoi, Sena

"Stydět se?" Rozhodí Aoi rukama. 

"Chtěl jsem je hned odvézt do útulku, ale Zye to odmítal. Nakonec ho vyhodili z nájmu a já, dobrák od kosti, jsem je vzal všechny pod jednu střechu, ale víš kolik toho Kai zničí a jak se Ruki s Reitou pořád perou? Kdo to má vydržet..." Rozmluví se víc, než měl v plánu a jakmile si to uvědomí, zmlkne. A to ještě nezačal o tom, že ti psi neumí štěkat, ale jenom vyjí a že až si to Uruha bude se Senou rozdávat, Uruha menší to náležitě okomentuje. Tohle už má Aoi za sebou, to ho už nerozhází! Taky si povzdechne.

"Už jim tak říkal, když jsem se objevil. Asi proto, že je jich pět, ale když je víc poznáš, skutečně nás v nich uvidíš. Je to docela děsivé..." Odtuší a dopije pivo. Objedná si ještě jedno. Přikývne na Uruhova slova o novém domově pro Rukiho. Ru už jednoho psa měl a i tak ho pořád dával hlídat, tohle asi nebyl nejlepší nápad, i když mu možná nakonec bude líto, že všichni mají stejné psy jenom on ne. Nebo ne? Tihle nešli nacpat do kabelky… Nešli nacpat vůbec nikam. Ruki se jim bude hrozně posmívat. Nadechne se a rozhodí rukama, když Uru navrhne manažera. Samotného ho nikdo nenapadá. Ani on si tím není úplně jistý, ale… 

"Promyslíme to. Nesmíme se unáhlit. Přece našeho Rukiho nebude mít jen tak někdo, to by nám neodpustili ani jeden." Usměje se na Uruhu. 

"Díky, že mi v tom pomůžeš." Natáhne se a na chvíli se dotkne jeho předloktí v gestu, která u něho nejsou moc častá, než se zase opře. Uru byl opravdový přítel. Hned na to se ale kysele ušklíbne, když si Uru rýpne se Zyeanovou výdrží. 

"Ty si to vždycky hned zkazíš." Mávne nad ním rukou. Je rád, že večer naloží Uruhu menšího do auta a odveze ho do nového domova. Tak mu doma zbudou už jenom tři pejsci a ne pět. Natáhne dlaň po Uruhově mobilu a podívá se na zprávy. Mohli by říct, že bubeníček není na rande, ale na nákupech s kamarádem, jenže takhle se k sobě kamarádi moc nechovali. 

"Nikdy bych neuvěřil, že zrovna Shinya, s tím, co se o něm říká, dovolí tohle..." Svoje soukromí si všichni zuřivě chránili a dávali si velký pozor, co na veřejnosti dělají. Že by se Shinya schovávat nechtěl? 

"Je to docela paradox, že? Jak kdyby se celá Jiluka domluvila, že bude chodit jen s prominentními muzikanty." Kdyby Zyeana neznal a necítil jeho lásku, podezříval by ho, že to je hrané. Mezitím pípne Uruhovi smska. 

Um… je nádherný, jen… ty chlupy… já… nevím, co říct? Asi, že nemáme dost těch lepivých válečků?

 Senův výraz jasně mluví o tom, že si není jistý, jestli si z něj Uru nedělá dobrý den, ale naštěstí teď není vidět. Koneckonců je to jeho byt, jen… vážně chtějí psa? Mísí se v něm něco mezi touhou umačkat chlupáče a utíkat co nejdál. Původně chtěl třeba andulku… 

"Máš smsku." Podává Aoi telefon zpět, když se na něm rozsvítí ta Senova fotka a výmluvně si měří svůj protějšek. 

"Taky jsem ti to měl trochu projet, určitě bych se studem propadl až k jádru planety..." Prohodí. Když se Uru dál pročítá zprávami, zprvu nepochopí jeho starost. To mu dojde až vzápětí s tím návrhem. Zatváří se trochu zaskočeně, nemyslel si, že by někdo sdílel jeho možná trochu přehnaně úzkostné pocity a navíc si myslel, že budou se Zyeanem sami, ale když uvažuje nad chatou ve čtyřech, vlastně se mu to začíná hodně líbit. S Uruhou si tolik rozumí a Sena se Zyem určitě taky. Převrací to v hlavě. To jezero ho nahlodá opravdu hodně. 

"Vlastně jsme si chtěli sehnat nějaký pěkný hotel a…." Jenže Uru netroškaří. Najednou mluví o celé kapele i s Kaiem a dětmi a to Aoiho už trochu vykolejí. Teď spolu byli na turné! A zase pět psů! 

"A není pitomé, že my dva a Kai tam budeme mít partnery? Co Ruki a Rei? Tedy… myslíš, že vážně chodí společně, jak to pořád vypadá?" Na druhou stranu už by to mohli konečně přiznat a pak by nikdo nebyl na ocet. Stejně si to myslí všichni už dlouho. A ty Rukiho modřinky na krku… 

"Kdyby spolu chodili, Rei si odvezl psa… může si vzít i Rukiho menšího a budou mít společnou smečku, proč ho nechtěl?" Rozhodí rukama a už píše smsku. 

Jak moc jsi společenský? Já vůbec, ale vypadá to, že jsem domluvil něco šíleného… teď budu dělat psí oči já, abys mě vzal na milost… 

Uruha, Zyean

 

"Já vím." Uculí se Uru. On ho vždycky rád popíchne a teď k tomu má skvělou příležitost. 

"Ale přiznej se, že jinak bych tě vůbec nebavil." Zasměje se upřímně. Na to pivo měli jít rozhodně dřív a přijde mu líto, že od toho v poslední době upustili. Cítí se s Aoim dobře, vždycky tomu tak bylo, i když ty mraky, co si obvykle tahal s sebou, někdy příjemné nebyly.

"Všechno je možné." Pokrčí Uru rameny. Shin byl snad jediný, s kým se dalo z Diru vůbec mluvit. A i jeho překvapilo, co vidí.

"Třeba už ho to taky štve, že by se s něčím podobným musel schovávat. Podívej se na nás, tolik let a co z toho? Jasně, kapela je na prvním místě, vždycky byla, ale je nám kolik je a...Kdo se rád cítí sám?" Pokrčí rameny Uru a protočí skleničku mezi prsty. Oči upírá na její dno.

"Já nevím, mě už to upřímně vyčerpává. Sena je...Hned je snazší dýchat, víš." Podívá se na Aoiho, možná mu jeho nejlepší přítel rozumí, když teď má Zyeana a tuší, že je na tom dost podobně.

"Neříkám, že s tím chci hned úplně do světa, mám z toho upřímně strach, ale z druhé strany..." Odmlčí se na moment.

"Kdybych věděl, že s tím nikoho neohrozím, asi to udělám a stačilo mi k tomu jen pár dní." Napije se dlouze, aby si rozmyslel, co k tomu ještě chce říct.

"Vlastně se Shinovi ani nedivím, že se nehlídá. Já s tím mám taky trochu problém." Usměje se s nádechem provokace, než stočí oči k mobilu, který pípne.

"Jo skoro to tak vypadá." Zasměje se krátce a kývne hlavou, než sáhne po telefonu.

"To si piš, že by ses propadl hodně hluboko a nedočervenal ještě za měsíc." Rýpne si do něj s krátkým mrknutím.

"Ale víš, někdy není na škodu se trochu odvázat. Přemýšlej o tom, Zye by byl určitě nadšený, podle toho, jak je z tebe unesený." Uculí se skoro nevinně, než začne odepisovat.

Lepivé válečky přikoupíme, klidně celý obchod. Jen mě napadlo, že by to mohl být první krůček k tomu, mít něco opravdu společného. Náš pes...Zní to hezky ne? Navíc, víš kolik to bude nákupů, než ho vybavíme?

Mírně se pousměje. Naštěstí Sena nezní, že by byl vyloženě proti. Třeba ho na ty nákupy utáhne. Tyhle přesvědčovací metody asi budou mít taky společné.

"Jen mě to napadlo, je mi jasné, že byste chtěli být někde společně sami. Jen není jisté, jak dlouho to potrvá. Kluci můžou taky pracovat, my vlastně taky, když na to přijde." Pokrčí rameny, protože myslí i na tuhle stránku.

"Já nevím. Vypadá to tak, že? Jen mi na tom pořád něco nesedí." Tuší, že pes je zakopaný někde trochu jinde.

"Ale třeba by to tam opravdu řekli." Pokrčí krátce rameny.

"Musíme je pořádně opít a prostě to z nich vytáhneme." Dodá ještě a zamyslí se nad tím, proč si Rei vzal jenom jednoho. Ani to mu k tomu příliš nesedí.

"Hm, a co když na nás šijí nějakou boudu? Nebylo by to poprvé. O důvod víc mít je pod dozorem." Zasměje se upřímně, protože teď to zní jako nějaký mafiánský plán, jak najít uhm...krysu by znělo hodně zle. 

Zye se zrovna houpe na židli ve zkušebně, když mu přijde smska. Málem se přerazí, jak rychle sahá po telefonu a upřímně se rozesměje.

A kdy se na ty psí oči mám těšit? Dneska večer? 

Napíše jako první ale nechce ho trápit dlouho.

Myslím, že mě znáš dobře, mně společnost nevadí. Jen...Vážně mě chceš brát kamkoliv s sebou? Nejsem si jistý, že se od tebe dokážu držet dál, nechci to zkazit. Moc mi na tom záleží.

Už se kouše do rtu, když to dopisuje. Jak by se na Aoiho mohl nelepit? Jeden večer by to nejspíš vydržel, i když by mohl něco prořeknout a co potom? Trochu se mu sevře žaludek.

"Tak co, co ti napsal, hm?" Naklání se zvědavě Uru a má pocit, že se za chvíli sedne vedle Aoiho, aby všechno viděl.

"A co kluci, řekneme jim to osobně nebo jim mám taky napsat?" Pozvedne obočí. Možná je to tím, že je na ně tak zvyklý. Prostě by byl rád, kdyby zase byli všichni společně. V chatě je tolik místa, že si nejspíš ani nepolezou na nervy. A pak mu to dojde...Tohle by měl asi Sena vědět. Promne si čelo. Měla to být jejich chata. Tohle asi jen tak nevyžehlí nebo ano?

Sena-koi, víš. Já jsem tak nějak nabídl Aoimu, aby sbalil pana Z a jeli na tu chatu s námi. Vlastně asi i s celou kapelou. Zlobíš se? Víš, to co se kolem děje a...Napadlo mě, že by bylo fajn se někam uklidit. Ale je možné, že mi to hodí na hlavu. 

Pozvedne telefon a udělá si selfie s naprosto prosebným výrazem, aby ho vzal na milost. Tohle úplně nedomyslel.

"Možná, to budu nakonec já, kdo pojede sám." Usměje se trochu nejistě. 

Aoi, Sena

Aoi nad tím tématem trochu bezradně rozhodí rukama. Uru má pravdu, je jim kolik je a nejspíš hraní nebylo to jediné na celé zeměkouli, na druhou stranu takový život si dobrovolně vybrali a jít na světlo s něčím podobným nemuselo zničit kariéru jenom jim, ale celé kapele. Prostě jich bylo pět a ovlivní to všechny. Zajímalo by ho, jak s tímhle Shinya naložil? Ptal se jich nebo vůbec? Obě kapely měly dost velká jména na to, aby kvůli tomuhle nepřišly o fanoušky, ale co marketing, agenti, sponzoři, producenti? Nebyli v Americe, byli v Japonsku a on měl z něčeho podobného upřímný strach. Mohli by kvůli tomu vážně skončit? Co by dělal? +Ne, to je hloupost, jiní muzikanti se taky ženili a jejich ženy nikdy nikdo ani neviděl...+ Lže si do kapsy nebo je to reálné? Kruci… Pousměje se, když vidí výraz, jaký Uru nasadí, jakmile začne mluvit o Senovi, ale ty jeho růžové brýle uměly být občas docela nebezpečné. Nemyslel pak na nic jiného. Jakmile mu ale Uru připomene, koho má sám doma, musí s ním prostě souhlasit. Ještě spolu venku pořádně nebyli, ale kdo ví, co ujede Aoimu? Protáhne obličej, když si do něj Uru rýpne, aby se odvázal. Má mladého milence a asi by neměl být jak kaktus, tak naježený, pichlavý a nepřístupný… 

"Co ty víš." Broukne na téma Děláme toho spoustu, ale musí se nutně zamyslet nad tím, jak s tím něco doopravdy udělat. Uru má pravdu. Jeho rady v tomto oboru nebývalo radno přehlížet. +Utekl by mi? Néééé… ne? Co když ano?+ Ve svých čtyřiceti poprvé uvažuje nad tím, jestli je špatný v posteli a má z toho doopravdy strach. Počká, až si Uru napíše svou smsku, ale odpověď má skoro okamžitě. Sena na druhé straně určitě čekal, že odepíše hned. Aoi sáhne po pivu… tohle by mohlo být na dýl. 

Utáhl jsi mě na nákupy. Sluší takovému psu růžová? P.S. Spí s námi v posteli. Mazlíčci jsou jako děti, nejspíš si to tím budu kompenzovat.

Řeč se stočí na Rukiho a Reitu a ten plán s jejich opíjením zní slibně. 

"Neviděl jsem Rukiho opilého celé měsíce. Ale společně to zvládneme." Okamžitě souhlasí a začíná se na to těšit. Na to, co z nich dostanou, i na to, jak bude Ruki roztomilý. Reie měli hned, obvykle mu stačilo jedno pivo, které měl navíc rád. 

"Boudu?" Povytáhne pak obočí Aoi. 

"Co by maskovali tím, že nám řeknou, že spolu chodí?" Rozhodí rukama. Co by tím sledovali? Kromě toho tak vypadali celé roky. Mezi nimi bylo podle něj o něco víc, než jen dobré přátelství. Něco malinkatého, co se zbytkem neměli. Kai si to taky myslel. Ne, Aoiho by ani ve snu nenapadlo, kde je pravda. A právě proto na to nemůže přijít. Pak ale telefon pípne i jemu. Věnuje vědoucný pohled Uruhovi, protože je mu jasné, že to je Zyeanova odpověď na to, co tady spolu upekli a pak se začte. Odpověď ho překvapí jako vždycky. Už by neměla, ale znovu okamžitě pookřeje, jeho oči zněžní a málem se na té židli rozpustí. On je… on prostě… Nadechne se, podívá se někam před sebe a několikrát rychle zamrká, než se na Uruhu mile usměje. 

"Nevadí mu to." Broukne. To jeho malé trdlo má strach, že mu udělá ostudu a naštve ho? Byl pořád tak opatrný. Aoimu se jeho ohleduplnost líbila. Bylo to něco, čím mu Zye dovedl učarovat.

 

Ano, dneska večer. A neboj se, Sena jede taky a ten se od Uruhy držet dál určitě nebude… Miluju tě.

 Prozradí mu tak trochu víc, o co přesně jde. Zbytek už si Zye nejspíš domyslí sám. 

"Tak jim rovnou napiš." Zvědavě si poposedne Aoi. Najednou by hrozně chtěl, aby kluci souhlasili a pokud možno hned. Začínal se na to opravdu těšit a úplně při tom zapomněl na nějakou epidemii. 

"Kaiovi ale asi zavolej? Budeme muset být slušní, když tam bude jeho žena a děti." Nabádá Uruhu, aby Senu neohýbal už někde v autě. Za to, jak Kaiovi v posledku kazili zkoušky, by mu měli celý pobyt sloužit a vařit snídaně. Místo toho už má ale před očima Kaiovi špagety na večeři. Uru začne rovnou cosi psát do telefonu a on se znovu spokojeně opře. Po té Uruhově poslední narážce mu dojde, komu psal jako první. Obrátí k němu černé oči a po dlouhé době se upřímně rozesměje. Sena na druhé straně trochu zaskočeně zírá na smsku. Už zase. 

Uru-chan, ty jsi samé překvapení.

Napíše jako první a kouše se do rtu. Chtěl s ním být sám. Ale ta epidemie… Navíc bude rád, když pojede Zye, ale… 

  A co Boo? Ricko je u rodičů. Bude tam celý měsíc.

 Dodá, že ten s nimi bohužel nepojede. Ach jó, to je škoda, chtěl by, aby jel, aby byli všichni tak jako Gaze. Tak někdy příště. Tou otázkou už ale v podstatě souhlasil. Čím víc nad tím přemýšlí, tím víc se mu ten nápad začíná líbit. Napíše ještě jednu zprávu. 

Ale potom pojedeme někam úplně sami a kdyby tě napadlo, že ne, budou svědky něčeho, co neviděli ani ve filmech pro dospělé...